Reklama

Top-10 Japonců v historii Grand Prix

Japonsko patří rozhodně mezi největší motocyklové velmoci světa. Napříč kubaturami trumfovalo na závodech Grand Prix nevyčíslitelné množství pilotů ze «Země vycházejícího slunce». A jak vypadá žebříček Top-10 Japonců od roku 1959, kdy se jezdci této země poprvé představili v Evropě.

Do historických Top-10 se nedostali takoví jezdci, kteří ale k elitní desítce neměli určitě daleko: Patří mezi ně Hideo Kanaya, vítěz tří závodů Grand Prix s motocyklem Yamaha ve třech různých kubaturách (250, 350 a 500 ccm) v letech 1972 až 1975 (celkem získal 15 umístění v Top-3), nebo Noriyuki Haga, ten se ale především věnoval závodům šampionátu MS-Superbike. Je patrně jedním z nejlepších Japonců všech dob, v MS-Superbike skončil čtyřikrát v šampionátu třetí, a třikrát potom jako více-mistr světa. V Grand Prix získal Haga své jediné pódium hned při svém prvním startu, v Suzuce 1998.

Současný manažer Honda Team Asia Hiroshi Aoyama a rovněž Youichi Ui byli oba dva skvělými jezdci nižších kubatur, prvně jmenovaný se stal dokonce posledním mistrem světa dvěstěpadesátek a to v sezóně 2009, druhý pak byl dvojnásobným více-mistrem světa 2000 a 2001 ve 125 ccm. Do Top-10 se nevešel ani Naomi Taniguchi, který jako první Japonec bodoval v šampionátu Grand Prix - s motocyklem Honda obsadil na Tourist Trophy 1959 šesté místo. Mezi touto elitou chybí i historicky první vítěz kubatury Moto2 a později tragicky zahynulý v Misanu 2010 Shoya Tomizawa, který by v minulém týdnu oslavil teprve své 30. narozeniny. Nesmíme zapomenout ani na další jména pilotů, kteří v závodech Grand Prix nejen stáli nejen na stupních vítězů, nebo získali třeba Pole Position či zajeli nejrychlejší kolo v závodě, ale řada z nich dokázala závody Grand Prix vyhrát: Katsuyuki Nakasuga, Makoto Tamada - dvojnásobný vítěz kubatury MotoGP v sezóně 2004!, Shinya Nakano, Noboru Ueda, Takaaki Nakagami a Takuma Aoki.

A tak se podívejme na jezdce, kteří se umístili v tomto žebříčku v Top-10 historicky nejlepších Japonců v závodech Grand Prix.

Samozřejmě, že jsou hodně důležitá kritéria, jak jsou nastavena a podle kterých se Top-10 vybírá. V našem žebříčku byla nejdůležitější ta, jaký dojem jezdec ve vzpomínkách na sebe samotného zanechal.

N°10 : Kazuto Sakata

Dvojnásobný mistr světa z let 1994 a 1998 v kubatuře 125 ccm je vítězem 11 závodů Grand Prix a kromě toho také dvojnásobným více-mistrem světa v sezónách 1993 (10x dojel druhý) a 1995. Kazuto Sakata stál celkem 40x na stupních vítězů a všechny své největší úspěchy spojil s továrnou Aprilia, teprve v závěru přesedlal na motocykl Honda.

N°9 : Tetsuya Harada

Začátky závodní kariéry tohoto jezdeckého génia byly spojeny se značkou Yamaha, kdy také získal titul mistra světa v roce 1993. Jeho další úspěchy jsou pak spojeny s italskou značkou Aprilia (od roku 1997), v závěru kariéry dokonce jezdil s dvouválcovým motocyklem Honda o objemu 500 ccm.

Harada prožil většinu kariéry v prostřední kubatuře Grand Prix, tedy v 250-kách, ovšem zaskvěl se i královské kubatuře, kdy s tříválcovým motocyklem Aprilia dojel dvakrát na pódium a získal dokonce Pole-Position.

Harada je mimochodem společně s Katem na čele japonského žebříčku pilotů, kteří vyhráli nejvíce závodů Grand Prix napříč kubaturami - oba mají 17 vítězství na svých kontech. Následují Ueda (13), Katayama, Sakata a Ui po 11.

N°8 : Haruchika Aoki

Nejmladší ze tří velmi populárních bratrů Aokiových byl Haruchika Aoki, jinak dvojnásobný mistr světa 125-tek. Vyhrál celkem 9 závodů Grand Prix v kubatuře 125 ccm, později závodil i ve dvěstěpadesátkách a půllitrech, ale bez výrazných úspěchů. V 9 sezonách Grand Prix ovšem stál celkem 20x na stupních vítězů, a vždy byl věrný motocyklům Honda.

