Jak probíhají a kdo vlastně stojí za přestupy v MotoGP...?!

• Publikov�no: 24.5.2022
• Za?~Yazeno v:
  • MotoGP
• Autor:
  • Jiří Mikšík

Na jezdeckém trhu se nyní hodně tvrdě «bojuje», neboť 20 z 24 současných stabilních pilotů «premier class» má smlouvu, která platí pouze do konce roku 2022. A kdo za tím stojí a jak všechno funguje?

Práce manažérů jednotlivých pilotů je zcela specifická a tito jejich «zástupci» jsou v civilu z docela různých profesí a nejsou to vždy povolání, která jsou spojena s motocyklovým závoděním, nebo dokonce s nějakým sportem.

V současnosti je velmi žádaná práce manažerů, kteří zastupují zájmy jezdců, a činnost těch, kteří totéž dělají pro týmy. Ti první hledají pro své řidiče co nejlepší zakázky, druzí hledají řidiče, kteří nejlépe odpovídají projektu a zároveň způsobí nejnižší náklady.

To obvykle vede ke střetu zájmů, který vede ke skutečné hře pokeru. Ani jedna strana neukazuje své karty a mezitím je stále prostor pro nějaké bluffy. To je součást hry.

Hra, která je časově omezená, protože nemá smysl uzavírat smlouvu příliš brzy nebo příliš pozdě. Pokud pilot podepíše smlouvu velmi brzy, pak druhá strana bez zdlouhavého vyjednávání souhlasí s požadavky. To se obvykle stává, když továrna jasně chce jezdce a nechce, aby šel jinam.

Tak tomu bylo například v případě prodloužení smlouvy Mavericka Viñalese u Yamahy. V té době byly nabídky od Ducati, takže Yamaha musela měsíc před začátkem sezóny 2020 jednat a prodloužit smlouvu o dva roky do konce roku 2022. Něco podobného se letos stalo u Pecco Bagnaii. Před začátkem sezóny prodloužila Ducati smlouvu o dva roky do konce roku 2024.

Ve skutečnosti je Bagnaia jedním ze tří jezdců, kteří mají smlouvu na roky 2023 a 2024. Kromě toho jsou tu Marc Márquez (Honda), Brad Binder (KTM). Franco Morbidelli má smlouvu s Yamahou do konce roku 2023.

Zpět k manažerům. Jaké mají profily, vlastnosti a schopnosti? Jaká je jejich historie? Musíme rozlišovat mezi manažery jezdců a manažery týmů. Mezi těmito dvěma pozicemi jsou jasné rozdíly.

Za jednotlivými jezdci jsou osoby nebo instituty, které za ně vše obstarávají; a kdo to vlastně jsou?

Mohou to být agentury, profesionální manažeři, bývalí jezdci profitující ze svých zkušeností, rodiče, a někdy samotní jezdci zastupující sami sebe.

Existují agentury, které zastupují sportovce
Profesionální manažeři
Bývalí jezdci, kteří těží ze svých zkušeností při řízení aktivních pilotů
Oportunisté, kteří se stávají manažery tím, že si získají důvěru řidiče nebo jejích rodičů
Rodiče zastupující své vlastní děti
A konečně jsou tu řidiči, kteří si svou kariéru řídí sami.

Jedním z jezdců, který ve své kariéře prošel některými z těchto etap, je Dani Pedrosa. Dlouhá léta ho oficiálně zastupoval Alberto Puig, bývalý jezdec. Když se jejich cesty rozešly, Dani se postaral o své záležitosti sám. Nejenže to znamenalo, že musel prodloužit smlouvu s Hondou, ale musel také jednat se svými osobními sponzory. To si vybralo svou daň, když Pedrosa ztratil pozornost. Nakonec, aby dohnal ztracený čas, najal agenturu Wasserman Group se sídlem v USA, od které později odešel. Viceprezidentem Wasserman Group je bývalý mistr světa v motokrosu Bob Moore, který dnes zastupuje například zájmy Brada Bindera.

