MotoGP Španělsko 2026: postřehy z paddocku v Jerezu

Publikov�no: dnes

Za?~Yazeno v:

MotoGP

Autor:

Zdeněk Červinka

Další zastávka seriálu MotoGP nás zavedla do paddocku ve slunném Španělsku, na okruh Ángelo Nieta ve městě Jerez de la Frontera. Závodní víkend to byl dramatický nejen z pohledu počasí, ale také z pohledu samotných jezdců, neboť jízda v proměnlivých podmínkách je extrémně náročná, možná i náročnější než když je trať celá smáčená.

Foto: Marek Paulíček

Do oblasti kolem jezera jsem se přesunul ve čtvrtek po příletu do Málagy. Cesta však tentokrát nebyla jen o přesunu, ale i o zajímavé společnosti. Spolu se mnou cestovala také legenda mezi fotografy, Marek Paulíček, který se pohybuje v prostředí MotoGP už neuvěřitelných třicet let a letos prožívá zajímavý návrat. Po letech, kdy fotil spíše zázemí a atmosféru šampionátu, se letos poprvé znovu dostal přímo na trať. A jak sám říká, změnilo se skoro všechno – od techniky až po přístup týmů. Jedno ale zůstává: správný moment se musí pořád chytit instinktem.

Čtvrteční odpoledne už patřilo okruhu v Jerezu, který byl postavený v roce 1986 a o rok později už hostil svoji první Grand Prix. Jerez patří mezi nejoblíbenější závodní okruh v šampionátu MotoGP. Jerez, ležící v mírném údolí na jihu Španělska, se může pochlubit trvale dobrým počasím a krásnou scenérií a jeho tribuny pojmou až 250 000 diváků. Díky dvěma alternativním silničním okruhům (4 423 m a 4 428 m) je Jerez využíván závodními týmy k testování po celý rok.

Ještě než se rozjely první ostré jízdy, dalo se z oken mediacentra pozorovat, jak týmy ladí poslední detaily a fotografové hledají ideální úhly. Pod námi se střídaly teamy KTM Factory Racing a Yamaha Racing, mechanici v plném nasazení, jezdci nenápadně procházející mezi garážemi. Zkrátka běžná příprava na závodní víkend. Po příjezdu na hotel nás čekalo milé překvapení, které potěšilo každého opravdového fanouška jedné stopy. V prostorách hotelu byla instalována menší, ale o to působivější výstava historických strojů značky Ducati.

Na první pohled bylo jasné, že nejde o žádnou „rychlou dekoraci pro hosty“, ale o pečlivě sestavený výběr motocyklů mapující vývoj značky napříč dekádami. K vidění byly stroje sahající od raných poválečných let až po konec 70. let – konkrétně zhruba mezi roky 1962 až 1978. Každý kus měl svůj příběh, od jednoduchých jednoválců až po sportovní modely, které už tehdy nesly DNA dnešních závodních speciálů.

Procházet se mezi nimi byl skoro až návrat v čase. Leštěné nádrže, minimalistické rámy a mechanika, která byla ještě plně „na očích“, bez dnešní elektroniky. Přesně ten typ krásy, který vynikne o to víc, když o pár kilometrů dál burácí nejmodernější prototypy strojů MotoGP. Takové momenty připomínají, jak hluboké kořeny tenhle sport má. A že i když se dnes řeší data, aerodynamika a milionové rozpočty, pořád je to hlavně o vášni ke strojům, která se za desítky let vlastně vůbec nezměnila.

Pátek v Jerezu

Páteční ráno tentokrát nepřipomínalo typickou rozpálenou španělskou kulisu. Nad okruhem visely mraky, teplota se držela kolem 18 stupňů a v paddocku to bylo znát – mechanici oblečení v mikinách a jezdci byli opatrnější při svých prvních výjezdech. Podmínky, které umí zamíchat kartami víc než leckterá strategie.

Pozornost na sebe především strhával tým Trackhouse Racing, který dorazil v nových barvách. Už na první pohled bylo jasné, že nejde jen o kosmetickou změnu, ale o vstup nového partnera. Přímo uvnitř týmu se mluvilo o čerstvé spolupráci se společností SUPERFILE, která se podle zákulisních informací snaží výrazně proniknout do světa motorsportu. Zajímavé je, že SUPERFILE nemíří jen do MotoGP. Paralelně má podporovat i americký tým v NASCAR, což naznačuje jeho širší strategii – propojit technologický brand s globálně sledovanými závodními sériemi. Podle lidí z týmu nejde o klasického sponzora, který „jen“ dodá logo na kapoty.

