Filip Salač: od Jerezu až k historickému vítězství v Silverstone

• Publikov�no: dnes
• Za?~Yazeno v:
  • MotoGP
• Autor:
  • Zdeněk Červinka

Od Jerezu se něco změnilo. Filip Salač postupně našel rychlost, klid i sebevědomí, které ho vynesly mezi absolutní špičku Moto2. Pódium v Maďarsku, třetí místo v Brně, skvělé výkony v Mugellu a nakonec historické vítězství v Silverstone. Byl jsem u toho přímo v paddocku a na několika okruzích mohl sledovat, jak se z rychlého českého jezdce stává jeden z nejvýraznějších jezdců současné Moto2.

Foto: Marek Paulíček

Motocyklová sezona 2026 se pro českého fanouška začala v posledních měsících měnit v něco mimořádného. Ještě po Velké ceně Španělska v Jerezu se o Filipu Salačovi mluvilo především jako o talentovaném českém jezdci, který dokáže občas překvapit. Pak se ale něco změnilo. Salač začal pravidelně jezdit mezi nejrychlejšími, v soubojích působil jistěji a především dokázal svou rychlost přenést i do samotných závodů. Nešlo už o náhodné záblesky. Začala vznikat série výkonů, která postupně přerostla v jeden z nejzajímavějších českých příběhů posledních let.

A protože jsem měl možnost být během této části sezony přímo na okruzích, sledovat Filipa z bezprostřední blízkosti, pohybovat se v paddocku a být u několika jeho největších výsledků, rozhodl jsem se všechny tyto zážitky spojit do jedné reportáže.

Mugello: první velké potvrzení

Jedním z prvních výrazných momentů tohoto období bylo italské Mugello. Už sobota naznačila, že Salač má rychlost. V tréninku Moto2 dlouho vévodil výsledkové listině a až v samotném závěru ho překonal Manuel González novým traťovým rekordem.

Salač skončil druhý.

Nebyl to jen výsledek do statistiky. Mugello patří k okruhům, kde se naplno ukáže jezdecká kvalita i nastavení motocyklu. Filip zde působil velmi jistě, jeho tempo bylo konzistentní a především bylo vidět, že si věří.

Neděle pak přinesla další důležitý krok. Salač se celý závod držel v kontaktu s nejrychlejšími a nakonec projel cílem na pátém místě. Pro českého jezdce šlo o jeho nejlepší výsledek sezony a zároveň největší bodový příděl roku. Ještě důležitější ale bylo něco jiného. Filip začínal působit jako jezdec, který do špičky opravdu patří. Mugello však nabídlo mnohem více než jen sportovní výsledky.

Před startem Moto2 jsem se setkal také s Filipovým otcem Michalem Salačem. Pro mě osobně to bylo velmi příjemné setkání, protože jsme spolu ještě v letech 1994 a 1995 závodili ve třídě Supersport 600. A pak už přišel Filipův závod. Z pátého místa jsem měl radost, ale současně jsem cítil, že to nemusí být vrchol. Naopak. Něco se začínalo měnit.

Maďarsko: Salač poprvé skutečně zaútočil na vítězství

Další výrazný moment přišel na Balaton Parku v Maďarsku. Už kvalifikace ukázala, že Filip je ve formě. V Q2 se dlouho držel na čele a nakonec si vybojoval druhé místo, když ho Sergio García porazil o pouhých 0,024 sekundy. V paddocku bylo vidět, že Filip je v pohodě. Žádné zbytečné nervy, žádné velké řeči. Prostě rychlost a soustředění.

Ještě před závodem jsem měl možnost potkat například bývalého mistra světa Gábora Talmácsiho nebo testovacího jezdce KTM Mika Kallia. Paddock opět ukazoval, že MotoGP není pouze o tom, co divák vidí v televizi. Za každým výsledkem jsou desítky lidí, data, technické změny a neustálé hledání posledních tisícin sekundy.

A potom přišel závod Moto2. Filip Salač se dostal do čela a více než polovinu závodu udával tempo celému poli. To už nebyl jen dobrý výsledek. To byl okamžik, kdy český jezdec reálně bojoval o vítězství. V závěru sice musel první místo přenechat soupeři, ale druhé místo bylo obrovským potvrzením jeho formy. A bylo jasné, že pódium už není snem. Je to jen otázkou času.

Brno: český hrdina před domácím publikem

A pak přišlo Brno. Masarykův okruh přivítal světový šampionát a přestože letošní návštěva nebyla taková jako v předchozím roce, bylo od prvních hodin jasné, komu české publikum přišlo fandit.

Číslu 12.