Má rozhodně smysl, když jednání vedou profesionální manažeři, kteří jsou také obeznámeni s paddockem Grand Prix. V aktuální sezóně MotoGP vyčnívá řada manažerů s tímto profilem. Jeden z nich je dobře známý, Carlo Pernat, legenda šampionátu, jehož rukama prošli jezdci jako Loris Capirossi, Marco Simoncelli a Andrea Iannone a který nyní řídí Eneu Bastianiniho a Tonyho Arbolina, oba vítěze Grand Prix v letošní sezóně.

Nejpozoruhodnější věcí na Pernatově manažérské kariéře je ale to, že před zastupováním samotných jezdců byl sportovním manažerem dvou výrobců: Cagivy a Aprilie. Tam seděl přes stůl s manažery Maxe Biaggiho, Valentina Rossiho a mnoha dalších. Nikdo proto nezná tajemství dobrého hospodaření lépe než Pernat.

Dobrý manažer MotoGP musí být nejen dobrý prodejce a vyjednávač, ale také musí být velmi opatrný ohledně načasování. Samozřejmě musí při jednání s potenciálním zaměstnavatelem uvést další možné možnosti, které jeho pilot má, ať už jsou skutečně pravdivé, či nikoliv. Nakonec mu to pomůže získat vyšší nabídku, ale pokud se alternativy během přetahování uzavřou, může se stát, že vám zbude jen jedna možnost. A pak se pokerová hra změní v situaci «ber nebo nech být». Správné načasování je proto také hlavním klíčovým faktorem při každém vyjednávání.

Přinášíme vám vážení čtenáři pohled za kulisy. Kdo jsou tito manažéři pilotů MotoGP a odkud se vlastně vzali?

Jezdec - Manager - Povolání

Fabio Quartararo - Eric Mahé - bývalý jezdec
Enea Bastianini - Carlo Pernat - profesionální manažer
Alex Rins - Miguel Galvarriato - advokát
Aleix Espargaró - Albert Valera - profesionální manažer
Joan Mir - Francisco Sanchez - advokát
Jack Miller - Aki Ajo - majitel týmu Moto2
Jorge Martin - Albert Valera - profesionální manažer
Marc Márquez - Emilio Alzamora - bývalý jezdec
Alex Márquez - Emilio Alzamora - bývalý jezdec
Pecco Bagnaia - VR46 Riders Academy
Franco Morbidelli - VR46 Riders Academy
Andrea Dovizioso - Simone Battistella - profesionální manažer
Taka Nakagami - jeho matka
Maverick Viñales - Giovanni Balestra - bývalý jednatel nadnárodní společnosti
Johann Zarco - on sám
Miguel Oliveira - otec Paulo
Remy Gardner - Paco Sanchez - advokát
Brad Binder - Wasserman Media Group
Darryn Binder - Wasserman Media Group
Raúl Fernández - Management Agentur 2KARS
Pol Espargaró - Homer Bosch - bývalý jednatel nadnárodní společnosti Unternehmens
Marco Bezzecchi - VR46 Riders Academy
Luca Marini - VR46 Riders Academy
Fabio Di Giannantonio - Diago Tavano - bývalý profesionální fotbalista

Samozřejmě, všechny hodně zajímá otázka, kolik takový manažer vydělá peněz? Řádově se tato suma pohybuje hodně rozdílně, od 5, 10, 15, nebo dokonce 25% gáže pilota!

A také dle toho, co všechno takový manažer vlastně dělá. Někteří manažeři dělají jezdci kompletní účetnictví a také řeší pilotovy daně. Normální je ale 15%.

Čím větší je suma gáže, tím méně % ve prospěch manažera je ve hře. Manažer také řeší smlouvy s privátními sponzory jezdce, tedy energetickými nápoji, slunečními brýlemi a aj.

Pojďme ale k týmovým manažerům: Zde se náplň jejich práce liší od jedné značky ke druhé.

U Ducati, Yamaha a KTM jsou týmoví manažeři – Davide Tardozzi, Massimo Meregalli a Francesco Guidotti – defacto manažery jednotlivých boxů. Jsou odpovědni za bezproblémový chod garáže během závodního víkendu. A ačkoliv název «týmový manažer» by napovídal, že odpovídají i za angažování jezdců, tak tomu tak ve skutečnosti vůbec není!