Firma má pracovat s pokročilými IT technologiemi a datovou analýzou, která by se mohla propsat i do fungování samotného týmu. V paddocku se dokonce šeptalo, že některé jejich systémy využívají instituce na nejvyšší úrovni, včetně White House ve Washingtonu. A aby toho nebylo málo, mluví se i o masivní investici do vývoje, která má stát za rychlou expanzí firmy, údajně s podporou giganta Saudi Aramco. Co je na tom pravdy a co už patří do klasických paddockových „drbů“, se teprve ukáže. Jedno je ale jisté – spojení technologií, velkých peněz a motorsportu nikdy nevzniká náhodou. A právě takové příběhy často začínají nenápadně, někde mezi chladným pátečním ránem a prvními koly na trati.

Když se v paddocku řeší aktuální dění, často se debata vrací i k tomu, co se stalo o závod dřív. A tentokrát to nebyla zrovna příjemná kapitola. Závod v Austin na okruhu Circuit of the Americas stále rezonuje kvůli hromadnému pádu, který patří k těm nejtvrdším momentům letošní sezony MotoGP. Incident odstartovala dvojice jezdců – nováček Moto2 Alberto Ferrandez a Sergio García, jejichž agresivní manévr vyústil v řetězovou reakci. Nejhůř z celé situace vyvázl Ángel Piqueras, který utrpěl komplikovanou zlomeninu stehenní kosti a podle prvních odhadů bude mimo hru minimálně polovinu sezony.

Do kolize se připletl i český jezdec Filip Salač, který měl sice více štěstí, ale ani jeho pád nebyl bez následků. Právě s ním jsme se na místě bavili o tom, jak celou situaci vnímá. „Takové věci by se stávat neměly. Bylo to zbytečně agresivní a hlavně nebezpečné,“ zaznělo z jeho strany poměrně přímo. Ještě ostřejší byl ale při hodnocení trestu. Oba viníci totiž dostali „jen“ start z boxové uličky, což podle Salače absolutně neodpovídá vážnosti situace. „Upřímně? Je to směšné,“ dodal bez okolků.

A není se čemu divit. V paddocku se otevřeně mluví o tom, že podobné incidenty balancují na hraně velkého neštěstí. V případě Piquerase šlo „jen“ o vážné zranění – ale klidně mohlo být mnohem hůř. Na druhou stranu ale zůstává otázka, jak nastavit tresty tak, aby byly spravedlivé a zároveň skutečně odrazující. MotoGP, a obecně celý motocyklový šampionát, dlouhodobě hledá rovnováhu mezi tvrdým závoděním a bezpečností. Jenže právě podobné momenty ukazují, že to není vůbec jednoduchá disciplína. A že někdy nestačí ani zkušenosti, ani pravidla, protože rozhodnutí, která přijdou ve zlomku sekundy na trati, mají často následky na dlouhé měsíce dopředu.

Sobota v Jerezu

To je přesně klasické MotoGP Spanish Grand Prix v Jerez de la Frontera. Člověk čeká andaluské slunce, dorazí v kraťasech a brýlích a místo toho.... 15 °C a déšť. MotoGP na mokru bývá vždycky loterie, grip se mění každé kolo, ideální stopa je zrádná a jakmile déšť ustane, trať začne „gumovat“ a objevují se suché fleky. Pro správné zvolení obutí motocyklu je klíčovým rozhodnutím před závodem. Neustále se řeší jak rychle oschne ideální stopa, jestli se pneumatiky nezačnou přehřívat na polomokré trati a kdo trefí správné tempo mezi opatrností a útokem.

Čtvrtý závodní víkend sezony Moto2 přinesl pro Filipa Salače další zklamání. Po přestupu k American Racing Team a návratu na osvědčený podvozek Kalex se očekával výkonnostní posun směrem vzhůru. Místo toho ale český jezdec zatím hledá formu a výsledky zůstávají daleko za očekáváním. V paddocku i mezi fanoušky sílí otázky, zda problém leží v technice, nastavení motocyklu, nebo na straně samotného jezdce.

V Jerezu působil Salač na trati nezvykle nervózně, chyběla mu plynulost i jistota v nájezdech do zatáček. Největší otazníky vyvolala kvalifikace Q1, kde absolvoval pouze jedno měřené kolo, což v tak vyrovnané kategorii působí jako promarněná příležitost. Právě psychická pohoda a důvěra v techniku jsou v Moto2 klíčové. Pokud jezdec motocyklu stoprocentně nevěří, projeví se to okamžitě na časech i celkovém projevu. A přesně to bylo v Jerezu znát.

Salač má u American Racing smlouvu ve formátu 1+1, takže další vývoj sezony bude zásadní i z pohledu budoucnosti. Majitel týmu Eitan Butbul bude pečlivě sledovat nejen výsledky, ale hlavně trend výkonnosti v dalších evropských závodech. Po čtyřech víkendech zatím převládá zklamání. Sezona je ale stále dlouhá a právě následující závody ukážou, zda jde jen o složitý začátek nové spolupráce, nebo o hlubší problém, který může ovlivnit Salačovu budoucnost v šampionátu.

