Před 25 lety zahynul tragicky na Manu Petr Hlavatka

• Publikov�no: 29.5.2016
• Za?~Yazeno v:
  • Tourist Trophy
• Autor:
  • Jiří Mikšík

Dnes, 29. 5. 2016, je tomu 25 let, co na Manu zahynul nezapomenutelný střelec Petr Hlavatka, pro lidi kolem silnice prostě Petec. Na snímku Petec čeká na první a současně poslední kolo třetího tréninku svého posledního závodu na slavné Tourist Trophy na ostrově Man.

Měl jsem tu možnost, hovořit s ním, těsně před jeho odjezdem na Tourist Trophy. Bylo to v garážích brněnského Velodromu TJ Favorit, kde pracoval jeho mechanik Jindra Korčák jako garážmistr a protože jsem byl vždy velkým fanouškem motocyklů, tak jsem se tam ocitl v okamžiku, kdy se Petec už chystal na cestu na Isle of Man. A vykládal mně o obrovským entuziasmem, jak se mu splnil jeho největší sen a on se může vydat závodit na Tourist Trophy. Samozřejmě jsem netušil, že už mně nikdy neřekne, jaké to vlastně na Manu bylo a co tam všechno zažil.

Ale dejme raději slovo povolanému Jiřímu ´Bublovi´ Davidovi, který byl přímo u toho:

„Chtěl bych tu jeho památku připomenout vyprávěním o naší poslední cestě na závody – na legendární okruh Man. Sestava Petr Hlavatka, Luboš Kocourek, Jindra Korčák a Jiří David odjela z Brna ve čtvrtek 23. 5. 1991 v půl desáté večer, tempo určovala Petecova Avie.

K trajektu jsme dorazili v sobotu. Obstarání lodních lístků přes Tonyho Careye nějak selhalo a tak se musel Petec vydat vyřídit veškeré doklady sám. Tehdy nás ještě brali na západě za exoty a přístup celníků tomu odpovídal. V přístavu nabito, za kanál chtěl snad každý, kdo měl ruce a nohy. Odpoledne se nám podařilo se vecpat na trajekt, Avie se všemi našimi věcmi se už bohužel nevešla a oproti všem slibům, že dorazí hodinu po nás, připlula na ostrov až v neděli ráno.

Ještě ten den ještě proběhla formální a technická přejímka. Luboš byl Petrem určen jako právní zástupce rodiny, to je tady běžná formalita. Pak jsme si objeli okruh autem a měli z něj oči navrch hlavy. Vůbec jsme tu rachotu Petrovi nezáviděli.

V pondělí ráno trénink pro mlhu odpadá; tu je nutno říct, že ranní trénink je brzo ráno a až do odpoledne se po trati normálně jezdí. Odpolední trénink – Petr v oranžové vestě, ostatně jako všichni nováčci, trénoval s kubaturou 125 ccm. Petr objel tři kola a byl spokojen. Zkušenější jezdci jej vedli obtížnými úseky a o co mu v nich ujeli, to na rovinkách hladce dohnal a mohl se učit číst trať. Počasí naprosto ideální.V úterý je jen odpolední trénink, Petr si alespoň na cestovní motorce objede dva okruhy, počasí je mírně pod mrakem. V odpoledním tréninku Petr objíždí jen jedno kolo, zastavila jej porucha – prasklý držák výfuku, což se po tréninku hravě opravilo.

Středa 29. 5. 1991. Dopoledne jsme si objeli okruh autem, po projížďce výlet po ostrově, počasí a nálada vynikající. Trénink opět jen odpoledne od 18.00. Petr vyjíždí na trať v 18.10, očekávaný průjezd v 18. 35.

V tom čase náhle startuje vrtulník a přistává asi 1 km proti směru závodu. Petr nejede. V tiskovém středisku nám potvrzují nehodu a první zpráva je pouze zlomená noha. Druhá zpráva zní zlomená noha a ruka. S Martinem (německý závodník, inventář TT všechny a všechno zná, příjmení jsem bohužel zapomněl), odjíždíme do asi 1 km vzdálené NOBLES HOSPITAL, kam prý byl Petr přepraven vrtulníkem. Zprávy o zlomeninách jsou dementovány, byli jsme informováni, že zranění je jen vnitřní.

