Test Aprilia Dorsoduro 900 ABS/ASR 2018: vášnivá Italka

Publikov�no: 26.4.2018

Za?~Yazeno v:

Testy

Autor:

Gabriela Pospíšilová

Aprilia Dorsoduro 900 srší energií, stačí brnknout o plyn a ona okamžitě vypálí, jako závodní chrt. Už jsem ráda, že jsem ji vrátila, jinak bych jistojistě přišla o řidičák. Ale víte, co je nejhorší? Mně se po ní každý den stýská!

Aprilka vám po prvních kilometrech navždy přiroste k srdci. Můžete na ní jezdit jakkoliv, jenom ne pomalu, to zkrátka a jednoduše nejde. S Aprilia Dorsoduro 900 je radost jezdit. Hravě se propletete městem, díky jejím štíhlým proporcím a neobyčejnou mrštností pro vás dopravní zácpa nebude na obtíž, neboť mezi auty hladce projedete jako nůž máslem. A to počkejte, až vyjedete za brány velkoměsta. To teprve bude to pravé rodeo!

Pokud si někdo pořizuje supermoto, tak je to hlavně kvůli jeho univerzálnosti. Nejenom, že s ním můžete denně dojíždět do práce, ale co máte zcela jistě zaručené, je absolutní vyžití s notnou dávkou adrenalinu. Budete si přát, aby ta vaše cesta nekončila a měla dvakrát více zatáček než má. Tohle všechno Dorosuro splňuje a k tomu i svěží design, který je vlastně téměř neměnný od roku 2008, kdy poprvé vyjela z bran továrny v italské Noale Aprilia Dorsoduro 750. Nevidím jediný důvod, proč ho měnit, je dynamický, svěží, líbivý a vlastně tak nějak pořád nadčasový a no a navíc podle něj poznáte, o kterou modelovou řadu jde, stejnou štábní kulturu totiž dodržuje i silnější Aprilia Dorsoduro 1200.

Dominantu tu hrají trubkový rám z oceli ve sportovní červené barvě s bočními komponenty vyrobenými z hliníkové slitiny. Klasické Dorsoduro je v černé barvě, ale novinkou je kombinace černé se stříbrnou nazvaná Adrenalic Silver a tenhle název je absolutně všeříkající. Aprilce tyhle barvy přesně sedí na tělo a podtrhují divokou náturu motocyklu. Vše ještě dolaďují sportovní paprsková kola v černé barvě. No uznejte sami, tahle Italka má pěkné proporce.

Novinkou u Dorsodura je digitální TFT displej, který je přehledný, dostatečně velký a rychle si na něj zvyknete. Po čase zjistíte, že je vlastně i docela jednoduchý a přizpůsobený vašim potřebám. Velkými číslicemi je vidět aktuální rychlost a také zařazený rychlostní stupeň, nad nimi je kostičkový otáčkoměr, který je doplněný o světelné diody. Jakmile protnete hranici 8000 otáček, rozsvítí se v levém a pravém horním rohu žluté světlo a pokud dosáhnete maxima, hrozivě se k němu připojí i červená kontrolka a buď musíte zvolnit, nebo tam dát vyšší kvalt. Veškeré údaje na displeji jsou dobře vidět i za plného slunce.

Štíhlou siluetu motocyklu dolaďuje úzká dvanáctilitrová nádrž a na ní navazující sedlo, které na první pohled vypadá značně nepohodlně, ale je to pouze zdání, ani po celém dni za rovnými řídítky jsem si na něj nestěžovala. Dokonalá je zejména zadní část motocyklu s dvojicí koncovek výfuku pod sedlem, mezi nimi je umístěno koncové světlo a to vše dohromady vypadá skvěle, možná až rebelsky skvěle. K tomu navíc sedíte vzpřímeně, lehce nakloněni dopředu, nohy máte pohodlně poskládány pod sebou a cítíte se uvolněně. Pro jízdu to byl skvělý posaz, díky němu a rovným řídítkům se vám Dorsoduro tak lehce ovládalo, až se tomu ani nechce věřit.

Perfektní svezení vám zaručí dvouválcový motor, ale také podvozek s přední plně stavitelnou USD vidlicí a se zadním postranním tlumiči, u kterého jste si mohli nastavit předpětí a útlum. Dorsoduro je lehce ovladatelné, díky kratšímu rozvoru zvládá rychlé změny směru jízdy a je až neskutečně čitelné. Můžete se na něj bez obav spolehnout i ve vyšší rychlosti a prožívat s ním extázi po každém průjezdu zatáčky. Tak snadno se do ní pokládá a ta rozkoš, kterou prožíváte po přidání plynu, který vás z ní vytáhne ven, to se ani slovy nedá popsat. A když k tomu ještě přidáte kousavé brzdy, které mají okamžitý nástup a nevadnou, co víc si můžete přát? Snad jen slunečné počasí každý den, bezednou nádrž a prázdnou silnici.

