Royal Enfield: tajemný projekt Origin

Publikov�no: 13.12.2021

Za?~Yazeno v:

Historie

Autor:

Motoforum.cz

Na počátku všeho byla jedna výzva. Výzva pro konstruktéry Royal Enfield, jestli by dokázali vyrobit prototyp jejich úplně prvního motocyklu, který byl vyroben v roce 1901. Nedochoval se ani jeden z vyrobených strojů, ani konstrukční plány nebo technické výkresy. V rukou měli jen pár fotografií a pár propagačních letáků. Dokázali to?

Rok 1901 je stěžejním rokem v motocyklovém světe, před 120 lety se začali psát první dějiny anglické firmy Royal Enfield a nejen její, ale do dnešní doby přežila jen ona. Jak jinak oslavit své výročí, než odhalením něčeho unikátního a to věrné funkční repliky úplně prvního motocyklu značky. Byl to přesně ten stroj, který postavil základy, na nichž Royal Enfield založil své trvalé dědictví “Pure Motorcycling”.

Slavný slogan značky „Od roku 1901“ svědčí o tom, jak důležitý je pro Royal Enfield koncept dědictví a zahrnující bohatství minulosti, projekt „Origin“ tento sentiment plně ztělesňuje. Koncepce projektu “Origin” vznikla poté, co Gordon May, interní historik Royal Enfield, během historické prezentace k oslavě 120. výročí značky položil návrhářským a inženýrským týmům Royal Enfield výzvu.

Část prezentace byla zaměřena na úplně první prototyp motocyklu Royal Enfield, který již v roce 1901 vyvinul Francouz Jules Gobiet ve spolupráci se spoluzakladatelem a hlavním designérem Royal Enfield Bobem Walkerem Smithem. Vzhledem k tomu, že motocyklový průmysl pro malé motocykly nebyl dostatečně etablovaný, aby mohl mít vlastní vyhrazenou výstavu, byl prototyp následně vystaven na Stanley Cycle Show v Londýně v listopadu 1901. Bylo to vůbec poprvé, kdy se dvoukolový Royal Enfield s motorem vystavil veřejnosti.

Do dnešního dne však nebyl nalezen žádný funkční model tohoto originálního motocyklu, a proto chyběl hlavní kousek historické skládačky Royal Enfield. Neexistovaly žádné dochované konstrukční plány nebo technické výkresy, které by poskytly jakýkoli použitelný odkaz na to, jak byl motocykl konstruován. Zůstalo jen pár dobových fotografií, nějaké propagační inzeráty a pár ilustrovaných novinových článků z roku 1901, které poskytly základní grafická vodítka a informace o tom, jak by motorka vypadala a mohla fungovat. Rozsah důkazů, kterými se bylo třeba řídit, byl přinejlepším mizivý, ale díky tomu byla výzva navržená týmu Royal Enfield ještě vzrušující – mohl by být úplně první kus DNA Royal Enfield rekonstruován na oslavu tak významného výročí?

Tým vášnivých dobrovolníků z Royal Enfield byl rychle sestaven a vydán na cestu za poznáním a průzkumem, procházející historickými knihami, aby odhalili co nejvíce informací a století starých znalostí o průkopnické éře dvoukolové motocyklové dopravy. Ve spolupráci mezi týmy v britských a indických technických centrech Royal Enfield, stejně jako s Harris Performance a dalšími odborníky z komunity historických motocyklů, začala honba za pokladem nabírat na síle s cílem najít všechny kousky designové skládačky.

Od samého počátku bylo jasné, že mechanika, inženýrství a ergonomie původního motocyklu Royal Enfield jsou rozdílné od dnešních motocyklů. Jeden z nejviditelnějších rozdílů byl v montážní poloze motoru o výkonu 1 a 3/4 hp, který byl upnut na hlavě řízení nad předním kolem, které zase pohánělo zadní kolo přes dlouhý překřížený řemen ze surové kůže. Gobiet doufal, že pohon zadního kola sníží boční prokluz běžně spojený s motorovými koly Werner poháněnými předními koly. Na rozdíl od většiny ostatních motorů byla kliková skříň Royal Enfield horizontálně rozdělena. Tím se předešlo katastrofálním následkům kapání oleje na přední kolo z netěsných vertikálně rozdělených klikových skříní.

