Reklama

Historie Masarykova okruhu - 6. díl Hlavní obrázek k článku: Historie Masarykova okruhu - 6. díl

V šestém dílu našeho povídání o historii motocyklového závodění na Masarykově okruhu se podíváme na závody mistrovství Evropy a začneme rokem 1983. Poprvé pouze Evropa, ale po delší době i s půllitry.

1983 - Rok 1983 byl už 33. ročníkem Velké ceny Československa.

Na startu závodu o mistrovství Evropy se sešli jezdci, kteří při technické přejímce přihlásili nevídaných 260 motocyklů a v Brně se jely nejen poprvé osmdesátky, ale po pěti letech opět půllitry. Zajímavé závody sledovalo přes 120 000 diváků, a i když chyběla zvučná jména, tak po sportovní stránce nebyli jistě diváci zklamáni.

V premiérových osmdesátkách přijel kompletní tým Zündappu a její tovární dvojice ve složení Hubert Abold z NSR a Ital Fargeri tak obsadila první a druhé místo. Zbytek startovního pole, většinou na převrtaných padesátkách, dovedl do cíle jako třetí Belgičan Chris Baert na Kreidleru. Jediná žena ve startovním poli, Němka Inge Arends skončila sedmá, z českých jezdců pak dojel v bodech jako devátý Ota Krmíček.

Stopětadvacítky byly soubojem jezdců z „velkého šampionátu“, s nimiž držel krok jediný „Evropan“, Ezio Gianola z Itálie. Vítězem se stal Švýcar Hans Müller na MBA před Rakušanem Augustem Auingerem na stroji Bartol a Gianolou – MBA.

Neuvěřitelný počet 56 jezdců se představil ve dvěstěpadesátkách, přičemž jich trénovalo kolem sedmdesáti, což zase byl takový malý oříšek pro časoměřiče. Zvítězil španělský jezdec Carlos Cardus s Rotaxem před Augusten Auingerem na Bartolu a Švýcarem Edwinem Weibelem s Yamahou.

Třicet osm jezdců půllitrů dalo vzpomenout na čtyřválcovou symfonii v podání Johny Cecotta z roku 1977, tedy posledního vítěze v seriálu mistrovství světa této kubatury v Brně. Vyhrál Němec Gustav Reiner na Suzuki před svým krajanem Walterem Hoffmannem na motocyklu stejné značky a jejich značkovým kolegou Peterem Sköldem ze Švédska. Jako třináctý dojíždí Bohumil Staša.

Závěrečný závod sajdkárů byl jasnou záležitostí francouzské dvojice Michel-Monchaud. V posledním kole za Veselkou zdravil spolujezdec Monchaud diváky a jelikož v tom okamžiku přidal právě „šofér“ Alain Michel plyn, tak svého spolujezdce ztratil a ani to nezjistil….Michel projel cílem sice jako první (ovšem bez sajdkáristy), ale byl pochopitelně diskvalifikován! Vyhráli tak Rakušané Stropek-Demling na LCR před Brity Bayleym-Nixonem s Yamahou a švýcarskými bratry Egloffovými s LCR.

1984 - O rok později i s Tourist Trophy F2.

Rok 1984 přivedl znovu do Brna nejen mistrovství Evropy, ale i poprvé v historii i světový šampionát TT – F2.

Rakušan Gerd Kafka se Sachsem vyhrál celkem překvapivě, ale absolutně zaslouženě, úvodní osmdesátky. Druhý dojel Němec Richard Bay na Ruppu a třetím v cíli byl další západní Němec Rainer Kunz na FKN.

Dvěstěpadesátky se staly sólovým závodem dalšího Rakušana Siegfrieda Minicha před Francouzem Jean Lucem Guillemetem a dalším Rakušanem Manfredem Obingerem – všichni na Yamahách.

Královské půllitry vynahradily divákům to, co už dlouho postrádali, tedy československé jezdce na samé špici závodního pole. Ital Marco Messere sice vyhrál před Finem Eero Hyvärinenem, ale o poslední podiové místo bojovali s Angličanem Simonem Buckmasterem i naši Pavol Dekánek a Bohumil Staša – všichni na Suzuki. V posledním kole se už oba naši dostali před Buckmastera, ovšem při vjezdu do poslední šikány, tedy po sjezdu od Myslivny před cílovou rovinkou, byl slovenský jezdec Dekánek dlouhý na brzdy a vletěl do balíků slámy. Ty se rozlétly po trati a do nich vrazil za Dekánkem jedoucí Staša - v pádu byl zapleten i rakouský jezdec Karl Truchsess - a tak si britský jezdec Buckmaster dojel pro zelený věnec za třetí místo. Tím se do desítky bodujících nakonec dostali i čeští jezdci Pavel Ševčík (9.) a František Tofel (10.) – oba na Yamahách.

Sajdkáry byly jasně v režii tří švýcarských dvojic, které projely cílem v pořadí Progin-Hunziker (1.), bratři Egloffové (2.) a Christinat-Fahrni (3.) – všichni na Yamahách, přičemž Egloffové se – jedoucí mimo body do ME – o předjetí Progina s Hunzikerem ani moc nesnažili.

