Aféra Ernsta Degnera: Útěk a prodané vědomosti

Publikov�no: 21.3.2020

Za?~Yazeno v:

Sport

Autor:

Jiří Mikšík

Na přání řady čtenářů přinášíme znovu článek zřejmě o největší špionážní aféře v historii závodů Grand Prix a o tom, jak se vlastně z východoněmeckého motocyklu MZ stala japonská Suzuki.

Tovární jezdec východoněmecké MZ, elegán Ernst Degner, utekl za hodně podivných okolností v roce 1961 k Japoncům, prodal jim veškeré své vědomosti a o rok později se stal na japonském motocyklu Suzuki mistrem světa.

Mimochodem: Jeho tehdejší tovární kolega a ex-vítěz závodu Grand Prix Horst Fügner (zemřel 22. listopadu 2014 ve věku 91 let) na téma útěku Ernsta Degnera mj. řekl: „Uvědomil jsem si, že od roku 1960 si velmi inteligentní Ernst dělal hodně poznámek. Že se ale chystal k nějakému útěku, nebylo vůbec zřejmé“.

Faktem také je, že všemocná Stasi (východoněmecká tajná policie) sice po Degnerově útěku zvýšila pochopitelně zvýšila svou pozornost na maximum, ovšem závodníci továrního týmu kolem geniálního konstruktéra Waltera Kaadena jakými byli Němec Musiol a dále třeba Hailwood, Rosner, Shepherd, Fischer, Enderlein, Williams, Krumpholz, Szabo, Bartusch, Grassetti a Woodman drželi prapor továrny MZ až do 70. let hodně vysoko.

Jak to tehdy s jeho útěkem vlastně bylo?

Jeho příběh zapadá typicky do období 60. let minulého století. Historicky první mistr světa padesátek Ernst Degner se narodil jako „Ernst Eugen Wotzlawek“ 22. září 1931 v německém Gleiwitzi. Jelikož se jeho otec nechal přejmenovat později na Degnera, pod tímto jménem pochopitelně také my známe tohoto čtyřnásobného vítěze „Velké ceny Československa - Závodu Družby národů“ ve třídě do 125 ccm (1957 až 1960) na starém Masarykově okruhu.

Jelikož Ernst ztratil velmi brzy své rodiče - otec padl jako voják „Wehrmachtu“ těsně před koncem II. druhé světové války a matka umřela těsně po jejím skončení na válečné vyčerpání a její útrapy, nezbývalo Degnerovi jr., než se starat sám o sebe.

„Díky“ rozdělení Německa se Degner dostal do „sovětského pásma“ a stal se tak občanem NDR. Ernst, byl už od začátku velkým příznivcem motorů jako takových, a tak se také vyučil jako automechanik v Luckau. Potom se odstěhoval do Potsdamu a vystudoval zde na inženýra. Diplom zněl na titul „vývojový inženýr“ nákladních automobilů. Ovšem jeho práce v jedné konstruktérské dílně mu umožnila i sestavení jeho prvního motocyklu. Byl to motocykl o objemu 98 ccm.

A v motocyklovém klubu BSG Lok Potsdam začal Degner také svou závodní kariéru. V tomto klubu tehdy jezdil třeba Bernhard Petruschke, mimochodem první vítěz stopětadvacítek v Brně (motocykl IFA - rok 1952), ale i jistá a velmi pěkná dívka jménem Gerda Bastian, tedy Degnerova pozdější žena. V roce 1954 jel Degner svou první sezónu jako licentovaný jezdec za tým ZPH (Zimmermann-Petruschke-Henkel). O rok později se stal už vicemistrem NDR.

V tomto okamžiku se na scéně objevil Walter Kaaden, vývojový inženýr ze Zschopau (domov továrny MZ), který mu zajistil práci v továrně a angažoval ho jako technika a zároveň jako továrního jezdce. Kaaden - obrázek 2 - ale zaměstnal i Degnerovu přítelkyni Gerdu, kterou si Ernst vzal za ženu 1. října 1957 v Karl-Marx-Stadtu (dnešním Chemnitzi) a to v hotelu „Chemnitzer Hof“.

Z „IFA“ se stala začátkem roku 1956 značka MZ, a tehdejší tovární jezdci se jmenovali Horst Fügner, Ernst Degner, Werner Musiol a Walter Brehme (ovšem posledně dva jmenovaní byli pouze klubovými jezdci s tovární podporou). O rok později jel Degner svůj první závod Grand Prix, na Hockenheimringu, a dokončil jej na 6. místě ve třídě do 125 ccm. V roce 1958 pak tovární jezdci MZ začali úspěšně objíždět závody mistrovství světa, a první světová bedna patřila Degnerovi ve stejném roce na Nürburgringu (3. místo ve třídě do 125 ccm). Ve stejný den ovšem skončil na bedně i jeho tovární kolega Horst Fügner (2. místo - 250 ccm). Bohužel závodní kariéra Horsta Fügnera se skončila po těžkém pádu v belgickém Spa-Francorchamps, a Fügner už dále nezávodil, nýbrž se stal Degnerovým „Betreuerem“.

