Jezdci MV Agusta v 500 ccm

• Publikov�no: 21.12.2016
• Za?~Yazeno v:
  • Sport
• Autor:
  • Jiří Mikšík

Podívejme se společně na jezdce legendární italské značky MV Agusta, kteří za stáj patřící hraběti Domenicu Agustovi, závodili v mistrovství světa silničních motocyklů v královské kubatuře 500 ccm v letech 1950 až 1976.

Prvním jezdcem, který pilotoval slavné tří nebo čtyřválcové motocykly MV Agusta, byl v roce 1950 Ital Arciso Artesiani, tedy ve druhém ročníku mistrovství světa silničních motocyklů. Byl to čtyřválec, který postavil dřívější konstruktér od Gilery Pietro Remor.

Proto se nelze divit ani hodně podobným prvkům u obou motocyklů. Výkon byl ovšem na tehdejší dobu opravdu úžasný: 50 HP při 9 500 ot./min. A nejvyšší dosažená rychlost 140 kg těžkého motocyklu MV Agusta byla 200 km/h.

Vedle talentovaného Itala jménem Carlo Bandirola – přezdívaného dle jeho jezdeckého stylu «bandita» - získal hrabě Agusta od roku 1951 i prvního mistra světa královské kubatury, kterým byl Leslie Graham z Anglie (1949 na AJS), a ten s sebou přinesl řadu novinek: motor měl místo dvou karburátorů čtyři, přední kolo dostalo vidlici Earles. S tímto motocyklem vyhrál Leslie Graham 1952 závody MS v Monze a v Barceloně. Na Tourist Trophy obsadil místo druhé a v německém Solitude skončil čtvrtý. To stačilo k zisku titulu vicemistra světa. Bohužel při závodě na Isle of Man 1953 tento Brit smrtelně havaroval. Potom musela dvojice Carlo Bandirola a Brit Cecil Sandford bojovat proti konkurenci továren Gilera (Geoffrey Duke, Reginald Armstrong , Alfredo Milani), Moto Guzzi (Fergus Anderson) a Norton (Ken Kavanagh, Ray Amm, Jack Brett).

1954 byl italský tým posilněn, když přišli Ital Nello Pagani a Brit Dickie Dale.

1955 byl jako posila angažován Rhodésan Ray Amm, aby hraběti Agustovi získal titul mistra světa a porazil především domácí konkurenci, tedy Gileru. Výjímečný talent se ale zabil při jarních závodech v Imole s motocyklem MV 350 ccm. Dalším skvělým jezdcem, kterého hrabě získal pro svou značku byl mistr světa 250-tek 1950/1952, Umberto Masetti, který opustil Gileru. Při Ceně Národů v Monze porazil své bývalé týmové kolegy Armstronga a Dukeho. Na stupních vítězů dojel i v Assenu a v Barceloně, na Nürburgringu skončil čtvrtý a to znamenalo místo třetí v MS.

1956 přibyl Brit John Surtees, který předtím jako soukromník vyhrál závod 250-tek s motocyklem NSU-Sportmax v Irsku 1955. To se ukázalo pro MV Agustu jako dobrý tah: Surtees vyhrál v Nizozemí, Anglii a v Belgii. Nutno ale říci, že pro jezdeckou stávku na podporu privátních jezdců nesměli v prvních dvou závodech sezóny 1956 startovat oba jezdci Gilery Duke a Armstrong. Při GP Německa havaroval Surtees v závodě 350-tek a a zlomil si ruku, což ho vyřadilo do konce sezóny. Ovšem první tři vítězné závody mu stačily k zisku titulu mistra světa - jelo se pouhých šest závodů a počítaly se nejlepší čtyři dosažené výsledky. Čtyřválec měl mezitím výkon 76 HP při 11 000 ot./min. Takto přepracovaný motocykl s teleskopickou přední vidlicí dosahoval rychlosti 260 km/h.

V roce 1957 dominovali šampionátu jezdci s motocykly Gilera Liberati a Mc Intyre, ovšem po skončení sezóny se z MS stáhly jak Gilera, tak Moto Guzzi. A MV tak neměla žádného soupeře. John Surtees jako týmová jednička u MV Agusta tak musel závodit pouze proti dvěma týmovým kolegům: Remo Venturimu a Johnu Hartleovi. Se svým neobyčejným jezdeckým stylem se stal mistrem světa v letech 1958, 1959 a 1960. Pak se ale pohádal s hrabětem Agustou a Surtees po sezóně 1960 své závodění na motocyklu ukončil.

