Test Ducati Streetfighter V4 S: nekapotovaná střela
- Publikovno: 19.1.
- Za?~Yazeno v:
- Autor:
Není Streetfighter jako Streetfighter, přesně tohle jsem si říkala, když jsem za sebou měla první minuty jízdy. Bylo to ostré, rychlé a chvílemi to zavánělo i pěkným průšvihem, ale čtyřválec se pyšní mohutným zátahem už od spodních otáček a v kombinaci s přesným podvozkem a quickshifterem se vám do rukou dostane stroj, který byste klidně mohli srovnávat s raketou krátkého doletu.
Streefighter V4 S jsme si brali společně s čtyřválcovým Diavelem V4, kterého jsem si na test brala já a Streetfightera V4 S kolega z redakce, nějak jsem po jízdě na tomto motocyklu ani netoužila. Doteď si totiž vybavuji, že mě jeho dvouválcový předchůdce Streetfighter V2 nenadchnul tak, abych snila o testu jeho nástupce, nebyl nijak pohodlný a hodil se spíš na okruh než na běžné okresky. A to je také vysvětlení, proč je na fotografiích kolega Jarda a ne já, byla jsem totiž přesvědčená, že tohohle naháče jezdit nebudu. Jenomže když jsem celé odpoledne poslouchala, jak je ten nový Streetfighter perfektní, jak se na něm dobře sedí, jak se skvěle vede do zatáček, kde sedí jako přilepený a je v nich hbitý a rychlý, začal ve mě hlodat malý zvědavý červíček. Že bych mu přece jen dala šanci?
Představu o tom, jak „krutě rychle“ Streetfighter pojede, si můžete udělat i podle toho, když vám prozradím, že je to vlastně svlečená Panigale V4. Ta je poháněná motorem Desmosedici Stradale V4 a když půjdeme do většího detailu, tak tento agregát je srdcem závodního speciálu Desmosedici GP. Jasně, pro potřeby Streetfighteru ho dost zklidnili, ale stále je tu ten fakt, že je stavěn pro ultra rychlé stroje a jeho architektura je pořád stejná, takže i jeho vlastnosti se nemění.
Oproti Panigale má Streetfighter kompletně přepracovanou ergonomii posazu, má jiné sedlo, jiná jsou také jednodílná široká řídítka, předělaná je geometrie podvozku a motor má více síly ve středních otáčkách. Streetfighter patří mezi prémiové motocykly značky, je vybaven špičkovou technikou, elektronikou i dokonalou kvalitou zpracování a za tohle si zkrátka připlatíte. V základní výbavě vás vyjde na 660 tisíc korun a to si ještě tuhle cenu můžete navýšit o pár doplňků, které z něj udělají ještě dokonalejší stroj. Ostatně takový příplatkový výfuk od Akrapoviče, který vám kromě jadrného zvuku zvýší i výkon motocyklu, ten by určitě stál za hřích. Ovšem i ta původní koncovka nezní špatně, i tady vaše okolí pozná podle hutného barytonu, že nesedláte žádný tuctový naháč.
Ještě ráno v garáži jsem držela v rukou oba klíče, jak od Diavela, já tenhle stroj fakt miluju, tak od Streetfightera, ale nakonec zvítězila ženská zvědavost a vyrazila jsem na nekapotované střele vstříc dobrodružství. Už po pár metrech jsem byla mile překvapená, jak se na něm pohodlně sedí. Vůbec nemáte pocit, že pod sebou sedláte stroj s 208 koňmi. Řídítka jsou uchycena vysoko a blíž k vám, sedíte jen lehce nakloněni směrem vpřed, ale ruce vaši váhu vůbec nenesou. Kolena máte pokrčená, ale není to takový ostrý úhel jako u supersportu, je to přesně tak akorát, abyste v měkkém sedle vydrželi i půl dne, ale zároveň dokázali jet svižně. Ergonomie je tady vyladěná dokonale.
A povedený je také elektronický semiaktivní podvozek Öhlins Smart EC 2.0, kterým je verze S vybavená. Vpředu jsou 43mm tlumiče NIX-30 s TiN povrchovou úpravou s možností nastavení komprese a odskoku, vzadu je plně nastavitelná jednotka TTX 36. Podvozek si můžete nastavit ve třech režimech Street, Sport a Race. Nemůžete od něj očekávat nic jiného, než že bude skvěle fungovat. Nejvíc mě bavil režim Sport, který se zdatně popral i s nerovnostmi na silnicích, s přehledem pobíral veškeré nárazy a nenechal se ničím rozhodit. Mohli jste se na něj naprosto spolehnout, kam jste motorku poslali, tam jela a neuhnula ani o píď ze zvolené stopy. A i když jste v zatáčce trefili hrbol, motorka se jen lehce zavlnila, ale nic víc. Tady navíc skvěle zafungoval i tlumič řízení.
Nemusím vám říkat, že pomalu se na ní nedá jezdit. Dá, ale vy byste to dokázali? Já tedy ne, zejména když zjistíte, jak čitelný to je stroj, jak dobře sedí na silnici i díky přítlačným křidélkům a neuvěřitelně lehce se vede. Díky ostrým brzdám můžete vletět do zatáčky pěkně „zostra“, protože je přibrzdíte jedním prstem, na výjezdu pak přidáte plný plyn a rychle se naklopíte do další zákruty. Tohle se nikdy neomrzí, při pohybu v sedle motocyklu vám nic nepřekáží, snadno se překlápíte z jedné strany na druhou a vy se najednou přistihnete při tom, že primárně vyhledáváte jen trasu s rychlým sledem zatáček za sebou.
