QUATTROTEMPI: Moto Guzzi od Filippa Barbacane

Publikov�no: 11.5.2015

Za?~Yazeno v:

Novinky

Autor:

David Siegl

Vznešená značka Moto Guzzi má ve své historii mnoho hezkých motocyklů. Na jeden se podíval Filippo Barbacane, který je jedním z nejlepších.

Podíváme-li se na motocykly od italské značky okem motorkáře ze střední Evropy, mohou nám přijít jejich tvary někdy až nabubřelé. Motor trčící do stran, výrazné křivky a design, jako kdyby každý kousek musel na sebe mermomocí strhnout pozornost. U motocyklů z východu by to nedopadlo dobře, ale jižní Evropa má svůj styl a nedá se s ničím splést. Vezměte si například motocykl Moto Guzzi 1000 SP. V základu již napěchovaný emocemi se dočkal pořádné úpravy. Pojďme se podívat jak to vypadá, když máte staré motocykly rádi.

Dny, kdy jste zalovili v bazaru, projeli noviny nebo na netu našli starší kus motocyklu za hubičku a chvíli se na něm dalo jezdit jsou nenávratně pryč. Tyto antikvariátní doby, zvlášť hledáte-li Hondu CB 750 nebo klasického Bonnevilla od Triumphu, jsou v propadlišti dějin a vy dnes musíte pořádně pátrat a nebo sáhnout daleko hlouběji do kapsy. Stále ale existují stroje, které jsou tak trochu strannou všedního zájmu a prodávající se netetelí blahem, kolik můžou na retro stroji vydělat. V případě modelu Moto Guzzi 1000 SP z počátku osmdesátých let minulého století to platí dvojnásob. Motocykl se dá například ve Spojených státech sehnat od 3 000 amerických dolarů. Navíc, stroj je to na italské poměry nekonfliktní a jeho motor nenáročný na údržbu. I toto vyzdvihuje úpravce z Itálie Filippo Barbacane a jeho tým Officine Rossopuro z Mandelly.

„Zákazník a jeho Quattrotempi, jak se také tomuto stroji v Itálii říká, se mi ozval z Říma. Chtěl postavit stroj pro ježdění po městě, ale i do hor za městem a okresních silnicích. Líbí se mu závodní styl, ale chce motocykl zároveň pohodlný.“

Je někdy dost těžké najít společnou řeč se svým zákazníkem. A jak v tomto případě říká Filippo, nemá moc rád typ strojů, které vypadají dobře na stojánku, ale nejsou použitelné do běžného provozu. Vždy chce postavit motocykl tak, aby co nejvíc vyhověl přání zákazníka, ale přitom si majitel užil co nejvíce kilometrů v pohodlí. A tak bylo dohodnuto, že Quatrotempi bude mít nízký profil závodního stroje, ale bez kompromisů, co se týká praktičnosti. Delší stavba má zajistit dobré ovládání i ve vyšších rychlostech.

Přední vidlici nemohl poskytnout nikdo jiný než domácí značka Marzocchi. Síla trubek 35 mm je dostatečně tuhá a moderní aby se vyrovnala zadnímu odpružení Bitubo. Brzdový systém pak opět zabrousil do jednadvacátého století a značka Brembo se pochlubila s 300 milimetrovými duálními kotouči vpředu a 280 mm vzadu. Všimněte si brzdného třmenu na předním kole, na dnešní poměry nezvykle umístěného nahoře u vidlice. Kola dopravil do dílny Borranis, který je rovnou nechal nazout do Metzelerek. Jejich matný šedý lak koresponduje s výraznou linkou na nádrži.

Přední světlomet dostal komplet novou elektriku. Řídítka jsou typicky italská, nižší, roztažená aby jezdce nahrbily lehce nad přední kolo a dodali správnou odezvu od předního kola. Schopnost Filippeho odhadnout sílu detailu je skvělá. Hliníkové blatníky, boční kapotáže, vše jakoby vylezlo z továrny a na designu pracoval tým odborníků, jenž dostal za úkol, že motocykl se musí líbit všem. Zadní část, přesněji sedlo, dostalo stylové prošívání, ihned připomnělo z jaké doby motocykl vlastně je. Rovněž také ale splňuje přísná kritéria na pohodlí. Zadní blatník se zkracoval, ale opět ne tolik, aby jezdec nebo spolujezdec trpěl v dešti ohozenými zády.

„Ano, motocykl působí jako od výrobce, to jsme chtěli, je ale i praktický a považuji to za vzácnou kombinaci, která ve světě tunerů nemá moc zalíbení. Další věc je, že motocykl musí být spolehlivý. Můžete mít nejkrásnější motocykl na světě, ale jestli vám jen stojí v garáži, nikdy to nebude opravdový motocykl. Na něm se totiž v první řadě jezdí.“