Test Ducati Streetfighter 848: méně je více

Publikov�no: 19.6.2015

Za?~Yazeno v:

Testy

Autor:

David Siegl

Ducati jeden Streetfighter už kdysi měla. Motocykl o větším objemu, který si plně zasloužil svoje jméno se stal pro některé modlou, pro druhé noční můrou. Podíváme se dnes na slabšího bráchu, zda si název Streetfighter právem zaslouží.

Streetfighter 848 u Ducati trochu vystupuje z řady a to i přesto, že se s tímto názvem potkáváme už nějaký ten rok. V nabídce značky je pod kolonkou Streetfighter jen tento jediný zástupce. My jsme si však zvykli, že máme na výběr jak z Monsterů b, tak ze superbiků Panigale a to v několika základních, sportovnějších a limitovaných edicí. Hned na začátek ale musíme říct, že by byla škoda tento kousek opomenout a to i přesto, že chcete něco extra. Tahle motorka totiž výjimečná je a tam kde ztrácí na poli nejmodernějších elektronických pomocníků, vše vynahradí jízdou a stále neotřelým vzhledem. Pohodlně se usaďte a přehoďte nohu přes tohohle hříšníka a pamatujte, že po tomhle zážitku bude Streetfighter 848 měřítkem pro všechny ostatní naháče.

Velký streetfighter měl pověst nepřizpůsobivého zabijáka, který jen tak někoho do svého sedla nepustí. Je malý street jiný? Narovinu, ano je. Motocykl je s přistřiženými křídly daleko lépe ovladatelnější, může se tedy víc pouštět ze řetězu a nebojíte se, že vás zadupe do země. Nejlépe se na Streetu cítíte okolo 110 Km/h kdy motor točí na pětku mezi pěti a šesti tisíci. Pod touto hodnotou toho moc není a spíš vás bude frustrovat lehká nervozita motoru, který si žádá otáčky. Naopak, přes 6 500 otáček nastává správná zábava a do devíti tisíc máte v rukách jeden z nejlépe vyladěných motorů od Ducati. Nebojím se tvrdit, stejně jako tomu je u Monstera 1200, že výkon plus mínus 130 koní je pro motocykl tohoto ražení odpovídající ba přímo vhodný. Když už jsme zmínily model Monster, tak dvanáctikilo je trochu hrubší díky většímu obsahu. Tady se motůrek dožaduje otáček s větší radostí a je uhlazený, což je pro někoho fajn, pro druhého na škodu. Nicméně, motor je příjemný a klidný až je to u Ducati nevídané. Zákonitě, pokud máte radostně vytáčivý motor, taháte za plyn o něco víc a brzo na Streetu pochopíte, že motocykl si žádá vaši snahu.

Pokud se tedy chcete jen vozit, motocykl a vaše tělo to zvládne zhruba půl hodiny, potom se začnete v sedle ošívat a poposedávat. Přední vidlice je pořádně tvrdá a stejně tak zadek se na díře moc nezhoupne. To znamená, že pokud se jen usadíte a ustrnete v jedné poloze, všechno dostanete sežrat. Pokud však lehce zapojíte svoje tělo, při brzdění se zapřete do nádrže a nenecháte všechnu váhu na rukou nebo v zatáčce lehce vysednete a povolíte střed těla, vyplujou na povrch klady o kterých jste doposud nevěděli. Motocykl rázem ožije a vy se namísto křeče v zápěstí soustředíte na další a další zatáčky před vámi. Krátká stavba motocyklu a dopředu nakloněná poloha řidiče zaručuje velkou zábavu a ve spojení s akorát výkonným motorem jde o jeden z nejzábavnějších motocyklů na trhu. Na suchém asfaltu, kdy máte teplotu minimálně 18 stupňů, jde opravdu o bezchybný stroj, který žádá vaši snahu, ale za to ji plnými doušky odmění. Tvrdý podvozek a pevný rám je zárukou sportovního svezení a na to je potřeba myslet. Konkurence je v tomhle jinde, a to na míle daleko a vy se musíte rozhodnout zda chcete univerzální stroj, bez špetky emocí a nebo dravce. Poznámka o suchém asfaltu je na místě, protože pokud sprchne je znát, že tady není moc místo pro machrování. Street se umí na mokru také rozparádit, ale rozdíl v chování, potažmo v přilnavosti je markantní.

