Reklama
Titulní stránka→ Historie

«Ago» slaví 80. narozeniny

Valentino Rossi a Marc Márquez mají neuvěřitelné bilance, ovšem nejúspěšnějším motocyklovým závodníkem všech časů je, a ještě dlouho také pravděpodobně zůstane, Giacomo Agostini. Dnes tento Ital slaví své 80. narozeniny.

Samozřejmě vzpomínky na zvuk čtyřtaktů kultovní motocyklové značky MV Agusta v letech 1960- a 1970- jsou nejvíce spojeny se jménem Giacomo Agostini. Sám si vzpomínám že podle této «musiky» na starém Masarykově okruhu bylo jasné, že se blíží čelo závodu 350- nebo 500 ccm. Prostě tehdy italská MV Agusta ovládala závody dvou nejvyšších objemových kubatur a ani nástup japonských kubatur a jejich rychlých dvoutaktů. Gary Hocking a Mike «The Bike» Hailwood vyhrávali s motocykly o objemu 350 a 500 ccm pocházející z továrny hraběte Agusty jeden závod za druhým.

Ovšem jméno motocyklu MV Agusta je neodmyslitelně spjato především s Giacomem Agostinim. Nejlepší jezdec historie šampionátu mistrovství světa silničních motocyklů vyhrál 13 ze svých 15 titulů mistra světa právě s motocyklem MV Agusta, šest v kubatuře 350 ccm a sedm v kubatuře půllitrů. Ty další dva zbývající získal Giacomo Agostini na konci své kariéry na motocyklu Yamaha. Se 122 vítězstvími v závodech Grand-Prix je «Ago nazionale» nejúspěšnějším závodníkem všech časů a zřejmě jim také zůstane.

Ačkoliv má opravdu Giacomo Agostini už své 80. narozeniny, tak vypadá jako «šedesátník».

Narodil se 16. června 1942 v Brescii. Po svých školních letech pracoval v podniku svého otce, který provozoval trajekty na Lago di Iseo. Ovšem jeho píle byla dost omezená, spíše se věnoval svým zálibám.

Mnohem silnější na něj zapůsobila jeho první návštěva závodu v Cesenaticu v roce 1960. O rok později si «Ago» koupil Morini 175 a závodil s ním ve svém premiérovém závodě. Byl to horský závod Trento-Bondone v Jižním Tyrolsku, který dokončil na druhém místě.

Když se o tom jeho rodiče dočetli v novinách, zakázali synovi další závodění. Z dlouhodobého hlediska však rodiče nemohli Giacomovi zabránit, aby se opět věnoval své nové vášni. V roce 1962 startoval v dalších horských závodech a slavil další úspěchy.

V roce 1963 ho nechal Alfonso Morini podepsat do svého továrního týmu jako týmový kolega dvojnásobného mistra světa Tarquinia Proviniho, ačkoli mladý Agostini ještě neabsolvoval ani deset závodů. Ve stejném roce se stal italským juniorským šampionem a startoval ve své první Grand Prix v Monze ve třídě 250 ccm, kde neuspěl kvůli technické závadě.

V roce 1964 se Agostini stal profesionálním závodním jezdcem a s pěti vítězstvími a jednou technickou poruchou v šesti závodech a stal se italským šampionem. Ve stejném roce absolvoval svůj první zahraniční start při německém závodě mistrovství světa na okruhu Solitude u Stuttgartu, kde okamžitě upoutal pozornost mezinárodního odborného tisku čtvrtým místem za Philem Readem, Jimem Redmanem a Mikem Duffem.

V roce 1965 ho hrabě Domenico Agusta přivedl do MV. Protože do té doby kromě Carla Ubbialiho a Tarquinia Proviniho v «lightweight» a prostřední - čtvrtlitrové třídě vyhráli tituly mistrů světa ve třídách větších objemů pouze John Surtees, Gary Hocking a Mike Hailwood, snil hrabě o italském mistrovi světa 500 ccm.

Rychle se ukázalo, že hrabě Agusta trefil jackpot s Giacomem Agostinim. Dvaadvacetiletý Agostini měl skutečně dozrát po boku svého učitele Mika Hailwooda. Ago ho zbožňoval, což vyjádřil i designem své helmy, která byla identická s tímto Britem na začátku kariéry a v jeho první MV sezóně byla doplněna italskou státní vlajkou.

V roce 1965 bylo Německo opět klíčovým zlomem v jeho kariéře. Druhé kolo sezóny se jelo na Nürburgringu, kde Giacomo Agostini získal své první vítězství v GP v závodě třídy 350 ccm na novém tříválci MV. Ale co v té době nikdo nemohl tušit: po tomto vítězství mělo následovat dalších 121!.

