Test Ducati Multistrada V4 S: supersport v cestovní verzi
- Publikovno: 21.1.2022
- Za?~Yazeno v:
- Autor:
Pokud už jste poněkud vyrostli z čistokrevných supersportů, ale nechcete se připravit o endorfiny, které vám na nich při každém výjezdu ze zatáčky narůstali geometrickou řadou, máme pro vás řešení. Supersport Panigale v cestovní verzi. Ducati Multistrada V4 S by mohla být pro vás tím pravým ořechovým, výkon 170 koní, točivý moment 125 Newtonmetrů a maximální rychlost 250 km/h.
Ducati s novou Multistradou V4 S zavelela k útoku na lídra sportovně cestovních endur. Na mušce má rakouskou KTM 1290 Super Adventure S, a hlavně chce svými vlastnostmi ochromit pozici BMW R 1250 GS, které je celá léta jednoznačnou první volbou většiny majitelů v této kategorii. Co oproti svým sokům nabízí atraktivně vypadající italský motocykl s cenovkou kolem šesti set tisíc korun?
Nechtěl jsem tomu věřit, ale po pár dnech v sedle musím přiznat, že univerzální motocykl, kterým Multistrada bezesporu je, má díky silnějšímu srdci a inovované elektronické výbavě i adaptivnímu podvozku Skyhook zcela mimořádný charakter. Stačí se totiž s novým modelem, který pohání vidlicový čtyřválec převzatý ze superbiku Panigale, svézt. Ano, jízda s tímto sportovně-cestovním endurem se dá opravdu přirovnat k zážitku, na který jen tak nezapomenu. Umí pořádně zvednout hladinu adrenalinu v krvi i zkušenému jezdci.
Poslední provedení nové Multistrady v kategorii cestovních endur vyčnívá z davu také svým vzhledem, stejně jako předchůdci. Ačkoliv se jedná již o čtvrtou generaci, není nijak zásadně odlišná od její předchůdkyně Ducati Multistrada 1260 S, kterou jsme rovněž měli v testu. Jen je jaksi taková víc uhlazenější, štíhlejší a na mě působí svěžím dojmem. Pár zásadních změn tu však zcela jistě nalezneme, příhradový rám je nahrazený monokokem ze slitiny hliníku a líbivá jednostranná kyvná vidlice je vyměněna za oboustrannou. Typické sedmnáctipalcové kolo, bylo u V4 ponecháno pouze vzadu, vpředu je devatenáctipalcové. My jsme na test dostali motocykl s litými koly, vy si však při jejím pořízení můžete zvolit i vyplétané kola.
Co se ale podstatně změnilo, je ergonomie ovládání. Jakmile se vyhoupnete za široká řídítka, oceníte svou pozici. Rozhodně se tu necítíte tak utopení jako u konkurenční strojů, což vás při delších jízdách dokáže držet ve střehu. Pozornost budete určitě potřebovat stejně jako intuitivní ovládání v blízkosti vašich rukou. Hodí se i šikovná kapsička pro umístění klíčku v blízkosti hrdla nádrže. Startování je tedy bezklíčové a předstartovní úvodní scenérii můžete sledovat na výborně čitelném (i za ostrého slunce) 6,5palcovém barevném TFT displeji, který se ovládá pomocí červeně podsvícených ovladačů, na levém řídítku pak máte pětisměrný joystick, jímž volíte potřebné hodnoty a zároveň i potvrzujete. Někdo by si ale mohl trochu po právu stěžovat na příliš velké množství informací na displeji a menší písmo.
Naštěstí ty hlavní funkce jste si stále schopni na většině motocyklů nastavit ručně v dosahu řídítek, aniž abyste podobně jako u dnešních automobilů museli něco potvrzovat na dotykovém displeji a za jízdy tak výrazně rozptylovat snižovat svou pozornost. V tomto ohledu je to u jednostopých strojů zatím správně. Každý majitel či uživatel si pomocí ovládání na levém řídítku po čase nastaví tu svoji oblíbenou charakteristiku stroje, tedy výbušnost motoru (režimy urban, sport, touring a enduro) a požadovanou tvrdost podvozku i jeho zatížení. Koneckonců suchá hmotnost je 218 kilogramů.