Pokud chcete po Streetu nějakou tu univerzálnost, tak zapomeňte na jízdu ve dvou. Stejně jako je tomu u řidiče i spolujezdec musí na motocyklu makat. Jenomže ten tu nemá řídítka, kde se může v kritické chvíli chytit, případně opřít a tak jeho ruce dostávají velkou posilovnu. Ruce neustále pendlují z nádrže na tělo řidiče. Nádrž se doslova snaží při brzdění oddělit od rámu, a řidiče se při akceleraci drží zuby nehty, aby neodvlál v nedohlednu. Takto když to napíšeme nejde o nic zásadního a vlastně je to typický život spolujezdce, ale věřte nám, na Streetu je to vzadu peklo, které si nezadá ani se superbiky. Dokonce bychom v některých chvílích řekli, že jde i o horší posezení než u kapotovaného stroje Panigale 899. Tam se na vás aspoň, díky víc nakloněné sedačce spolujezdec nalepí a necvakají vám helmy o sebe a samotný spolujezdec se cítí víc součástí motocyklu. U Streetu sedí dál za vámi a víc rovně, to nevěstí nic dobrého.

Brzdění se pak odehrává v rovině silnějších strojů a zdejší jemný nástup, oproti kousavému nepřirozenému drcení kotoučů kvitujeme. Kvalty zaskakují jedna radost, jen je potřeba si zvyknout na zvuk, jenž se při přeřazení ozývá z převodovky, který připomíná obra, který chroupe marcipánové postavičky. Motocykl měl najeto okolo 2 000 kilometrů a ještě si vše bude sedat jak je u strojů Ducati zvykem. Náš kousek také dost střílel do výfuku a proto je potřeba připomenout, že i přes veškerou snahu výrobce chrlit lepší a lepší motocykly, jenž nebudou vyžadovat kromě desmo servisu extra údržbu, je potřeba každý kousek po zajetí doladit v servisu. To však neberte jako mínus, neboť toto probíhá automaticky po zajetí. Kontrola trakce tu je velmi sympatická a vlastně jediná elektronická vychytávka. To za prvé udrželo cenu motocyklu ještě v přijatelných mezích a za druhé je možno ji nastavit v několika krocích, po jakou dobu vám ponechá spodní prádlo suché.

Pocity ze Streetu jsou velmi dobré. Mezistupeň mezi lidovějším Monsterem a superbikovým nářadím Panigale se povedl na výbornou. Líbí se nám odlišnost od všech dosavadních modelů. Také kvitujeme, že motocykl nevidí výkonové parametry jako něco, co je víc než zážitek z jízdy a proto bychom po něm sáhli raději než po silnějších strojích. A nakonec i přesto, že jde o chuligána, nic není upřednostňováno na úkor druhých a tak motor, podvozek i brzdy jsou v plné souhře. Bereme všema deseti!

Technické údaje

Motor: Vzduchem chlazený vidlicový dvouválec do L (90°) se dvěma ventily na válec. Vrtání a zdvih 94 x 61,7 mm, zdvihový objem 849 cm3, kompresní poměr 13,2 : 1. Největší výkon 132 k při 1000 1/min. Největší točivý moment 93,5 N.m při 9500 1/min. Elektronické vstřikování Marelli, tlakové oběžné mazání, elektrické spouštění a el. digitální zapalování.

Pohonné ústrojí: Primární převod ozubenými koly (poměr 1,84:1), sekundární převod O-kroužkovým řetězem, vícelamelová hydraulicky ovládaná suchá spojka, šestistupňová převodovka.

Podvozek: Příhradový rám z ocelových trubek, přední plně nastavitelná vidlice Marzocchi upside-down, průměr nosníků 43 mm, zadní jednostranná hliníková kyvná vidlice, centrální pružicí a tlumicí jednotka Sachs, zdvih 127 mm. Brzdy kotoučové Brembo, vpředu dvojitá ventilovaná o průměru 320 mm s radiálně uloženým čtyřpístkovým třmenem, vzadu jednoduchá ventilovaná o průměru 245 mm s dvoupístkovým třmenem. Kola desetipaprsková litá 17“. Pneumatiky 120/70 ZR 17 vpředu a 180/60 ZR 17 vzadu. Rozvor 1475 mm, výška sedla nad zemí 840 mm, suchá hmotnost 167 kg.

Základní cena v ČR: 12 490 EUR