Jack Miller: Jak za starých časů!

• Publikov�no: 8.8.2016
• Za?~Yazeno v:
  • MotoGP
• Autor:
  • Jiří Mikšík

Své první vítězství v MotoGP slavil v Assenu Jack Miller jako správný závodník z dřívějších dob - nahlas, hodně divoce a s velkým množstvím alkoholu. U ostatních hvězd MotoGP je absolutně nepředstavitelná věc pít třeba na stupních vítězů alkohol Mezcal ze závodní boty....

Vítězství Jacka Millera v Assenu bylo vítězstvím „zatoulaného psa bez rodokmenu“, který porušil zaběhnuté pořádky od Portugalska 2006, kdy naposled vyhrál jezdec se satelitním motocyklem (Toni Elias), resp. od GP Austrálie 2012 (Casey Stoner), neboť od závodu na Phillip Islandu v roce 2012 vyhrávali už pouze členové kvarteta V.I.P, tedy: Marc Marquez, Valentino Rossi, Jorge Lorenzo nebo Dani Pedrosa.

Vyprázdnění celé lahve Mezcalu doplněné snědením červíků, které se nacházejí na dně každé láhve, to byla reakce a vítězná oslava mladého nespoutaného Australana. Vše to samozřejmě tímto neskončilo, ba naopak, emoce z nečekaného trumfu se prostě nedaly potlačit.

Mimochodem: Mezcal je destilovaný alkoholický nápoj vyráběný z agáve.

Opravdová „old school“. Tedy jako správný motocyklový závoďák. A také jako úplně normální člověk, který není opásaný různými povinnostmi a právy PR, jak se chovat oficiálně na veřejnosti.

To prostě není k vidění, když vyhraje Márquez nebo Pedrosa (pokud ještě někdy vyhraje).

O něco se sice snaží Lorenzo, ale působí to jako mechanická kopie Rossiho. Ani „The Doctor“ si něco takového jako „JackAss“ nemůže dovolit na veřejnosti, snad jen ti, kteří zůstanou v paddocku po závodě hodně do noci, mohou slyšet z jeho černého Motorhome s #VR 46 za černými okny jakousi hlasitou oslavu, ale přes dveře neprojde na veřejnost vůbec nic.

Je to prostě symptom současné doby a také výsledek charakteru, samozřejmě ovlivněn mediálním managementem jednotlivých týmů.

Novodobí gladiátoři absolvují nejen nespočitatelný počet tréninkových kol na svých dirt bicích, učí se nazpaměť perfektní starty, ale mají i hodiny PR, jak a co odpovídat médiím. Tak je to učí profesionální učitelé.

Schéma je jasné a pořádek odpovědí dopředu daný. Vyhrál jsi závod? Musíš nejdříve poděkovat sponzorům. Potom vyslovit tribut svému týmu, možná se zmínit o podpoře rodiny...A pak hlavně držet „hubu“.

Hranici povolených oslav už překročíš, pokud hodíš do davu závodní botu...Dokonce ani Rossi, který má pro každé své vítězství připravenou pantomimickou show se svými přáteli, si to nedovolí.

Samozřejmě, že vše záleží na síle osobnosti každého pilota. Jedním z jezdců, kteří se absolutně bezohledně chovali ke svým konkurentům, byl jistý Barry Sheene. Ten nechoval přátelství ani ke svým týmovým kolegům, ba naopak. (zde se nabízí v obou případech určitá podobnost s Rossim).

Jistě, pít na veřejnosti alkohol, až nade mnou zvítězí, určitě není tím zářným příkladem pro mladé jezdce a kombinace alkoholu a benzínu také není tím nejlepším koktejlem.

Pravda je, že někteří předchůdci také občas alkoholem nepohrdli: Roberts sr., Schwantz, Rainey, Doohan – a ve svých prvních sezónách třeba i Rossi.

Také si vzpomínám, tehdy ještě neměli piloti své nákladné motorhomy v paddocku (tehdy v depu závodních strojů) a v Brně bydleli v hotelu Internacionál, jak společně u večeře kolem kulatého velkého stolu v hlavní restauraci - seděl jsem hned vedle kvůli jinému druhu sportu - byli k vidění třeba Francouz Chevallier, Švýcar Kneubühler a další (na které si teď zrovna nemohu vzpomenout) a nepila se pouze minerálka nebo pivo.

A abych byl upřímný, před několika lety na Lanzarote, kdy se zde připravoval fyzicky na novou sezónu a trénoval na závodním bicyklu, takže bydlel ve stejném hotelu jako my, si dovolil i Dani Pedrosa vypít k večeři sklenici červeného vína, většího snad než je on sám.

Ovšem i piloty jako je „JackAss“ potřebuje cirkus zvaný MotoGP. Dle šéfa týmu Marc VDS Michaela Bartholemyho je prý podobným týpkem jako jmenovaný Australan jeho bývalý týmový kolega Scott Redding. Ten dle belgického manažera rovněž uznával kombinaci: alkohol, party a MotoGP. Pocházel z divokého prostředí, jeho okolí bylo také hodně divoké a on sám žil (žije?) divoký život.

Možná by měl vyhrát Jack ještě další závod, tedy jen pro zábavu těch druhých. Zřejmě bychom si měli přát, aby se takového vítězství dočkal Crutchlow, tedy další pilot z „old school“, nebo jeden z bratrů Espargarových. A nesmíme zapomenout všemi oblíbeného a nikdy humor neztrácejícího Danila Petrucciho. Zpestřením by ale jistě bylo, kdyby se někdo z V.I.P. kvarteta prostě zapomněl a choval se mimo navyklé zvyklosti!

• Přidat komentář 2
• Publikováno: 8.8.2016
• Zařazeno v:
  • MotoGP
• Autor:
  • Jiří Mikšík