Okolo 20. hodiny se dostavuje oficiální tlumočnice paní Brendlová z Plzně (účastnice tamního folklorního festivalu). Byla zajištěna rádiem Manx týden předem pro případ potřeby, což je též běžná praxe. Další zpráva zní, že zdravotní stav je vážný. V 21,30 Petr umírá.

Příjezd policie, Luboš odchází na identifikaci a společný odjezd s policií na ředitelství. Sepsání protokolu, zajištění oznámení rodině, která se smutnou zprávu stejně dozvěděla až ráno od nás, o mobilech se nám tehdy mohlo nechat jen zdát. Zbytek noci a celý čtvrtek proběhne téměř beze slova, nemáme si co říct. Ve čtvrtek ještě návštěva ředitelství, vyřízení formalit, poté prohlídka místa nehody.

V pátek v 10 hod. soud. Vypovídal technický komisař, stav motocyklu shledal bez připomínek, traťový komisař mluvil o špatném nájezdu do zatáčky, dále vypovídal ošetřující lékař. Dle jeho výpovědi byl pacient v silném šoku, problém udržet krevní tlak, přes opakované transfuze únik krve do dutiny břišní. Při odchodu od soudu nás ještě kontaktuje pohřební služba k zajištění převozu. Dále vyzvednutí motocyklu z uzavřeného prostoru a odpoledne odjezd z ostrova. Poslední trpkou chvilku nám připravila celnice na francouzské straně, které se nezdálo, že jsme odjeli čtyři a vracíme se jen tři.

V roce 92 Petr Javůrek, Miloš Turna a další přivážejí na místo nehody pomníček. V místě havárie, kde původně bylo 5 stromů, v době nehody už první dva nebyly a v roce 92 tam už nebyl ani ten Petrův. Pomníček umístili vedle. V roce 93 byl pomníček přemístěn – asi pořadateli, blíže k “Fotografické“ zatáčce.

Petr si patrně spletl zatáčku, najížděl ji vnitřkem. Přední kolo se zarylo do břehu, motorka se převrátila a spolu s Petrem narazili do křoví, to je nasměrovalo přímo na strom kde motorka sedadlem přimáčkla Petra přes břicho ke stromu. Za tím křovím už byla jen louka. Při identifikaci si Luboš nevšiml žádného vnějšího zranění. Bohužel asi to tak měl někde napsané. A děkuji, že se na Petra nezapomíná. Ono se vlastně na Peteca nedá zapomenout. Je to zvláštní tady mluvím o PETROVI, ale v životě jsem mu tak asi neřekl.

Ještě něco z jeho života – v mládí byl gymnasta, malé a střední pády ho vůbec nezdržovaly, esíčko na Dachové v Hořicích dokázal projet příkopem stejně rychle jako po silnici. V Hričově na letišti, když mu odešly obě brzdy tak jednou rukou řídil a druhou ukazoval divákům, aby se rozestoupili. Na štěstí to odnesly jen balíky. V Brně u výstaviště závodil bez helmy, když mu spadla a nikomu se ho nepodařilo zastavit. I když na menších objemech začínal, nejvíc mu slušely velké motorky, čím větší, tím líp jel. Byl milovníkem přírody, absolvoval lesnickou průmyslovku obor dřevorubec, sbíral jmelí v korunách stromů. Byl ornitolog, zastavil třeba na dálnici a pozoroval dravce na obloze. Jeho rozhovory s Honzem Bartůňkem – taktéž nadšeným ornitologem plné odborných latinských názvů jsou nezapomenutelné. Někdy o něm možná napíšu něco víc.“

• Přidat komentář 4
• Publikováno: 29.5.2016
• Zařazeno v:
  • Tourist Trophy
• Autor:
  • Jiří Mikšík