Dnes v Brně před 40 lety naposled....

• Publikov�no: 29.8.2022
• Za?~Yazeno v:
  • Sport
• Autor:
  • Jiří Mikšík

Dnes přesně před 40 lety se na «Starém Masecu» závodilo naposled o mistrovské body v mistrovství světa motocyklů. Závody tehdy sledovalo více než 200 000 diváků (v neděli, v den závodu!).

Historie brněnského závodiště se začala psát v roce 1930. Od samého počátku se okruh jmenoval «Masarykův okruh», pojmenovaný po Tomáši Garrigue Masarykovi, prvním prezidentovi samostatného Československa.

Dne 28. září téhož roku se – jak bylo tehdy i o mnoho let později zvykem – konal první automobilový závod na veřejných komunikacích uzavřených pro závodní akce na okruhu dlouhém 29,194 kilometrů na západním okraji moravské metropole. Jako první vítěz byl zaevidován Němec Heinrich-Joachim von Morgen s Bugatti.

Až do roku 1937 jezdila auta na prvním Masarykově okruhu (v roce 1935 se jednou jel i motocyklový závod) proti směru hodinových ručiček, což se změnilo od prvního závodu po druhé světové válce. První a jediný závod podle předpisů Formule 1 se jel 25. září 1949 na trati zkrácené na 17,8 kilometru a byl tedy velmi významný, hojně navštěvovaný a s údajnou návštěvností přes 400 000 návštěvníků i velmi hojně navštěvovaný. Mistrovství světa formule 1 bylo zahájeno až v následujícím roce.

Tomu předcházel mezinárodní motocyklový závod v Brně na Černých Polích v roce 1948. Od roku 1950 se konala první Velká cena ČSSR pro motocykly. Brněnské závody se postupem času stávaly pro motocyklové závodníky a fanoušky stále atraktivnější, což přimělo Československou federaci k přihlášce do kola mistrovství světa motocyklů v roce 1965. S úspěchem tak, že od 23. do 25. srpna 1965 se na Masarykově okruhu mohla jet první „Velká cena ČSSR“ (Motocyklová Grand Prix ČSSR), která byla součástí mistrovství světa, nyní zkrácena na 13,9 kilometrů (tedy bez Žebětína) a výrazně se zlepšila z hlediska bezpečnosti .

Frank Perris, který se narodil v Kanadě a později se z něho stal Brit, vyhrál závod ve třídě 125 ccm na Suzuki před dvěma jezdci se stroji MZ Derekem Woodmanem z Velké Británie a Heinzem Rosnerem z NDR. Ve čtvrtlitrové třídě - 250 ccm) zvítězil britský jezdec na Yamaze Phil Read, závod třistapadesátek vyhrál Rhodésan Jim Redman na Hondě. Mike Hailwood, rovněž z Anglie, vyhrál závod ve třídě půllitrů na motocyklu MV Agusta.

Rok co rok přijížděli do Brna nejlepší světoví motocykloví závodníci a nejpozději od roku 1973 proudilo do Brna ještě více východoněmeckých fanoušků. Od roku 1961 do roku 1972 se na Sachsenringu u Hohenstein-Ernstthal konaly závody mistrovství světa motocyklů, ale poté se z ideologických důvodů přestalo v NDR o mistrovské body závodit a pro brněnského pořadatele to znamenalo výrazný nárůst příjmů.

Od roku 1965 do roku 1968 byly na startu třídy do 125, 250, 350 a 500 ccm. V roce 1969 k nim přibyla kubatura 50 ccm a od roku 1970 sajdkáry. Půllitrová kategorie si dala pauzu v letech 1970 a 1971. Jak bylo tehdy povinné, tyto kubatury mistrovství světa se na jednotlivých závodech mistrovství světa střídaly. V roce 1977 se závodníci třídy 500cc naposledy představili na brněnském okruhu, který byl v roce 1975 zkrácen na 10,925 kilometrů. Byly vynechány Kohoutovice, Libušino Údolí a Nový Lískovec. Místo toho se sjíždělo okolo Myslivny přímo k cílové rovince a tehdejší hvězda půllitrů Barry Sheene nazval tento úsek jako «nejrychlejší motokros světa» a dělal vždy vše proto, aby si vytvořil už před Brnem dostatečný bodový náskok a v Brně nemusel startovat (např. 1976 zde s jeho zapůjčeným továrním motocyklem Suzuki vyhrál Brit John Newbold).

Hned v prvním roce bez Sachsenringu nebo v roce s jediným závodem mistrovství světa ve východním bloku, tedy v roce 1973, vyhrál závod ve čtvrtlitrové třídě v Brně k velké radosti fanoušků (západo)německý Dieter Braun, kteří přicestovali z východního Německa. Dalším německým vítězem ve třídách sólo byl Toni Mang v letech 1980 a 1981, kdy vyhrál závody ve třídách 250 ccm a 350 ccm a to byl pochopitelně další hrdina, který byl německými fanoušky z tehdejšího «DDR» freneticky oslavován.

V roce 1982 se i přes nejlepší závodní počasí vznášela nad Masarykovým okruhem temná mračna. Kromě finské Imatry to byl poslední klasický silniční okruh a tedy ještě nebezpečnější než speciální závodní okruh, které po celé Evropě vznikaly «jako houby po dešti». Kvůli obavám o bezpečnost dokonce hrozila v Brně stávka špičkových jezdců, ale nakonec se plánované třídy do 125, 250 a «královská kubatura» 350 ccm - poslední závod této kubatury v MS vůbec!, a sajdkáry odjely podle plánu. Ital Eugenio Lazzarini, Carlos Lavado z Venezuely, Belgičan Didier de Radigues a francouzsko-německé duo Alain Michel/Michael Burkard se všichni zapsali jako poslední vítězové mistrovství světa na našem silničním okruhu.

V dalších čtyřech letech se na staré trati závodilo o body v šampionátu mistrovství Evropy, které posloužilo jako jediná reálná příležitost k postupu na mistrovství světa.

Od 21. do 23. srpna 1987 byl zprovozněn nový Automotodrom Brno o délce 5,395 km. Bylo to nejmodernější závodiště, které v této době nastavilo nové standardy i ve srovnání se západoevropskými závodišti, například s velkými únikovými plochami a souvislými vedlejšími cestami uvnitř i venku.

S 51 odjetými Grand Prix, z toho 18 na pouličním okruhu, je Brno (stále!) na 2. místě za Assenem, když se zde s výjimkou prvního ročníku Corony 2020 závodilo v každém ročníku 74-leté historie mistrovství světa motocyklů.

Po roce 2020 se provozovatel dosud neporušené závodní dráhy ani externí promotér nedokázali dohodnout na pokračování spolupráce s držitelem práv šampionátu, tedy s Dornou .

• Přidat komentář 1
• Publikováno: 29.8.2022
• Zařazeno v:
  • Sport
• Autor:
  • Jiří Mikšík