Pojďme do sedla, které si můžete nastavit ve dvou polohách, 840 nebo 860 mm. Vyhovovalo mi, že je sedlo širší a v kombinaci se širokými řídítky, která jsou uchycena výš a blíž k vám a stavitelným plexi štítem, se vám do rukou dostal komfortní cestovatel, se kterým v pohodlí prožijete celý den. Pod sedlem rovněž naleznete 12V zásuvku a druhou máte na přístrojové desce. V přihrádce na nádrži je ukrytý USB konektor, bez potíží do ní dáte váš telefon i peněženku.
Jízdně tahle motorka reaguje na nejrůznější nároky jezdce jako opravdový univerzál, přičemž ani v jedné z možných poloh či nastavení se nejedná o tuctový stroj. Čtyřválcový motor Granturismo 90° o zdvihovém objemu 1158 ccm převzatý ze superbiku Panigale V4 byl pro potřeby Multistrady nastaven na jemnější reakci na plyn a silnější zátah od nízkých otáček. Kombinace doslova výbušného motoru, dobře poskládané převodovky se standardně dodávaným rychlořazením (funguje na jedničku), kvalitního adaptivního podvozku, velmi účinných brzd a zdařilé ergonomie posezu za řídítky, dává jezdci notnou dávku sebevědomí v jakékoliv situaci.
Zajímavým doplňkem je vypínání zadních dvou válců, když například zastavíte na semaforech, je to z toho důvodu, aby vám motocykl tolik „netopil“ pod zadkem. Motor již nemá pro Ducati typické desmodromické ovládání ventilů, ale je vybaven pružinami. Pro majitele to znamená, že se vám zdvojnásobí servisní interval na ventily ze 30 tisíc na 60 tisíc kilometrů, olej měníte po 15 tisících kilometrech. Navíc dostanete od Ducati záruku čtyři roky a to bez omezení ujetých kilometrů.
S motorem Multistrady V4 jsem se musel sžít, moc se mu totiž nelíbí nižší otáčky, jakmile vám padnou pod 3 tisíce, nemá příliš chuti na svižné rozjezdy a to i přes to, že pod kapotáží ukrývá 170 koní a točivý moment 125 Newtonmetrů. Ovšem pokud se přehoupnete přes tuto hranici, zažijete s ní nespočet grandiozních výjezdů ze zatáček a ten nástup výkonu je rychlý, ale neskutečně plynulý a hladký.
Jakmile se dostanete k 7 tisícům otáček, stává se z Multistrady V4 dostihový kůň, rychlý a nedostižný. Otáčky letí raketovou rychlostí do červených čísel a vy jen přesně kopete na quickshifteru rychlosti nahoru nebo dolů, podle toho, jestli se blížíte k zatáčce nebo z ní vyjíždíte ven, kdy po každém prudším přidání plynu má tenhle čtvrttunový italský stroj chuť odlehčit přední kolo a na výjezdech ze zatáčky vás vystřelit z jejího apexu. Tohle je doslova návykové, mix již zmíněného přesného rychlořazení, čitelného podvozku, dobře dávkovatelných brzd a zvuku vidlicového čtyřválce, který zvláště ve středních otáčkách umí doslova divy.
Skvělý požitek z jízdy máte také díky elektronicky nastavitelném podvozku se semiaktivními tlumiči Skyhook. Pokud si nastavíte automatický mód, motocykl si vás „zváží“ a nastaví vám podvozek přímo na míru. Líbilo se mi jak perfektně podvozek reaguje na jakékoliv nerovnosti na vozovce, vlastně jste kolikrát ani nevěděli, že jste vymetli nějakou díru. Multistrada je obratná, lehce se vede a drží přesně stopu. Nebeskou manou je pak jízda v zatáčkách, kde se vám hravě bude přehazovat z jedné strany na druhou a vy na konci úseku zjistíte, že takhle rychle jste jej ještě se žádným cestovním motocyklem neprojeli. Spolehlivé jsou rovněž brzdy Brembo Stylema, jsou ostré, nemají tendenci tuhnout a dají se lehce dávkovat.