Rozprašovací karburátor Longuemare byl umístěn na boku benzinové nádrže o něco níže, než byla úroveň hlavy válců motoru, sekundární přívod byl odebírán z výfuku a veden kolem směšovací komory karburátoru, aby se zahřálo palivo a zabránilo se námraze. Mazání bylo totální ztrátové, jezdec stříkal dávku oleje do klikové skříně přes ruční olejové čerpadlo umístěné na levé straně válce. To by shořelo po 10 až 15 mílích, kdy bylo potřeba další dávku maziva. V hlavě válců se nacházel mechanický výfukový ventil a automatický sací ventil. Vstupní ventil byl držen zavřený slabou pružinou a otevřen podtlakem. Jak píst cestoval dolů po válci, sací ventil se nasál a umožnil naplnění směsi vzduch-palivo dovnitř. Sestava přerušovače kontaktů na nápravě rozvodové strany spustila třesavou cívku, která vyslala rychlý sled pulzů do zapalovací svíčky. To vedlo k dobrému spalování navzdory běhu ve velmi nízkých otáčkách.

Nastartování stroje vyžadovalo sílu pedálu a poté, co motor naskočil, se karburátor otevřel do plné polohy ruční pákou umístěnou na pravé straně benzínové nádrže. Nechyběl ani plyn - rychlost byla modulována pomocí zvedáku ventilu, který se otevíral páčkou na řídítkách. Aby jezdec zpomalil, použil ventilový zvedák. Tím se otevřel výfukový ventil, a protože tak ve válci nebylo žádné vakuum, automatický sací ventil zůstal zavřený a do hlavy válců se nedostala žádná směs vzduchu a paliva. Jakmile jezdec zavřel výfukový ventil, sací ventil se otevřel a motor naskočil. Pozorovatel by si proto mohl myslet, že motor přerušovaně vypínal, ale místo toho jezdec pouze kontroloval svou rychlost.

Přední kolo mělo pásovou brzdu, kterou ovládala bowdenová páka a lanko ovládané levou rukou jezdce. Zadní kolo mělo také pásovou brzdu, ale ta se ovládala zadním šlapáním. Sedlo bylo kožené Lycette La Grande a 26palcová kola byla obuta do pneumatik Clipper 2 x 2“. Stálo to přesně 50 liber, což je ekvivalent dnešních 4 000 liber (4 745 eur).

Se všemi těmito získanými základními informacemi to byl případ týmu projektu “Origin”, který kombinoval technologie nového světa se starosvětskými dovednostmi a postupy, aby zahájil úplnou rekonstrukci věrné fungující repliky od základů. Jak stavba nabyla formy, bylo rychle zřejmé, jaká úroveň řemeslné zručnosti a odbornosti byla vyžadována pro výrobu určitých součástí motocyklu. Jeden z nejsložitějších prvků spočíval v konstrukci skládané mosazné nádrže, která byla mistrovsky ručně vyrobena z jednoho plátu mosazi - složená, tvarovaná, tepaná a pájená pomocí letitých nástrojů a technik, které jsou dnes v moderní výrobě téměř zapomenuty.

Trubkový rám motorového kola byl odborně připraven týmem Harris Performance, stejně jako řada ručně opracovaných mosazných pák a spínačů. Motor byl kompletně postaven od nuly a bez referenčních plánů nebo technických nákresů. Bylo nutné složitě prostudovat několik fotografií a ilustrací dostupných od roku 1901, aby bylo možné vyvinout CAD návrhy pro každou součást, které pak byly jednotlivě vytvořeny - lité nebo obrobené z plného materiálu.

Kromě toho tým ručně vysoustružil dřevěné rukojeti, vyrobil přední a zadní pásové brzdy a nechal postavit karburátor úplně od začátku. Původní díly z přelomu století, které byly získány, parafínová lampa, klakson, kožené sedlo, kola – vše bylo repasováno a poniklováno, aby vyvolalo dojem, že dokončený motocykl „Origin“ byl právě poprvé představen veřejnosti na Stanley Cycle Show v roce 1901 jak by tomu bylo přesně i do měsíce před 120 lety.

Projekt “Origin” představuje další zásadní kapitolu slavného příběhu Royal Enfield, poznamenané desetiletími kreativity, vývoje, vynalézavosti a odolnosti. To, co začalo v roce 1901, s tímto okouzlujícím, pomalu se otáčejícím motorem s typickým zvukem doof - doof - doof úplně prvního motocyklu, položilo základy toho, co se stalo mimořádným a trvalým 120letým dobrodružstvím.