Ducati Collezione 100: limitované edice v historických barvách

Publikov�no: dnes

Za?~Yazeno v:

Historie

Autor:

Gabriela Pospíšilová

Ducati slaví sto let a to je významný milník, který se tato italská společnost rozhodla oslavit deseti unikátními modely inspirovanými deseti významnými momenty v historii jejich firmy. Každého modelu bude vyrobeno pouze 100 kusů a ke každému z nich si budou moci jeho majitelé pořídit i helmu a bundu ve stejných barvách.

Tři bratři, Adrian, Bruno a Macello Ducati, zakládají 4. července 1926 v italské Boloni firmu Società Scientifica Radio Brevetti Ducati. Tehdy však neměli ani ponětí o tom, že budou patřit mezi nejvýznamnější motocyklové firmy na světě, jejich předmětem zájmu bylo vše, co se točilo kolem elektrotechniky. Vyráběli kondenzátory, elektronky a různé další součástky pro radiopřijímače. Velmi brzy se stali špičkou ve svém oboru a své produkty vyváželi do celého světa. Na jejich úspěšné cestě však tvrdě zasáhla druhá světová válka, kdy byla továrna v roce 1944 totálně zničena bombardováním.

Po válce byla Itálie v troskách a lidé hledali levný a efektivní způsob dopravy. A právě v tento moment přichází klíčový okamžik, který rozhodne o budoucnosti firmy Ducati. Ta totiž získává licenci na výrobu malého přídavného motorku pro jízdní kola a mopedy. Tento čtyřtaktní motor, pojmenovaný „Cucciolo“ (štěně), se záhy stává obrovským hitem, jeho prodeje rostou raketovou rychlostí a tímto se také začíná psát nová kapitola. Kapitola s názvem „Výroba motocyklů“.

Ta opravdická motocyklová éra však nastává až v roce 1954 s příchodem geniálního konstruktéra, Fabia Taglioniho, který do světa motocyklů přinesl desmodromický rozvod ventilů. Ten k otevírání a zavírání ventilů nepoužíval pružiny jako ostatní konvenční motory, ale vačkovou hřídel. Tento unikátní technický prvek se stal charakteristickým rysem značky Ducati. A stejně tak o pár let později, dvouválcový motor do L s válci svírajícími úhel 90°, i tento motor je mistrovským dílem Taglioniho. Tato konfigurace umožňovala mít štíhlejší a úzký profil motocyklu, který tak byl snadněji ovladatelný a měl mnohem lepší aerodynamiku.

Každý model v edici „Collezione 100“ bude vyroben pouze ve striktně limitované sérii omezené na pouhých 100 kusů. Všechny budou mít sedlo z Alcantary s vyšívaným logem „Ducati 100“ na zadní části, špičkové vybavení jako jsou bronzové brzdové třmeny Centenario Bronze. Ostatně tato barva je exkluzivní pro tuto celou kolekci, naleznete ji na kroužku palivového víčka od firmy Rizoma, na trojtých svorkách a také na štítku s výrobním číslem modelu přínýtovaném na řídítkách. Každý z modelů má své exkluzivní barevné provedení odkazující na jeho historického předchůdce. To vše doplňuje suchá spojka, která dotváří autenticitu celé této kolekce a navíc je u modelů V2 dostupná pouze v této edici.

Každý motocykl bude dodáván se speciálním zadním stojanem ve stejných barvách jako jeho kapotáž, s ochrannou plachtou, s certifikátem pravosti a samozřejmě také se speciální uvítací zprávou na displeji po zapnutí zapalování. Kdo bude mít zájem, bude si moci k motocyklu pořídit i helmu a bundu ve stejných barvách. To však ještě není vše. K projektu Collezione 100 se připojil italský malíř a sochař Ugo Nespolo, vášnivý fanoušek a majitel motocyklu Ducati. Ke každému modelu jedinečný obraz a tak každý majitel ke svému motocyklu obdrží dva umělecké tisky vytištěné na materiálu odolnému proti vyblednutí barev, se stejným výrobním čísem jeho motocyklu a podepsané samotným Nespolem.

Scrambler 100

První legendou mezi motocykly Ducati se stal model 250 Scrambler z roku 1962. Jeho počátky jsou úzce spjaty s postavou prvního amerického dovozce, Joea Berlinera. V Americe tenkrát začínala stoupat popularita lehkých terénních motocyklů a Berliner cítil příležitost, jak se na této úspěšné vlně svézt také. Oslovil značku Ducati, jestli by mu byli schopni vyrobit terénní motocykl pro nezpevněné cesty. Stroj, který v Ducati nikdy nevyráběli a ani o něm neuvažovali.

