Test Moto Guzzi V9 Bobber a V9 Roamer: schůzka V9
- Publikovno: 14.10.2016
- Za?~Yazeno v:
- Autor:
Ano, tentokrát jsme si dali dostaveníčko se dvěma pohlednými Italkami. Stylově u kavárny v areálu trojského zámku v Praze.
Test obou novinek jsme proto spojili s dobrou kávou a taky focením v klidném prostředí zámeckého parku. Byl slunný den, a tak se nám obě guzziny hodily i na delší vyjížďku za městem, ale nepředbíhejme. Oba stroje jsme vyzvedli v Praze 4 a dostat se tunelem Blanka do Troji bylo dílem čtvrt hodiny. V omezené rychlosti má člověk příležitost a hlavně čas všímat si okolí, a tak jsme celou cestu vzájemně obhlíželi své stroje, tady spíš jsme hodnotili jejich odlišný styl, který vychází ze shodného základu.
Tím je příčně uložený vidlicový dvouválec o zdvihovém objemu 850 ccm, s mocným zátahem už od nízkých otáček, který dosahuje maximálního výkonu 40,5 kW (55 k) při 6 250 otáčkách a maximálního točivého momentu 62 Nm při 2 800 1/min. Je třeba zmínit, že pro novou V9 byla vyvinuta nová hliníková skříň klikové hřídele, která by měla zajistit menší třecí ztráty a také lépe mazat. Kromě motoru má Moto Guzzi V9 novou zadní kyvnou vidlici, spojku a robustnější šestistupňovou převodovku. Motor je zkrátka „parádní bouchač“ a všude, kam přijedete, se o vás dobře ví, kardan je samozřejmě bezúdržbový. A pozor, tenhle motor je stále chlazený vzduchem.
Novodobý cruiser nás překvapuje již po prvních metrech. Suchá spojka se mačká lehce a při řazení je nezvyklé ticho. Žádné kovové rány jako můžete slyšet u cruiserů jiných značek, tady padají rychlosti přesně a jen s téměř neslyšitelným cvaknutím. Na obou motorkách nechybí ABS, kontrola trakce a v elektronické výbavě bychom kromě imobilizéru našli také USB zásuvku pod krkem řízení. Ta umožní jak nabíjení osobní elektroniky, tak spojení motorky skrze multimediální platformu MG-MP se smartphonem.
Celkový vzhled obou cruiserů je stylový, majestátný, řekl bych až důstojný. Je vidět, že se jedná o prémiové motocykly značky Moto Guzzi a musím podotknout, že jsou i prémiově vyrobeny. Lak je dokonale nanesen, vše lícuje jak má, nikde nic nepřesahovalo, veškeré zvolené komponenty jsou v souladu s dominantním motorem. Jedna věc mě však zarazila a to je víčko od nádrže. Klasické, šroubovací, designově moc povedené, ale nedá se zamknout a tak nechat stát V9 někde na ulici přes noc, to je docela risk. Asi bychom rovněž uvítali měkčí podvozek, je nastaven tvrdě a žehlení některých nerovností nebylo moc příjemné. Rozhodně je však V9 o poznání větší než Moto Guzzi V7 a tak by po této klasice mohl sáhnout ten, komu je V7 malá.
V9 Roamer připomíná stavbou cruiser a má odkazovat na legendární custom Nevada 750. Je to elegantní motocykl s vyššími, širšími řídítky a s větší přední pneumatikou (konfigurace 19palcová přední, 16palcová zadní, dávají stroji trochu jiný styl). Také posaz dál od nádrže jezdci automaticky trochu nahrbí záda a je nutné si na to přivyknout, což platí hlavně pro vyšší postavy. Příčinou jsou ohromné hlavy válců, které jsou na rámu umístěné přímo před holenní kostí a stupačky jsou přichyceny rovnou pod nimi. To znamená zasednout dozadu (ze sedla je rázem singl) a toho krásného mikroplyše za vámi si už nikdo moc neužije.
Po rozjezdu na to ale rychle zapomenete a tento drobný nedostatek vám připomene až ostřejší brzdění. Když už jsme u kritických bodů, domníváme se, že zvláště začínajícím jezdcům by mohlo vadit, že při vymáčknuté spojce není hned vidět, jaká je zařazená rychlost. Údaj se zobrazí na displeji, až když se spojka pustí. Je to tedy o zvyku, šestistupňová převodovka jde totiž hladce a také její odstupňování je příkladné. Do zatáček se Roamer díky užším pneumatikám naklání snáze než jeho sourozenec.