Jeho první vítězství v «premier class» (do 500 ccm) následovalo o čtyři měsíce později ve finské Imatře. Na konci roku byl Ago vicemistrem světa v obou třídách. V roce 1966 Mike Hailwood přešel na motocykly Honda z MV Agusta. Takže «Ago» se stal Top jezdcem na MV a svého zaměstnavatele nezklamal. Se třemi vítězstvími v této sezóně se stal prvním italským mistrem světa třídy 500 ccm pro továrnu MV Agusta před Hailwoodem. Ve třídě 350 ccm dokázal Hailwood otočit tabulku. Ale to, co následovalo, je dodnes unikátní. Jeden titul mistra světa střídal druhý. «Ago nazionale» nashromáždil celkem 15 titulů mistra světa ve dvou velkých objemových třídách. V roce 1968 Agostini slavil svá první vítězství v juniorském (350 ccm) a seniorském TT (500 ccm) na tehdy už obávaném ostrově Man. O dva roky později vyrovnal rekord Mike Hailwooda z roku 1966, když také získal 19 vítězství v Grand Prix v jedné sezóně. V roce 1973 to byl opět Giacomo Agostini, kdo dokázal nastavit milník v historii motocyklů. Velká cena Belgie ve Spa-Francorchamps byla prvním závodem mistrovství světa s vítězným průměrem přes 200 km/h a Ago dosáhl průměru 206,81 km/h.

Ke konci své kariéry Ago znovu změnil tým a v letech 1974 (350 ccm) a 1975 (500 ccm) získal pro Yamahu tituly mistra světa. Tím odpověděl všem svým kritikům, kteří jeho dominanci připisovali nedostatku konkurence a absenci jiných značek v továrně během této éry.

Ale je třeba také zmínit, že Giacomo Agostini se prohnal nižšími třídami a šéfové společnosti jako Alfonso Morini a hrabě Domenico Agusta neustále hledali talenty pro své motocykly, ale Ago tuto smlouvu s MV rozhodně nezískal náhodou. Také fakt, že 500cc Yamaha OW 26 v roce 1975 měla využitelný rozsah otáček pouhých 2000 ot./min. odporuje jeho četným kritikům, že dokázal jet a vyhrát jen s MV...

Giacomo Agostini dosáhl svého posledního vítězství v Grand Prix právě na Nürburgringu, a proto si vytvořil zvláštní vztah k tomuto německému okruhu. To bylo v roce 1976 při jeho posledním úspěchu MV.

Po 186 závodech, ve kterých oslavil 159 umístění na stupních vítězů a 122 vítězství v Grand Prix, tedy chyběl pouze 27x na stupních vítězů získal 15 titulů mistra světa, Giacomo Agostini po sezóně 1977 své aktivní motocyklové závodění ukončil.

Poté se pokusil zahájit automobilovou kariéru v závodním voze Formule 2, ale neúspěšně. Neúspěšná byla také sezóna v britském šampionátu Formule 1 Aurora.

Giacomo Agostini koketoval s automobilovými závody již v době, kdy byl ještě aktivní, ale měl smluvně zakázáno jakékoli snažení tohoto druhu. Srdcař ale dostal od zaměstnavatele povolení k účasti ve dvou italských celovečerních filmech, které obsahovaly dokonce hlavní roli.

V letech 1980 až 1991 byl Giacomo Agostini týmovým manažerem v závodních stájích Yamaha a Cagiva. V této funkci ho někteří kritici obvinili z přílišné šetrnosti.

Dnes si Giacomo užívá důchodu naplno a pár Grand Prix navštěvuje nepravidelně bez jakéhokoli stresu. Nebo si na klasických akcích oblékne svůj závodní úbor, který stále padne jako ulitý, aby udělal pár kol.

Listina vítězů Grand Prix

1. Giacomo Agostini 122 vítězných závodů
2. Valentino Rossi 115
3. Ángel Nieto 90
4. Marc Márquez 82
5. Rolf Biland 81
6. Mike Hailwood 76
7. Jorge Lorenzo 68
8. Mick Doohan a Dani Pedrosa, po 54
10. Phil Read 52

Bilance Giacomo Agostiniho v Grand Prix

1963: 250 ccm - Morini (0 bodů)
1964: 250 ccm - Morini (MS-12.)
1965: 350 ccm - MV Agusta (MS-2.)
1965: 500 ccm - MV Agusta (MS-2.)
1966: 350 ccm - MV Agusta (MS-2.)
1966: 500 ccm - MV Agusta (MS-1.)
1967: 350 ccm - MV Agusta (MS-2.)
1967: 500 ccm - MV Agusta (MS-1.)
1968: 350 ccm - MV Agusta (MS-1.)
1968: 500 ccm - MV Agusta (MS-1.)
1969: 350 ccm - MV Agusta (MS-1.)
1969: 500 ccm - MV Agusta (MS-1.)
1970: 350 ccm - MV Agusta (MS-1.)
1970: 500 ccm - MV Agusta (MS-1.)
1971: 350 ccm - MV Agusta (MS-1.)
1971: 500 ccm - MV Agusta (MS-1.)
1972: 350 ccm - MV Agusta (MS-1.)
1972: 500 ccm - MV Agusta (MS-1.)
1973: 350 ccm - MV Agusta (MS-1.)
1973: 500 ccm - MV Agusta (MS-3.)
1974: 350 ccm - Yamaha (MS-1.)
1974: 500 ccm - Yamaha (MS-4.)
1975: 350 ccm - Yamaha (MS-2.)
1975: 500 ccm - Yamaha (MS-1.)
1976: 500 ccm - MV Agusta a Suzuki (MS-7.)
1977: 350 ccm - MV Agusta (MS-16.)
1977: 500 ccm - Yamaha (MS-6.)

Přidat komentář +

Nejnovější články

Další z rubriky

Login Přihlásit Registrace ›
 
Reklama