Filip Salač byl všude. Transparenty, vlajky, dresy, jméno českého jezdce. Do Brna přijel po druhém místě z Maďarska a už od tréninků bylo vidět, že jeho forma není náhodná. Kvalifikaci zvládl výborně a do závodu nastupoval z druhé pozice. Start ale nebyl ideální. Filip se propadl až na šesté místo. A právě tehdy začal závod, na který budou čeští fanoušci dlouho vzpomínat.

Salač postupně jednoho soupeře za druhým předjížděl. S každým kolem se zvyšoval hukot tribun. Když se český jezdec přiblížil dalšímu soupeři, ochozy doslova ožívaly. A Filip pokračoval. Nakonec projel cílem na třetím místě. Pódium před domácími fanoušky. Brno se zamilovalo do svého hrdiny.

Během víkendu jsem měl možnost potkat řadu osobností. Desetinásobný motocyklový mistr Československa Peter Baláž mluvil ještě před závodem o Filipově klidu, vyrovnanosti a odhodlání. V paddocku se objevil také Randy Mamola, Vojtěch Dyk, Jiří „BJP“ Procházka nebo český hokejový reprezentant Karel Vejmelka. Ale přestože se v paddocku pohybovaly velké sportovní i společenské osobnosti, jedno jméno všechny převyšovalo. Filip Salač.

Po závodě pak přišel jeden z nejsilnějších okamžiků celého brněnského víkendu. Filip převzal českou vlajku a s ní absolvoval čestné kolečko. Následně ji donesl až na stupně vítězů. Česká vlajka na pódiu Moto2 v Brně. Přesně takové okamžiky dělají ze sportu něco víc než jen výsledkovou tabulku.

Assen: extrémní vedro a další potvrzení formy

Po Brně se šampionát přesunul do Nizozemska. Do Assenu jsme vyrazili s Márou Paulíčkem a už cesta naznačovala, že nás čeká pořádně horký víkend. Assen se během několika hodin změnil téměř v italské Palermo. Teploty byly extrémní. V jednu chvíli ukazoval teploměr 38°C, na přímém slunci bylo kolem 55 °C a asfalt měl až 66 °C. V takových podmínkách dostávaly zabrat nejen pneumatiky a motocykly, ale také samotní jezdci a mechanici.

Filip přesto znovu ukázal, že se mezi nejlepšími piloty zabydlel. V pátek skončil pátý, později devátý a v kvalifikaci postoupil do Q2. O pole position se rozhodovalo doslova v tisícinách a Salač nakonec obsadil jedenácté místo. Filip měl za sebou další víkend, který sice neskončil pódiem, ale znovu ukázal jeho stabilní rychlost.

Na Assenu jsem měl navíc možnost sledovat motocykly přímo z pit lane. A právě tam člověk pochopí, jak moc je dnešní MotoGP o technice. Rozdíly mezi jednotlivými motocykly nejsou na první pohled vždy vidět, ale když stojíte u strojů bez kapotáží, můžete sledovat odlišné konstrukce zadních kyvných vidlic, aerodynamických prvků i zavěšení. Sprint MotoGP pak přinesl vítězství Raúla Fernándeze před Ai Ogurou a Fabiem Di Giannantoniem.

Sachsenring: Salač už patří mezi nejrychlejší

Na německém Sachsenringu se český jezdec znovu dostal do popředí. Už v pátek bylo vidět, že mu technický okruh sedí. Filip obsadil výborné čtvrté místo a přímo postoupil do Q2. Ještě důležitější než samotný výsledek byl ale způsob, jakým své časy zajížděl. Nepotřeboval hledat hák za soupeři, motorka byla stabilní při brzdění a Filip působil velmi uvolněně.

V závodě pak po startu z patnáctého místa předvedl jednu z nejlepších stíhacích jízd svého období. Postupně se propracovával polem a nakonec obsadil sedmé místo. A právě tady už jsem si začal říkat, že pokud se všechno sejde, může přijít něco opravdu velkého.

Silverstone: den, kdy se psala historie

A potom jsme přijeli do Silverstone. Na cestu do Velké Británie jsme vyrazili ranním letem do Londýna. Na letišti nás čekalo auto z půjčovny a moje první zkušenost s řízením vlevo. Po několika kilometrech respekt zmizel a přibližně stokilometrová cesta na okruh proběhla bez větších problémů.

Silverstone je obrovský areál. Bývalé vojenské letiště nabízí množství cest, budov, paddocků a zákoutí. Po příjezdu jsem si u Sony vyzvedl fotografickou techniku a vyrazil do pit lane. Potkal jsem Randyho Mamolu, sportovního ředitele KTM Pita Beirera, otce Marca a Álexe Márquezových a další známé tváře paddocku.

