Z historie závodu na Sachsenringu

• Publikov�no: 3.7.2019
• Za?~Yazeno v:
  • Sport
• Autor:
  • Jiří Mikšík

Nadcházející víkend se opět bude závodit na německém okruhu Sachsenring v blízkosti města Chemnitz, konkrétně bude dějištěm devátého letošního závodu MotoGP městečko Hohenstein-Ernstthal a jeho okolí.

Během třech dnů se očekává návštěva přes 200.000 fanoušků. V posledních deseti letech pouze jednou navštívilo GP Německa méně než 200.000, 2011 naopak jsme zažili divácký rekord na novém Sachsenringu, když přišlo 230.133 motocyklových nadšenců.

Historie Sachsenringu a Grand Prix Německa

První závod se zde konal 1927, trať tehdy měřila 8,7 kilometrů a vedla po normálních silnicích v okolí. 1934 se konal první závod „Große Preis von Deutschland“, o tři roky později získal oficiální jméno Sachsenring. Po ukončení druhé světové války se začalo opět závodit na starém okruhu, a to poprvé v roce 1949. Tehdejší závod shlédlo tehdy 400 000 diváků. Dvanáct let ale trvalo, než se vrátil na tento okruh světový šampionát, pod názvem „Große Preis der DDR“. A o mistrovské body se zde závodilo až do roku 1972.

Mezitím se ovšem Grand Prix Německa jezdila v tehdejším západním Německu. První Velká Cena se jela na okruhu Solitude v roce 1952, kterou shlédlo 400.000 diváků a viděli vítězství Ira Rega Armstronga v závodech kubatur 350cc a 500cc s motocyklem Norton. Nadšení domácí fandové ovšem měli obrovskou radost, neboť Rudi Felgenheier vyhrál v závodě třídy 250cc na DKW a Werner Haas vyhrál závod 125cc na NSU. West Grand Prix Německa se tak konala každý rok od roku 1952 až do roku 1990, kdy se Východní a Západní Německo spojilo ve sjednocené Německo. Dějištěm za tuto dobu byly čtyři různé okruhy: Solitude, Schotten, Nurburgring a Hockenheim.

Na Sachsenringu se oficiálně přestalo jezdit o světové body 1972, údajně z bezpečnostních důvodů. To ale nebyla úplná pravda, důvodem bylo vítězství západního Němce Dietera Brauna v roce 1971, kdy velká většina diváků zpívala spontánně západoněmeckou hymnu, což vedení komunistické NDR prostě nemohlo přenést přes srdce. Navíc už během závodu samotného občané tehdejšího NDR fandili závodníkovi z NSR a to z politických důvodů nebylo vůbec akceptovatelné. Na Sachsenringu se ovšem závodilo dále, nejvyšší ligou byl tkzv. «Pohár míru a přátelství», až poslední závody na národní úrovni se konaly v roce 1990. Trvalo to až do poloviny 90. let, než se začalo závodit na permanentním závodním okruhu. Od sjednocení v roce 1991 až do 1994 se závodilo na okruhu Hockenheim, následovaly tři roky závodů na Nürburgringu a od roku 1998 se začala psát nová historie Sachsenringu a od té doby se zde nepřetržitě koná Grand Prix Německa.

Layout okruhu

S dřívějším okruhem dlouhým 8,7 kilometrů nemá aktuální Sachsenring skoro vůbec nic společného. Trať byla zkrácena na 3,671 km a je s velkým odstupem nejkratším okruhem v kalendáři MS-Grand Prix. Obsahuje celkem 10 levých zatáček a 3 pravé.

Charakteristickým rysem pro Sachsenring jsou hodně velké výškové rozdíly. Velmi charakteristický je úsek Omega, tedy od druhé až do páté zatáčky. Čtvrtá zatáčka otevírá sérii sedmi levých zatáček, než se jezdci dostanou do hodně diskutované zatáčky jedenáct. Jako «vodopád» je přezdívána část s pravou vracečkou, vedoucí pak velmi příkře dolů. Pravá strana pneumatik je zde na začátku do této pasáže z důvodu předchozích levých zatáček hodně studená a to vedlo v minulých letech k hodně pádům.