Srdcem Dorsodura je kapalinou chlazený véčkový dvouválec o obsahu 896,1 ccm, tenhle temperamentní Ital zabírá už od nízkých otáček, libuje si ve středních a rychlostí blesku ho dostanete až do maxima. Motor nevyžaduje zkušeného jezdce, skvěle si s ním poradí i nováček a dokonce vám odpustí pár začátečnických chyb. Maximální krouťák 90 Nm nastupuje při 6500 1/min a spolu s výkonem 96 koní máte zaručený pořádný zátah. Bude vás bavit hrát si s motorem, zkoušet, kam až vás to pustí a budete, stejně jako já, mile překvapeni, jak pružně se tento motor chová.

Můžete také využít jednu ze tří přednastavených map, Rain, Tour a Sport. Po městě jsem používala nejvíce Tour, je klidnější a přesto má dostatek síly na rychlé reakce. Mimo město jsem pomocí voliče na pravém řídítku, které je snadno dostupné i pro dívčí ruku, změnila mapu na Sport. Je poněkud ucukanější v nižších otáčkách, ale pokud je držíte nad hranicí 4000 1/min, pak vás odmění vynikající reakcí a to teprve, co umí, když protnete hranici 6000 1/min. Maximální rychlost je kolem 180 km/hod, ale ono díky tomu, že máte minimalistický plexi štít, tak vás to ani nebude do těchto hodnot lákat. Ideální je do 130 km/h. To už se dostávám k tomu, že tahle motorka není moc dobrým výběrem na hltání kilometrů po dálnici, je stavěná k tomu, že s ní budete vybíjet adrenalin na klikatých silničkách.

Ostatně ona ani dvanáctilitrová nádrž není vhodná pro dálkové cestovatele. Když se budete hodně držet, tak s ní nějakých 200 kilometrů najedete, já víc jak 160 km nedala, ale nijak zásadně mi to nevadilo. Na odpolední výlet je to dostačující a pokud jedete svižně, jste docela rádi, že musíte zastavit a odpočinout si. Zaručeně se vám bude líbit hladký chod spojky, která je hydraulicky ovládaná. Dorsoduro dostalo do výbavy povinné ABS, ale také kontrolu trakce, kterou můžete nastavit ve třech stupních úrovně, anebo ji, stejně jako ABS, zcela vypnout.

S Aprílií Dorsoduro 900 jsem se sžila během okamžiku, zamilovala jsem si její hravost a energičnost. Tak nějak mi připomínala mně samou, když mi bylo o dvacet let méně a vlastně já se s touhle „bláznivou“ motorkou do těch let vrátila. Byla radost s ní jezdit, jakmile venku vysvitlo sluníčko, svrběly vás ruce a už jste přemýšleli, které zatáčky s ní ten den vymetete. Pokud hledáte motocykl, se kterým se budete bavit, tak tenhle italský motard je pro vás jako stvořený a cena necelých 260 tisíc korun mi přijde přijatelná. Já bych jej chtěla, a moc!

Technické údaje:

Motor: kapalinou chlazený vidlicový dvouválec do V (90°) se čtyřmi ventily na válec. Vrtání a zdvih 92 x 67,4 mm, zdvihový objem 896,1 ccm, kompresní poměr 11 : 1. Největší výkon 70 kW při 8750 1/min, největší točivý moment 90 Nm při 6500 1/min. Elektronické vstřikování, tlakové oběžné mazání, elektrické spouštění a el. digitální zapalování.

Pohonné ústrojí: Primární převod ozubenými koly, sekundární převod řetězem, mokrá vícekotoučová anti-hopingová spojka, šestistupňová převodovka.

Podvozek: příhradový trubkový ocelový rám, přední plně nastavitelná USD vidlice, průměr nosníků 41 mm, zdvih 160 mm, zadní plně nastavitelná přímo přikloubená pružicí a tlumicí jednotka, zdvih 160 mm. Brzdy kotoučové Brembo, vpředu dva lehké ocelové plovoucí kotouče o průměru 320 mm, radiální čtyřpístkové třmeny, vzadu lehký ocelový pevný kotouč o průměru 240 mm s dvoupístkovým třmenem. Kola litá hliníková, bezdušové pneumatiky. Pneumatiky 120/70 ZR 17 vpředu a 180/55 ZR 17 vzadu. Rozvor 1515 mm, výška sedla nad zemí 870 mm, pohotovostní hmotnost 212 kg, objem palivové nádrže 12 litrů.

Barvy: stříbrná/černá Adrenalic Silver, klasická černá Black

Základní cena vč. DPH: 258 900 Kč