Historie Masarykova okruhu - 7. díl 
- Publikovno: 23.7.2018
- Za?~Yazeno v:
- Autor:
V sedmé kapitole se podíváme na závody mistrovství světa v letech 1987 až 1990, kdy začíná nová historie motocyklových závodů na Masarykově okruhu, neboť jeho jevištěm je nový Automotodrom.
1987 - Premiéra na novém Automotodromu.
37. ročník Grand prix ČSSR se tedy jel v roce 1987 už na nové trati, nazvané Automotodrom. Ten se nachází v překrásném prostředí členitého terénu lokality Kývalka, vzdálený asi 7 km od původního okruhu a to směrem k Ostrovačicím. Délka nového okruhu je 5 394 metrů, šířka pak 15 metrů a má šest levých a osm pravých zatáček, s výškových rozdílem 73,75 metrů. Areál byl vybudován v letech 1985 – 1987.
Úvodní závod se jel před 130 000 diváky na 14 okruhů nové trati a obstaraly ho osmdesátky. Po startu se na čele vytvořila vedoucí skupina ve složení, Španělé Martinez a Herreros, Němci Waibel a Seel, Ir McConacchie, Brazilec Barros a Švýcar Dörflinger. Ve třetím kole se dostal na špici Dörflinger a bojoval o ni s McConnacchiem, který ale v 8. kole spadl. Prvním historickým vítězem na Automotodromu se tak stal Stefan Dörflinger na motocyklu Krauser a to celkem jasně před Jorge Martinezem (Derbi) – tomu stačilo druhé místo k pozdějšímu zisku titulu mistra světa a trojicí jezdců v pořadí Gerhard Waibel (Krauser) – třetí v cíli, Manuel Herreros (Derbi) – čtvrtý, Jörg Seel (Seel) – pátý a jako šestý další španělský jezdec Miguel Louis Reyes (Autisa). Naši jezdci Krmíček, Klimek, Havrda a Samák se ve světové premiéře na brněnském Automotodromu do závodu samotného bohužel nekvalifikovali.
Ve stopětadvacítkách zvítězil v Brně novopečený mistr světa Fausto Gresini na motocyklu Garelli – tomu ovšem stačilo ke korunovaci získat v Brně 1 bod - s náskokem 12 sekund před svým stájovým kolegou a krajanem Bruno Casanovou a Španělem Andresem Sanchezem na stroji Ducados. Ital Ezio Gianola s jednoválcovou Hondou dojel čtvrtý, Belgičan Lucio Pietroniro pátý a Venezuelan Ivan Troisi – oba s MBA, jako šestý. Za zmínku stojí ještě 20. místo jediné ženy ve startovním poli, Finky Taru Rinne (MBA). Češi Šafránek a Polák se do závodu bohužel nekvalifikovali, tedy stejně jako jejich kolegové v nižší kubatuře. A Slovák Peter Baláž (MBA) sice skončil v tréninku jako 19., ovšem pro zranění kolenní tepny nemohl do závodu nastoupit.
Dvěstěpadesátky na 21 kol vyhrál s náskokem 3 sekund západoněmecký tovární jezdec Hondy Toni Mang – který se v tomto roce stal i mistrem světa této kubatury - před čtyřčlennou skupinkou, kterou do cíle přivedl jako druhý Dominique Sarron z Francie, na třetím místě skončil Španěl Carlos Cardus a čtvrtý jeho krajan Sito Pons – všichni na Hondách. Posledním ve skupině byl Ital Luca Cadalora na Yamaze – v cíli jako pátý a šestý dojel Švýcar Urs Luzi s Hondou. Závod samotný byl velmi dramatický a na čele se postupně vystřídali Roth, Mang, Sarron a také Reggiani. Po jeho odstoupení se do čela dostal Mang a své vítězství si už nenechal nikým vzít. Českoslovenští jezdci Bartůněk, Majoroš a M. Srna se na startovní čáře neobjevili.
Němec Toni Mang je tak jediným jezdcem v historii Masarykova okruhu v kubaturách sólo, který vyhrál závod MS jak na staré, tak i na nové trati.
