Test Toyota i-ROAD: japonský velorex

Publikov�no: 19.9.2014

Za?~Yazeno v:

Testy

Autor:

Jaroslav Vavera

Elektrická tříkolka od Toyoty má být budoucností mobility v husté zástavbě. Zkusili jsme tohle vozítko v ulicích francouzského města Grenoble.

Ptáte se proč na stránkách věnovaných jednostopým strojům píšeme o tomhle? Možná právě proto, že funkční Toyota i-Road svými vlastnostmi připomíná spíše jízdu se skútrem či tříkolkou, než s autem. Jedná se o vozidlo do hustého městského provozu, které by mělo být k dispozici všem obyvatelům v rámci tzv. „Car Sharing“ programu. Celkem 35 trojkolek i-ROAD bude poprvé v Evropě k dispozici pro krátké jízdy po francouzském městě Grenoble.

Po několika měsících, kdy bylo funkční, třístopé vozidlo představeno na autosalonu v Ženevě (úplná premiéra se konala na loňském Tokijském autosalonu loni na podzim), se jako jeden z mála z České republiky účastním konference o mobilitě za účasti francouzských politiků, prezidenta Toyoty (Takeshi Ushi Yamada) a partnerů projektu v Grenoblu. Jsem tedy svědkem slavnostního spuštění nového typu dopravního prostředku v tomto studentském městě. A jedním z prvních lidí, kteří byli s tímto nezvyklým dopravním prostředkem vpuštěni do běžného provozu, jsem byl i já.

Pilotní projekt v Grenoblu

Město Grenoble je známo díky konání zimních olympijských her (1968) a množstvím univerzit i vývojových center. Jeho dopravní infrastruktura je přizpůsobena téměř všem druhům přepravy. Vůbec se tu nekonají dopravní zácpy a to ani ve špičce. Všichni účastníci provozu mají volný pohyb a možnost, kde zaparkovat. Opravdu se zde přesvědčíte, že chodci, cyklisté, motocyklisté, auta, autobusy i tramvaje tu žijí téměř v naprostém souladu a navzájem se respektují. Samozřejmě kamióny patří stejně jako nákladní vlaky na tranzitní trasy. Zkrátka v českých podmínkách, díky chybějící infrastruktuře, zastaralým i zbytečně složitým zákonům a nevůli místních zastupitelů, něco z oblasti science fiction. Je nutno říci, že i tady patří tento nový druh přepravy mezi pilotní projekty v rámci Evropy (délka trvání by měla být dva roky). V Japonsku jsou v tomto směru mnohem dále. Mr. Yamada sám zdůraznil, že velmi důležitá je úroveň infrastruktury a ochota místních úřadů, poté by se mohla tato vozidla objevit i v ostatních městech Evropy.

Od začátku října bude reálný provoz těchto originálních vozidel možné spatřit pouze v Grenoblu. Jejich stanovištěm bude 35 dobíjecích stanic vybudovaných a provozovaných společností Sodetrel. Dopravní infrastruktura města se rozšíří celkem o 120 dobíjecích míst určených pro tento projekt a 41 míst pro další elektromobily s technologií plug-in. Uživatelé budou moci přejíždět i jednosměrně z jedné stanice do druhé. Občanům Grenoblu bude nabídnuto jednoduché cenové schéma přezdívané „3, 2, 1 euro“ – vyjadřující cenu za první, druhý, resp. třetí patnáctiminutový interval. Abonenti s ročním předplatným na městskou hromadnou dopravu se mohou těšit na sníženou sazbu 2+1 euro (za první, resp. následné 15minutové intervaly).

Jak to jede?

To je však stále mlhavá hudba budoucnosti, realita jízdy novou Toyotou i-ROAD je daleko uchopitelnější. Pojďme si ji zprostředkovat. Už samotné nastupování do dvousedadlového (zadní místo je opravdu nouzové) vozítka je zážitkem. Dva a půl metru dlouhá a necelý metr široká karoserie má dvoje plastové dveře s vytahovacími okénky (zajišťují se jednoduchým cvočkem, podobný máte třeba na kabátu) co neváží skoro nic. Celý stroj má hmotnost pouhých 300 kilogramů. Kokpit s úzkou sedačkou vyplní zejména silnější postavy téměř beze zbytku a při stažených okénkách můžete zdravit kolemjdoucí oběma pažemi. To se vám v jiném dopravním prostředku nepodaří a trochu mi pobyt na palubě tohoto vozítka připomíná poválečný Messerschmitt nebo Issetu od BMW.

