Honda Fest 2026: za krásami slovenských Tater

Publikov�no: dnes

Za?~Yazeno v:

Život motorkáře

Autor:

Gabriela Pospíšilová

Mezi již tradiční akce konce léta patří setkání majitelů japonské značky Honda. A o tom, že je to tradiční akce nelze ani chvíli pochybovat, vždyť se Honda Fest letos konal už po sedmnácté. Tentokrát se vrátil na Slovensko, do krajiny Nízkých a Vysokých Tater, na Malou Fatru i do Slovenského rudohorie. Mým parťákem byla po celou dobu novinka CB1000GT, doslova stvořená pro místní klikaté silnice.

Rodinné setkání, na které přijedou příbuzní až z Horní Dolní, to je Honda Fest. Každý rok tu totiž potkáte ty stejné tváře ze všech koutů „Československa“, občas se mezi nimi objeví někdo nový a je jasné, že na dalším ročníku tu bude znovu. Proč? Protože tahle akce je skvěle připravená, našlapaná atraktivním programem, doplněná o nádherné každodenní trasy, které vás mnohdy zavedou do míst, kam byste se třeba ani nepodívali a večer, když budete mít chuť, můžete si zapůjčit k testu většinu modelů z nabídky značky Honda.

Včetně novinky Honda CB1000GT, kterou na Honda Fest přivážím já a která je mi po celou dobu věrným parťákem na všech etapách. Už cesta do Demänovské doliny se nesla v duchu svižnější jízdy, rychlejších průjezdů zatáčkami a komfortním posazem za širokými řídítky motocyklu. Do hotelu Družba přijíždím o den dříve, měla jsem v plánu vyšlápnout si ráno na Chopok, ale po snídani jsem se na chvíli zapojila do příprav akce, které se tak nějak plynule přelily rovnou do registrací účastníků, ale vlastně toho ani trochu nelituji. Nic vám nenahradí ty usměvavé tváře lidí, které většinou vidíte jen jednou za rok a mít možnost je osobně přivítat, bylo více než příjemné. Ačkoliv měli za sebou dlouhou cestu, na nikom z nich není vidět únava, všichni srší dobrou náladou a těší se na společných pár dní.

Nejenom já, ale většina účastníků této akce má ráda její neměnnost, ostatně, když něco funguje,není důvod to měnit. Hlavní program začíná každý den ve 20:00 představením trasy na další den a jsou v ní vyzdviženy zajímavé body, které stojí za shlédnutí. Na každý den je také připraveno pět otázek, jejichž odpovědi většinou získáte jen v dané lokalitě, kterou ten den v rámci etapy projíždíte. Kdo chce, může se zapojit do soutěže a pokud správně odpoví na všech pět otázek, dostane se do slosování o věcné ceny s logem Honda.

Po představení trasy pak pokračuje další program, který zahrnuje zajímavé přednášky, ať už jsou to poučné od Míry Lisého na téma bezpečné jízdy v provozu nebo povídání Tomáše Awia Hajdučka o jeho cestě na indickou svatbu, kterou absolvoval na skútru Honda. Letošní hvězdou programu byl jednoznačně slovenský cestovatel Marek Slobodník, který nám vyprávěl s humorem jeho vlastním neuvěřitelný příběh o tom, jak se mu podařilo s partičkou čtyřech přátel dostat čtyři dieselové Royal Enfieldy z Indie domů do Banskej Bystrice.

Původně to byl jen nápad, zkusit zjistit, jestli se dá vůbec na dieselové motorce cestovat. Od nápadu však nebylo daleko k realizaci a najít podobné blázny jako je Marek nakonec nebyl vůbec těžký úkol. Šest měsíců na cestě z Indie do Pákistánu, přes Írán, Írák, Turecko až do Banskej Bystrice. Dvacet tisíc kilometrů s sebou přineslo nekonečné množství problémů, ale i humorných chvil. Už teď se můžete těšit na film Indodiesel na cestě, který již brzy přijde do kin.

Mně se však líbila ještě jedna přednáška, kterou jsem shlédla jedním dechem. Danielu Feglarovou, prodejkyni motocyklů Honda a také skvělou motokrosovou závodnici, vyslalo české zastoupení na akci Honda Adventure Roads v Pyrenejích. „Fegina“ nás provedla celou svojí cestou, od prvotních příprav, až po samotnou pyrenejskou jízdu v sedle motocyklu Transalp. Snadněji jste si tak dokázali představit, co to obnáší, co všechno musíte před akcí zajistit, pořídit si do výbavy a jak náročné to celé vůbec je. Ostatně záběry z kamery z motocyklu hovořily jasně, kamenité cesty, strmé výjezdy, ostré sjezdy, vyjeté koleje, to dávalo zabrat i zkušeným rallyovým jezdcům. Danča se však mezi nimi neztratila, naopak, patřila mezi ty nejlepší piloty, které jste mohli vídat v popředí, ale také ukázala, jak velké má srdce, když zůstala více než hodinu po boku zraněné jezdkyně, dokud nepřijel záchranný tým.

Každý z účastníků dostal už při registraci podrobný itinerář s pečlivě připravenými trasami a s QR kódy odkazující na mapu, kterou si můžete nahrát do navigace nebo do telefonu. Trasa vede většinou po málo frekventovaných silnicích, ale vede vás do zajímavých lokalit. Letos jsme si tak mohli prohlédnout skanzen v Pribylině, projít se kolem Štrbského jezera, podívat se, jak kdysi „pltiari“ splavovali vory se dřevem, vystoupat na Oravský hrad, ochladit se v Dobšinské ledové jeskyni, ale hlavně, užít si nádhernou přírodu. Tedy pokud vám to rychlost dovolila, neboť trasy, a zejména ta Slovenským rudohoriem, vedla silnicemi, kde se v rychlém sledu střídala jedna zatáčka za druhou. Motorkářský ráj!

A já si tenhle ráj užila i díky novince Honda CB1000GT. Sportovně cestovní motocykl s litrovým čtyřválcovým motorem a se skvěle vyladěným podvozkem si tohle kroužení v zatáčkách pochvaloval stejně tak jako já jeho lehké vedení, perfektní držení stopy, obratnost a rychlost při překlápění z jedné zákruty do druhé. Původně jsem chtěla jet každou ze tří etap na jiném motocyklu, tak jak to dělám každý rok, ale GéTéčko jsem si zamilovala od prvního okamžiku a nechtěla jsem přijít o jediný den, nebo o jedinou zatáčku v jeho sedle.

Poslední večer čeká na účastníky bohatá tombola a hlavní cenou bylo tentokrát zapůjčení nového motocyklu, kterým bude jedna z představených podzimních novinek. Sladkou tečkou, a to doslova, byl dort, který se snědl do posledního kousku. Ani se nikomu z účastníků nechtělo věřit, že už se druhý den rozjedou domů, tak rychle to uteklo. Je na místě poděkovat lidem z českého a slovenského zastoupení Hondy, protože bez nich by Honda Fest nebyl takovou skvělou akcí, jakou je. Málokdo z účastníků si ani neumí představit, kolik času a energie zabere příprava celé této akce a málokdo tuší, že to Honďáci dělají převážně ve svém volném čase. Ale víte co, stejně se s vámi loučí se slovy, tak zase za rok!