MotoGP: Jak se stát jezdcem královské třídy?

Publikov�no: 25.2.2016

Za?~Yazeno v:

MotoGP

Autor:

Jiří Mikšík

Konečná stanice - Královská kubatura. Dvacetjedna pilotů bude startovat v letošním roce v MotoGP. Ovšem dostali se do ní různými cestami.

Je to hodně dlouhá a kamenitá cesta pro mladé motocyklové piloty, než se jim podaří dosáhnout svého vysněného „Olympu“, tedy MotoGP. Vyžaduje to nejen tvrdou práci, ale samozřejmě i hodně odříkání a samozřejmě velké množství talentu. To platí pro všech 21 pilotů, kteří letos budou dávat maximální plyn v královské třídě. Ne všichni si ale ke vstupu do „premier class“ zvolili stejnou cestu, aby se jim na konci splnil sen přistát v MotoGP. Z národních šampionátu přes sériová mistrovství až k odvážnému skoku.

Náš web se vám v tomto článku ukáže cesty jednotlivých pilotů k vrcholu sportovní kariéry, tedy k závodění v MotoGP.

Klasická cesta

Úplně typická kariéra pilota MotoGP vede přes malé kubatury mistrovství světa silničních motocyklů. Dříve to byly 125ky, respektive 250ky, od roku 2012 je tato cesta pojmenována Moto3 a Moto2 (ta od roku 2010). Počínaje Valentinem Rossim, přes Jorge Lorenza, Marca Marqueze, Daniho Pedrosy a konče Andreou Doviziosem, se všichni aktivní vítězové minimálně jednoho závodu v MotoGP rozhodli vydat touto cestou. Kromě toho také Stefan Bradl, Alvaro Bautista, Hector Barbera, Maverick Viňales, Andrea Iannone, Bradley Smith, Pol Espargaro, Scott Redding a Tito Rabat absolvovali stejnou cestu.

Přednosti závodit nejdříve v malých kubaturách jsou celkem jasné. Jezdci mohou už v mladém věku využít šance poznat paddock Grand Prix, strukturu a průběh závodů MS, ačkoliv přitom nestojí ve světlu lamp jako piloti MotoGP. Mohou poznat velkou většinu závodních tratí v kalendáři MS, mohou navázat kontakty k týmům, značkám a důležitým osobnostem z MotoGP. To všem jim může umožnit jednodušší vstup do světa královské kubatury a může to být rozhodující faktor v jejich budoucí kariéře.

Mezi „klasiky“ostatně patřil ještě loňský stabilní jezdec MotoGP, český vítěz závodu Grand Prix Karel Abraham, který postupně prošel od roku 2005 kubaturami 125 ccm (2005-2006), 250 ccm (2007-2009), Moto2 (2010), až se mu v roce 2011 podařil vstup do královské kubatury MotoGP.

Se superbikovou objížďkou

Sice je cesta přes Moto3 a Moto2 nejpřímější a nejjednodušší do MotoGP, ale také nejdražší. Bez finančně silných sponzorů v zádech, nebo movitých rodičů je vstup do nízkých objemových kubatur prakticky nemožný. Kvůli obrovskému zájmu ostatních pilotů je možné se prosadit pouze s dostačujícím budgetem. Pro všechny ostatní, kteří zůstanou „trčet na ulici“ je první alternativou „objíždka“ přes MS Superbike a jeho mládežnické kategorie World Supersport a Superstock Cup.

V aktuálním startovním poli MotoGP máme tři piloty, kteří se vydali touto cesto: Cal Crutchlow, Eugene Laverty a Loris Baz. Prvním z nich, Crutchlow, byl korunován v roce 2009 jako mistr světa v kubatuře Supersport, v následujícím roce postoupil do MS Superbike a pouze po jedné sezóně pak dál do MotoGP, kde podepsal smlouvu s týmem Tech 3. Crutchlow je v současné době nejúspěšnější pilot MotoGP se superbikovou minulostí, na svém kontě má celkem 8 pódií s motocykly Yamaha, Ducati a Honda. Na takové úspěchy zatím nemohou Baz a Laverty ani pomyslet. Oba dva také přišli z WSBK do MotoGP teprve vloni, Baz z Kawasaki k týmu Forward Racing a Laverty od Suzuki k Asparovi. Baz se dostal přes Superstocky a Supersporty k Superbikům, naopak Laverty dokonce závodil před obdobím v MS Supersport také v MS Grand Prix v kubaturách 125tek a 250tek.

Na druhý pokus

Někteří piloti sice zvolil obvyklou cestu přes nejslabší objemovou kubaturu a tu prostřední, až k „premier class“, pak ale museli udělat krok nazpět. Tuto cesti byl nucen absolvovat třeba z aktuálních pilotů MotoGP Aleix Espargaro. Po několika sezonách v 125- a 250ccm se stal v roce 2010 stabilním pilotem v týmu Pramac Racing v MotoGP. Po pouhém jednom roce v královské kubatuře, kdy celkově skončil na P14, musel sestoupit o kubaturu dolů, což v jeho případě už byla Moto2. Pro sezónu 2012 pak obdržel Espargaro konečně smlouvu do MotoGP v týmu Aspar v nově vytvořené podkubatuře CRT. Jeho druhý pokus byl ovšem úspěšný, vyhrál jak dvakrát CRT, tak také o rok později kubaturu Open a to mu zajistilo místo v továrním týmu Suzuki na rok 2015.

Do této skupiny bychom ale možná mohli zařadit i Čecha Lukáše Peška. Ten závodil v kubaturách 125ccm, 250ccm/Moto2 a potom spadl až do WSS, IDM až v roce 2013 mohl závodit konečně v MotoGP, kde ale vydržel pouze jednu sezónu.

Odvážný skok

Zatímco Aleix Espargaro potřeboval k definitivnímu vstupu do královské kubatury poněkud déle, tak některým to naopak trvalo tak krátce, že to ani rychlejší nemohlo být. Jack Miller se stal v sezóně 2014 vicemistrem světa v Moto3 a jednoduše přeskočil při cestě do MotoGP prostřední kubaturu Moto2, kterou většina pilotů bere jako ultimativní výuku pro MotoGP. Miller tak byl prvním pilotem po svém krajanovi jménem Garry McCoy v roce 1998, ten rovněž zvolil přímý skok z nejslabší objemové kubatury do té nejsilnější. Ovšem na nějaký výrazný úspěch musí zatím Miller ještě počkat, ve své Rookie sezóně obsadil celkově až P19.

Exotická cesta

Všechny dosavadní ukázané cesty vedly přes závody mistrovství světa. Ale, že to jde i jinak, dokázali dva piloti: Yonny Hernandez a Danilo Petrucci. Ti se do MotoGP dostali z mezinárodních závodních sérií. V roce 2011 se stal Petrucci italským šampionem kubatury Superstock na Ducati, a následoval „povolávací rozkaz“ k týmu IodaRacing v MotoGP (zde byl mimochodem týmovým kolegou Lukáše Peška a zatímco Ital postupoval stále dál, tak Čech spadl až do šampionátu Alpe Adria). Petrucci po třech sezónách u Sacchiho dostal šanci v sezóně 2015 za Pramac Racing, kde se v Silverstone poprvé postavil na stupně vítězů.

Petrucciho loňský týmový kolega Hernandez šel také „nevyšlapanou´cestou“. V roce 2008, ve věku 19 let přestoupil z motokrosu na silnici, o rok později závodil ve španělském šampionátu kubatury Supersport a pak postoupil do kubatury MS-Moto2. A z ní se v roce 2012 vydal na cestu do královské třídy.