K dokonalosti během jízdy rozhodně napomáhá i kapalinou chlazený čtyřválec Desmosedici Stradale s protiběžnou klikovou hřídelí o zdvihovém objemu 1103 ccm. Kolikrát jsem ani nevěděla, co tam mám za rychlost, ale stačilo jen otočit plynem a Streetfighter vystřelil tak rychle, že vám to až vyrazilo dech. Tohle se mi na tom motoru líbilo, nemuseli jste ho držet roztočený ve vysokých otáčkách, i když jste jej měli ve spodní hranici středních otáček, tak jste věděli, že dokáže okamžitě zareagovat na povel. Takhle živelně dokáže reagovat okolo šesti až osmi tisíc otáček, ale to peklo, co nastane, když protnete hranici deseti tisíc, to se vlastně ani nedá pořádně popsat. Je to něco, jako byste ze stíhačky přesedli do rakety a nechali se vystřelit na Měsíc. Tohle šílenství je radno pokoušet spíš na okruhu než v běžném provozu, protože než se nenadějete, na budíku se budete blížit k rychlosti 300 km/h. Na naháči, to nechápete!
Obousměrné rychlořazení, bez toho bych si už jízdu na Streetfighteru nedokázala ani představit. Funguje přesně jak nahoru, tak i dolů, jen si ťukáte nohou a řazení je otázkou vteřiny, tak rychlé to je. Kupodivu příjemná byla i jízda po dálnici, kde stačí jen přilehnout na nádrž a i když jedete předepsanou rychlostí, no možná i trochu přes, nemáte pocit, že by vás to chtělo stáhnout z motocyklu dolů. Do města se však Streetfighter moc nehodí, motor totiž během chvíle pěkně topí a pod zadkem máte horko jak na Sahaře. Navíc má i dost velký rejd a na malém místě se s ním snadno neotočíte.
Příjemně lepivé jsou pneumatiky Pirelli Diablo Rosso IV Corsa obuté na sedmnáctipalcových třípaprskových kovaných ráfcích Marchesini. Není potřeba přemýšlet o tom, že by byl Streetfighter vybavený jinými brzdami než čtyřpístkovými Brembo Monobloc Stylema doplněné o náklonové ABS. Brzdy se dají dávkovat jedním prstem, nevadnout a mají obrovskou sílu skusu.
Je až neuvěřitelné, jak je tahle nekapotovaná střela pohodlná, přesná a rychlá, ale pořád je to na silnici jakýmsi ztělesněním zla, které není radno pokoušet na maximum. I když je vybavená špičkovými komponenty, které za vás dokáží vyřešit spoustu situací, je potřeba neustále jezdit s hlavou na krku a s velkou mírou pokory k tomuto motocyklu. Streetfighter V4 je čitelný stroj, funguje přesně jako dobře seřízené švýcarské hodinky a dokáže vám naservírovat takový zážitek z jízdy, na který budete ještě dlouho vzpomínat.
Technické údaje:
Motor: Kapalinou chlazený vidlicový čtyřválec Desmosedici Stradale (V90°). Vrtání a zdvih: 81 x 53,5 mm , zdvihový objem 1103 ccm, kompresní poměr 14,0: 1. Největší výkon 153 kW (208 koní) při 13 000 1/min, největší točivý moment 123 Nm při 9 500 1/min. Elektronické vstřikování, elektrické spouštění a el. digitální zapalování.
Pohonné ústrojí: Primární převod ozubenými koly, sekundární převod O-kroužkovým řetězem, vícelamelová hydraulicky ovládaná antihoppingová spojka v olejové lázni, šestistupňová převodovka se systémem Quick Shift.
Podvozek: Motor nosnou částí rámu. Hliníkový přední pomocný rám, plně nastavitelná vidlice upside-down Öhlins NIX30, průměr nosníků 43 mm, zdvih 120 mm, vzadu jednoramenná kyvná vidlice s centrální pružící a tlumicí jednotkou Öhlins TTX36, zdvih 130 mm. Brzdy kotoučové, vpředu dvojitá o průměru 330 mm se čtyřpístkovým radiálně uloženým plovoucím třmenem Brembo Monobloc Stylema M4.30, vzadu jednoduchá ventilovaná o průměru 245 mm s dvoupístkovým třmenem a systémem Bosch Cornering ABS EVO. Kola třípaprsková kovaná Marchesini. Pneumatiky Pirelli Diablo Rosso IV Corsa 120/70 ZR 17 vpředu a 200/60 ZR 17 vzadu. Výška sedla nad zemí 845 mm, suchá hmotnost 178 kg, rozvor 1488 mm, objem palivové nádrže 17 litrů.
Barevné provedení: červená Ducati Red, černá Grey Nero
Základní cena včetně DPH: 663 186 Kč vč. DPH (26 790 eur)
Foto: Jan Altner
- Přidat komentář +
- Publikováno: 19.1.
- Zařazeno v:
- Autor:
Nejnovější články
- dnes - Sanchez vyhrála před Carrasco a Herrerou
- dnes - Bulega vítězem Sprintu v Estorilu
- včera - Toprak míří nezadržitelně za titulem
- včera - Vítězem Montella před Huertasem a Manzim, 11. Vostatek
- včera - Carrasco vyhrála zkrácený závod v Estorilu, 10. Ouředníčková
- včera - Toprak vyhrál Superpole i na mokru
Další z rubriky
- 26.8. - Test Honda EM1 e: malý městský elektroskútr
- 9.8. - Test CFMOTO 450MT: malý dobrodruh
- 26.7. - Test Harley-Davidson Low Rider ST: basa tvrdí muziku
- 19.7. - Test Ducati Hypermotard 698 MONO: nejvýkonnější jednoválec
- 14.6. - Test Honda NX500: obratné cestovní enduro
- 7.6. - Test CFMOTO 450 CL-C: malý bobber