Zapomenuté šampionáty: F750 World Championship - 1. část

• Publikov�no: 12.5.2016
• Za?~Yazeno v:
  • Ostatni
• Autor:
  • Jiří Mikšík

Pouze pamětníci si ještě vzpomenou, že kromě klasických Velkých cen, kde závodili jezdci s motocykly 50, 125, 250, 350 a 500 ccm, se jezdilo v letech 1977 - 1979 ještě mistrovství světa motocyklů o objemu 750 ccm, tedy Formula 750.

Formula 750 byla založená FIM (mezinárodní motocyklovou federací) jako závodní série pro motocykly se zdvihovým objemem 750 ccm. Vše vzniklo v roce 1971 na základě spolupráce mezi American Motorcyclist Association a Auto Cycle Union. FIM přijala kubaturu Formula 750 pod svá křídla v roce 1972. V roce 1973 byla především zásluhou Velké Británie uvedena tato závodní série v životnost pod názvem Prix F.I.M. 750cc a prvním vítězem se stal legendární Brit Barry Sheene na Suzuki. O rok později vyhrál i u nás v Brně dobře známý Australan John Doods s Yamahou. Pak v roce 1975 trumfoval jeho populární krajan Jack Findlay rovněž s Yamahou, v roce 1976 následoval španělský jezdec Victor Palomo a od roku 1977 byla Formula 750 povýšena na závody mistrovství světa.

Původní vize byla, že to bude šampionát nadřazený normálním závodům Grand Prix, tedy nějaká Formule 1 motocyklového sportu, což se ale nepovedlo. Důvodem bylo i to, že dominovala pouze jedna značka a typ motocyklu (Yamaha TZ 750), navíc se pomalu ve světě dostávaly ke slovu superbiky. Mistry světa se stali postupně Američan Steve Baker (1977), Venezuelčan Johnny Cecotto (1978) a Francouz Patrick Pons (1979) - všichni s už jmenovanými motocykly Yamaha TZ 750, ovšem FIM po sezóně 1979 tento seriál přerušila.

Celkem se objelo 58 závodních víkendů, 45x se konal dvojzávod a 13x pouze jedna jízda (když dvě jízdy v roce 1977 byly odřeknuty kvůli dešti). Startovalo na nich celkem 102 jezdců.

Nejvíce jízd - z celkového počtu 103 - vyhrál Johnny Cecotto, a to 13. Steve Baker a Kenny Roberts pak byli odmávnuti na prvním místě 12x.

Co se týká závodních víkendů jako takových, získal Johnny Cecotto celkem 7 prvních míst, Steve Baker a Kenny Roberts po 6 a Patrick Pons 5 vítězství.

První ročník Prix F.I.M. 750 ccm v roce 1973 se jel na 7 různých okruzích. Začalo se v italské Imole (200 mil), a dále následovaly okruhy Charade (FRA), Anderstorp (SWE), Hämeenlinna (FIN), Silverstone (GBR), Hockenheim (GER) a finále viděl Montjuich (ESP).

Konečné pořadí bylo následující:
1. Barry Sheene (GBR-Suzuki) - 51 započítaných bodů (z 61 celkem vyjetých, ale počítaly se pouze 4 nejlepší výsledky)
2. John Doods (AUS-Yamaha) - 47
3. Jack Findlay (AUS-Yamaha) - 45 (56)
4. Stan Woods (GBR-Suzuki) - 41 (46)
5. Guido Mandracci (ITA-Suzuki) - 26

Druhý ročník tohoto seriálu se jel v roce 1974 bohužel na pouhých 3 tratích, byly to španělská Jarama, finská Hämeenlinna a britské Silverstone.

Konečné pořadí v roce 1974 bylo následující:
1. John Doods (AUS-Yamaha) - 27 bodů
2. Patrick Pons (FRA-Yamaha) - 22
3. Jack Findlay (AUS-Yamaha) - 16
4. Pentti Korhonen (FIN-Yamaha) a Paul Smart (GBR-Suzuki) oba po 15.

Třetí ročník tohoto seriálu se jel na 9 okruzích: Daytona (USA), Imola (ITA), Mettet (BEL), Magny Cours (FRA), Anderstop (SWE), Hämeenlinna (FIN), Silverstone (GBR), Assen (NED a Hockenheim (GER). Seriál se jel jako mistrovství Evropy.

Konečné pořadí v roce 1975 bylo následující:
1. Jack Findlay (AUS-Yamaha) - 46 (z 51 celkem získaných - počítalo se 5 nejlepších výsledků)
2. Barry Sheene (GBR-Suzuki) - 45
3. Patrick Pons (FRA-Yamaha) - 42
4. Christian Bourgeois (FRA-Yamaha) - 29
5. John Newbold (GBR-Suzuki) - 27

Poslední ročník Prix F.I.M. 750cc se konal v roce 1976 a závodilo se na 8 tratích: Daytona (USA), San Carlos (VEN); Imola (ITA); Jarama (ESP); Nivelles (BEL); Nogaro (FRA); Silverstone (GBR), Assen (NED a Hockenheim (GER). A opět se závodilo i titul mistra Evropy.

Konečné pořadí v roce 1976 bylo následující:
1. Victor Palomo (ESP-Yamaha) - 57 (celkem vyjetých 61 bodů - tentokrát se počítaly 3 nejlepší výsledky z první poloviny a 3 z druhé části šampionátu)
2. Gary Nixon (USA-Kawasaki) - 47
3. John Newbold (GBR-Suzuki) - 37
4. Michel Rougerie (FRA-Yamaha) - 32
5. Dave Potter (GB-Yamaha) - 26

Další díl si můžete přečíst v tomto článku.

• Přidat komentář +
• Publikováno: 12.5.2016
• Zařazeno v:
  • Ostatni
• Autor:
  • Jiří Mikšík