Verze Bobber, se svým opulentním výrazem, s nízkými širokými řídítky a s balonovými pneumatikami na 16palcových kolech (přední 130/90, zadní 150/80) vychází z očesaného stylu amerických motorek pro závody dirt track. Retro styl černého Bobbera doplňuje zkrácený zadní blatník s nezbytnou šachovnicí, kterou najdeme i vpředu.
Na moto Guzzi V9 Bobber se sedí díky nízkým řídítkům trochu jinak, pro většinu požitkářských jezdců asi pohodlněji. Moje obavy ze širokého předního kola vzaly za své už po několika zatáčkách, sklon vidlice a řízení je prostě nastavený tak kouzelně, že motorka (přes obutou širokou gumu) za řídítka vůbec netahá a krásně zatočí tam, kam chcete. I z jízdních vlastností a nastavení podvozku získáte super pocit, za chvíli už prostě brousíte silnici stupačkami asfalt.
Jasně, Moto Guzzi je životní styl, srdcovka a značka plná emocí. Tak trochu mimo hlavní proud, připomíná příběh Subaru mezi automobilkami, tedy tvrdohlavě se držící zavedených principů, které vnímá jako odkaz a tradici. Když jsme u srovnání s japonskou automobilkou, tak Subaru má pohon všech 4kol v každém osobním voze, prohlašuje to za bezpečnostní prvek, a auto si bez pohonu všech kol (čest výjimce v podobě sportovní zadokolky BRZ) téměř neumí představit. A stejně tak Guzzina má kardan, prostě lepší než řetěz, co mají ostatní. Obě značky stojí za svojí výjimečností a uhnout nechtějí, věří svým technologiím a cizelují je.
A i když mohou mít drobné nevýhody, právě pro tento jejich svéhlavý přístup jim mouchy odpustíte sotva ujedete pár metrů. Oba výrobci totiž na příslovečný piedestal, samozřejmě kromě bezpečnosti, staví zážitky za volantem či řídítky. Ano, nikoli honba za obchodním potenciálem, ale hlavně ať je s námi zábava… Není to sympatická filozofie, v dnešním komerčním světě?
Technické údaje:
Motor: Podélně uložený, vzduchem chlazený čtyřdobý vidlicový dvouválec, se dvěma ventily na válec. Vrtání a zdvih 80 x 74 mm, zdvihový objem 853 ccm. Největší výkon 40,5 kW (55 k) při 6 250 1/min, největší točivý moment 60 Nm při 3 000 1/min. Elektronické vstřikování 38 mm, tlakové oběžné mazání a elektrické spouštění.
Pohonné ústrojí: Primární převod ozubenými koly, sekundární převod kardanovým hřídelem, mechanicky ovládaná jednokotoučová suchá spojka, šestistupňová převodovka.
Podvozek: Dvojitý trubkový rám, přední teleskopická vidlice s nosníky o průměru 40 mm, zdvih 130 mm, zadní kyvná vidlice s dvojicí tlumičů, zdvih 118 mm. Brzdy kotoučové, vpředu jednoduchá dvoupístková o průměru 320 mm, vzadu jednoduchá o průměru 260 mm s jednopístkovým třmenem. Kola hliníková litá. Pneumatiky 100/90 R19 vpředu a 150/80 R16 vzadu (130/90 R16 a 150/80 R 16). Rozvor 1449 mm, výška sedla nad zemí 785 (780) mm, provozní hmotnost 199 kg. Objem palivové nádrže 15 litrů.
Cena včetně DPH: Bobber 279 990 Kč (Roamer 289 990 Kč)
Testovací jezdce obléká firma MBW s.r.o., kalhoty Kevlar Jeans Joe, kožená bunda Anita.
- Přidat komentář 4
- Publikováno: 14.10.2016
- Zařazeno v:
- Autor:
Nejnovější články
- včera - Toprak míří nezadržitelně za titulem
- včera - Vítězem Montella před Huertasem a Manzim, 11. Vostatek
- včera - Carrasco vyhrála zkrácený závod v Estorilu, 10. Ouředníčková
- včera - Toprak vyhrál Superpole i na mokru
- 11.10. - V pátek v Estorilu nejrychlejším Razgatlioglu
- 11.10. - Mokré Superpole pro Montellu, 8. Vostatek
Další z rubriky
- 26.8. - Test Honda EM1 e: malý městský elektroskútr
- 9.8. - Test CFMOTO 450MT: malý dobrodruh
- 26.7. - Test Harley-Davidson Low Rider ST: basa tvrdí muziku
- 19.7. - Test Ducati Hypermotard 698 MONO: nejvýkonnější jednoválec
- 14.6. - Test Honda NX500: obratné cestovní enduro
- 7.6. - Test CFMOTO 450 CL-C: malý bobber