Statistika

Rekordními vítězi na Sachsenringu jsou v «premier class» Giacomo Agostini, ten zde od roku 1967 až 1972 vyhrál šestkrát v řadě, stejně jako současná světová #1 Marc Marquez, ten vyhrál šestkrát v řadě závod «premier class» v letech 2013 až 2018. Čtyřikrát zde vyhráli závod «premier class» Valentino Rossi a Dani Pedrosa.

Co se týká počtu vítězství napříč kubaturami, tak Giacomo Agostini vyhrál na Sachsenringu celkem 10x! - 4x 350 ccm a 6x 500-ky. Celkem 9x zde trumfoval v kubaturách 250, 350 a 500 ccm nezapomenutelný Brit Mike Hailwood, stejně jako Marc Marquez, ten ovšem vyhrál 9x v řadě!: V roce 2010 závod 125-tek, 2011 a 2012 v Moto2, a dále šestkrát závod MotoGP. Z dalších současných jezdců má pak Valentino Rossi 5 trumfů (250 ccm a MotoGP).

Z domácích jezdců zde vyhráli za celou dobu pouze tři jezdci: Prvním byl východní Němec Ernst Degner 1961 v závodě 125 ccm, o deset let později Dieter Braun v 250ccm. A tím zatím posledním byl Sandro Cortese , ten v roce 2012 vyhrál závod Moto3, ten jako jediný lokalmatador vyhrál už na novém Sachsenringu.

Jinak na novém Sachsenringu - kromě už zmiňovaného vítězství Corteseho - stáli z domácích jezdců na stupních následující piloti: Ralf Waldmann byl třetí v v roce 1999 (250 ccm), Steve Jenkner rovněž třetí v roce 2002 (125 ccm), Stefan Bradl skončil druhý v roce 2008 (125 ccm), Sandro Cortese třetí v roce 2010 (125 ccm), Stefan Bradl byl druhý v roce 2011 (Moto2). Ovšem dvakrát stál na stupních vítězů také další Němec, Jonas Folger byl 2016 odmávnut druhý v Moto2 a 2017 dokonce druhý v «premier class» MotoGP!

Z české historie na Sachsenringu

17. července 1966 zde vyhrál závod královské kubatury půllitrů František Šťastný s českým motocyklem Jawa-CZ a je to doposud jediné vítězství českého jezdce v královské kubatuře vůbec. Tento den jel náš jezdec celkem tři závody (stejně jako Mike Hailwood), 250-ky dojel český jezdec s motocyklem ČZ jako šestý, 350-ky ukončil na Jawě druhý před dalším Čechem, třetím Gustavem Havlem, když závod vyhrál Giaccomo Agostini s MV Agustou. V závodě půllitrů na 20 kol nejdříve odpadl pro poruchu své Hondy po 5 kolech Hailwood a na čele jezdil suverénně Agostini s motocyklem MV Agusta, který v 17. kole předjel o celý okruh i našeho Štastného. Pak však ředitel závodu Hans Zacharias udělal chybu a odmávl závod o kolo dříve, ovšem to už Agostini havaroval. Šťastný byl do závodu znovu poslán, pak ale bylo rozhodnuto, že bude platit pořadí po 19 kolech a tak vyhrál náš «šťastný» František Šťastný na Jawě před dvěma australskými Jacky, Findlayem (Matchless) a Ahearnem (Norton). Byl to poslední ze čtyř vítězných závodů našeho Františka Šťastného v závodech Grand Prix.

O tři roky později, přesně 14. července 1969 - letos to tedy bude 50 let - havaroval během sobotního dopoledního tréninku na Velkou cenu východního Německa britský tovární jezdec Jawy Bill Ivy. Na jeho čtyřválcové Jawě 350cc se údajně zadřel píst - podle některých svědků nehody si ale Ivy těsně před havárií za jízdy upravoval helmu - snad ji měl dokonce i sundanou - i s brýlemi a v té chvíli se mu zablokovalo zadní kolo a na následky zranění hlavy a hrudníku za 3 hodiny v nemocnici skonal......(zdroj: Motorsportmemorial (Bill Ivy biography od Nanni Dietrich). Tím nastala postupně „doba temna“ pro českou silnici na hodně dlouhou dobu, trvající bezmála 30 let!

V novodobé historii zde Lukáš Pešek obsadil 3. místo v roce 2006 v kubatuře 125 ccm.

• Přidat komentář +
• Publikováno: 3.7.2019
• Zařazeno v:
  • Sport
• Autor:
  • Jiří Mikšík