Královské půllitry se jely celkem na 24 okruhů a jejím vítězem se stal pozdější mistr světa Australan Wayne Gardner na Hondě, který porazil druhého Američana Eddie Lawsona s Yamahou o 1,87 sekundy. Třetí, už s velkou ztrátou, dojel Japonec Tadahiko Taira s motocyklem stejné značky. Čtvrtý dojel Američan Randy Mamola, rovněž na Yamaze před Britem Niallem McKenziem a dalším Japoncem Shunji Yatsushirou – oba na Hondách. Slovák Pavol Dekánek na Hondě dokončil závod na 23. místě. Další tři naši jezdci, I. Majoroš, Troliga a Hlavatka se do závodu z kvalifikačních tréninků neprobojovali. Kuriozitou závodu byl ovšem Jugoslávec Silvo Habat, který nenastoupil do zahřívacího kola a na trať závodu tak vyjel přímo z boxů, aniž by vyčkal, až vystartuje celé pole jezdců. Tím se dostal do čela závodu s celkem pěkným náskokem – k údivu všech přítomných diváků a zastavil ho teprve černý praporek.
Sajdkáry vyhráli favorizovaní Švýcaři Rolf Biland s Kurtem Waltispergerem před Nizozemci Streuerem se Schnidersem - obě dvojice na LCR, a britským párem Webster – Hewitt (Fowler-Seward), kterým ale toto umístění stačilo k zisku titulu mistra světa. Čtvrtí skončili Francouzi Michel – Fresc, pátí bratři Egloffové ze Švýcarska a šestí dojeli Japonec Kumano se Švýcarem Fahrnim. Britka Julia Bingham, spolujezdkyně svého manžela Dennise, dojela jako 19.
O novém okruhu ovšem pěli jezdci jen samou chválu a tak jen ve stručnosti pár názorů: Japonec Tadahiko Taira: „Okruh se mně od začátku hned zalíbil, připomíná mně japonské okruhy Suzuku a Sugo.“ Němec Toni Mang: „Na této trati může jet každý rychle, má zde totiž dost místa, aniž by musel nezbytně vyjet z tratě, a když, pak je tam také dost místa.“ Australan Wayne Gardner: „Je to sportovně zajímavý a především bezpečný okruh, který může sloužit – zatím – jako vzor pro výstavbu nových tratí“.
1988 - Australan Wayne Gardner obhájil své vítězství.
O rok později, tedy v roce 1988, se už v Brně jelo bez miláčka početných německých diváků a pětinásobného mistra světa Toni Manga, který se právě v Brně rozloučil se svou kariérou, což oznámil na tiskové konferenci během víkendu ve stanu firmy Rothmans. Za bouřlivého aplaudování publika objel ještě před zahájením nedělních závodů Toni Mang čestné kolo.
Úvodní osmdesátky vyhrál už trojnásobný a čerstvý mistr světa Jorge Martinez ze Španělska na Derbi o pouhých 0,24 sekundy před Švýcarem Stefanem Dörflingerem (Krauser), když o vítězství Španěla rozhodl až hodně divoký smyk dvojnásobného švýcarského světového šampióna, a dalším Španělem, Alexem Crivillé (Derbi). Maďar Károly Juhász (Krauser) dojíždí překvapivě čtvrtý před italským jezdcem Giuseppem Ascareggim (BBFT) a dalším velkým překvapením, Bogdanem Nikolovem z Bulharska s Krauserem. Naši jezdci Krmíček, Vaněček, Samák, Klimek a Havrda se do závodu nekvalifikovali.
Třída do 125 ccm jela 17 okruhů a už podruhé vyhrál tuto neděli v Brně Jorge Martinez na Derbi, který se ale stal už před Brnem mistrem světa. Ovšem druhý v cíli, jeho krajan Julian Miralles na Hondě a třetí, Nizozemec Hans Spaan – rovněž Honda, dojeli do cíle s minimální ztrátou 0,18 resp. 0,35 sekundy. Čtvrtý končí Ital Corrado Catalano na Aprilii, pátý jeho krajan Ezio Gianola na Hondě a šestý Brit Robin Milton na Rotaxu. V tréninku výborná Finka Taru Rinne (8.) na Hondě havarovala v závodě bohužel už v 1. kole, a naši jezdci Baláž a Sedlák skončili už v kvalifikaci.
