Historie Masarykova okruhu - 1. díl

• Publikov�no: 17.7.2018
• Za?~Yazeno v:
  • Sport
• Autor:
  • Jiří Mikšík

Ve 14-dílném seriálu se podíváme do více než 65ti-leté historie motocyklových závodů na brněnském Masarykově okruhu, tedy do historie motocyklové Grand Prix České republiky (Československa) na brněnském Masecu. V její první části se dostaneme do úplných začátků, tedy do let 1950 - 1957.

Bylo by ale hodně z historické hlediska neúplné a hodně špatné, kdybychom se nezmínili o jedné události před druhou světovou válkou: První Grand Prix Československa se totiž konala nedalo Prahy, v letech 1928 a 1929. Abych byl úplně přesný, tak 1928 to bylo na trati Praha - Kbely a vítězi se stali Němec Hans Sprung (DKW) v kubatuře 250 ccm, Brit George Rowley (AJS) ve třistapadesátkách a Čech Bohumil Turek (Triumph) v půllitrech. O rok později potom na trati Praha - Zbraslav zvítězili Jihoafričan Joe Sarkis (OK-Supreme) ve 250-kách, Němec Günther Bartels (DKW) v kubatuře 350 ccm a Ir Henry Tyrell-Smith (Rudge) v nejsilnější kubatuře, tedy do 500 ccm.

A od té doby se závodilo pouze v Brně, nejdříve na starém Masarykově okruhu do roku 1986 a později na novém Automotodromu.

Kapitola první - začátky na starém Masecu (a s velkými kapotážemi) 1950 až 1957

Ve čtvrtek sedmého září 1950 se začala prvním tréninkem psát více než 60ti-letá historie motocyklových závodů na brněnském „Masecu“.

1950 - motocyklová premiéra v Brně

O rok předtím se už sice jelo první mistrovství světa silničních motocyklů, ovšem na ně si Brno muselo ještě 15 dlouhých let počkat. Samotné závody se jely o tři dny později, tedy v neděli 10. září 1950.

Jak píše tehdejší tisk, „na startu se prezentovali kromě domácích jezdců také Rakušané, Holanďané, Švýcaři a také jeden Belgičan. A také se osvědčily stroje československé výroby Jawa a Walter. “

Motocyklovou premiéru obstaral společný závod dvěstěpadesátek a třistapadesátek. Zatímco jezdci na slabších motocyklech do 250 ccm mají na sobě oblečenu žlutou vestu, ti na silnějších strojích pak vestu červenou. Na startovní rovince ovšem stojí v opačném pořadí, nejdříve „třistapadesátkaři“ a za nimi jezdci s motocykly o obsahu 250 ccm. Tmavá obloha nevěstí nic dobrého a ještě před startem začíná poprchávat.

Do čela závodu třistapadesátek se dostává švýcarský jezdec Gerber na AJS, před naším Antonínem Vitvarem na Nortonu a Rakušanem Leonhardem Fasslem, také na AJS. Minutu po startu třistapadesátkařů pak odstartovali do závodu i jezdci na motocyklech o obsahu 250 ccm. V závodě do 350 ccm vítězí československý závodník Antonín Vitvar a stává se tak historicky vůbec prvním vítězem motocyklových závodů v Brně. Druhý končí Nizozemec Van Rijswijk na Velocette, který v samém závěru závodu porazil v cíli brněnského Bořivoje Sedláka na motocyklu stejné značky.

Závod dvěstěpadesátek pak patřil domácím, kteří také kompletně obsadili stupně vítězů v pořad Josef Vejvoda na Jawě, Löffelmann a Štajner – oba na motocyklech Walter.

V závodě půllitrů se podruhé během dne radoval z vítězství Antonín Vitvar, který za hustého deště ze začátku závodu a v konci už na osychající trati suverénně se svým Nortonem vyhrává před švýcarským jezdcem Gerberem (jedoucího ovšem na třistapadesátce AJS) a dalším československým jezdcem Novotným na Jawě.

Čechoslovák Antonín Vitvar se tak stává prvním historickým vítězem Velké ceny Československa, neboť tím je vždy pouze vítěz nejsilnější kubatury.

1951 - O rok později se jelo nadvakrát.

Původní termín druhého ročníku Velké ceny Československa byl stanoven na 6. května 1951, ovšem po prvním dni tréninku byl závod odložen nejdříve na neurčito, později na září. Náhradní termín 30. září byl pak změněn na 23., ovšem nakonec se závodilo ještě dříve, tedy 16. září 1951. A neustálá změna termínu závodu se nakonec odrazila i v návštěvnosti, přišlo totiž pouhých 25 000 diváků. A proč se tento termín stále odkládal? Především se jela Velká cena Prahy, byly to ale i vnitřní politické záležitosti a dnes třeba nepochopitelný důvod, kladení věnců…

Závod dvěstěpadesátek vyhrává způsobem start – cíl československý jezdec František Bartoš na motocyklu ČZ-OHC před svými krajany Koštířem a Jankou – oba na motocyklech Walter.

