Reklama

Z historie GP Německa silničních motocyklů Hlavní obrázek k článku: Z historie GP Německa silničních motocyklů

Od roku 1998 je Sachsenring jevištěm motocyklové GP Německa. Podívejme se na některé statistické zajímavosti z historie.

Když se německý závod MS přestěhoval 1998 z Nürburgringu (kde bylo v roce 1997 pouze 17.000 diváků ) do Saska, tak byli jezdci hodně skeptičtí. Trať byla sice - minimálně na papíře - prodloužena na potřebných 3,5 km, ve skutečnosti byla pro MS kratší než dovolují pravidla.

Mistr světa kubatury 500-ccm Mick Doohan ji označil jako «Micky-Mouse-Piste», a jako «maximálně vhodnou pro klubové závody». Odborníci se dokonce sázeli, že motocykly o objemu 500 ccm se nedostanou přes hranici 200 km/h-Top-Speedu, ovšem už v sobotu byla tato hranice pokořena. Týmy a jezdci nakonec vyměnili rádi negativa layoutu tratě (jede se zde dlouho vlevo) za fantastickou atmosféru při závodě Grand Prix samotné a všichni doufali, že se infrastruktura krok po kroku dostane na level ostatních závodů Grand Prix.

Podívejme se na překvapivé a fascinující momenty, které se váží k historii GP Německa:

– První německý závod o body do MS se konal v roce 1952 na okruhu v Solitude u Stuttgartu. Shlédlo jej až 400.000 fanoušků. Ir Reg Armstrong vyhrál závody kubatur 350 a 500 ccm na Nortonu. Domácí diváci se mohli radovat z vítězství ve 250kách zásluhou Rudiho Felgenheiera na DKW, navíc Werner Haas vyhrál 125-ky s NSU.

– První GP DDR se konala na Sachsenringu v roce 1961. Trať tehdy měřila 8,73 km. V nejslabší kubatuře 125 ccm vyhrál domácí Ernst Degner (MZ), kubatura 250 ccm se stala kořistí Mike Hailwooda před Jimem Redmanem a třetí skončil Kunimitsu Takahashi (všichni Honda), když jako 9. byl klasifikován Gustav Havel (Jawa). Ve 350-kách sice zvítězil Gary Hocking (MV Agusta), ovšem druhý byl v cíli odmávnut František Šťastný s Jawou a za třetím Bobem McIntyrem (Bianchi) skončil čtvrtý Gustav Havel (Jawa). A ve výsledcích najdeme ještě i Miroslava Čadu se sovětským motocyklem CKB na P16. Královské půllitry se staly kořistí Garyho Hockinga (MV Agusta), druhý projel cílem Mike Hailwood a třetí Bert Schneider - oba na Nortonech.

– V roce 1966 se hrála na Sachsenringu československá hymna, když zde František Šťastný vyhrál závod královské kubatury 500ccm s motocyklem Jawa-ČZ.

– 12. července 1969 v sobotu ráno zahynul tovární jezdec Jawy Bill Ivy, přičemž pravý důvod havárie nebyl nikdy oficiálně objasněn. Mistr světa 125ccm 1967 a vítěz 21 závodů Grand Prix v letech 1965 až 1968 tak bohužel svou tragickou havárií ukončil prakticky závodění české továrny Jawa v MS. Tím se uzavřela nejúspěšnější kapitola české motocyklové silnice, do které pochopitelně spadá i jméno Františka Šťastného, který vlastně Brita Ivyho do pražské Jawy přivedl.

– Východoněmecká Grand Prix vydržela v kalendáři MS až do roku 1972, potom byl tento silniční okruh prohlášen jako velmi nebezpečný. Posledními vítězi GP DDR se pak stali Theo Timmer (Jamathi) v 50kách, když Zbyněk Havrda dojel v Top-10 a získal tak světový bod. Švéd Borje Jansson (Maico) se stal vítězem kubatury 125tek, dvěstěpadesátky vyhrál Jarno Saarinen (Yamaha), kubaturu 350ccm pak Phil Read s MV Agustou a půllitry Giacomo Agostini rovněž s motocyklem MV Agusta.

– Západoněmecká GP se konala nepřetržitě v letech 1952 až 1990 na čtyřech různých okruzích: Solitude, Schottenring, Nürburgring a Hockenheimring. A právě poslední jmenovaný okruh byl dějištěm jediného českého doublu v historii MS, když 1961 zde vyhrál závod třistapadesátek František Šťastný před Gustavem Havlem, oba na Jawách.

– Ovšem i po sjednocení Německa se závodilo o světové body také jinde: 1991 až 1994 na Hockenheimu, potom tři roky na Nürburgringu, a od roku 1998 na novém Sachsenringu.

– Zajímavostí určitě je, že kromě jmenovaných závodu MS se jela v Německu i jedna Mini-GP: V roce 1986 byla uskutečněna GP Baden-Württembergu na Hockenheimringu, ovšem pouze v kubaturách 80 a 125 ccm.

– Nově postavený Sachsenring byl na začátku dlouhý pouze 3,508 km (a to bylo ještě nadhodnoceno), jedna část využívala krátký úsek ze starého silničního okruhu. V letech 2001 a 2003 byla trať opět trochu přestavěna a nakonec tedy vznikl layout okruhu o délce 3,671 km. Prvními vítězi na novém Sachsenringu byli japonský jezdec Tomomi Manako (Honda) ve 125-kách, jeho krajan Tetsuya Harada (Aprilia) v kubatuře 250ccm a Mick Doohan z Austrálie na Hondě v královské kubatuře.

– Na novém Sachsenringu získal pódium za 3. místo Lukáš Pešek v roce 2006, přičemž ve stejné kubatuře do 125 ccm dojel ještě 2005 a 2007 vždy v Top-6. Karel Abraham zde dojel v Top-5 v kubatuře Moto2 (2010), když v královské kubatuře se mu nejvíce dařilo hned v jeho Rookie sezóně 2011, kdy se umístil na P12. Jakub Kornfeil zde vloni v Moto3 obsadil 7. místo, ještě lépe ale zajel v sezóně 2014, kdy byl odmávnut v Top-4.

– 7. července 2019 se bude po 22. v řadě konat závod Grand Prix na Sachsenringu.

– Od zavedení čtyřtaktní kubatury 990-ccm v roce 2002 vyhrála v Sasku Honda v MotoGP celkem 13x, Yamaha třikrát a Ducati jednou.

– V posledních šesti letech zde slavil v MotoGP vítězství pouze Marc Márquez. Získal vždy Pole-Position, a čtyřikrát také zajel nejrychlejší kolo v závodě.

– S délkou pouhých 3,671 km je Sachsenring nejkratším okruhem v kalendáři GP.

– A ještě jeden ojedinělý zápis do historie: Kvůli nejistému počasí odstartovalo do závodu MotoGP 2014 celkem 14 jezdců z boxové uličky, neboť se po zajíždějícím kole rozhodli vyměnit motocykl a vyjeli se slicky. Pouze Stefan Bradl (P3), Hiroshi Aoyama (P16), Karel Abraham (P17), Michael Laverty (P18), Colin Edwards (P19), Hector Barbera (P20), Mike di Meglio (P21), Broc Parkes (P22) a Danilo Petrucci vyjeli do závodu regulérně.



Login Přihlásit Registrace ›

Reklama