Pikantní příchuť měly ovšem dvěstěpadesátky. Dvě osiřelé Mangovy tovární Hondy totiž jeli dva Němci, mezi kterými se mělo rozhodnout o jeho nástupci na další rok. Byli to Jochen Schmid a Helmut Bradl. V závodě samotném vyhrál po fantastickém souboji dvou Španělů Juan Garriga na Yamaze před Sito Ponsem na Hondě, který se stal později mistrem světa, ovšem na tento titul si musel počkat až na samotný závěr šampionátu. Třetí dojíždí Ital Luca Cadalora na Yamaze před svým krajanem Lorisem Reggianim na Aprilii, dalším Španělem Carlosem Cardusem a Němcem Reinholdem Rothem – oba na Hondě. A jak dopadli oba Němci na zapůjčených motocyklech továrny Honda? Jochen Schmid končí jako 10., Helmut Bradl pak 12. Český jezdec Bartůněk se do závodu nekvalifikoval.
Královské půllitry vyhrál podruhé za sebou Australan Wayne Gardner na Hondě, ovšem k obhájení titulu mistra světa mu to nestačilo. Ten získal druhý v cíli, Američan Eddie Lawson na Yamaze, když ještě před brněnským závodem bylo oznámeno zrušení následujícího závodu v Argentině. Lawson tak jen potvrdil svou přezdívku „sudý Eddie“, neboť své světové tituly získal vždy v letech 1984, 1986 a 1988. Třetí dojel další Američan Wayne Rainey na motocyklu stejné značky, jako Lawson. První tři skvělé jezdce pětistovek dělilo v cíli jen 2,48 sekundy a byla to bitva jako řemen. Čtvrtý byl klasifikován Ital Pierfrancesco Chili s Hondou, pátý Japonec Tadahiko Taira s Yamahou a šestý Brit Niall MacKenzie na Hondě. Náš Pavol Dekánek s Hondou dojel jako 24., zatímco I. Majoroš, Troliga a Hlavatka se do závodu neprobojovali.
V sajdkárech stačilo Švýcarům Bilandovi s Waltispergerem dojet do cíle na 14. místě a titul by byl jejich. Ovšem proti byl zřejmě jejich tříkolový stroj a tak posádka musela zastavit z druhé pozice a dotlačit ho až před cílovou pásku a modlit se, aby do cíle dojelo jen 13 dvojic. Svůj sajdkár protlačili cílem sice hned za vítězi, ale stačilo to jen na 24. místo a sen o titulu se rozplynul. Vítězství a titul tak putovaly do Velké Británie zásluhou Webstera s náhradním spolujezdcem Simonsem (Hewitt byl totiž zraněn a v Brně nestartoval) před Nizozemci Streuerem-Schnidersem a švýcarskými bratry Egloffovými – všichni na LCR. Čtvrtí dojeli Japonec Kumano se spolujezdcem Fahrnim ze Švýcarska, pátí Francouzi Michel s Frescem a šestí skončili Němci Scherer a Schröder.
1989 - Naposledy osmdesátky a hodně dramatické.
Rok 1989 byl posledním rokem kubatury do 80 ccm ve světovém šampionátu. Ty byly ovšem ozdobou této Velké ceny ČSSR.
