Test Ducati Hypermotard 1100: Hyperaktivní povaha

• Publikov�no: 27.3.2009
• Za?~Yazeno v:
  • Testy
• Autor:
  • Jaroslav Vavera

Ducati v poslední době září nejen na závodní dráze. Také výrobní program italské značky je daleko atraktivnější. Přispívá k tomu i výjimečný Hypermotard, za jehož řídítky jsem strávil dva nezapomenutelné dny.

V současné době je třída motardů na vzestupu a řada výrobců na to pružně reaguje rozšířením nabídky takto koncipovaných modelů. Silnou pozici zde má rakouská KTM (model 950 SM) a stranou nezůstala ani bavorská BMW se svým HP2 Megamoto. Ducati nechtěla stát stranou a tak uvedla v život novinku nazvanou Hypermotard, kterou pohání jedenáctistovka s výkonem 95 koní.

Italský „funbike“ se svým trubkovým rámem, červeným zobákem, výklopnými zpětnými zrcátky a výfuky vyvedenými pod sedlem sice stojí 329 tisíc korun, po pár kilometrech za jeho řídítky změníte názor a ta zbytečně drahá věc vám bude připadat jako dobrý nápad, s nímž zapomenete na běžné starosti vašeho dne. Díky výbušnému motoru, stabilnímu podvozku a jedovatým brzdám Brembo je v případě Ducati Hypermotard 1100 o zábavu na silnici postaráno.

Pokud bych měl shrnout dojmy z jízdy s tímto strojem, řekl bych asi jen dvě sousloví: bedna dynamitu a soukromá posilovna. Dáky výkonnému desmodromickému dvouválci a jeho zpřevodování máte pod sebou neskutečně agilní agregát, který je schopen z jakékoliv rychlosti hbitě zrychlit a prověřit kvality podvozku a brzd. Pak už záleží pouze na vaší fyzické kondici, která je limitujícím faktorem pro plné ovládnutí tohoto divokého oře. V běžném provozu ale sotva existuje dopravní prostředek, jež byste si nevychutnali efektním předjížděcím manévrem třeba v zatáčce. Vaše sebevědomí bude stále nabíjet stabilní podvozek, který se i na hranici chová zcela předvídavě a po nějaké době se přistihnete, že na výjezdu ze zatáčky schválně prudce otočíte plynovou rukojetí a necháte sklouznout zadní pneumatiku do mírného driftu.

Ducati Hypermotard 1100 je pouze a jen o jízdě, praktičnost na tomto motocyklu příliš nehledejte. Přesto si dovolíme vyzdvihnout přehledný přístrojový panel a umístění zpětných zrcátek na konec krytých rukojetí řídítek. Zrcátka nijak nenarušují vnější design motocyklu a navíc se dají jednoduše sklopit (ocenil jsem v pražském provozu). Pro přepravu spolujezdce je naopak tento typ motocyklu vhodný pouze na krátké vzdálenosti, i když by se určitě našli nadšené dívky s masochistickými sklony...

Technické údaje

Motor: Vzduchem chlazený vidlicový dvouválec do L (90°) se dvěma ventily na válec. Vrtání a zdvih 98 x 71,5 mm, zdvihový objem 1078 ccm, kompresní poměr 10,5 : 1. Největší výkon 95 k při 7750 1/min. Největší točivý moment 102 N.m při 4750 1/min. Elektronické vstřikování Marelli, tlakové oběžné mazání, elektrické spouštění a el. digitální zapalování.

Pohonné ústrojí: Primární převod ozubenými koly (poměr 1,84), sekundární převod O-kroužkovým řetězem, vícelamelová hydraulicky ovládaná suchá spojka, šestistupňová převodovka.

Podvozek: Příhradový rám z ocelových trubek, přední plně nastavitelná vidlice Marzocchi upside-down, průměr nosníků 50 mm, zdvih 165 mm, zadní centrální pružicí a tlumicí jednotka Sachs monoshock, zdvih 141 mm. Brzdy kotoučové Brembo, vpředu dvojitá ventilovaná o průměru 305 mm s radiálně uloženým čtyřpístkovým třmenem, vzadu jednoduchá ventilovaná o průměru 245 mm s dvoupístkovým třmenem. Kola pětipaprsková litá 17“. Pneumatiky 120/70 ZR 17 vpředu a 180/55 ZR 17 vzadu. Rozvor 1455 mm, výška sedla nad zemí 845 mm, pohotovostní hmotnost 179 kg.

Základní cena v ČR: 309 000 Kč

• Přidat komentář +
• Publikováno: 27.3.2009
• Zařazeno v:
  • Testy
• Autor:
  • Jaroslav Vavera