„Romantické mistrovství světa, aneb překrásná podívaná na motocyklový sport z trochu jiného úhlu“ – tak se psalo o závodě mistrovství světa TT-F2, který zavítal v roce 1984 na Masarykův okruh. Souboj pozdějšího vítěze Briana Reida z Irska na Yamaze 350 a Itala Davide Tardozziho na motocyklu Ducati, skončil Tardozziho pádem, a stejně dopadl i na třetím místě jezdící Angličan Gary Padgett na Yamaze. A tak nakonec jako druhý dojel Němec Walter Hoffmann před Britem Philem Mellorem. Čtvrtý skončil starý známý z dřívějších brněnských závodů Grand Prix, další Angličan Chas Mortimer – všichni na Yamahách. Páté místo po velkém souboji s Trevorem Nationem (Yamaha) z Anglie obsadil nakonec jeho krajan Tony Ruter s Ducati a stal se tak mistrem světa. Ovšem čtyřdobé motory a především jejich zvuk nadchly všechny přítomné diváky.

1985 - Potřetí o evropské body.

Jezdci na motocyklech pěti kubatur se představili 100 000 divákům o rok později, tedy v roce 1985.

V zahajovacím závodě osmdesátek spadl vedoucí jezdec evropského šampionátu Mario Stocco z Itálie už v prvním kole a po souboji dvou Němců Schirnhofera a Kunze se nakonec radoval Rainer Kunz na Ziegleru před Günterem Schirnhoferem s Casalem a svým krajanem a značkovým kolegou Michaelem Gschwanderem.

Ve stopětadvacítkách stačilo Italovi Pierfrancesco Chillimu - pozdější hvězdě MS-Superbike - třetí místo k titulu mistra Evropy. Vyhrál Francouz Paul Bordes před Švýcarem Thierry Feuzem a Chilim – všichni na MBA.

Ve dvěstěpadesátkách vyhrál po 18 letech v Brně opět motocykl Honda, naposled na něm totiž dojel první legendární britský jezdec Mike Hailwood, který v roce 1967 vyhrál jak 350ky, tak i závod do 500 ccm. Až do posledního kola bojovala dvojice Josef Hutter na Bartolu z Rakouska a Ital Massimo Matteoni na Hondě, aby se nakonec radoval Matteoni před Hutterem a dalším Rakušanem Siegfriedem Minichem na Yamaze, který začal celý závod z hodně zadních pozic.

Půllitry pak přinesly Hondě další trumf zásluhou Holanďana Milo Pajice, který vyhrál systémem start – cíl. Mezi dvojici německých Fischerů se dostal Švýcar Marco Gentile s Yamahou, když druhý skončil Gerold Fischer na Suzuki a čtvrtý potom Manfred Fischer na Hondě.

Sajdkáry byly zcela ve znamení britských dvojic, a zvítězili Wrathall-Chapman (Yamaha) před Brindleyem-Jonesem (Windle) a manželskou dvojicí Dennis a Julia Binghamovi (Yamaha).

1986 - Naposled Evropa, naposled na starém okruhu.

Rok 1986 byl nejen loučením se starým Masarykovým okruhem, ale také s motocyklovou Evropou.

Ze souboje dvojice Wilco Zeelenberg z Holandska na motocyklu Casal a Itala Bruna Casanovy na Unimotu vyšel lépe italský jezdec. Jako třetí pak dojíždí do cíle Belgičan Chris Baert se Seelem.

Stopětadvacítky vyhrál švýcarský jezdec Thierry Feuz před Francouzem Paulem Bordesem a Italem Claudiem Macchiottem – všichni na MBA. Československý jezdec Peter Baláž (MBA) dojíždí jako desátý a to těsně před jedenáctým v cíli, brněnským Karlem Hanikou na Juventě.

Trojice Rakušanů v pořadí Hans Lindner (Rotax), Andreas Preining (Wiwa) a Josef Hutter (Bartol) pak ovládla závod dvěstěpadesátek.

Historicky poslední závod půllitrů na staré trati se stal kořistí Němce Manfreda Fischera na motocyklu HG 500 - což ale byla normální Honda V3 pouze přejmenovaná dle hlavního sponzora (tehdejší móda) - před Britem Simonem Buckmasterem a Finem Eero Hyvärinenem – oba na Hondě. Na skvělém sedmém místě dojel Slovák Pavol Dekánek se Suzuki.

Úplně na závěr zazněla na starém „Masecu“ japonská hymna na počest vítězné dvojice v sajdkárech – Kumagaya-Makiuchi (LCR), kteří vyhráli před Němci Schererem-Gessem (BSR) a Francouzi Nigrowskim-Meunierem (Seymaz).

1986 louceni 1986 louceni 2 1986 louceni 3

Další díl naleznete zde. První díl celé historie Masarykova okruhu si můžete přečíst zde.



Login Přihlásit Registrace ›

Reklama
Reklama