Zahajovací osmdesátky se jely už v sobotu odpoledne, tedy po skončení všech kvalifikací. Ačkoliv španělská nadvláda trvala celou sezónu, tak situace před Brnem vypadala velmi nadějně pro mladého Němce Petera Öttla s motocyklem Krauser. Zatímco na čele uháněl pryč další Španěl Herri Torrontegui s dalším Krauserem, tak Öttl se vypořádal s převahou Španělů a jel si na druhé pozici pro překvapivý světový titul. Několik stovek metrů před cílovou šachovnicí však Öttl padá a druhé místo tak stačí Španělovi Manuelovi Herrerosovi (Derbi) k zisku titulu mistra světa. Třetí dojíždí další Španěl Jorge Martinez (Derbi) před Němcem Jörgem Seelem (Seel), už čtyřicetiletým Stefanem Dörflingerem ze Švýcarska a dalším Španělem Luisem Alvarem (oba Krauser). Z naší sestavy se sice probojoval do závodu Jan Vaněček, pro zlomenou klíční kost ale v závodě nakonec nestartoval. Jeho kolegové Krmíček, Klimek a Samák se do závodu nekvalifikovali.
Závodní neděle pak začala čestným kolem dvou legend naší silnice Bohumila Staši a Petera Baláže – tedy posledními zástupci „staré gardy“, kteří se tak rozloučili se skvělou závodní kariérou.
Stopětadvacítky vyhrál celkem „neznámý“ Alex Crivillé ze Španělska na Cobasu a stal se také i mistrem světa. Druhý dojel Nizozemec Hans Spaan a třetím byl Němec Stefan Prein – oba na Hondě. Španěl Jorge Martinez s Derbi skončil čtvrtý, Japonec Hisashi Unemoto pátý a Ital Ezio Gianola – oba na Hondách, jako šestý. Finka Taru Rinne dojela 12. Náš I. Majoroš do závodu nenastoupil a Staša si start do závodu samotného v těžké kvalifikaci nevybojoval.
Dvěstěpadesátky byly soubojem skupinky jezdců, která si nedarovala ani centimetr tratě brněnského okruhu. Boj se nakonec zúžil na souboj dvojice Reinhold Roth z Německa a Masahiro Shimizu z Japonska, tedy dvou jezdců na továrních motocyklech Honda. V cíli byl první Roth o pouhých 0,001 sekundy před Shimizuoem a Švýcarem Jacquesem Cornuem – rovněž na Hondě. Už před Brnem jasný mistr světa 1989 Španěl Sito Pons dojel čtvrtý, Mangův německý nástupce Helmut Bradl s další Hondou pátý a Ital Luca Cadalora na Yamaze šestý. Naši Troliga a Pertlíček se do nedělního závodu nekvalifikovali.
Bohužel tento německý tovární jezdec Hondy Reinhold Roth se těžce zranil o necelý rok později, 17. června 1990, při GP Jugoslávie na automotodromu Grobnik u Rijeky, když předjížděl o celý okruh Australana Darrena Milnera. Šest týdnů byl v komatu, a od té doby je bohužel nepohyblivý a „ležák“, kterého opatruje doma v Amtzell jeho žena Elfriede a odborný personál.
Půllitry byly především taktickou bitvou, ve které stačilo Eddie Lawsonovi dojet do cíle před svým krajanem Wayne Raineyem a přijít tak o přezdívku „sudý Eddie“, tedy získat světový titul i v lichém roce. Po startu se do čela dostala trojice Američanů ve složení Rainey, Schwantz a Lawson. Díky problémům s pneumatikami musel ale zpomalit Rainey, a když v 11. kole předjel Schwantz Lawsona, tak tomu to ani moc nevadilo. Závod vyhrál Kevin Schwantz na Suzuki před svým krajanem Eddie Lawsonem s Hondou – ten se tak stal už počtvrté mistrem světa, a dalším zámořským jezdcem Wayne Raineyem s Yamahou. Čtvrtý dojel do cíle Francouz Christian Sarron na Yamaze, pátý Ital Pierfrancesco Chili na Hondě a šestý Brit Niall McKenzie s Yamahou. Zatímco Pavol Dekánek na Hondě dojel na 28. místě, tak Troliga se do závodu neprobojoval.
