Titulní stránka→ Historie

Barry Sheene by dnes slavil 75. narozeniny

Dnes, 11. září 2025, by Barry Sheene oslavil 75. narozeniny. Vzpomínáme na dvojnásobného mistra světa v kategorii 500 ccm, který jezdil v době, kdy byly věci jiné.

Barry Sheene dosáhl s motocyklem Suzuki 18 vítězství v závodech Grand Prix v objemu 500 ccm. V letech 1976 a 1977 získal titul mistra světa, což z něj udělalo nejúspěšnějšího jezdce Suzuki v královské třídě.

Sheene byl playboy, superstar a revolucionář, a také mimořádně dobrý motocyklový závodník a oblíbenec davu.

Brit zemřel na rakovinu jícnu 10. března 2003 ve věku 52 let. Dnes by oslavil 75. narozeniny. Jeho bývalý týmový kolega ze Suzuki Steve „Stavros“ Parrish vzpomínal: „Nikdy nezapomenu na zábavu a problémy, které jsme si neustále navzájem způsobovali...“

Barryho nejlepší kamarád Parrish ví, o čem mluví. Když Sheene koncem 70. let v Silverstone odstoupil ze závodu, jeho týmový kolega Parrish se ujal vedení. Sheene ho osobně povzbuzoval hláškou na tabuli „GAS IT, WANKER!“ (Šlápni na plyn, ty blbečku!). Stavros byl tak pobavený a naštvaný, že o několik zatáček později havaroval a promarnil šanci na své jediné vítězství v Grand Prix.

Sheene byl první superhvězdou v historii GP po Miku Hailwoodovi a Giacomu Agostinim. Barry bojoval proti nebezpečným silničním okruhům a nenáviděl Tourist Trophy – bouřil se proti establishmentu a dostal se na titulní stránky novin nejen na motorce.

O brněnském okruhu - kterému se vyhýbal jak mohl - prohlásil, že se jedná o nejrychlejší motokrosovou trať světa. A když nemusel, tak zde nestartoval. Dokonce v roce 1976 půjčil kompletní tovární vybavení (včetně kamionu) krajanovi Johnu Newboldovi a ten mu ho potom vrátil se zlatým vítězným věncem za 1. místo v 500cc Czechoslovak Grand Prix.

Barry Sheene byl rebel

Barry pocházel ze dna. Byl to chlapec z Cockney, ale naučil se tři cizí jazyky (španělštinu, francouzštinu, italštinu), což bylo v té době pro nevzdělaného Angličana neobvyklé. Využil své popularity k ničení všech nebezpečných silničních okruhů, jako byly Barcelona-Montjuich ve Španělsku, Imatra ve Finsku, Opatija v Jugoslávii, Spa-Francorchamps v Belgii a Brno v České republice. Trnem v oku mu byl i 22,8 km dlouhý Nürburgring.

Sheene způsobil po Velké ceně Salzburgringu v roce 1977 revoluci, protože po smrtelné nehodě švýcarského jezdce třídy 350 ccm Hanse Stadelmanna a vážných nehodách Cecotta, Fernandeze, Brauna a Unciniho bojoval za větší prostory pro nehody, záchranné vrtulníky a další bezpečnostní opatření.

Barry Sheene byl jiný. Odmítal se přizpůsobit.

Po svém prvním a jediném vystoupení se BS odmítl účastnit jakýchkoli dalších závodů mistrovství světa v kontroverzní Tourist Trophy. 60,8 km dlouhou horskou trať na ostrově Man na začátku a v polovině 70. let považoval za zastaralou. Tradiční silniční závody na nebezpečných pouličních okruzích pro něj byly zastaralé. Zarytí fanoušci TT Sheenea dlouho nesnášeli jeho vytrvalé odmítání.

Sheene se také odmítl zúčastnit Velké ceny 1976 na 22,8 km dlouhé „Nordschleife“ na Nürburgringu, protože již získal titul mistra světa. V roce 1977 se tento závod mistrovství světa jel v květnu, takže se musel zúčastnit – stejně jako v roce 1978. Vzpurný Brit se ale stal „bohem mezi námi“ a nepřítelem staromódních a namyšlených funkcionářů FIM.

Sheene se stal tak populárním, že organizátoři Grand Prix utrpěli kvůli jeho neúčasti a absenci velké ztráty diváků. To byl jediný důvod, proč byli přesvědčeni k vybudování nových stálých závodních drah.

V paměti je Velká cena Finska 1976. Barry právě vyhrál svůj první titul mistra světa v kategorii 500 ccm na nechvalně známém okruhu Imatra, lemovaném stromy, posetém železničním přejezdem a skokem s rychlostí 220 km/h. Ruská hranice byla od trati Grand Prix jen 2 km.

„Když tady vážně havarujete, skončíte buď v nemocnici, nebo v ruském zajetí,“ říkalo se tehdy v paddocku Grand Prix.

