Test Kawasaki Versys 650 2015: japonský kladrubák

Publikov�no: 20.8.2015

Za?~Yazeno v:

Testy

Autor:

Gabriela Pospíšilová

Ačkoliv jsou to dva odlišné světy, motocyklový a koňský, zrovna v tomto případě je tu mnoho společných znaků, které spolu Versys 650 a kladrubák sdílejí.

Tak třeba povaha, kladrubští koně jsou přátelští, ochotní a pracovití. Jsou laskaví, učenliví a energičtí. Jsou také vytrvalí a dobře ovladatelní. No lepší charakteristiku Versyse 650 bych nevymyslela a navíc stavba těla kladrubáka téměř stejně vystihuje vzhled testovaného stroje, hlava je výrazně klabonosá, krk je svalnatý a klenutý. Lopatky jsou strmé a hrudník hluboký. Hřbet je delší a pevný, záď kulatá, svalnatá a poměrně vysoko nasazeným ocasem. Končetiny jsou silné s dobrými klouby a bez rousů, kopyta jsou tvrdá a srst je bílá. Dobře dobře, Kawa nemá srst, ale barva její kapotáže je také bílá, dokonce perleťově bílá (Pearl Stardust White).

Během jízdy jsem našla ještě jeden společný znak. Mašina i kůň vyžadují zkušenější jezdce, moc chyb vám neodpustí a potřebují pevnou ruku, která už pár set kilometrů najezdila. Oba dva potřebují vědět, že pánem jste tu vy a jakmile povolíte, může se vám jízda vymknout z rukou. Ovšem na druhou stranu, pokud to zvládnete, odmění se vám dobrým pocitem z jízdy a věřte mi, že za to to stojí.

Trvalo mi to pár set kilometrů, než jsme si s novým Versysem 650 sedli. Naše přátelství rostlo s přibývajícími kilometry a ačkoliv to na začátku na dlouhodobější vztah nevypadalo, po sedmi set ujetých kilometrech jsem ho vracela s vědomím, že mi po něm bude pár týdnů smutno.

Čekala jsem klasickou zelenou mašinu. Když Kawasaki, tak jedině zelená, ale jaké to bylo překvapení, vítala mě bílá mohutná krasavice se širokou ostře řezanou hrudí. Dvojice šikmých očí na mě lišácky pomrkávala a snažila se mi naznačit, že to nebude žádná líná herka. Nad světlomety se tyčil výškově stavitelný větrný štítek, který bez problémů ochrání i většího jezdce. Snad možná jen, že mohly být aretační šrouby zevnitř plexi, ale je to spíše drobnost, jak často si měníte nastavení štítku, že?

Díky mohutně vypadajícímu stroji vypadaly řídítka krátce, ale opak byl pravdou. Jsou dostatečně široká a díky nim se Versys dobře vedl do zatáček. Všechna tlačítka jsou dobře dosažitelná i pro drobnou dívčí ruku a osobně jsem uvítala i obě stavitelné páčky pro spojku a brzdu. Konečně jsem nemusela pro jejich zmáčknutí vytáčet celou ruku. Příplatkovou výbavou bylo vyhřívání rukojetí a jejich chrániče. Když už zmiňuji příplatkové doplňky, dodám, že měl testovaný Versys navíc přední mlhovky a sadu dvou bočních 28 litrových kufrů.

Ovšem krabičky pro vyhřívání rukojetí a zapínání mlhovek, připevněné na řídítkách, byly jako z jiného světa. Jako by byly levně vyrobeny někde v Asii a v Japonsku to zrovna nebylo.... Neseděly mi tam a navíc, když jsem jela v noci, tak červené diody, které svítili po zapnutí vyhřívání mně dost rozptylovaly od jízdy. Pokaždé, když jsem sklonila hlavu, abych se podívala na oranžově podsvícený displej, přitáhla moje zraky i červeně svítící krabička na řídítkách. Tak tohle by chtělo dotáhnout k větší dokonalosti.

Naopak se mi líbilo vykrojení prostoru pro nohy na nádrži. V pohodě jste si je tam vložili, nefoukalo na ně, navíc posaz jezdce je více dopředu, narovnaný, nohy máte pod sebou a váha těla neleží na rukou, takže bez problémů zvládnete i několik delších denních přesunů. Zadní část Versyse byla pěkně štíhlá, dominantou je zde zabudováno zadní světlo s LED. Směrovky jsou připevněny zespodu na podsedlovém rámu.