Zpracováním i jízdními vlastnostmi je však Toyota i-ROAD na hony vzdálena zmíněným tříkolkám. Má také volant, ale jízda s ní se nejvíce podobá třeba soudobým tříkolovým skútrům, jako je Piaggio MP3 2014 nebo Yamaha Tricity. Podstatný rozdíl je v pohonném agregátu. Toyotu i-ROAD pohání dva elektromotory, které berou energii z Lithium-iontového akumulátoru. Japonská tříkolka umí jet rychlostí 60 km/h a v ideálním případě na jedno nabití zvládne ujet vzdálenost kolem 45 kilometrů. Není to moc, ale v režimu maximálně hodinových zápůjček to při počtu 35 vozidel stačí pokrýt potřebu spousty zájemců. Do plné kapacity je možno baterii dobít během pár desítek minut.

Po krátkém školení nedočkavě usedám za volant žlutě lakované Toyoty i-ROAD, deaktivuji nožní parkovací brzdu, umístěnou na levé straně od volantu, otáčím startovacím knoflíkem a řadím „D“. V absolutním tichu a s nulovými emisemi vyrážím vstříc nástrahám velkoměsta. Naštěstí začíná organizátory vytyčená trasa malým slalomem a losím testem. Řízení tohoto stroje má hned zprvu svá specifika. Pokud byste chtěli zatočit a čekat od předních úzkých šestnáctipalcových kol s pneumatikami o rozměru 80/90 okamžitou reakci, byli byste trochu zaskočeni. Originálně řešená kinematika předních kol s výkyvnými rameny totiž znamená i trochu opožděnou reakci na povely volantu. Do každé ostřejší zatáčky tak musíte mířit trochu dříve, než jste u klasického vozu zvyklí. Za vším stojí systém zvaný Active Lean, který podle natočení volantu, rychlosti a dalších faktorů nastavuje náklon tříkolky pro dosažení co nejefektivnějšího průjezdu zatáčkou.

Po pár kilometrech ten prvotní nezvyk určitě vykoupí pocit za volantem, když v náklonu se v táhlé zatáčce prosmýknete mezi dvěma automobily. A určitě vás nepředjede ani výkonnější skútr při startu z křižovatky. Elektromotor totiž „táhne“ odspodu, to je koneckonců jeho hlavní výhoda. Stejně jako jeho přirozený brzdný efekt, pokud pustíte nohu z pedálu akcelerátoru. Zkoušel jsem i jízdu „na hraně“ a v ostře projížděných zatáčkách (rychlostí nad 40 km/h) je stabilita i-ROADu brilantní. Jediné, co japonskou tříkolku dokáže rozhodit jsou příčné nerovnosti a větší nerovnosti.

Toyota i-ROAD je velmi zajímavým počinem japonského výrobce, který svým přístupem dovede problematiku mobility v přeplněných městských aglomeracích vidět v reálných možnostech dnešního světa a ne jen na papíře nebo v podobě nereálných vizích nějaké smyšlené budoucnosti. Já zato dávám palec nahoru. A pokud se ptáte, kolik by podobná věc měla stát, tak opravdu nevím. Ani přibližnou cenu samotné tříkolky se mi nepodařilo zjistit.

Stručné technické údaje

Délka: 2345 mm
Šířka: 870 mm
Výška: 1455 mm
Rozvor: 1695 mm
Pohotovostní hmotnost: 300 kg
Stopový poloměr otáčení: 3 m
Pneumatiky vpředu: 80/90 R16
Pneumatika vzadu: 120/90 R10
Pohon: 2 elektromotory
Akumulátor: Lithium-iontový
Dojezdová vzdálenost: 50 km
Nejvyšší rychlost: 60 km/h (el. omezena)