Dvě hodiny po Britově vítězství v titulu popíjel kávu Günther Wiesinger na terase hotelu Valtion v Imatře. Sheene se podíval dolů ze svého hotelového pokoje ve třetím patře a podal mu vzkaz. „Günthere, mám vízum na Velkou cenu Brna. To už nepotřebuji,“ zasmála se hvězda Suzuki.

Sheene v roce 1976 v Brně jednoduše vynechal následující závod mistrovství světa; okruh Masarykova okruhu byl pro něj příliš nebezpečný. Suzuki mu dala volnou ruku!

Dnes naprosto nemyslitelné.

Byla to jiná doba. Všech závodů mistrovství světa se zúčastnili pouze tři reportéři z GP: Mick Woollett z Motor Cycle Weekly, John Brown z Motor Cycle News a Günther Wiesinger. „Vy tři jste jediní novináři, kteří mi mohou zavolat kdykoli, i ve 4 hodiny ráno,“ řekl jednou Sheene. Giancarlo Galavotti z „Gazzetta dello Sport“ se na závodech občas objevoval. „Motosprint“ a další specializované časopisy tehdy ještě ani neexistovaly.

Boj proti pouličním okruhům

Sheeneho neúnavný boj proti Tourist Trophy se mnoha nenapravitelným tradicionalistům ve Velké Británii nelíbil, ale jemu to bylo jedno. A zůstal vítězný – v roce 1977 se totiž Velká cena Británie přesunula z Ostrova Man na pevninu a novým dějištěm Grand Prix se stal okruh Silverstone. Bez Sheeneho by Ostrov Man zůstal v kalendáři jako trať pro Grand Prix ještě několik let.

V roce 1978 našel Barry v řídícím orgánu světové FIM otevřeného a moderního spojence ve švýcarském funkcionáři Luigi Brennim. Silniční okruhy Grand Prix byly postupně zrušeny.

Legendární jezdec s číslem Nr. 7 vyhrál v letech 1976 a 1977 na Suzuki mistrovství světa v třídě 500 ccm, ale dařilo se mu i v menších třídách. 50 ccm, 125 ccm, 250 ccm – byl rychlý všude a později i ve třídě dvoutaktů o objemu 750 ccm.

V roce 1971 jezdil Sheene jako soukromý jezdec na bývalém továrním dvouválcovém Suzuki o objemu 125 ccm. Dieter Braun na takovém motocyklu v roce 1970 vyhrál mistrovství světa. Barry naložil „Suzie“ do svého vratkého Fordu Transit. Jeho otec Frank byl jediným mechanikem. Místo bylo i pro Yamahu 250. Spali v markýze.

Na Velké ceně Hockenheimu se Barry každé ráno vplížil do hotelu Motodrom a užíval si vydatnou snídani. Když se servírka zeptala, vymyslel si náhodné číslo pokoje.

„Byl jsem chudý jako kostelní myš. V Salcburku, týden před Velkou cenou Německa, jsem neměl ani dost peněz na naftu, abych se dostal na další závod,“ řekl tehdy Barry. Tipoval bych si, že to bylo kolem 15 nebo 40 eur.

Naštěstí v Salcburku skončil třetí za Nietem a Parlottim, vydělal si na odměně kolem 800 švýcarských franků, natankoval nádrž svého Fordu Transit a odjel do Hockenheimu. O několik let později si hrdě koupil svůj první Rolls-Royce. SPZ: „4BSR“. To znamenalo: Pro Barry Sheene Racing.

Sheene bojkotoval závod mistrovství světa v kategorii 125 ccm na ostrově Man v roce 1971, stejně jako tovární jezdec Derbi Angel Nieto, který získal titul s náskokem 87 bodů před Sheenem (79). Uchazeč o titul v kategorii 125 ccm Gilberto Parlotti však v roce 1972 na ostrově Man utrpěl smrtelnou nehodu.

Žertíky

Sheene se nikdy nevyhýbal žertům. Ve finské Imatře se každý rok stavěl paddock na zchátralém sportovním hřišti, kde se více než 300 lidí muselo dělit o dva záchody a několik sprch. Jednou v neděli večer po závodě, v polovině 70. let, Sheene vylil na shnilou dřevěnou budovu dvacetilitrový kanystr s palivem a zapálil ji. Všichni věděli, kdo to udělal, nikdo nic nenamítal, nikdo nezradil slavného žháře, všichni mlčeli. O rok později tam stála čistá, slušná cihlová budova. Organizátor si dával pozor, aby Sheena neobvinil.

Hvězda Suzuki bojovala proti establishmentu na mnoha frontách. Sheene nemohl vystát čtyřtaktní superbiky, které se ve Velké Británii stávaly stále populárnějšími. Také nechtěl sledovat závod SBK naživo na závodní dráze. „Když chci vidět silniční motorky, pojedu na Trafalgarské náměstí,“ poznamenal vtipně.