S Multistradou vybavenou doplňkovými cestovními kufry lze pohodlně cestovat ve dvou, nebo se bez nich proplétat provozem cestou do práce. Pokud jste vyrostli na supersportech a hledáte cestovní enduro, čtyřválcovou Multistradu V4 budete určitě chtít. Jak vypadá, tak jede, do terénu se ale příliš nehodí, ačkoliv ji na ni její vývojáři připravili. Zvuk čtyřválce po prudkém přidání v kombinaci s rychlostí řazení bez použití spojky – to jsou totiž ty nejúžasnější věci na MTS V4 S. A za tím si stojím, přičemž by mne ani na chvilku nenapadlo vydat se mimo asfalt, i když v případě potřeby se s polňačkou dokáže i tenhle italský stroj popasovat.
Zkrátka a dobře, na silnici je Ducati Multistrada V4 S nepřekonatelná, přičemž nabídne i přiměřený komfort dvěma osobám pro delší výpravy. Její 22litrová nádrž by měla vystačit na zhruba 270 kilometrů pohodové jízdy. Pokud bych měl po několikadenním ježdění hledat mouchy někde jinde než na své přilbě a přední kapotáži (tahle motorka umí i 250 km/h), musím přiznat, že v terénu si standardně obutou Italku zkrátka nedokážu moc představit a ani její cena nepatří k nejnižším. Ale podobný motocykl si většina majitelů nekupuje jen „na jednu sezonu“ a pokud si ji někdo pořídí, rozhodně bude mít v garáži jedinečný cestovní stroj.
Technické údaje
Motor: Kapalinou chlazený vidlicový čtyřválec Granturismo 90° do L se čtyřmi ventily na válec. Vrtání a zdvih 83 x 53,5 mm, zdvihový objem 1158 ccm, kompresní poměr 14 : 1. Největší výkon 170 k (125 kW) při 10 500 ot/min. Největší točivý moment 125 Nm při 8750 ot/min. Elektronické vstřikování, tlakové oběžné mazání, elektrické spouštění a el. digitální zapalování.
Pohonné ústrojí: Primární převod ozubenými koly, sekundární převod O-kroužkovým řetězem, vícelamelová, hydraulicky ovládaná antihoppingová spojka v olejové lázni, šestistupňová převodovka.
Podvozek: Hliníkový monokok, přední nastavitelná vidlice USD, průměr nosníků 50 mm, zdvih 170 mm, vzadu oboustranné kyvné rameno s centrální pružicí a tlumicí jednotkou, zdvih 180 mm. Brzdy kotoučové s ABS, vpředu dvojitá ventilovaná o průměru 330 mm se čtyřpístkovým, radiálně uloženým třmenem Brembo Stylema M50, vzadu jednoduchá ventilovaná o průměru 265 mm s dvoupístkovým třmenem. Desetipaprsková litá kola, pneumatiky Pirelli Scorpion Trail II. Pneumatiky 120/70 ZR 19 vpředu a 170/60 ZR 17 vzadu. Rozvor 1567 mm, výška sedla nad zemí 840–860 mm, suchá hmotnost 218 kg, objem palivové nádrže 22 litrů.
Barevné provedení: červená, Aviator šedá
Základní cena vč. DPH: 555 000 Kč
Foto: autor
- Přidat komentář +
- Publikováno: 21.1.2022
- Zařazeno v:
- Autor:
Nejnovější články
Další z rubriky
- 26.8. - Test Honda EM1 e: malý městský elektroskútr
- 9.8. - Test CFMOTO 450MT: malý dobrodruh
- 26.7. - Test Harley-Davidson Low Rider ST: basa tvrdí muziku
- 19.7. - Test Ducati Hypermotard 698 MONO: nejvýkonnější jednoválec
- 14.6. - Test Honda NX500: obratné cestovní enduro
- 7.6. - Test CFMOTO 450 CL-C: malý bobber