Guatemala na motocyklu: Corazón del Mundo Maya

Publikov�no: 5.8.2022

Za?~Yazeno v:

Život motorkáře

Autor:

Motoforum.cz

Středoamerická Guatemala je právem nazývána srdcem mayské kultury - španělsky Corazón del Mundo Maya. Procestoval jsem ji na motorce díky nemoci Covid-19. Guatemala byla totiž jedna z mála zemí, kam se dalo v době tvrdého lockdownu cestovat, aniž by vám zde hrozila karanténa.

Ačkoliv doba covidová většině z nás nepřinesla nic dobrého, já z ní vytěžil nejvíce. Byla to vlastně nejlepší doba na cestování. Prázdné ubytovací kapacity a památky, kde si vážili každého návštěvníka, to jsem zkrátka musel využít. Navíc díky své poloze blízko rovníku je zde stále teplo.

K tomuto rozhodnutí nás také donutil fakt, že naše tradiční destinace, jako je Nepál, Laos, Peru nebo Maroko, kam pravidelně s naší CK Rajbas – Outodoor Travel pořádáme motorkářské zájezdy, byly pro turistiku uzavřeny. Nezbylo nám tedy nic jiného, než si najít země, které byly vůči cestovatelům vstřícnější. Vzali jsme tedy osud do svých rukou a vyrazili na cestu. Začátkem dubna 2021 balíme vše nezbytné, pas, platební kartu, oblečení na motorku, PCR test a vyrážíme do Guatemaly.

Jede se mnou můj kamarád, věrný vazal Láďa Lazar, přezdívající se neskromně Springtownský Leopard. Jeho původní povolání je speciální pedagog, jemuž se dle jeho vlastních slov „praxe v pasťáku“ neobyčejně hodí na motorkářských zájezdech, které pro Rajbas vede. Táhneme spolu motorkářské zájezdy už neskutečných třináct let. Přidávají se k nám naši oblíbení a zasloužilí klienti Vojta s Richardem, který je díky vousům do pasu přezdívaný Hagrid nebo Zizi.

Už samotný letecký přesun byl zážitkem, prázdné letiště, poloprázdné letadlo, kde si můžeme lehnout přes čtyři sedadla, jen ty roušky nás otravují. Pro vstup do země stačí negativní PCR test a hurá do historického města Antigua, kde na náš čekají nesmrtelné Suzuki DR 650, 350, 250 a Kawasaki 650, na kterých vyrážíme za naším prvním cílem vzdáleným 300 km, do Národního parku Semuc Champey. Je odříznutým od civilizace a samotná cesta k němu je zážitkem. Lze se sem dostat z jedenáct kilometrů vzdálená horské vesnice Lanquin pouze na motorce nebo autem 4x4 sloužícím jako hromadný dopravní prostředek pro místní indiánské obyvatelstvo nebo turisty.

Semuc Champey znamená v místním indiánském jazyce kekčí „místo, kde se řeka ztrácí v hoře“. Tou řekou je Cahabón. V kopcovitém terénu tropického deštného pralesa se ztrácí v podzemní jeskyni, aby se o tři sta metrů dále zase vynořila a pokračovala ve své cestě. Na povrchu tohoto krasového mostu vzniklo několik teras s malými tůněmi s průzračně čistou, azurově zbarvenou vodou lákající ke koupeli. I my se noříme do tůní a vychutnáváme si půl dne klidnou atmosféru parku. Odpoledne pak pokračujeme horskou silničkou skrze prales na jih, přes občasné vesnice, kde se mimo jiné pěstuje káva, jeden z nejdůležitějších exportních produktů Guatemaly. Nicméně, kdo by čekal, že si běžně v Guatemale pochutná na šálku dobré kávy, bude zklamán. V místních jídelnách a stravovacích zařízení dostáváme jen rozpustnou kávu podřadné kvality.

Po přejezdu horské oblasti míříme na západ do městečka Rio Dulce, kde zanecháváme motorky v jednom z hotýlků a vydáváme se lodí po stejnojmenné řece do guatemalského Livingstonu na břehu Honduraského zálivu. Samotná plavba k němu je jedinečným zážitkem a důvodem, proč Livingston navštívit. Během plavby můžeme vidět pozoruhodné ekosystémy, ptačí kolonie, osady vystavěné částečně na vodě, navštěvujeme pevnost San Felipe (památka UNESCO) zbudovanou v koloniální době na obranu před piráty.