Sajdkáry se stali kořistí Nizozemců Streuera se spolujezdcem De Haasem (LCR) před švýcarskými bratry Egloffovými (Yamaha) a britskou dvojicí Webster – Hewitt (Krauser), kteří tak oslavili světový mistrovský hattrick, což jim usnadnil i Biland, kterému prostě jeho tříkolový motocykl moc nejel. Čtvrtí projeli cílem Michel-Fresc z Francie, pátí Britové Abbott-Smith a šestí Švýcaři Zurbrüggové.
1990 - 60 let Masarykova okruhu.
Rok 1990 byl 60. výročím prvních závodů na Masarykově okruhu vůbec, a jelikož to byly i 140. narozeniny T.G. Masaryka, tak byly Automotodrom a trať na jeho počest přejmenovány na Masarykův okruh. Ovšem nutno podotknout, že název Masarykův okruh byl už používán před válkou a potom také v roce 1969.
Stopětadvacítky vyhrál po dramatickém souboji až do cílové rovinky o pouhé 0,3 sekundy holandský jezdec Hans Spaan před Němcem Stefanem Preinem – oba na Hondách a Italem Alessandrem Gramignim na Aprili, který ze začátku závodu jezdil dokonce jako první. Čtvrtý dojel další Ital Gabriele Debbia před Švýcarem Heinzem Lüthim a Němcem Dirkem Raudiesem – všichni na Hondách. Pozdější mistr světa Loris Capirossi na Hondě do cíle nedojel.
Dvěstěpadesátky vedl od startu Němec Bradl před svým krajanem Wimmerem a Američanem Kocinskim. Postupně Bradl zvyšoval svůj náskok a za ním bojovaly dvě dvojice – Cardus s Kocinskim a Cadalora s D. Sarronem. Ke konci závodu se ale jak Kocinski, tak i Cardus dotáhli na Bradla a v cíli je pořadí Carlos Cardus ze Španělska na Hondě před Američanem Johnem Kocinskim na Yamaze a Němcem Helmutem Bradlem na Hondě. Čtvrtý projíždí cílem Ital Luca Cadalora s Yamahou před Francouzem Dominiquem Sarronem na Hondě a Němcem Martinem Wimmerem na Aprilii. Druhé místo v brněnském cíli hodně pomohlo Kocinskému k zisku titulu mistra světa této kubatury.
Vítězný Španěl Carlos Cardus tak vyhrál na Masarykově okruhu závod 250-tek jak na starém, tak i na novém, opět v prostřední kubatuře: I když na starém Masecu to bylo „pouze“ mistrovství Evropy, na novém pak už „mistrovství světa“.
Půllitry vedl od začátku Američan Rainey pronásledován Australanem Gardnerem a svým krajanem Lawsonem. Tuto trojici pak pronásleduje další jezdec z USA, Kevin Schwantz. Ten ale brzy havaruje a jeho motocykl vzplanul ohnivými jazyky. Souboj dvojice Rainey – Gardner trvá až do cíle, kde je nakonec první Wayne Rainey na Yamaze a stává se mistrem světa na rok 1990 před Waynem Gardnerem na Hondě a Eddie Lawsonem na další Yamaze. Čtvrtý dojíždí Brit Niall McKenzie, pátý Španěl Juan Garriga a jako šestý Francouz Christian Sarron – všichni na Yamahách.
Dramatický souboj sajdkárů se musel všem líbit. Na čele bojovali až do 11. kola francouzsko-britská dvojice Michel-Birchall, Nizozemci Streuer-De Haas a švýcarští bratři Zurbrüggenové. Z tohoto souboje nejdříve odpadají Nizozemci, kteří svůj sajdkár převrací po přímém kontaktu s Michelem na „střechu“ a když jdou do hodin další švýcarští bratři Egloffové, tak je pořadí v cíli následující: Vítězí Michel s Birchallem na Krauseru před Brity Websterem a Simmonsem na Yamaze a Švýcary Zurbrüggenovými s LCR.
Další díl naleznete zde.
První díl celé historie Masarykova okruhu si můžete přečíst zde.
- Přidat komentář 2
- Publikováno: 23.7.2018
- Zařazeno v:
- Autor:
Nejnovější články
Promo