Naštěstí se nechali přemluvit a mohli si zapsat první světový úspěch s modelem nazvaným 250 Scrambler. V novodobé historii firmy je Scrambler zcela samostatnou řadou. Technickým základem pro limitovanou edici Scrambler 100 je model Nightshift v modré barvě.

Panigale V4 S 100

Deset let po Scrambleru, v roce 1972, přijíždí na scénu ikona značky Ducati, 750 Imola Desmo. První model s dvouválcovým motorem L-Twin a s desmodromickými rozvody v jehož sedle vyhráli první ročník závodu Imola 200 Miles jezdci Paul Smart a Bruno Spaggiari. Motocykl byl postaven na základech modelu 750 GT, prvního dvouválcového silničního motocyklu Ducati, který však ještě neměl desmodromické rozvody a byl vybaven kapotáží z modelu 500 GP, ten byl postaven přímo pro závody v královské třídě. Třpytivou stříbrnou barvu měl jak model 500 GP tak i 750 Imola Desmo.

Vítězství v Imole v roce 1972 bylo doslova triumfem pro Ducati neboť se jim podařilo porazit Giacoma Agostiniho jezdícího na konkurenční MV Agustě. Poptávka po možnosti pořídit si tento model byla enormní, a tak se v roce 1973 dostává do prodeje první dvouválcový desmodromický silniční motocykl, 750 Supersport Desmo.

Není žádný jiný supersportovní model v nabídce Ducati, než Panigale V4 S, který by hrdě mohl nést odkaz tohoto legendárního modelu. Aerodynamická křidélka, blatníky, kryty motoru a výfuku jsou vyrobeny z karbonu. Koncovka výfuku je titanovo-karbonová od firmy Akrapovič. Do výbavy dostane sadu pro demontáž zrcátek a registrační značky, otevřený kryt suché spojky a hliníkové víčko palivové nádrže, zkrátka vše, abyste s ní mohli vyrazit i na závodní okruh.

Panigale V2 S 100

Na konci roku 1973 se Ducati rozhodla svěřit vedení závodnímu týmu jejich bývalému závodníkovi Brunovi Spaggiarimu, účatnili se mnoha závodů a mistrovství. V roce 1975 zvítězil Franco Uncini mistrovství Itálie za řídítky motocyklu 750 Super Sport Desmo, a právě tomuto žlutému motocyklu vzdává hold další supersportovní stroj ze stáje Ducati, Panigale V2 S. Do výbavy dostane navíc sportovní obráběná řídítka Billet a také závodní sadu pro demontáž zrcátka a držáku registrační značky.

Hypermotard V2 SP 100

Po vítězství v závodě Imola 200 v roce 1972 se vedení Ducati domnívalo, že tou nejlepší cestou k obnovení popularity značky Ducati jsou závodní motocykly postavené na základech sériově vyráběných modelů, se kterými se budou účastnit vytrvalostních závodů. Potřebovali tak rozšířit svoji řadu dvouválců o motor s větším objemem než 750 ccm, který by dokázal odolat zátěži během dlouhých vytrvalostních závodů jeko byl byly Bol D'Or a 24 Horas de Montjuïc. A právě v tom posledním zmíněném závodě debutovali v roce 1976 s prototypem Ducati 860 Desmo, který se později stal silničním modelem Ducati 900 Super Sport.

Ti stejní jezdci, Salvador Canellas a Benjamin „Min“ Grau, v barvách týmu NCR, zde zopakovali svůj úspěch i v roce 1975, a právě tento motocykl Ducati 860 “24 Horas de Montjuïc”“ se stal inspirací pro barevnou variantu modelu Hypermotard V2 SP s podvozkem od značky Öhlins a s kovanými koly.

XDiavel V4 100

V polovině sedmdesátých let znali v Americe pouze jeden model z celého portfolia značky Ducati a to terénní Scrambler dovážený bratry Berlinerovými. To se však změnilo v roce 1977. Tovární jezdec, Cook Neilson, zvítězil na oválné dráze v Daytoně. Bylo to poprvé, kdy italský stroj vyhrál v závodě sériově vyráběných motocyklů ve Spojených státech. Model XDiavel V4 v modrostříbrné barevné variantě tak vzdává hold motocyklu 750 Super Sport „California hot rod“.

Diavel V4 RS 100

V roce 1978 získává Ducati další cenné vítězství. Se silničním modelem 900 Super Sport ovládla Tourist Trophy na ostrově Man. A tak se zrodila první silniční replika závodního motocyklu, která se okamžitě stala jedním z nejžádanějších a také nejúspěšnějších modelů značky Ducati, vyráběla se až do roku 1984, kdy došlo k ukončení její výroby.