V samotném Livingstonu žije pestré společenství etnik Garífunů, Mayů a Hispánců. Garífunové jsou potomci černých otroků, kteří sem byli koncem 18. století přiváženi z vulkanického ostrova svatého Vincence. Každoročně se tu pořádá „den Garífunů“, masová multikulturní oslava jejich tradic. V ulicích města se tančí, zní bubny a hudba v domorodých rytmech sarabandy a punty. Návštěva Livingstonu je i gastronomickým zážitkem. Na hlavní ulici Calle Principal, je nápor na chutě návštěvníků nejvyšší. Nejsou tu jen všemožně obložené tacos a chutné smažené taštičky, ale také mořské plody, hlavně krevety. Ulice se nevyprazdňuje ani večer. Z mnoha míst zní etnická hudba, reggae, jazz… Společnost se večer schází na jedné ze dvou pláží lemované palmami, které nás poněkud zklamaly. Bohužel tu není křišťálově čistá voda, jakou jsme si v Karibiku představovali, ale i tak stál Livingston za návštěvu.

Nyní směřujeme pěknou asfaltkou na sever, kde jsou v deštném pralese ruiny starověkého mayského města Tikal. Jedná se o jedno z největších nalezišť předkolumbijské mayské civilizace. V době největšího rozmachu zde žilo až devadesát tisíc Mayů. Šlo o metropoli celého velkého státu. První osídlení se datuje na konec druhého tisíciletí před Kristem. Přibližně v desátém století přichází pád Tikalu, většina obyvatelstva odchází, a to pravděpodobně z důvodů špatné kvality vody obsahující sinice a rtuť.

V Tikalu jsme téměř sami a užíváme si atmosféru tohoto jedinečného místa. Nejvíce na nás působí čtyřiačtyřicet metrů vysoký Chrám Velkého Jaguára, nejsvatější místo v celém městě. Byl postavený na počest jednoho z mayských panovníků v osmém století po Kristu. Pro vaši představu, Tikal se rozkládal na zhruba šestnácti kilometrech čtverečních a byly zde celkem více než tři tisíce různých staveb, chrámů, obytných komplexů nebo luxusních obydlí pro panovníka a šlechtu. Nejvyšším z nich, šedesát pět metrů vysoký, je Chrám dvouhlavého hada. Kdo si chce udělat představu o starobylé říši Mayů, ať shlédne autentický film Mela Gibsona Apocalypto.

Tikal je sice největší, ale nám se nejvíce líbilo mnohonásobně menší mayské město Nakum, k němu se lze dostat džunglí pouze opravdovým offroadem, nebo na enduru. Z tohoto důvodu není Nakum prakticky navštěvován a má jedinečnou mystickou atmosféru dávnověku.

Atmosféru nočního pralesa jsme zažili v eko campu Al Sombrero zbudovaného v džungli na břehu jezera Laguna de Yaxhá. Noční zvuky pralesa s opravdu strašidelným křikem „howler monkeys“ (vřešťanů), to jsou zážitky, na které se nezapomíná. Ač neradi, opouštíme Al Sombrero po dvou nocích brzy ráno bez snídaně, abychom za příjemného chládku ujeli co nejvíce kilometrů. Ono je totiž v nížinách Guatemaly pekelné vedro a je příjemné jet ráno, kdy ještě není horko. Poledne pak strávit v příjemné restauraci ve stínu.

Dle více zdrojů je Guatemala jednou z nejnebezpečnějších zemí na světě a je na předních žebříčcích v počtu vražd na počet obyvatel, ale naše zkušenosti jsou opačné. Řidiči jsou až přespříliš opatrní, nikdo riskantně nepředjíždí, niko se nikam necpe, všichni dodržují povolenou rychlost. To z asijských zem, jako je Thajsko, Indie nebo Vietnam, kam pořádáme naše motorkářské zájezdy, vůbec neznáme. Připadáme si s našim evropským stylem jízdy jako barbaři.

Stejně tak jsou obyvatelé uvědomělí, co se týče roušek, nosí se poctivě, a to i venku na ulicích, tržištích, v přírodě i na místech až bizarních. Jeden příklad za všechny, šest hodin ráno, nemůžu spát, jdu se v zmíněném eko campu Al Sombrero podívat k jezeru Yaxhá na východ slunce. Široko daleko ani noha, jen na lavičce na břehu sedí sám chlápek s nasazeným respirátorem a kouká do mobilu, jinde totiž není signál. Pro mě to byla nepochopitelná situace, ale díky tomuto uvědomění měli v Guatemale jen minimální počet nakažených koronavirem.

