Fresh Norton Commando 750: Misty Green

Publikov�no: 26.4.2015

Za?~Yazeno v:

Novinky

Autor:

David Siegl

Opravdu můžete mít motocykl jaký chcete. Na světě jsou totiž lidé, kteří vám dovedou splnit váš sen a nebo možná ještě něco víc.

Na začátku minulého měsíce jsme mohli v americkém Austinu (Texas) na výstavě Handbuilt Motorcycle vidět několik vytuněných motocyklů, kde s přehledem vedli stroje Norton. Model Commando 750 je totiž velmi oblíbeným strojem na úpravy. Bryan Fuller měl sebou jednoho fešáka, kterého dovezl ze své dílny v Atlantě.

Zde staví Brian motocykly na přání zákazníkům a nebo sám závodí na závodech určené pro cafe racery. Jeho poslední aktivita vyústila v úpravu Ducati na styl původního Scramblera ze šedesátých let, který byl v retro-futuristickém designu a poněkud syrového vzhledu. Pravým opakem je pak uhlazené Commando 750 od Nortona zbavené veškerých zbytečností.

Tento stroj nese název Misty Green a má svého šťastného majitele Kyle Freye. Ten původní model Commando 750 zdědil ještě jako chlapec po svém strýci Fredu Heistandovi. Nikdy neměl větší vztah k motocyklům, ale po té co se odstěhoval z New Yorku po událostech 11. září 2001 do Texasu, přičichl k tomuto stylu a napadlo ho nechat z nepříliš zachovalého kousku udělat něco víc.

Fred přijel s Nortonem na korbě svého auta. Hrdě mi ukazoval číslo rámu a motoru, že štítky jsou dodnes na svém místě. Ale měl taky vedle čtyři bedny naplněné díly z tohoto stroje. Polovina byla v tak špatném stavu, že nešli použít. Motocykl se odstrojil na holý rám a začalo se od nuly. Nosný rám, který je součástí olejové nádrže nebo malá rezervní nádrž ukrývající se v zadní části rámu, kde najdete i baterii a regulátor dobíjení byli velkou překážkou. Vše se podařilo napasovat a byl i prostor pro geniální odvětrávání klikové skříně, které vede skrz rám a vyústila ve skrytý otvor v přední části krku řízení.

Dalším cílem bylo snížit hmotnost. Ta představuje 210 kilogramů mokré váhy, což je slušný údaj, ale vzhledem k výkonu 58 koňských sil, se bude muset jezdec snažit trochu víc tahat za plyn. Těžká přední vidlice se vyměnila za mnohem lehčí a kratší, která byla použita z Hondy CB 550. Nějaké to deka pak šlo dolů i díky hliníkovým ráfkům o rozměrech devatenáct palců vpředu a osmnáct vzadu. Jízdní vlastnosti a to především stabilitu v přímce zlepšila delší kyvná vidlice. O brzdy se pak řidič také může opřít, značka Beringer je osvědčená kvalita. Tlumiče jsou od Foxu.

Srdce motocyklu nebylo vůbec ve špatné kondici, ale přesto se celá technika svěřila do rukou Beno Rodimu, který má v jeho dílně s názvem 70´s spoustu dílů právě na anglické plnokrevníky. Spojka se upravila pro hladší chod, protože jízda s častým řazením bude nejčastější zábavou. A aby se usnadnila jízda v dálničních rychlostech, řeklo se, že se udělá kapotáž, která bude sedět jak ulitá. Přední plexisklo „Double bubble“ vypadá skvěle.

Lak si obstaral Bryan sám, vrhl se na ráfky a brzdy Beringer dal do eloxu. Po vybalení z krabice však došlo k okamžitému odstranění červené barvy a šlo se do zelené. Brzdy se pak stříkly do saténové černé. Kapotáž a její grafika se pak svěřila Jeovi Pattersonu a John Whitaker zas dodal kůži pro sedlo. „Strávil jsem na motocyklu měsíc, kdy jsem jezdil do práce a zpět. První nakopnutí je paráda, rána jak z kanonu. Výfuky z nerezové oceli se pak postarají o zbytek. Spojka je hladká, to jsme nečekali a sedačka? To je pohodlíčko. Jsem na něj pyšný!“