Pokud byste sejmuli dva boční kufry, do kterých v pohodě uschováte helmu, budete mít najednou mašinu, která rázem zapomněla, že je primárně cestovní záležitostí. Tedy sportovní jízda jí opravdu svědčí a to i přesto, že máte oba kufry naložené k prasknutí. Velmi sympatický mi byl systém nandávání kufrů. Nasunete jej na drážky, zatlačíte pojistku dolů a je to. Jednoduché a rychlé. Pro jejich zamykání vám bude sloužit stejný klíč, jakým startujete motocykl.

Takže vlastně už můžeme nastartovat, prokličkovat Prahou a zamířit domů do Jižních Čech. Tady nám bude dobře, ukážu ti pěkné silničky a taky tě vezmu na výlet na Moravu, nastiňuji Kawě mé plány. Jedno je jasné, musím si dávat hlavně pozor na křižovatkách, nedosáhnu totiž na zem, paty mám ve vzduchu, těžiště má Versys v horní polovině a nemusela bych jej udržet při větším náklonu. Ona i manipulace na místě s touto motorkou je pro mě náročnější. Otáčím klíčem a zkoumám displej, kterému dominuje analogový otáčkoměr a pod ním je digitální displej, který po levé straně zobrazuje stav nádrže a vpravo máte velký digitální rychloměr. Palubní počítač ukazuje dvě denní počítadla, průměrnou rychlost, spotřebu a dojezd na nádrž.

Řadím jedničku a vyjíždím. Tedy téměř okamžitě tam dávám druhý převodový stupeň, jednička je tedy hodně krátká, dvojka relativně taky a tak až třetí stupeň můžu vyzkoušet do maximálních otáček, ale teď ještě ne. Ještě není pořádně zahřátá na provozní teplotu a také míjím ceduli jednoho švédského nábytkářského výrobce, lákající k nákupu. Určitě jsem tam něco chtěla nakoupit, je přece potřeba vyzkoušet, kolik se toho do kufrů vejde.

To byste nevěřili, co všechno se dá na motorce odvézt. Do kufrů by se toho vešlo ještě víc, kdyby nebyly tak zvláštně tvarovány se záhybem dovnitř, dost to omezuje, ať tam chcete dát cokoliv. Vyrážím za Prahu a těším se na první zatáčky. Přiznám se, že mi chvíli trvá, než se s Versysem srovnám, nějak se nemůžu naladit na jeho otáčky. Pořád to není ono. Trojka se dá točit téměř až do stovky, čtyřka má obrovský tah, bez problémů s ní dostanete otáčky až do jejich maximálních hodnot. Pětka i šestka už patří mezi dlouhé kvalty. Šestku jsem kupodivu řadila až kolem stovky a na jízdu po dálnici byla ideální.

Pozor však na jednu věc, při 180 km/h se mi dost rozkmitala řídítka, myslela jsem si nejprve, že jsem vjela do kolejí od kamionu, ale když se mi to stalo během chvíle již podruhé, nechtěla jsem pokoušet limity motocyklu. Motor má však dostatek výkonu i na vyšší rychlost.

Musím pochválit Versyse zato, jak dobře sedí v zatáčkách a to i při nekvalitním povrchu. Pokud máte motor dostatečně roztočený, gumy zahřáté, můžete se na Kawu spolehnout, že vás provede zatáčkou bezpečně a s radostí. Tak mě to bavilo jezdit při focení, až náš fotograf raději konstatoval, že má dostatek materiálu, neboť by mě nerad sbíral někde v poli. Brzdy Nissin jsou pocitově takové gumové, ale přední zabírá okamžitě od prvního zmáčknutí. Stisknete-li páčku prudce, může se vám stát, že vás pěkně vytrestá ostrým kousnutím a pak budete mít plné ruce práce, abyste to ustáli a budete děkovat ABS, že jste si jej přikoupili. Zadní brzda je jalovější, počítejte s tím, že je tam jako dobrý pomocník přední parťačce.