Tehdejší motocyklový svět ale doposud nebral jméno Ernsta Degnera úplně vážně. Vše se ale změnilo od Grand Prix Itálie 1959. Tam jel, dle mínění tehdejších odborníků, závodník Degner svůj nejlepší závod své kariéry. Zatímco ve dvěstěpadesátkách podlehl (ve stejném čase jako vítěz) Italovi Carlo Ubbialimu (MV Agusta), tak v následujících stopětadvacítkách vše otočil, a s minimálním náskokem 0,1 sekundy Ubbialiho porazil a knížeti Agustovi tak přidělal hodně starostí. O rok později končí v MS třídy 125 ccm Ernst Degner jako třetí, a získává své druhé vítězství v závodech Grand Prix - Spa-Francorchamps (jeho týmový kolega v MZ John Hempleman z Nového Zélandu zde byl druhý) a přidává k tomu dvě třetí místa - Ulster Grand-Prix a Monza. Ovšem i po stránce rodinné se u Degnerových v tuto dobu hodně změnilo! V roce 1959 se narodil syn Olaf, v červnu 1961 pak druhý syn Boris.

Rok 1961 se stal zlomovým a zároveň osudovým rokem rodiny Degnerů. MV Agusta už nejezdila závody nejslabších obsahových kubatur a tak zbývala pouze Honda. MZ byla na nejlepší cestě k zisku titulu mistra světa ve stopětadvacítkách. Degner vyhrál tři závody Velkých cen (Hockenheim, Sachsenring a Monza - na titulním snímku) a s malým náskokem odcestoval do Švédska. Tento náskok mohl být ještě větší, kdyby Degner neupadl v Assenu a tento handicap (zranění) ho nezabrzdil i o týden později ve Spa-Francorchamps - kde Degner obsadil až 4. místo.

K této historické době je ale nutno poznamenat jednu podstatnou záležitost: Na základě hodně kontrastních podmínek mezi NDR a NSR odcházeli (emigrovali) špičkoví východoněmečtí odborníci stále častěji na Západ. Proto byla také vybudována nepropustná zeď mezi východním a západním Berlínem a vzápětí hermeticky uzavřeny hranice mezi NDR a NSR. Co se ale vlastně událo o víkendu 15.-17. září 1961 ve Švédsku? To už zřejmě nikdo nezjistí, podívejme se tedy na tuto událost dnešníma očima:

V každém případě Ernst Degner závod stopětadvacítek nedokončuje a při zpáteční cestě zůstává v západním Německu.

Východní Němci obvinili Degnera z úmyslného zničení jejich motoru ve švédském závodě a podali stížnost u FIM. Obvinění východních Němců vyústila v sebrání Degnerova východoněmeckého závodního řidičského průkazu. Degner však získal západoněmeckou závodní licenci a za pomoci dr. Joe Ehrlicha, který vlastnil motocykly EMC, chtěl závodit při argentinské Grand Prix s motocyklem EMC 125 ccm. Ovšem motocykl EMC byl dopraven do Argentiny příliš pozdě, kdo to zavinil, zůstalo nezodpovězenou otázkou... Tím bylo Degnerovi zabráněno v účasti v závěrečném závodě mistrovství světa v Argentině s motocyklem EMC 125cc. Phillis vyhrál nejen závod, ale i světový titul. Kdyby Degner zvítězil na tomto závodě, stal by se světovým šampiónem 125 ccm právě on. Soudní dvůr FIM v Ženevě ve Švýcarsku ve dnech 25. a 26. listopadu 1961 soud zamítl stížnost MZ, že Degner záměrně zničil motor jeho MZ.

Kuriozitou byla skutečnost, že ve stejný čas vyšel v NDR obrázkový časopis „NBI“ (Neuen Berliner Ilustrierten) na titulní straně - obrázek 1 s idolem východoněmecké mládeže, Ernst Degner se svým synem Borisem. Tento časopis se už nepodařilo z prodejen přes veškerou snahu stáhnout...

Pak Degner podepsal smlouvu se Suzuki - obrázek 3 - podpis smlouvy 1963 (zleva Schneider, Degner, Perris, Anderson)