I ve třistapadesátkách patří podium pouze domácím jezdcům, přičemž ještě do posledního kola vedl brněnský Sedlák, ovšem pro poruchu motocyklu (prasklý sekundární řetěz) končí až na třetím místě. Vyhrává Kost na Nortonu před Dostálem na Walteru a už zmiňovaným Sedlákem na ČZ-OHC.

Už druhé vítězství ve Velké ceně Československa po sobě si připisuje v pětistovkách Antonín Vitvar, který vítězí před svým krajanem Ježkem na Jawě a Polákem Markowskim na Triumphu. Oba dva protagonisté z prvního ročníku, Novotný se Štajnerem – oba na Jawách – pak tento závod pro poruchu svých motocyklů závod nedokončili.

1952 - Závod družby národů.

Pod tímto novým názvem se jel třetí ročník Velké ceny Československa v roce 1952. A poprvé se program rozšiřuje na 4 třídy, neboť přibývají stopětadvacítky. Ty byly zcela ve znamení východoněmeckých jezdců na motocyklech IFA, kterým sekundoval pouze Maďar Reisz na Mondialu. Závod vyhrál systémem start – cíl Petruschke před Haasem – oba NDR a už zmiňovaným Reiszem.

Ve dvěstěpadesátkách, které startovaly minutu po půllitrech, vyhrál suverénně náš František Bartoš na ČZ-OHC před Jankou na Walteru a dalším Bartošem, tedy Oldřichem, rovněž na ČZ-OHC.

Třistapadesátky vyhrál ten den už podruhé František Bartoš s „čézetou“ před Maďarem Kuruczem na Velocette – ten dokonce ze začátku závodu vedl – a dalším domácím jezdcem Makovičkou, rovněž na ČZ-OHC.

Královskou kubaturu poznamenaly dvě pozoruhodné události: Jednak hattrick Antonína Vitvara a dále start většině doposud úplně neznámého, odborníky ale už hodně ceněného, Františka Šťastného na motocyklu „Blesk special“. Vítězství ovšem Vitvarovi nespadlo do klína úplně náhodou. Už v první den tréninku havaroval na svém továrním motocyklu Jawa-OHC vinou přetrženého primárního řetězu a zbytek víkendu tak absolvoval na motocyklu týmového kolegy Jaromíra Čížka – jinak skvělého motokrosového jezdce. Závod samotný vyhrává Antonín Vitvar po velkém souboji se svým továrním druhem Gustavem Havlem a třetí dojíždí Maďar Lászlo Szabo na Gileře. A neznámý František Šťastný je v cíli klasifikován jako 7.

1953 - Závodní přestávka. Proč?

V roce 1953 se Velká cena Československa nekonala. Proč, o tom se historie bohužel nezmiňuje a tak jen z dohadů: Důvodem prý mohla být smrt Stalina či úmrtí Gottwalda a snad i měnová reforma! Kdo ví, tuto skutečnost již asi nikdy nezjistíme.

1954 - První vítězství Františka Štastného.

Po roční přestávce v roce 1954 byl hlad po závodních motorkách jak u samotných jezdců, tak i mezi diváky. Těch bylo nakonec kolem tratě přes 200 000.

Z očekávaného souboje východoněmeckých – na motocyklech IFA a českých jezdců – na motocyklech ČZ-OHC ve stopětadvacítkách nakonec sešlo, neboť vítěz z roku 1952, Němec Petruschke, měl problémy se svým motocyklem IFA, a stejně i jeho dva krajané Fügner a Krumpholz. A tak vyhrál suverénně František Bartoš před Václavem Parusem – oba na ČZ-OHC a Němcem Haasem na motocyklu IFA.

Ve dvěstěpadesátkách vyhrál poprvé na brněnském okruhu František Šťastný (jako novopečený tovární jezdec Jawy), i když startoval až z poslední řady jako 54.!, neboť do závodu ho roztlačovali mechanici Lebeda a Rosa („Fanynek“ se totiž před 14 dny na předchozím závodě na Sachsenringu srazil se psem), když se tento rok pohyboval v depu závodních strojů pouze za pomocí berlí. Velký souboj o druhé místo pro sebe rozhoduje o pouhou 0,1 sekundy Václav Parus (ČZ-OHC), který poráží Němce Scheeleho na stroji AWO.