Versys je docela komplikovanou a málo čitelnou osobností. Výrobce sice uvádí, že je motor naladěn do nízkých středních otáček, ale já to tak nevidím. Pokud jste točili pod čtyři tisíce otáček, tak vám sice na displeji svítila kontrolka „eco“, ale mašina byla taková mrtvá. Tak nějak pokulhávala, nejela, nezrychlovala, ale jakmile jste ji drželi kolem pěti tisíc otáček, tak to byl zcela jiný člověk. Pan Hyde, sportovec, dříč a dostihový kůň v jednom. Od pěti tisíc a výš se perfektně svezete. Do zatáček se stačí jenom naklánět a motorka se tam pěkně poskládá. Podvozek dobře žehlí nerovnosti a tak vás bude náramně bavit projíždět všechny zatáčky, které vás po cestě potkají. Stejně dobře jako podvozek fungují i přední vidlice Showa s nastavitelným předpětím a útlumem, které se každá nastavuje zvlášť. U excentricky umístěného zadního tlumiče KYB se předpětí pružiny podle zatížení nastavuje pomocí kolečka.

Velký rozsah jsem zaznamenala i u hodnot průměrné spotřeby. Na dálnici jsem se při průměrné rychlosti 130 km/h dostala na hodnotu 7,8 l/100 km. Po běžných komunikacích jsem jezdila za necelých pět litrů a to jsem Versyse nijak nešetřila. Dlouhodobá kombinovaná spotřeba se mi ustálila na čísle 5,3 litrů. Samozřejmě, že mě zajímalo, za kolik budu jezdit, když budu dodržovat „eco“ jízdu a sledovat symbol na přístrojovce. Vydržela jsem se krotit skoro 60 kilometrů a počítač mi ukazoval průměrné číslo 4,4 l/100 km.

Poslouchejte hlas řadového dvouválce o zdvihovém objemu 649 ccm a on vám napoví, co má rád. Když váš zadek začne vnímat otáčky motoru, budete vědět, jestli máte podřadit nebo dát vyšší kvalt. Versys 650 si s vámi povídá. Nebudete potřebovat displej k tomu, abyste věděli, jaké otáčky tam jsou. Během testu jsem se párkrát setkala i s tím, že mi pár motorkářů pochválilo motocykl a prohlásili, že mi jako holce sluší.

Téhle mašině musíte dát větší šanci než ji poznáte. Chvíli trvá, než se naladíte na stejnou strunu, ale pak už si budete dobře notovat. Určitě bych ji doporučila všem, kteří rádi cestují hlavně po silnicích, do terénu se moc nehodí a ani na to není stavěná. Je pohodlná a dlouhé trasy na ní budou příjemnější než na některých jiných strojích, určitě k tomu přispívá i široké sedlo. Jediné co bych doporučila je pořídit si Versyse 650 zkušenějším jezdcům, má rád pevnou ruku a nerad odpouští drobné jezdecké chyby. Je to přece pravý „kladrubák“.

Technické údaje:

Motor: Kapalinou chlazený řadový dvouválec, DOHC. Vrtání a zdvih 83 x 60 mm, zdvihový objem 649 ccm, kompresní poměr 10,8 : 1. Nejvyšší výkon 51 kW (69 koní) při 8 500 1/min. Největší točivý moment 64 N.m při 7000 1/min. Elektronické vstřikování, tlakové oběžné mazání a elektrické spouštění.

Pohonné ústrojí: Primární převod ozubenými koly, sekundární řetězem, spojka v olejové lázni, šestistupňová převodovka.

Podvozek: Rám z vysokopevnostní oceli, přední USD vidlice, průměr nosníků 41 mm, zdvih 150 mm, zadní kyvná vidlice s nastavitelným tlumením, zdvih 52 mm. Brzdy kotoučové, vpředu dvojitá o průměru 300 mm s dvoupístkovým třmenem, vzadu jednoduchá o průměru 250 mm s jednopístkovým třmenem. Pneumatiky 120/70 ZR17 vpředu a 160/60 ZR17 vzadu. Rozvor 1415 mm, výška sedla nad zemí 840 mm, světlá výška 170 mm, pohotovostní hmotnost 214 kg. Objem palivové nádrže 21 litrů.

Cena: 199 900 Kč (s ABS 209 900 Kč)