Přes hornatý a chladný venkov se sedly v 3000 metrech upalujeme do Sololá. Zde leží v horském masivu Sierry Madre v nadmořské výšce 1500 metrů nejhlubší (340 m) sopečné jezero Střední Ameriky, Atitlán. Úchvatná vodní plocha, která nikudy po povrchu neodtéká se rozkládá v objetí tří sopek Atitlán, Tolimán a San Pedro, jenž všechny přesahují výšku 3000 metrů. Jezerní kotlina je vulkanického původu a vyplňuje obří kalderu, která vznikla po erupci před 84 000 roky. Název Atitlán v jazyce nahuatl znamená „na vodě“. Po boku místních potomků starobylého etnika Mayů se tu usadila také řada cizinců, kteří zde nalezli nový domov a více či méně se sžili s indiánskými starousedlíky. U jednoho z nich bydlíme v hotelu Mikaso přímo na břehu jezera.

Ačkoliv je středobodem místních služeb městečko Panajachel, skutečné poklady se skrývají v místních komunitách kolem jezera, do kterých se lze pohodlně zavést vodním taxi nebo na našich motorkách. U jezera máme den volna, který trávíme různě. Já výstupu na neaktivní sopku San Pedro 3 020 m n. m. Průstup různými vegetačními pásmy z nadmořské výšky 1 800 metrů, kde se pěstují kávové keře, až po místní kosodřevinu“, je umocněn zážitkem čisté přírody bez lidí.

Naše cesta se chýlí ke konci a pomyslný kruh se uzavírá. Vracíme se na starých DRkách bez poruch do historického města Antigua (UNESCO) odkud jsme před dvěma týdny vyjeli. Leží v klínu tří sopek, Fuego, Agua a Acatenango, v nadmořské výšce 1 600 metrů a je právem označována městem vzácné krásy. Dvě stě let bývalo hlavním městem Guatemaly se stavbami v koloniálním, renesanční a raně barokním stylu. Bohužel roku 1773 bylo město zničeno zemětřesením. Některé budovy jsou dnes zrestaurované, opravené, ale mnoho budov je ponecháno v takovém stavu, jak byly poničeny, a to dělá tu pravou atmosféru. V závěru velikonočního týdne se zde koná grandiózní pieta „Ukřižování, smrt a zmrtvýchvstání Ježíše Krista“. Ulice města jsou pokryty proslulými ornamentálními koberci květin, přes které procházejí velkolepé komponované kostýmované průvody. Jedná se o největší akci svého druhu ve střední Americe a sjíždějí se sem věřící i turisté z celého světa.

Neradi zde vracíme motorky a vydáváme se za atmosférou města, na PCR test. Já ještě stačím vyjít s bratrancem Tomášem na neaktivní sopku Fuego 3 976 m n.m. Nepříjemnosti nám dělají na letišti v Guatemale, kdy na poslední chvíli musíme absolvovat antigenní test a díky tomu nám málem uletělo letadlo. Byla to však jen malá příprava na nepříjemnosti, které nás čekaly doma. Ale co, cestování si žádá oběti. Z uplynulých zážitků žijeme ještě dlouho a spřádáme plány na další cesty a na to, jak nabídnout Guatemalu jako další destinaci našich motorkářských zájezdů.

Guatemala v číslech:

Rozloha: 108 889 km² (106. na světě)
Hlavní město: Ciudad de Guatemala
Počet obyvatel: 16 581 273 (70 na světě 2018)
Jazyk: španělština 60 % + dalších 23 uznaných jazyků

Jak se tam dostat: Letecky od 17 000 Kč
Přenocování: od 200 Kč/osoba/noc.
Měna: guatemalský quetzal (GTQ), 1 USD = 7, GTQ, neboli 1 Kč = 0,36 GTQ.
Ceny: Kuře s hranolky – 10 GTQ, grilovaná kukuřice – 5 GTQ, jídlo v laciné restauraci – od 25 GTQ, 1 l rumu – od 50 GTQ, 1 l benzinu – 5 GTQ, 0,5 l pivo – Gaio, Cerveza – 10 GTQ.

Autor: Honza Odehnal je duší svérázné outdoorové cestovní kanceláře Rajbas – Rajbas. Jako jediná cestovka nabízí program i pro motorkáře. Na jednoválcových charismatických motocyklech Royal Enfield 500 ccm se svými klienty brázdí silnice indického Himálaje, Nepálu a Tibetu již osmým rokem. Nabízí také cesty na endurech v Thajsku, Vietnamu, Laosu, Peru a Bolívii nebo v Austrálii. Může podpořit i vaši cestu terénním autem s vlekem až na osm velkých endur například do Maroka, Tunisu, Skotska či Islandu.