O třídu výše – tedy ve třistapadesátkách, které vyjely na trať o 2 minuty později než kubatura do 250 ccm - zvítězil zcela přesvědčivě Rakušan Leonhard Fassl na AJS. Velmi dramatický byl ale souboj o druhou příčku, který dopadl úspěšně pro Františka Bartoše na ČZ-OHC, zatímco domácí Miroslav Čada pro poruchu svého motocyklu musel vzdát. Třetí tak dojíždí Maďar János Reisz s dalším motocyklem AJS.

Pětistovky se jely poprvé bez trojnásobného vítěze Velké ceny Československa Antonína Vitvara, který už zanechal závodní činnosti. Ale vítězství i tentokráte zůstává doma, zásluhou Gustava Havla a jeho továrního motocyklu Jawa. Druhý končí Němec Peter Knees na BMW-RS a třetí František Šťastný. Ten musel hned po prvním kole do boxů (vypadené táhlo od řazení), na trať se vrací až jako 40., ale nakonec přece jen skončil na bedně, když k tomu přidal i nejrychlejší kolo za 8.11.2 minuty. Smůlu měl brněnský Bořivoj Sedlák, dlouho jezdící jako druhý, ale jeho ESO ho zradilo.

1955- Nově upravená trať.

Rozšíření zatáček, přemístění sloupů elektrického vedení, odstranění stromů a především nahrazení dřevěných boxů železobetonovými – to vše čekalo účastníky jubilejního pátého ročníku v roce 1955.

Velký souboj viděli diváci – sešlo se jich v neděli kolem okruhu přes 120 tisíc – už v zahajovacím závodě stopětadvacítek. Zasloužila se o to dvojice našich jezdců, Parus a Bartoš, a dva Němci Lottes (MV Agusta) a Fügner. Z favoritů nejdříve odstupuje Karl Lottes a hned po něm i Bartoš. A když musí v posledním kole zpomalit i vedoucí Fügner, tak se vítězem stává Václav Parus na ČZ-OHC před Horstem Fügnerem a Petruschkem – oba na motocyklech IFA.

Dvěstěpadesátky byly zcela ve znamení západoněmeckých jezdců na továrních motocyklech NSU-Sportmax, tedy vítězného Horsta Kassnera a Hanse Baltisberegra. Jejich těsný souboj se rozhodl až v závěrečném malém stoupání před cílovou rovinkou, nakonec vítězí Kassner před Baltisbergerem. Svou smůlu ze stopětadvacítek si aspoň částečně vynahradil další Němec Lottes s DKW, v cíli klasifikován jako třetí.

Jak říká pořekadlo, když se dva perou, třetí se směje, se hodilo tento rok na závod třistapadesátek. V souboji dvou vedoucích jezdců, Františka Šťastného na zbrusu nové Jawě (odvozené od dvěstěpadesátky a vybavené šestistupňovou převodovkou) s Australanem Keithem Campbellem na Nortonu, vyhrál nakonec Němec Hans Baltisberger s NSU-Sportmax. „Franta“ musel do depa vyměnit svíčky a nakonec se z 23. místa probojoval až na místo třetí a útočí i na druhého Čadu, což ale byla chyba. Šťastný v posledním kole dole v Pisárkách odstupuje pro poruchu ventilu. Vítězí tedy Baltisberger před domácím Miroslavem Čadou s Nortonem a Maďarem Reiszem na AJS.

Závěrečné půllitry se staly kořistí favorizovaného Australana Keitha Campbella na Nortonu, který sváděl velký souboj s Angličanem Storrem na motocyklu stejné značky. Campbell se přitom jako první jezdec v historii dostává pod hranici 8 minut, časem 7.59. Třetí dojíždí „navrátilec“ Antonín Vitvar na hodně starém Nortonu (rok výroby 1938), který v souboji o poslední volné místo na bedně porazil Maďary Szaba a Szalkaye a to především díky perfektní znalosti tratě.

1956 - Smrt pana Baltisbergera.

Tuto povídku napsal spisovatel Bohumil Hrabal a tato smrtelná havárie bohužel poznamenala Velkou cenu Československa roku 1956. Nejslabší obsahovou třídu stopětadvacítek vyhrál František Bartoš na ČZ-OHC před Němcem Horstem Fügnerem (MZ) a Švédem Svenssonem na Ducati, když pro poruchu odstoupil Stanislav Malina, v té době jedoucí jako třetí.