U Yamahy o tom rozhoduje a s jezdci jedná Lin Jarvis, Managing Director z Yamaha Motor Racing, konečné řešení pak je ve spolupráci se šéfy YMR z Japonska. Za KTM rozhoduje Motorsport-Direktor Pit Beirer, který je podřízen předsednictvu KTM a firemnímu šéfovi Stefanu Piererovi. Za Ducati rozhoduje Paolo Ciabatti, tedy sportovní ředitel Ducati, společně s Gigim Dall'Ignou a CEO-Ducati Claudio Domenicalim. Konečné slovo ale má Gigi Dall’Igna, General Manager od Ducati Corse.

U Hondy a Suzuki mají týmoví manažeři na starost koordinaci týmu během závodního víkendu Grand Prix. Týmoví principálové Alberto Puig a Livio Suppo jsou plně zodpovědní za jednání s jezdci a za smlouvy s nimi, přičemž poslední slovo ale mají Japonci.

V Aprilia Racing má největší slovo Massimo Rivola, bývalý sportovní ředitel u Ferrari v F1, nyní tedy CEO Aprilia Racing, nad ním je pouze majitel «Piaggio Group» Colaninno.

Další aspekty: Navzdory této rozmanitosti mezi skutečnými manažery týmů by jejich dovednosti měly být v zásadě stejné. Kromě toho, že jsou dobrými vyjednavači, musí také vědět, jak vybrat pilota, který se hodí do projektu značky z hlediska stylu jízdy, charakteru a image. Je pravda, že nejdůležitějším požadavkem je rychlost řidiče, ale je také důležité zvážit, jak snadné nebo obtížné může být každodenní práce s ním.

Například může být důležité, aby pas kandidáta splňoval požadavky sponzora, jako je motocykl Idemitsu sponzorovaný Team LCR, který musí řídit japonský nebo alespoň asijský jezdec. Totéž platí pro tým Repsol Honda, kde se doporučuje, aby alespoň jeden z jejich jezdců byl Španěl.

Od manažera týmu se očekává, že povede tým v nejlepším zájmu společnosti, pro kterou pracuje. Profil vedoucích továrních týmů zmíněných výše je tedy profil manažera. Paolo Ciabatti z Ducati byl kdysi šéfem mistrovství světa superbiků; Livio Suppo ze Suzuki byl dříve manažerem soukromého týmu a později sportovním ředitelem Ducati MotoGP a šéfem továrního týmu HRC; a Massimo Rivola pracovali pro Ferrari ve Formuli1 řadu let.

Alberto Puig je jediným manažerem týmu MotoGP, který je zároveň bývalým jezdcem. A to se velmi jasně projevuje na způsobu, jakým způsobem se projevuje: Puig jedná po svém! Jako jediný stojí například u boxových stěn závodních tratí, aby signalizoval svým jezdcům určitou taktiku během závodu: Puig stále myslí a mluví jako řidič.

Je důležité si uvědomit, že piloti jsou aktivem společnosti a manažeři se o ně musí starat v nejlepším zájmu společnosti. Jezdec není budova, ale když společnost investuje mnoho milionů ročně do sportovce, šéf týmu je zodpovědný za dobré řízení jezdce. A to někdy neodpovídá vůli nebo rozhodnutí řidiče.

V tomto ohledu je Livio Suppo velmi přímý: „Když vedete tým, musíte se vyvarovat toho, abyste se stali jeho přítelem. Protože jednoho dne přijde čas, kdy se tým nebo pilot vydá jinou cestou. A pokud je vztah mezi nimi příliš blízký, nastávají problémy. Týmový manažer má vůči svému zaměstnavateli povinnost dělat vždy to, co je pro jeho zaměstnavatele nejvýhodnější, a to je těžké, když je vztah příliš úzký,“ zdůrazňuje Suppo.

Manažeři řidičů a týmů budou ve své pokerové hře pokračovat během několika příštích týdnů, nyní jsou už známy karty, s kterými se hraje.

• Přidat komentář 2
• Publikováno: 24.5.2022
• Zařazeno v:
  • MotoGP
• Autor:
  • Jiří Mikšík