Test Ducati Diavel V4: ďáblovo pokušení
- Publikovno: 27.10.2023
- Za?~Yazeno v:
- Autor:
Emoce, jedinečnost a neskutečná síla motoru, to je Diavel V4, italský ďábel, který vás pohltí do svých spár už po prvních pár kilometrech. Motocykl, který ve vás probouzí touhu po rychlé jízdě, touhu po dobrodružství, touhu po nekonečném množství zatáček. Tohle je výjimečný stroj, v jehož srdci bije motor ze superbiku Panigale V4.
Měla jsem možnost jezdit všechny generace Diavela, od toho prvního v roce 2011 poháněného motorem Testastretta 11°, přes XDiavela S, až po Diavel 1260 S s motorem Testastretta DVT. Ještě teď mám v živé paměti, jaké jsem měla obavy, když jsem na něm měla jet úplně poprvé, neboť jeho zadní široká guma a tvary připomínající „morče“ nevypadaly vůbec jízdy schopné a představa, že se s tím cruiserem budu někde „prát“ v zatáčkách, ta byla téměř nepopsatelná. Přesně takhle to bylo a pak mě z něj nemohli dostat dolů. Jelo to neskutečnou pilu, zatáčelo, brzdilo a bylo to jiné, více emotivní.
Nemohla jsem ani dospat rána, kdy jsem si jela vyzvednout na test nejnovější generaci poháněnou čtyřválcovým motorem V4 Granturismo. Jaký ten Diavel bude? Jak pojede s čtyřválcem? Bude to velký rozdíl oproti dvouválci, které ho poháněly doposud? Bude mě ještě bavit? Hlavou se mi honila spousta otázek, na které jsem už brzy dostala odpovědi.
Na první pohled je vidět, že prošel Diavel V4 radikální úpravou, ačkoliv pořád má ten svůj typický nahrbený svalnatý vzhled s tvarovanou dvacetilitrovou palivovou nádrží, ale oproti předchozí verzi váží o 13 kilogramů méně a když se na něj podíváte blíž, hned poznáte, kde se ubíralo. Tedy nejvíc mě mrzí výměna přiznaného příhradového trubkového rámu za „obyčejný“ hliníkový rám, který je navíc ukrytý pod kapotáží a je přichycený k přední části motoru. Zadní část motocyklu je štíhlejší, kratší a trčí víc vzhůru, díky čemuž je sedlo víc vykrojené a posaz v něm je pohodlný. Pěkně vypadají i zadní diodová světla.
Líbí se mi aerodynamicky tvarované kryty velkého chladiče, ze kterých se plynule přesunete pohledem přes motor až k zadnímu ráfku letmo uloženého kola s rozměrem pneumatiky 240/45 ZR17. Designově nemá chybu, stejně tak jako čtveřice koncovek výfuku, co víc než výfuk vypadá spíš jako čtyřhlavňový raketomet. A ten jeho zvuk, to je panečku koncert! Veškeré informace se vám zobrazují na barevném pětipalcovém TFT displeji, který se ovládá pomocí ovladačů na levém řídítku. Ovládání je jednoduché a velmi rychle se v něm zorientujete.
Usedám za široká řídítka na pohodlné sedlo, ze kterého bez potíží dosáhnu na zem oběma nohama. Na místě lehce bojuji s váhou 236 kilogramů, ale jakmile se rozjedete, rázem je tahle váha pryč. Diavel má bezklíčové ovládání a tak stačí jen zmáčknout startovací tlačítko a vyrazit za těmi nejklikatějšími silnicemi. Poloha v sedle je tak trochu nezvyklá něco mezi sportovním posazem a cruiser stylem, ale po chvíli zjistíte, že je to vlastně pohodlné a celkem snadno se v této poloze Diavel vede.
Větší respekt z vaší strany by si měla zasloužit široká pneumatika Pirelli Diablo Rosso III. Jízda s ní je poněkud odlišnější než u běžných motocyklů, ale jakmile si na její projev zvyknete, naučíte se odhadovat nájezdy do zatáček, můžete si s chutí začít vychutnávat sílu 168 koní u kapalinou chlazeného vidlicového čtyřválce V4 Granturismo 90° o zdvihovém objemu 1158 ccm. Maximální točivý moment 126 Nm nastupuje při 7500 otáčkách. Oproti předchozímu dvouválci, který dravě táhnul už od spodních otáček, má čtyřválec poklidnější projev, dá-li se tomu tak říct, protože je to jinak pěkně rychlý stroj, ale jeho spodní otáčky až ke 4 tisíc nemají takovou sílu jako u dvouválce.