Replika 900 byla také vůbec prvním strojem, který dostal barevné provedení v italské trikoloře. Charakteristický zeleno-červený livrej s bílými pruhy používá Ducati stále, odívá do něj své nejsportovnější a nejexkluzivnějí modely. Tuto čest nést národní barvy dostává model Diavel V4 RS 100 poháněný motorem Desmosedici Stradale.

Streetfighter V4 S 100

O rok později přichází na scénu další modelový milník, 900 Sport Desmo Darmah. V sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století byla černá a zlatá grafika ve světě motoristického sportu extrémně módní a ani Ducati nebyla výjimkou. Tuto barvu nosil model 900 Sport Desmo Darmah, v podstatě předchůdce dnešního Streetfightera. V Itálii navíc panovala silná fascinace exotickými zeměmi, která se promítala do čistě fiktivních názvů jako Darmah a také do detailů, jako je tygří hlava na bočních panelech.

Tygří hlava je tak silným osobitým grafickým prvkem modelu 900 Sport Desmo Darmah, že si zasloužila být na výročním modelu Streetfighter V4 S 100. Najdeme ji zespoda na podsedlovém plastu a pokud si jeho majitelé pořídít také helmu s bundou, bude je tento motiv provázet i na nich.

Multistrada V4 RS 100

V roce 1979 ještě na chvíli zůstaneme. Ducati představuje po technické stránce přelomový model, 500 SL Pantah. Je to první model, který je vybavený trubkovým příhradovým rámem z oceli a motorem Pantah, který se zbavil kuželových převodů používaných od modelu Gran Sport Marianna vyráběného v roce 1955.

Pantah měl hranatý design, typický pro motocykly z počátku osmdesátých let a s kapotáží a logem navrženým přímo pro Ducati od slavného automobilového designéra, Giorgetta Giugiariho, pracujího pro Fiat, Alfu Romeo, Lancii či Lotus. Giugiaro zakládá v roce 1967 známou společnost Italdesign, která se dodnes, pod vedením jeho synů, zabývá automobilovým i průmyslovým designem. V roce 1999 byl v Las Vegas oceněn novináři z celého světa jako automobilový designér století.

Pojďme však zpátky k Pantahu, protože ten byl mezi jeho majiteli ceněný také kvůli jeho nízké hmotnosti, obratnosti a lehké jízdě. Jeho grafikou v trikolóře je inspirován cestovní model Multistrada V4 RS 100.

DesertX 100

U Pantahu ještě na chvíli zůstanem. V roce 1981 byl představen model Pantah „Ice“, určený pro jízdu na ledových tratích. Vybavili jej pneumatikami s hroty odstranili brzdný systém. Neméně zajímavý je příběh, jak se tomu stalo.

V té době byla Ducati řízena státem který mimo jiné ovládal i výrobce automobilů, jako je Alfa Romeo. Na začátku osmdesátých let uspořádala organizace EFIM mistrovství vozů Alfasud na ledových tratích Alp. Závody se konaly ve dvou rozjížďkách a během přestávky mezi prvním a druhým závodem zpestřovaly dívákům program jasně zbarvené motocykly Pantah „Ice“. Modely „Ice“ se vyráběly v různých barvách, ale ta, která byla zvolena pro DesertX 100, žlutá s modrými pruhy, ta patří k modelu, který byl ještě před několika lety součástí sbírky muzea Ducati.

Monster 100

Přelomovým modelem se v roce 1993 stal Monster. První generace se vyráběla až do roku 2008, poslední, možná i jakousi rozlučkovou verzí s touto generací, byl Monster S4Rs Tricolore. Kdo jiný byl měl nést tyto barvy než Monster V2, pátá generace nekapotovaných motocyklů, s podvozkem ze superbiků a s živelným motorem.

Celá kolekce Ducati Collezione 100 byla poprvé představena v květnu na legendární rovince toskánského okruhu v Mugellu. Spolu s motocykly tu byly vystaveny obrazy Ugo Nespola. Speciální barvy dostaly také závodní motocykly DesmosediciGP týmu Ducati Lenovo, které představili jeho jezdci Marc Márquez a Pecco Bagnaia. Design kombinuje historická loga Ducati s dynamickými geometrickými vzory a propojuje deset grafik z motocyklů kolekce 100 na kapotáži. Detaily oslavující sté výročí a data 1926–2026 obsahují třpytky, které připomínají model 750 Imola Desmo, zatímco na přední kapotáži kontrastuje moderní grafika s oválnou značkou a písmem ve vintage stylu.

Další příležitost vidět tyto motocykly bude 3. - 5. července 20026 na akci World Ducati Week v Misanu a o pár dní později na Festivalu rychlosti v anglickém Goodwoodu. Poté se navrátí zpět do Bologně, kde bude vystavena v různých muzeích po celém regionu.