Reklama

Když na tratích hřměly půllitry Hlavní obrázek k článku: Když na tratích hřměly půllitry

«Premier class» byla dříve v Grand Prix kubatura motocyklů o objemu 500 ccm a první závod se konal 17. června 1949 na Isle of Man v rámci Tourist Trophy; jeho vítězem se stal Harold Daniell z Anglie na motocyklu Norton.

Poslední závod půllitrů - kubatury do 500 ccm - se potom jel 1. listopadu 2001 na okruhu Nelsona Piqueta v Brazílii a vítězem byl prohlášen Valentino Rossi s Hondou (jelo se nadvakrát). Po něm se už závodilo pouze v MotoGP, což je současná «premier class».

Osminásobným šampionem «půllitrů» je Ital Giacomo Agostini, který v letech 1966 a 1972 vyhrál mistrovství světa sedmkrát v řadě. Za ním následuje Mick Doohan s pěti tituly mistra světa v letech 1994, 1995, 1996, 1997 a 1998. Čtyři tituly pak mají na svém kontě Britové Geoff Duke (1951 , 1953 , 1954 , 1955), John Surtees (1956 , 1958 , 1959 , 1960) a Mike Hailwood (1962 , 1963 , 1964 , 1965) a také Američan Eddie Lawson (1984 , 1986 , 1988 , 1989), tři tituly získali další US-Boys Kenny Roberts sr. (1978 , 1979 , 1980) a Wayne Rainey (1990 , 1991 , 1992). Dvakrát se stali mistry světa 500-tek Ital Umberto Masetti, Britové Barry Sheene a Phil Read a také Američan Freddie Spencer.

V soutěži konstruktérů pak vede bezkonkurečně MV Agusta se ziskem 18 titulů, Honda jich má 13, Yamaha 10, Suzuki a Gilera po 6.

Co se týká vítězných závodů v této kubatuře, tak vede Giacomo Agostini s 68 vítěznými závody Grand Prix; Mick Doohan byl odmávnut 54x v cíli jako první, Mike Hailwood 37x, Eddie Lawson 31x, Kevin Schwantz 25x a Wayne Rayiney 24x.

Podle počtu pódiových umístění je na čele Mick Doohan, který se umístil 95x v Top-3, následuje Giacomo Agostini s 88 umístěních na stupních vítězů, Eddie Lawson jich má 78, Wayne Rainey 64 a Max Biaggi 58.

Co se týká nepřetržitých vítězství na jednom okruhu, tak Giacomo Agostini neprohrál v Imatře celkem 9x v řadě (1965 - 1973). I na druhém místě je «Ago Nazionale» a sice z okruhu Spa-Francorchamps s 8 vítěznými závody v letech 1966 - 1973. Mick Doohan vyhrál v Mugellu 6x v řadě (1993 - 1998) a Giacomo Agostini na Sachsenringu rovněž 6x (1967 - 1972).

Jack Ahearn je nejstarším jezdcem, který ve dvou závodech v řadě dokázal dojet na pódiovém umístění. Bylo to při GP Belgie a GP NDR v roce 1966 a tomuto Australanovi bylo 40 let a 57 dní.

Naopak nejmladším je Randy Mamola, kterému bylo 20 let a 197 dní, když dojel v Top-3 v Jerezu a v Le Mans 1980.

Nejmladším vítězem, který dokázal vyhrát dva závody po sobě, je Freddie Spencer 21 let a 104 dní - Jižní Afrika/Francie 1983.

Nejvíce bodů si vyjel Mick Doohan, celkem 2.298.

Nejmladším jezdcem, který stál na pódiu je Randy Mamola ve věku 19 let a 261 dní (Imatra 1979), následují Eduardo Salatino - 19 let a 274 dní (Buenos Aires 1962), Norick Abe - 20 let a 10 dní (Rio 1995), Mike Hailwood - 20 let a 77 dní (TT 1960), Johnny Cecotto - 20 let a 91 dní (Le Mans 1976) a Freddie Spencer - 20 let a 98 dní (Buenos Aires 1982).

Z českých úspěchů je nutno vzpomenout vítězství Františka Šťastného na Sachsenringu 1966, kterého si všimněme podrobněji: Závod královské kubatury 500 ccm byl vypsán na 20 kol a všem tehdejším «teoretikům od klávesnic psacích strojů (hahaha)» bylo už předem jasné, že se o vítězi rozhodne mezi Giacomem Agostinim a Mikem Hailwoodem. Britovi Hailwoodovi ale vydržela jeho čtyřválcová Honda pouhých 5 kol a tak Ital Agostini kroužil se svou tříválcovou MV Agusta osamoceně na špici. František Šťastný jel už ten den svůj třetí závod. Neúnavný bojovník Šťastný se v 11. kole vypořádal s oběma Australany - Jackem Findlayem (Matchless) a Jackem Ahearnem (Norton) a dostal se na druhé místo. Ovšem i jeho v 17. kole předjel Ital Agostini o celý okruh a když dokončil své 19. a tedy předposlední kolo, tak ředitel závodu Hans Zacharias udělal chybu a jako vítěze odmávl následujícího jezdce, tedy Šťastného s Jawou, ačkoliv ten zakončil teprve své 19. kolo. Ve všeobecném zmatku poslal Zacharias za chvíli českého jezdce ještě do dalšího kola. Pak se ředitelství závodu rozhodlo vyhlásit pořadí po 19. kole, ale následovala další chyba, a to jak ředitelství závodu, tak také vedení týmu MV Agusta, které ale s tímto rozhodnutím také souhlasilo, neboť ztratilo přehled o situaci v závodě. Agostini, který spadl ve svém 20. kole, zůstal «nepovšimnut» a vítězem byl vyhlášen náš Šťastný, ačkoliv dle pořadí po 19. kole měl správně vyhrát Agostini, neboť Ago spadl až v kole 20.! Vítězem se tedy stal František Šťastný, druhý byl klasifikován Jack Findlay a třetí další Australan Jack Ahearn.

A dalším, hodně nedoceněným úspěchem, je rozhodně třetí místo Bohumila Staši z Brna 1969, když byl v cíli s motocyklem ČZ odmávnut na fantastickém třetím místě.

A když už jsme u Brna, tak se nejdříve podívejme na starý brněnský okruh: Zde se poprvé závodilo v «půllitrech» v roce 1965 a tři roky v řadě zde trumfoval Mike Hailwood (2x s MV Agustou a 1x s motocyklem Honda). Potom nastala éra Giacoma Agostiniho, který nepoznal soupeře v letech 1968 až 1973 (s výjimkou 1971, kdy královskou kubaturou byly v Brně 350ky a motocykly o objemu 500 ccm měly tento rok přestávku).

1974 vyhrála sice MV Agusta, ale tento stroj pilotoval Phil Read (i v roce 1975). Potom vyhrál hodně překvapivě John Newbold na Suzuki (1976) s půjčenou tovární motorkou od Sheena a posledním brněnským vítězem 500 ccm se stal Johnny Cecotto na Yamaze v roce 1977.

Na novém Automotodromu nejdříve kraloval Wayne Gardner (1987 a 1988) s motocyklem Honda, po něm přišli ke slovu Američané: Kevin Schwantz (1989 - Suzuki), Wayne Rainey (1990, 1991 a 1993 - Yamaha), Michael Doohan (1994 a 1997 - Honda), Luca Cadalora (1995 - Yamaha), Alex Criville (1996 - Honda), Max Biaggi (1998 - Honda; 2000 - Yamaha), Tadayuki Okada (1999 - Honda) a Valentino Rossi (2001 - Honda).



Login Přihlásit Registrace ›