To už se ale objevil na scéně další rychlý Rhodésan jménem Gary Hocking, který 1959 buď jako soukromník, nebo tovární jezdec MZ předváděl skvělé výkony. A jelikož už tehdy hrály peníze velkou roli, tak hrabě Agusta odkoupil Hockinga od MZ a tehdejší ředitel závodního oddělení MZ Kaaden prostě nebyl schopen peněžně kontrovat. Hocking předvedl 1960 v obou malých kubaturách tak skvělé výkony, že mu byly nabídnuty pro MS 1961 motocykly «velké». Hocking brzy neměl v půllitrech konkurenci, ale jelikož hrabě Agusta angažoval do týmu na rok 1962 aktuálního mistra světa 250-tek Mike Hailwooda od Hondy, tak se po zisku dalšího titulu Hocking z MS motocyklů odporoučel - bohužel 21.12.1962 se zabil při závodech automobilů.

Hailwood patřil, stejně jako Hocking, k těm motocyklových závodníkům, který se cítil «jako doma» na každém motocyklu, v každé objemové kubatuře a bylo úplně jedno, jestli to byl dvoutakt nebo čtyřtakt. V letech 1962 až 1965 byli Brit a MV Agusta v královské kubatuře neporazitelnou dvojicí.

V roce 1965 obdržel Mike Hailwood nového týmového kolegu, kterým byl Ital Giacomo Agostini. Ačkoliv tehdy stál Ital jasně ve stínu slavného Brita, tak mnohonásobný světový šampión jasně vycítil, že hrabě by rád viděl na dominantní pozici v týmu svého krajana. A jelikož Honda už vyvinula půllitrový motocykl, tak Hailwood vycítil svou šanci a 1966 závodil hned ve třech kubaturách MS.

1966 a 1967 jsme mohli zažít v kubatuře 500 ccm skvělé souboje dvojice Agostiniho a Hailwooda. Častokrát se ale musel Hailwood ze závodu odporoučet kvůli technickým defketům svého motocyklu Honda. Po sezóně 1967 se Honda stáhla ze světa MS. Tak mohl Agostini v letech 1966/1972 závodit prakticky bez konkurence a získávat jeden titul mistra světa za druhým, ovšem už to nebylo s čtyřválcem, nýbrž s tříválcovou konstrukcí. Přesto zkoušel Agostini na všech světových okruzích překonávat své vlastní rekordy z minulých let. Jeho následovníkem mohl být mladý Ital Angelo Bergamonti, ten se ale zabil při deštivém jarním závodě v Riccione 1971.

1972 byl Agostini konfrontován s novým týmovým kolegou, který předtím získal s motocyklem Yamaha v malých kubaturách (125 a 250 ccm) celkem pět titulů mistra světa: Phil Read z Velké Británie startoval nejdříve s MV pouze ve 350-kách. O rok později už ale pilotoval nový čtyřválec 500, 90 HP při 13 500 ot./min. Read byl známý jako obrovský egoista a právě takový typ potřeboval Agusta, aby se prosadil proti stále více a více se zlepšující půllitry Yamaha. Read nechtěl dobrovolně, jako předtím Alberto Pagani, přenechat úspěchy Agostinimu. Se čtyřmi vítěznými závody a čtyřmi druhými místy vyhrál Brit 1973 mistrovství světa pro sebe. Agostini na to reagoval odchodem k Yamaze a opustil tak dosavadního dlouholetého chlebodárce. Phil Read získal 1974 poslední titul pro značku MV Agusta, podporován «domestikem» Gianfrancem Bonerou. Po sezóně 1976 se MV Agusta definitivně rozloučila se světovým šampionátem - Giacomo Agostini se umístil - opět tedy s italským motocyklem - na sedmém místě v MS.

• Přidat komentář +
• Publikováno: 21.12.2016
• Zařazeno v:
  • Sport
• Autor:
  • Jiří Mikšík