Dvěstěpadesátky byly soubojem německého dua Horst Kassner a Hans Baltisberger s dvojicí „klokanů“, Boba Browna a Erica Hintona. Z tohoto souboje nejdříve odstupuje po havárii Brown a vzápětí má těžký pád i Hinton. Ve stejném kole – tedy šestém, najíždí na silnici vedoucí od Žebětína do poslední zatáčky před „Farinkou“ tovární jezdec NSU Hans Baltisberger, trať je však na pravé straně mokrá, jeho motocykl dostává smyk a v rychlosti 170 km/h naráží jezdec i motocykl do elektrického sloupu. Od něj se nešťastný německý jezdec odráží na malý pařez a v 13.52 hodin bohužel podléhá těžkému zranění hlavy. Tato zatáčka je po něm navždy pojmenována!

Závod vyhrává jeho krajan a značkový kolega Horst Kassner před dalším Němcem Heckem – oba na motocyklech NSU-Sportmax a naším Jiřím Koštířem s ČZ-OHC.

Ještě před tragickými dvěstěpadesátkami byly na programu už tradičně třistapadesátky. Ty se nesly zcela ve znamení boje kvarteta jezdců: Němce Hanse Baltisbergera, Australana Erica Hintona a dvou našich, Františka Štastného a Gustava Havla. Závod vyhrává František Šťastný s Jawou-OHC před Hintonem na Nortonu a Gustavem Havlem, rovněž na motocyklu Jawa-OHC. V tomto závodě jel nejen Šťastný, ale i další tovární jezdec Jawy Havel s kapotážemi, které spíš připomínaly neforemné bedny a později byly zakázány.

Královské půllitry odstartovaly až po delší přestávce způsobené smrtelnou havárií Hanse Baltisbergera. Do jejich čela se dostal brzy náš František Šťastný a zajíždí také nový traťový rekord časem 7.56,6. Brzy ale musí odstoupit pro poruchu svého motocyklu. V závodě vítězí rakouský mlynář Klinger před Němcem Kneesem a jeho krajanem Riedelbauchem – všichni na motocyklech BMW-RS. Tento ročník ale přinesl i další smrtelnou havárii, když v závodě pětistovek narazil do stromu za Novým Lískovcem francouzský jezdec Michel Mouty se svým Nortonem a svému zranění podlehl.

1957- Naposled s velkými kapotážemi!

Vzhledem k velkému počtu havárií, často se smrtelnými následky, se jelo v roce 1957 naposledy s velkými kapotážemi. O co vlastně šlo? Motocykly byly opatřeny různými variantami kapotáží, které měly jeden cíl: snížit odpor vzduchu jedoucího motocyklu. Takže některé motocykly měly kapotovaná i zadní kola (třeba MV Agusta 250, Mondial 125), ovšem stačil boční vítr a neštěstí bylo hotovo!

Že to bylo správné rozhodnutí, bohužel ale pozdě, potvrdil i druhý tréninkový den u nás v Brně, když během něho ve třídě do 350 ccm havaroval před Žebětínem švédský jezdec Waldemar Lundberg tak nešťastně, že svému zranění po převozu do nemocnice podlehl.

V nejslabší kubatuře do 125 ccm vyhrál závodník z NDR, Ernst Degner s MZ před našimi jezdci Stanislavem Malinou a Františkem Bartošem, oba pochopitelně na motocyklech ČZ-OHC.

O kubaturu výše pak s přehledem zvítězil západní Němec Helmut Hallmeier na NSU-Sportmax před svým krajanem a značkovým kolegou Heckem a vítězem stopětadvacítek Degnerem na MZ. V tréninku výborný František Šťastný na Jawě doplatil v závodě na slabší výkon svého stroje a do bojů o „bednu“ tak vůbec nezasáhl.

Své vítězství si zopakoval Němec Hallmeier i o třídu výše, i když měřeno chronologicky, jely dvěstěpadesátky až po závodě třistapadesátek. V závodě plném zvratů dojel jako druhý další německý jezdec Kläger na Horexu a třetím byl Australan Brown na Velocette. Naši jezdci, František Šťastný – prasklá nádrž a uvolněná kapotáž -, a Gustav Havel – defekt přední pneumatiky, cílovou šachovnici ani jeden neviděli.

V půllitrech obhájil své prvenství z loňského roku Rakušan Klinger na motocyklu BMW-RS a vyhrál tak před Angličany Tostevinem a Mathewsem – oba na Nortonech. Pro Františka Šťastného skončil tento závod už ve 4. kole, kdy musel vzdát pro poruchu motoru.

Použitá fota pro celý seriál „Historie Masarykova okruhu“ jsou ze soukromého archívu Josefa Faita, čemuž za to www.motoforum.cz moc děkuje. V první kapitole pak fota od Stanislava Faita.

Další díl si můžete přečíst zde.

• Přidat komentář 7
• Publikováno: 17.7.2018
• Zařazeno v:
  • Sport
• Autor:
  • Jiří Mikšík