Budoucnost je za dveřmi a jmenuje se Lito Sora

Publikov�no: 6.4.2015

Za?~Yazeno v:

Novinky

Autor:

David Siegl

Pět let vývoje a zde je výsledek. Zisk mnoha ocenění v soutěžích po celém světě jako je Red Dot Design Award, ovšem pokud motocykl nefunguje tak jak má, jsou mu medaile za design k ničemu.

Stroj pochází z Kanady, konkrétně z Montrealu od firmy Lito Sora, kde má tato společnost svoje sídlo a kde již několik let usiluje o plně hodnotný elektromotocykl. Neustálé odstraňování překážek ve formě velké váhy baterie, malého dojezdu nebo chlazení, dospělo až do bodu, kdy se někteří novináři z USA měli možnost svézt a popsat, jaké to vlastně je jezdit na elektrobiku.

Testovací trasa byla dlouhá padesát kilometrů se spoustou zatáček, míst na tvrdé brzdy a dlouhé rovinky, vše co by měla taková trasa mít. Ovládací prvky jsou tam, kde byste je očekávali, kromě spojkové páčky. Ano, zde nemusíte přemýšlet o volbě zařazeného rychlostního stupně, jenom se plně soustředit na jízdu. Dotykový displej, který zobrazuje mimo jiné i volbu jízdního režimu a stav baterie, lze snadno ovládat v rukavicích. Sedlo je nastavitelné elektronicky v rozmezí cca šesti centimetrů. Praktické, ale i zábavné když se nudíte za jízdy.

„První větší přidání plynu, druhé následuje ihned poté až k rychlosti nějakých 130 km/h. Po zavření plynu však řídící jednotka najednou omezuje výkon na 35 procent maxima, po krátké chvíli se z ničeho nic opět obnoví na plnou sílu.“ To byla reakce jednoho z novinářů po testu motocyklu. Jeremy Shapson, ředitel společnosti uvádí, že šlo o přehřátí baterie a proto už má výrobce řešení, tedy chladící kapalinu pro baterii, která tento problém vyřeší. Není to tedy zatím úplně stoprocentní. Dojezd je mezi 90 až 160 kilometry, v závislosti na tom jak moc budete tahat za plyn, takže to taky moc nepotěší. Doba nabíjení je okolo devíti hodin a lze si nechat poslat email, že už je váš stroj nabit.

Kulatý tachometr namontovaný na rukojeti působí trochu jako retro oproti zmiňovaném dotykovém displeji umístěném v pravé části nádrže. Navíc je nádherný, intuitivní a snadno se ovládá. Po výběru místa na GPS mapě, počítač odpoví zda je možné dosáhnout cíl s ohledem na aktuální stav baterie a pokud ano, určí i maximální rychlost. Takové věci rozhodně přitahují pozornost a pokud bude vše fungovat jak má, tak klobouk dolů.

Dále však zůstává otázkou dojezd a chlazení baterie, i samotné nabíjení, které by mohlo být alespoň o polovinu kratší. Ti z vás, kteří mají 49 000 dolarů musí akceptovat, že se stále nejedná o plnohodnotnou náhradu za běžný motocykl. Technický pokrok ale nezastavíme, kdo ví, na čem budeme za pár let jezdit.