Test Yamaha SCR 950: Scrambler jaký jsme přesně chtěli!

Publikov�no: 16.4.2017

Za?~Yazeno v:

Testy

Autor:

David Siegl

Mrknete-li na stránky výrobce, řekne vám propagační materiál, že jde o nového borce do města. Yamaha SCR 950 není na první pohled ani ryba ani rak. Yamaha ho pouští do světa jako motorku inspirovanou Scramblery ze šedesátých let dvacátého století. My s tím problém nemáme, let’s go!

Když motorku tlačíte, je to pořádný kus železa! Stačí menší stoupání, nedejbože ještě couvat a je jasné s čím tu máte čest. Yamaha udělala motorku s poctivým materiálem, „železem se rozhodně nešetřilo,“ a tak vás ani nemůže překvapit hmotnost 252 kilogramů. Tohle je mi sympatické, kdo jiný než chopper nebo scrambler by měl nést poctivou porci materiálu. Ono už na vzhledu je patrné, že nejde jen o styl, ale že se jedná o chlapáckou motorku. Černá kam se podíváš, motor dáván na obdiv, řídítka s hrazdou a po usednutí nohy od sebe.

Stupačky jsou od sebe dál a v místech při sundávání nohou na zem trochu vadí. Občas se uhodíte o lýtko nebo holeň, než přijdete na grif, jak zastavovat na křižovatkách nebo tlačit motorku do garáže. Takže „sedíte, nohy ze široka“ a další co vám trkne do očí, respektive do pravé nohy, je motor, který se s vámi nemaže a neskrývá se. Já se do něj ihned zamiloval, protože už pamatuji snad jen jediného haryka, který je takto podobně nelidsky drsný. Motorku holt koleny nechytnete, žádnou příjemnou „objímačku“, jako když se malá opička chytá své mámy, tu nečekejte. Kov, pot a železo.

Palubovka je v podobném duchu, není sice samé železo, ale rastr digitálu je jednodušší, nic moc extra informace, jen čas, kilometry a rychloměr. Přesně zapadá do stylu celého stroje, takže kvitujeme. Přepínače hodně laciné a jednoduché, tohle už někde na Yamaze na nějakém modelu určitě bylo, takže nic co by stálo za informaci. Každopádně startuje se stáhnutím ovladače směrem dolů a vedle máte hned i nejdůležitější tlačítko, kterým listujete ve strohém menu. Chtěli jste víc? My ani ne, k jízdě na scrambleru se to přece nehodí. Vše tu má být spartánské, a to tady dostanete.

Pneumatiky špalky jaksi na pohled nehovoří o klopených zatáčkách na hraně, jenže víte co, oni fakt motorku naklopí a světe div se, podrží v hustým náklonu! Podvozek je sice tužší, tak jak by asi měl být na chlapské motorce, ale spolujezdec, který si moc nemůže vybrat pozici v sedle, dostává občas od zadního tlumení tupé rány do zad. To řidič je celkem spokojený. Když vyloženě nevymetá celý den kanály, tak je v pohodě a nestěžuje si. Samotná pozice jezdce je celkem příjemná, ale sedět rovně ještě neznamená, že je to v cajku. Občas to chce také přenést váhu na jednu nebo na druhou stranu a to vám umožňují širší řídítka dokonale. Navíc se jimi i SCR dobře vodí, byť je přední kolo poněkud od vás dál. Ale vše je do rychlosti 120 km/h v relativním klidu, náznak nervozity je tu velkým charakterem. Jakmile přelezete přes 140 km/h, už to v přímce s vámi ve větru slušně hází, ale to je dáno samotnou geometrií stroje.

Motor je sám o sobě silák, objem je slušný a výkon pouští na zadní kolo celkem svižně. Při prohrábnutí plynu na neutrál se motor příjemně vytáčí. Vzduchem chlazený dvouválec do V dává 54 koní v 5 500 otáčkách. Víc ale využijete kroutící moment 80 N.m na 3 000 otáčkách. Takže je jasný, že není třeba příliš točit, ostatně otáčkoměr tu ani nevidíte. Do města a okolí se tenhle projev hodí nejvíc. Krásně příjemný je odpich od světel nebo rychlé přesuny mezi vesnicemi. Ideální výkon, který si vychutnáte, aniž byste ztráceli a zároveň museli výrazněji hlídat vaši pravou ruku. Ve spojení s dobrou ovladatelností a již zmiňovanou stabilitou v zatáčkách jde o takový ideál.

Yamaha však nenabídne nic víc než jen „typickou motorkařinu“. Kulatá zrcátka odkazují na jednoduchý styl motocyklů z dob dávno minulých. Mimochodem, dost se třepou a vibrace jakoby se soustředily výhradně do nich. Brzdový efekt tu je přesně takový jaký by jste čekali, za páčku musíte malinko víc vzít a cit je gumovější. Trochu se s tím musíte sžít, ale jde to.

Vzpomínám na první éru scramblerů, která před pár lety rozpoutala hotové šílenství. Když už jste tenkrát něco pořídily, tak to bylo plné plastů a kudrlinek. Víc než odkaz do šedesátých let minulého století zajímalo lidi, zda si k tomu můžou pořídit také hezké tričko a tašku přes rameno a do něj termosku s logem výrobce. A tak se musím během testu Yamahy SCR 950 od srdce zasmát, protože ta taková není. Je pravý opak a její „hrubiánské pojetí“ je mi mnohem více sympatičtější.

Pokud chcete „motorku s koulema“ co s vámi zdolá polní cestu a stejně tak doveze stylově na kafe, jste tu správně. Jen se připravte, že jako pravý chlap se nebudete jen cítit, ale vy se jím rovnou stanete. Okopané nohy od stupaček a motoru, namakané ruce z tlačení motorky a z mačkání brzdy. Navíc se přestanete i tak pitomě culit, abyste náhodou někoho neurazili. Tady vás totiž nečekaně přepadne pocit ryzího prožitku a opravdovosti. Na ostatní věci už nebudete mít čas. Za mě palec nahoru! Díky Yamaho, back to the nature!

Technické údaje

Motor: vzduchem chlazený čtyřtaktní dvouválec do V, rozvod SOHC. Vrtání a zdvih 85 x 83 mm, zdvihový objem 942 ccm, kompresní poměr 9,0:1. Největší výkon 40 kW (54,3 k) při 5500 1/min, největší točivý moment 79,5 N.m při 3000 1/min. Elektronické vstřikování, tlakové oběžné mazání, el. digitální zapalování.

Pohonné ústrojí: pětistupňová převodovka. Mokrá vícelamelová spojka. Primární převod ozubenými koly, sekundární převod řemenem.

Podvozek: dvojitý kolébkový rám, přední teleskopická vidlice o průměru 41 mm, zdvih 135 mm, zadní kyvná vidlice, zdvih 110 mm. Brzdy kotoučové, vpředu jednoduchá o průměru 298 mm se čtyřpístkovým třmenem, vzadu jednoduchá o průměru 298 mm s jednopístkovým třmenem. ABS. Kola vyplétaná. Pneumatiky Bridgestone se špalkovým dezénem 100/90 19M/C vpředu a 140/80 R17M/C vzadu. Rozvor 1575 mm, světlá výška 145 mm, výška sedla nad zemí 830 mm. Pohotovostní hmotnost 252 kg. Objem palivové nádrže 13 litrů.

Barevné provedení: Racing Red, Yamaha Black

Základní cena včetně DPH: 274 990 Kč