N°7 : Nobuatsu Aoki

Nejstarším z bratrské trojice je zároveň zřejmě tím nejpopulárnějším - tedy Nobuatsu. Svůj jediný závod Grand Prix vyhrál v kubatuře 250 ccm, v sezoně 1993. Po 4 sezónách ve 250-kách přešel do královské kubatury a hned ve své Rookie sezóně v soukromém týmu skončil celkově třetí a celkem 4x byl odmávnut na pozicích znamenajících stupně vítězů. Následovala pozvánka do továrního týmu Suzuki, kde závodil 3 sezóny, bohužel bez jediného pódiového umístění. A tak musel své místo uvolnit a odešel závodit do soukromého týmu Proton KR, tedy týmu Kennyho Robertse s tříválcovým motocyklem Proton. Pak působil tři sezóny jako testovací pilot Suzuki s ojedinělými starty s wild card.

N°6 : Shinichi Itoh

Opravdová legenda japonského motocyklového sportu byl doslova architektem spojení Repsol Honda v roce 1990 a zasloužil se o vytvoření dvojice Honda Repsol a Mick Doohan. Ačkoliv nikdy nevyhrál závod Grand Prix, tak získal 6 pódiových umístění, závodil skvěle v MS-Superbike a také při kultovní 8hodinovce v Suzuce. Jakou vážnost Itoh u Hondy a v Japonsku má, svědčí třeba skutečnost, že 23 let po svém prvním světovém vystoupení mohl jako nezávislý jezdec pilotovat motocykl Honda při Grand Prix Japonska 2011.

N°5 : Daijiro Kato

#74 je a bude navždy spjato s jménem Daijiro Kato. Ve svém prvním závodě MS - 1996 v Suzuce v kubatuře 250 ccm obsadil hned třetí místo. O rok později už dokázal tento japonský multi talent vyhrát, a své vítězství zopakoval i v roce 1998. A tak nebylo divu, že 2000 se jako plnohodnotný jezdec - pochopitelně v prostřední kubatuře - dokázal prosadit i v šampionátu světovém a získal celkově třetí místo, když čtyřikrát vyhrál a získal dalších 5 pódiových umístění.

Následovala jeho nejlepší sezóna, v týmu Fausta Gresiniho. 11 prvních míst, a dvě další pódia - výsledek nemohl být jiný, než zisk titulu mistra světa. K tomu je nutno připočítat 9 nejrychlejších kol v závodě a zisk 6 Pole-Position. A tak následoval pochopitelný přestup do kubatury královské, tedy do MotoGP. Dvě druhá místa znamenala pro Katoha celkově 7. místo po skončení Rookie sezóny 2002. Bohužel hned v úvodním závodě nové sezóny, v Suzuce se smrtelně zranil a 6. dubna 2003 svým zraněním podlehl.

N°4 : Tohru Ukawa

5ti násobný vítěz 8hodinovky Suzuka nejezdil nikdy na jiném motocyklu než na Hondě. Jako stabilní jezdec v prostřední kubatuře ve všech svých absolvovaných sezónách (1996 - 2000) se vždy umístil v Top-5. V královské kubatuře MotoGP měl hvězdnou sezónu v roce 2002, celkově skončil třetí a získal 9 pódiových umístění.

Ukawa je jedním z mála Japonců, kteří dokázali vyhrát závod MotoGP, bylo to při Grand Prix Jižní Afriky 2002. V mistrovství světa jezdil 11 sezón, z toho 8 z nich jako stabilní jezdec.

N°3 : Takazumi Katayama

První japonský mistr světa motocyklů, tento titul vyhrál v kubatuře 350 ccm s motocyklem Yamaha v sezóně 1977. A v roce 1982 se stal prvním Japoncem, který vyhrál závod královské kubatury (500 ccm) - GP Švédska, ovšem s motocyklem Honda. Ve své podstatě se na něho trochu zapomíná, ale on byl prvním Japoncem, který něco znamenal i ve světovém žebříčku. Později se stal rodák z Jižní Koreje manažerem a také majitelem týmu.

N°2 : Norick Abe

Bylo hodně těžké rozhodnout o prvním a druhém místě. Charismatický vítěz 3 závodů královské kubatury 500 ccm ovlivnil svým způsobem i Valentina Rossiho, který na své kombinéze vozil dlouho nápis „Rossifumi“. Živod tohoto neuvěřitelného jezdce vyhasl při dopravní nehodě 7. října 2007.

N°1 : Tadayuki Okada

Okada je největším japonským pilotem v historii. V polovině 90.let se stal nejen více-mistrem světa v kubatuře do 250 ccm (1994), nýbrž i královských půllitrech (1997). Získal tak největší ohodnocení ze všech Japonců vůbec! Jezdil s motocyklem NSR500.

Celkem 7 vyhraných Pole Position doprovodilo 36 pódiových umístění. V cestě za dalšími úspěchy mu zabránilo těžké zranění zápěstí v sezóně 1998. V roce 1999 se ale vrátil ještě silnější a obsadil celkově třetí místo (při neúčasti Micka Doohana) za Kennym Robertsem jr. a Alexem Criville, ale před Biaggim.

Stejně jako Alex Crivillé a Shinichi Itoh je Tadayuki Okada jedním z korunních princů dynastie Repsol Honda, když jasným králem v tomto časovém období byl Mick Doohan.

Mimochodem: Charakteristickým znakem těchto japonských velikánů je jejich extrémní uctivost.



Login Přihlásit Registrace ›

 
Reklama