Pak už ale Diavel letí jako střela, a v moment, kdy protnete hranici šesti tisíc otáček, stává se z něj zbraň hodná zbrojního průkazu. Ještě větší „peklo“ z něj dělá naprosto přesný obousměrný quickshifter a v tuto chvíli končí veškerá sranda, tady vám modlení během jízdy nepomůže. Tenhle stroj rozhodně není pro nováčky nebo málo zkušené jezdce, tady už musíte mít něco odježděno, protože Diavel drobné chyby neodpouští.
Tahle mašina totiž není stavěná pro pomalou jízdu krajinou, to si kupte klasického cruisera u konkurence, tahle mašina miluje rychlou sportovní jízdu a dokonce se při vyšší rychlosti i snáze veze. Pokud jste hodně odvážní, zjistíte, že se dá v některých zatáčkách škrtnout stupačkou. Podvozek příkladně drží zvolenou stopu, neodskakuje, nevlní se, nerozhodí ho žádná nerovnost na silnici, jen si musíte zvyknout, že při hlubším náklonu se lehce zavlní, to je dílem široké pneumatiky, ne plně nastavitelného podvozku Öhlins.
Nemusíte se bát jezdit svižně, protože máte v záloze čtyřpístkové monobloky Brembo Stylema s náklonovým ABS, které jsou pěkně ostré, mají okamžitý nástup, lehce se mačkají a dají se velmi citlivě dávkovat. Ve výbavě máte také kontrolu trakce, systém proti zvedání předního kola, tempomat a čtyři jízdní režimy, Rain a Urban s omezeným výkonem na 115 koní a Touring a Sport s maximálním výkonem.
Jízda na Diavelu V4 je návyková, jen co odejdete z garáže, už cítíte, že vám chybí ten příval adrenalinu a nálož emocí, které se vám dostává během jízdy po hrstech. Díky jeho jedinečnému designu budete mít ve vaší garáži unikátní stroj, který se jen tak neokouká a jeho vzhled bude i po letech stále nadčasový. Hledáte-li výjimečný motocykl, jste na správné cestě.
Technické údaje
Motor: Kapalinou chlazený vidlicový čtyřválec V4 Granturismo 90° s protiběžnou klikovou hřídelí. Vrtání 83 mm a zdvih 53,5 mm, zdvihový objem 1158 ccm, kompresní poměr 14 : 1. Největší výkon 168 k (124 kW) při 10 750 ot/min. Největší točivý moment 126 Nm při 7500 ot/min. Elektronické vstřikování, oválná vstřikovací jednotka, tlakové oběžné mazání, elektrické spouštění a el. digitální zapalování.
Pohonné ústrojí: Primární převod ozubenými koly, sekundární převod řetězem, vícelamelová hydraulicky ovládaná antihopingová spojka v olejové lázni, šestistupňová převodovka.
Podvozek: Příhradový rám z ocelových trubek, přední, plně nastavitelná vidlice Öhlins upside-down, průměr nosníků 50 mm, zdvih 120 mm, vzadu jednoramenné kyvná vidlice s centrální pružicí a tlumicí jednotkou Öhlins monoshock, zdvih 145 mm. Brzdy kotoučové Brembo s náklonovým ABS, vpředu dvojitá ventilovaná o průměru 330 mm se čtyřpístkovým radiálně uloženým třmenem Brembo Stylema, vzadu jednoduchá ventilovaná o průměru 265 mm s dvoupístkovým třmenem. Sedmnáctipalcová hliníková litá kola. Pneumatiky Pirelli Diablo Rosso III, 120/70 ZR17 vpředu a 240/45 ZR17 vzadu. Rozvor 1593 mm, výška sedla nad zemí 790 mm, suchá hmotnost 211 kg, objem palivové nádrže 20 litrů.
Barevné provedení: červená Ducati Red, černá Thrilling Black
Základní cena: 644 029 Kč vč. DPH
Foto: Jan Altner
- Přidat komentář 1
- Publikováno: 27.10.2023
- Zařazeno v:
- Autor:
Nejnovější články
Další z rubriky
- 26.8. - Test Honda EM1 e: malý městský elektroskútr
- 9.8. - Test CFMOTO 450MT: malý dobrodruh
- 26.7. - Test Harley-Davidson Low Rider ST: basa tvrdí muziku
- 19.7. - Test Ducati Hypermotard 698 MONO: nejvýkonnější jednoválec
- 14.6. - Test Honda NX500: obratné cestovní enduro
- 7.6. - Test CFMOTO 450 CL-C: malý bobber