A potom už přišel závodní program. Filip Salač postoupil do Q2 a následně si vybojoval šesté místo na startu. A já měl zvláštní pocit. Cítil jsem v kostech, že se může stát něco velkého. Dokonce jsem si s sebou vzal českou národní vlajku. Ne proto, že bych věděl, co přijde. Ale protože jsem tomu věřil. A pak přišel závod.

Filip Salač vítězí! Silverstone mu leží u nohou. Některé okamžiky se těžko popisují. Český jezdec s číslem 12 projel cílem jako vítěz závodu mistrovství světa. Filip Salač vyhrál svůj první závod v kariéře v mistrovství světa. Silverstone explodoval. Já jsem měl českou vlajku připravenou a podařilo se mi být mezi prvními, kteří se k Filipovi dostali. Ve třetí zatáčce jsem mu ji předal a mohl mu osobně pogratulovat. V tu chvíli už nebylo potřeba mnoho slov.

Pak už následovalo jen jedno. Šampaňské. A znovu šampaňské. A ještě jednou šampaňské. Radost českého týmu byla obrovská. A pro mě osobně měl tento okamžik ještě jeden rozměr. Před závodem jsem si říkal, že právě dnes by to mohlo vyjít. Vzal jsem si českou vlajku a čekal. A ono to opravdu vyšlo.

Teprve čtvrtý Čech v historii. Filip Salač se svým vítězstvím zařadil do velmi úzké společnosti českých jezdců, kteří dokázali vyhrát závod mistrovství světa. Před ním to dokázali František Šťastný, Lukáš Pešek a Karel Abraham. Salač se tak stal teprve čtvrtým Čechem, který dokázal vyhrát závod mistrovství světa silničních motocyklů. A najednou všechny předchozí výsledky dostaly úplně jiný význam.

Páté místo v Mugellu.
Druhé místo v Maďarsku.
Třetí místo v Brně.
Stabilní výkony v Assenu a Sachsenringu.
A potom vítězství v Silverstone.

To už není série náhodných úspěchů. To je výkonnostní vzestup. Když se dnes ohlédnu zpět na poslední týdny, nejzajímavější na celém příběhu není pouze vítězství v Silverstone. Je to cesta, která k němu vedla. Po Jerezu jako by Filip získal něco, co mu předtím možná trochu chybělo. Klid. Sebevědomí. Víru ve vlastní rychlost. V Mugellu už patřil mezi nejrychlejší. V Maďarsku bojoval o vítězství. V Brně vystoupil na pódium před domácími fanoušky. V Assenu a Sachsenringu znovu potvrzoval, že jeho rychlost není náhodná. A v Silverstone přišel okamžik, který všechno završil. Vítězství v závodě mistrovství světa.

A co bude dál?

Sportovní kariéra samozřejmě nekončí jedním vítězstvím. Naopak. Teď přijde možná ještě těžší část – potvrdit, že Silverstone nebyl výjimkou. Jenže po tom, co jsem měl možnost Filipa v posledních týdnech sledovat přímo na několika okruzích, bych se rozhodně nebál říct, že jeho současná forma má reálný základ. V paddocku je vidět větší klid. Filip působí sebevědoměji, při jízdě dělá méně chyb a dokáže držet tempo i ve chvílích, kdy je tlak největší. A právě to je možná největší změna. Už se neptáme, jestli Filip Salač může bojovat o pódium. Po Silverstone se musíme ptát: „Kam až může dojít?“

Silverstone nám ukázal, že se píše nová kapitola českého motocyklového sportu. Za poslední týdny jsem měl možnost zažít několik mimořádných okamžiků. Mugello, Maďarsko, Brno, Assen, Sachsenring a nakonec Silverstone. Každý okruh měl jinou atmosféru. Mugello mělo neuvěřitelné italské tifosi. Brno českou vlajku a domácí emoce. Assen extrémní vedro. Sachsenring tradiční německou atmosféru. Silverstone zase historii a jednu z největších událostí českého motocyklového sportu posledních let. Ale všechny tyto závody spojovalo jedno jméno. Filip Salač.

Od prvních kol v Jerezu až po vítězný průjezd cílem v Silverstone se před našima očima měnil nejen jeho výsledek ve výsledkové tabulce, ale především jeho postavení v paddocku. Z českého jezdce, kterému jsme drželi palce, se postupně stal jezdec, kterého musí respektovat celá Moto2. A tak dnes můžeme říct něco, co ještě před několika měsíci znělo jako odvážné přání - Filip Salač patří mezi elitu Moto2. A Silverstone? Silverstone mu skutečně leží u nohou. Byl jsem u toho. S českou vlajkou v ruce. A na takový den se nezapomíná.

Foto: Marek Paulíček

• Přidat komentář +
• Publikováno: dnes
• Zařazeno v:
  • MotoGP
• Autor:
  • Zdeněk Červinka