Po některých závodech nebyla Barryho prohlášení zrovna politicky korektní. „Suzuki se ovládá jako zchátralý osel,“ stěžoval si v roce 1979 poté, co na Velké ceně Silverstone prohrál s Kennym Robertsem (Yamaha).

V roce 1981 se Sheene náhle ocitl v továrním týmu Yamaha po boku svého úhlavního rivala „Krále Kennyho“ Robertse, mistra světa v kategorii 500 ccm z let 1978, 1979 a 1980.

Sheene nebyl rozhodně diplomat, na otázku kdo pro Yamahu vyvíjí nový motor V4. následovala jeho nezapomenutelná odpověď: „Kenny nezvládá ani rýmu. Jak by mohl zvládnout vývoj motocyklu?“

Sheene vyvinul křehký a zranitelný dvoutaktní motor Suzuki o objemu 500 ccm v motocykl, který by mohl vyhrát mistrovství světa. Cestou se však setkal s četnými zadřeními pístů, problémy s převodovkou a dalšími technickými neduhy.

Ani Kenny Roberts se nebál říct, co si myslí. Když v roce 1981 v Le Castellet skončil na nové Yamaze Square Four pouze pátý (a Suzuki tak zvítězila trojnásobně), řekl japonským inženýrům: „Tahle motorka je raketa. Ale potřebujeme pro ni závodní dráhu bez zatáček.“

Roberts na silničním okruhu v Imatře v roce 1981, když praskly hořčíkové kryty motorů na Kennyho a Barryho nových továrních Yamahách: „Inženýři Yamahy jsou beznadějní. Postavili v Japonsku zkušební trať bez železničního přejezdu.“

Během své éry v kategorii 500 ccm doprovázeli Barryho Sheena téměř na každém závodě jeho matka Iris a otec Frank. Když v roce 1978 na Nürburgringu ztratil titul s Robertsem a se smutným výrazem se vrátil do svého obytného vozu, jeho matka Iris ho láskyplně objala. „Barry, pořád jsi můj šampion,“ utěšovala ho.

Vztah se Stephanií

V zimě 1976/1977 vstoupila do Barryho života modelka Stephanie McLean. Atraktivní, dlouhonohá blondýnka se stala „Penthouse Girl of the Year“. Její matka pocházela z Polska a mluvila perfektně německy. „Steph“ neměla o motorce ani ponětí, ale viděla televizní reportáž o Sheenově nehodě na závodě Daytona 200 v roce 1976, kdy mu praskla zadní pneumatika při jízdě na plný plyn na klopené trati. Barry utrpěl asi 50 zlomenin, podobné těm, které utrpěl později v roce 1982 během volného tréninku v Silverstone.

„Steph“ se líbily Sheeneovy barevné závodní kožené kombinézy, a tak bylo zorganizováno společné focení. Sheene pózoval nahý a navlékl si helmu přes mužský orgán, zatímco „Steph“ si oblékla koženou kombinézu a rozepnula si zip na hrudi až dolů. Poté se z nich stali milenci. „Byla na tu helmu zvědavá a potom beze mě nemohla žít,“ usmál se Barry.

Trvalo 35 let, než první Brit po Sheenovi (1981 v Andersdorpu ve Švédsku) vyhrál královskou třídu – Cal Crutchlow v Brně v roce 2016. „Je mi ctí být zmíněn ve stejné větě jako Barry Sheene,“ prohlásil s úctou jezdec LCR Honda.

Na vrcholu jeho popularity byl v Anglii dokonce vydáván měsíčník „Barry Sheene Magazine“, který byl po třech číslech přerušen.

Sheene, devatenáctinásobný vítěz Velké ceny v kategorii 500 ccm, emigroval do Austrálie krátce po skončení své kariéry, protože ho v Anglii sledovaly daňové úřady. Když hvězdný žokej Lester Piggott dostal milionovou pokutu, Barry se vzdálil. Prodal svůj honosný „Manor House“ s 27 pokoji jižně od Londýna a usadil se na australském Zlatém pobřeží.

Barry se v Austrálii stal populárním jako televizní komentátor na Channel Nine; jeho slovní zásoba, příkladná znalost cizích jazyků, pohotový vtip a výřečnost se v této profesi také osvědčily.

Barryho němčina však zanechávala mnoho prostoru pro zlepšení. Bez přízvuku dokázal vyslovit pouze jednu větu. Začínala slovy: „Guten Tag, schöne Fräulein, können Sie bitte...“

Zbytek vám ušetříme; pro dnešní svět se to nehodí.

Ani 40 až 60 bezfiltrových Gitanů, které Barry s chutí denně potahoval, by v této době politické korektnosti už nebyly dobrým vyzařováním pro mistra světa, ambasadora GP a idola mladých lidí.

Slavné startovní číslo 7 s tím nemělo žádné výčitky. Barry si nechal do přední části každé integrální helmy vyvrtat díru, aby si na startovním roštu mohl pořádně potáhnout.

Přidat komentář +

Nejnovější články

Další z rubriky

Login Přihlásit Registrace ›
 
Reklama