Pak už přišla kvalifikace motoGP a pro mě další silný zážitek, stát v zatáčce číslo 6 a vidět pád Franca Morbidelliho prakticky pod nohama… to je ten moment, kdy si člověk uvědomí, jak absurdně rychle ti kluci jedou a jak tenká hranice je dělí od samotného pádu. A když pak šli k zemi i Álex Márquez, Jorge Martín a Jack Miller, je jasné, že podmínky byly hodně zrádné — vlhko, chladno a přechodná trať jsou v kvalifikaci skoro horší než čistý déšť. Jerez v takových podmínkách ukazuje dvě tváře: ráno skoro turistika, odpoledne válka o tisíciny. Dnešní kvalifikace v Jerezu byla opravdu „crash-strewn“, jak ji popisují motorsportová média, a pole position nakonec bral Marc Márquez.

Neděle v Jerezu

Nedělní ráno na Circuito de Jerez-Ángel Nieto nebylo jen o čekání na start závodů, ale i o pohledu do zákulisí celého paddocku. Po ranním příjezdu jsme s fotografem Markem Paulíčkem prošli zázemí týmů a nasáli atmosféru, která je před hlavním závodním dnem vždy výjimečná. Jednou ze zastávek bylo hospitality týmu Marc VDS Racing Team, kde se podařilo krátce promluvit s Arónem Canetem. Španělský jezdec působil soustředěně, ale zároveň klidně a natěšeně na závod. Další kroky vedly do boxů Red Bull KTM Factory Racing, kde byla možnost pozdravit Daniela Petáka, hlavního inženýra Brada Bindera. Právě v boxech je nejlépe vidět, kolik detailů a práce stojí za každým závodním víkendem.

Ještě těsně před startem závodu Moto2 na Circuito de Jerez-Ángel Nieto se mi podařilo krátce promluvit s Filipem Salačem. Český jezdec neskrýval zklamání ze svého postavení na startu, které výrazně komplikuje jeho šance na dobrý výsledek. Hlavní problém podle Salače přišel už v kvalifikaci. K lepšímu času mu chyběl ještě jeden rychlý pokus, o který ale přišel kvůli špatně načasovanému výjezdu z boxů. Právě v Moto2, kde rozhodují často setiny sekundy, může jedno ztracené měřené kolo znamenat propad o několik řad na startovním roštu.

Salač přiznal, že výchozí pozice není ideální, ale zároveň věří, že tempo na závod má lepší, než ukázala kvalifikace. Teď bude klíčový samotný start a první kola, kde může rozhodnout agresivita, správná volba stop i schopnost vyhnout se kontaktům v hustém středu pole. Po nepovedené kvalifikaci tak čeká českého jezdce náročný úkol, ztracené pozice dohánět přímo v závodě a potvrdit, že rychlost v něm stále je.

Samotné výsledky závodní neděle v Jerezu už fanoušci dobře znají. Ale pohled přímo z obslužné komunikace a z bezprostřední blízkosti tratě často nabídne detaily, které televizní kamery nezachytí. V kategorii Moto3 bylo znovu jasně vidět, že prvních deset jezdců má výrazně lepší tempo než zbytek pole. Rozdíly jsou minimální, ale právě technické zázemí a rozpočty týmů hrají stále větší roli. V kategorii, která bývala symbolem absolutní vyrovnanosti, se začíná stále více ukazovat, že bez silného technického balíčku a financí je cesta dopředu složitější.

Moto2 nabídla jeden z nejhezčích závodů víkendu. Za ideálního počasí se Filip Salač dokázal posunout o devět pozic, což jen potvrdilo, že závodní tempo rozhodně má. Znovu se ale ukázal klíčový problém jeho letošní sezony — kvalifikace. Pokud chce pravidelně bojovat o přední příčky, musí začít stavět víkendy právě na lepším postavení na startu. Dohánět ztrátu ze zadních řad je v Moto2 extrémně náročné a dlouhodobě neudržitelné.

Královská MotoGP nabídla další velké drama. Marc Márquez tentokrát doplatil na přemotivovanost a svůj stroj poslal k zemi už v úvodu závodu, navíc s plnou nádrží, kdy je motorka nejtěžší a nejméně čitelná. Jeho bratr Álex Márquez naopak předvedl precizní a velmi kontrolovaný výkon. A velkou zralost ukázal i Marco Bezzecchi, který sbírá důležité body s jasným cílem — bojovat o titul mistra světa.

Vidíme se v Le Mans, kde vloni úřadoval Johan Zarco, za deštivého počasí.