Reklama

30 let na lůžku: Reinhold Roth - vicemistr světa v 250ccm 1987 a 1989 Hlavní obrázek k článku: 30 let na lůžku: Reinhold Roth - vicemistr světa v 250ccm 1987 a 1989

V 80. letech minulého století bylo motocyklové Německo na svém absolutním vrcholu. Díky rychlému Bavorčanovi Tonimu Mangovi se u našich západních sousedů neuvěřitelně zvedl zájem médií o motocyklový sport.

V této epoše vyrostli Martin Wimmer - na snímku vlevo, Reinhold Roth - na snímku vpravo (uprostřed už zmiňovaný Toni Mang), Helmut Bradl a Manfred Herweh a stali se z nich vítězové závodů GP. Cigaretové firmy Marlboro, HB a Rothmans přispěchaly s obrovskými peněžními částkami jako sponzoři za těmito německými motocyklovými esy a brzy se k nim připojili výrobci helem a oblečení jako Dainese, Boeri, Römer, Schwabenleder a Uvex.

Sezona 1987 byla od prvního až do posledního závodu soubojem Toniho Manga a Reinholda Rotha o titul mistra světa. Roth byl vždy známý svou obrovskou bojovností, na Hockenheimu si třeba při tréninku zlomil klíční kost a druhý den skončil v závodě na senzačním třetím místě. Své první vítězství v závodě GP slavil Roth v Le Mans. Po řadě těžkých a komplikovaných zranění a nespočetných zlomeninách se vždy dokázal vrátit do absolutní špičky a získal si tímto srdce všech motocyklových fanoušků. Před sezonou 1987 se udála jedna hodně podstatná věc, která ovlivnila průběh celé sezóny. Legendární ladič a šéfmechanik Sepp Schlögl, tedy velký kamarád Toniho Manga z jeho mládežnických let, se od něho odpojil a nechal se naverbovat německým továrním týmem HB-Honda, který vedl Dieter Stappert. A s pilotem Reinholdem Rothem chtěl bojovat o titul mistra světa. Týmovým kolegou Rotha u HB byl tehdy jistý Helmut Bradl, tedy ten, který se v roce 1991 stal vicemistrem světa a od roku 1990 se měl stát postupně Rothovým nástupcem v týmu HB.

Ale pojďme společně ke tragickému 17. červnu 1990, na závod dvěstěpadesátek GP Jugoslávie v Rijece. Tehdy se závody Grand Prix ještě konaly pod diletanským „ředitelováním“ čestných funkcionářů FIM, jako v tomto případě Maxe Deubela, profesionální management a jasná pravidla okamžité lékařské pomoci neexistovala, o odborných lékařích přímo na okruhu ani nemluvě. V Rijece 1990 došlo už během závodu kubatury do 125 ccm hned v první zatáčce k hromadnému pádu 19 jezdců kvůli špatně umístěné zdi balíků slámy. Před re-startem se konalo ještě pět kol dodatečného tréninku, a tím začal celý problém. Závod dvěstěpadesátek totiž nebyl předčasně ukončen, ačkoliv začalo pršet, ovšem vedení závodu chtělo udělit plné body...... Reinhold Roth zaplatil za chybné rozhodnutí FIM-Jury svým zdravím. V pětičlenné skupině při rychlosti okolo 180 km/h narazil do Darrena Milnera, který chtěl kvůli mokré dráze závod předčasně ukončit a nacházel se na pomalé jízdě do boxů. A to v ideální závodní stopě. Co tento jezdec vůbec v závodě Grand prix pohledával, dodnes nikdo neví. Tehdy se ale mohli postavit na start opravdu skoro všichni, tkzv. Grading listina FIM ještě nezaručovala, že jezdec v ní uvedený má nějaké jezdecké schopnosti, aby mohl závodit v GP. V každém případě bohužel trefil Reinhold Roth, jenž měl špatný výhled díky před ním jedoucím pilotům Bradlovi a Wimmerovi, při rychlosti 180 km/h, do zadní části Milnerovi Yamahy. Jelikož v sanitním voze chyběl přístroj dodávající kyslík a nebyly zde ani další přístroje pomáhající při těžkých zraněních, tak zůstal Roth před příjezdem do Clinica Mobile pět minut bez kyslíku. Výsledek tohoto amatérismu byl strašný: těžké poškození mozku německého pilota, více jak šest týdnů v komatu a jeho mozek byl navždy poškozen...

«Jointie» (jeho přezdívka vznikla kvůli silnému kouření) je od té doby na levé straně úplně ochrnutý a je „ležícím pacientem“, nebo-li jak se říká jeho rodnou řečí, je z něho bohužel „Pflegefall“. Není schopný se sám o sebe postarat a žije v Amtzellu v domě, který je díky jeho ženě Elfriede tomuto životu uzpůsoben. O Reinholda se stará dobrovolně ještě jeho sestra a syn Matthias. Elfriede a Matthias pak vedou společně obchod s módními doplňky. Logopedka bydlela u Rothových 8 let, teprve až Reinhold byl schopen říci ráno své první slovo: „Morgen.“, tak se mohla odstěhovat. Rothova paní prodělala dvě těžké nemoci a teprve na radu lékařů, aby svůj život žila i sama, se vše změnilo. Přes den se o Reinholda Rotha stará odborný tým, v noci je k dispozici spolumajitelka obchodu s módními doplňky. Ovšem syn Mathias chtěl také, když mu bylo 16 let, závodit na motocyklu: „Musel ale nejdříve bojovat se mnou. A přišly slzy...Matka se sice pomalu vzdala, ale syn vyrostl do výšky 1,92 metru a to byla na závodění příliš velká výška“, vzpomíná Elfriede Roth.

roth1 roth2 roth3

Ačkoliv Reinhold Roth sleduje v TV všechny závody Grand Prix, tak není schopen se k nim vyjádřit.

Co je hodně smutné, z jeho německých kolegů se nenašel ani jeden, který by ho během 30 let navštívil. V Amtzellu nebyl ani Toni Mang, nebo Helmut Bradl či Harald Eckl. Pouze dva jeho tehdejší soupeři na trati, ho navštívili: Trojnásobný mistr světa 500 ccm Wayne Rainey a Švýcar Jacques Cornu....

4. března 2020 oslavil Reinhold Roth své 67. narozeniny, i když vloni to s ním vypadalo hodně špatně, když měl komplikovaný zápal plic.

Jelikož byl Roth v době svého úrazu velmi dobře pojištěn, tak si v případě nutnosti může dovolit 24-hodinovou opatrovnickou péči. V noci nyní spí na široké posteli, během dne je na vozíku. Je i nadále z poloviny těla nepohyblivý...



Login Přihlásit Registrace ›

Reklama