R.I.P. Juro 
- Publikovno: 16.8.2022
- Za?~Yazeno v:
- Autor:
Poslední rozloučení s panem Jiřím Mrkývkou, který nečekaně zemřel koncem minulého týdne, se koná v pondělí 22. srpna ve 14.45 hod. v brněnském krematoriu.
«Mrkývkovi» měli snad kola dané do vínku už od sudiček: Otec Jiřího Mrkývky, tedy Leoš, závodil sice na kole, ale za motorovými vodiči. A to se mu stalo osudné!
V srpnu 1951 byla odbornou komisí vyslanou cyklistickým ústředím ČOS oficiálně uznána brněnská cyklistická asfaltová klopená dráha, dříve známá pod názvem „Bauerova rampa“ – tehdy ještě hliněná, a nic tak nebránilo tomu, aby se zde 9. září 1951 jely první závody.
A v rámci dvoudenního závodění o titul mistra České republiky se konaly také závody za motorovými vodiči. V první rozjížďce na 20 kol vyhrál jundrovský Leoš Mrkývka časem 10:14,8 min před klubovým kolegou Watzkem (10:21,2) a Trantou z cyklistického oddílu Šverma Jinonice (10:29,6).
V té druhé zvítězil Tranta časem 9:39,6 před dvěma jundrovskými cyklisty Kmentou (9:39,6) a Watzkem (10:00,4). Tento závod, který sledovalo po oba dva dny celkem 16 000 diváků, byl také posledním závodem pro brněnského lokalmatadora Leoše Mrkývky, který havaroval.
I tentokráte jel sice jundrovský cyklista na první pozici. Přibližně v polovině závodu měla jeho přední guma pomalý defekt a Leoš Mrkývka tak nebyl na vodicí rolně kolmo, nýbrž najel v zatáčce u silnice do rolny vodícího motocyklu zleva. Následoval pád na pravý spánek a s těžkým zraněním byl převezen do brněnské úrazovky, kde o 3 dny později svému zranění bohužel podlehl.
Ale pojďme k panu JIŘÍMU MRKÝVKOVI I. Ten závodil rovněž na kole, a to opět za Jiskru Jundrov, kterou vedl populární Olin Ondráček, známý všem jako Talácek. V šedesátých letech existovaly v Brně kromě Jiskry Jundrov také oddíly jako Lokomotiva Horní Heršpice, nebo Favorit Brno.
Mezi jeho oddílové kolegy patřili třeba bratři Komoňové, Jarek Vítámvás a především Mirek Vymazal – pozdější čtyřnásobný mistr světa v tandemech. Jelikož ale mládežnickou cyklistiku v Brně opanovali v tu dobu hlavně hvězdy brněnského Favoritu Jirka Mikšík, Jarda Bláha nebo Mirek Nekvapil, tak Jirka Mrkývka I. brzy přešel od kola na motorky - aspoň tak se to píše v kronice Nového Lískovce, kde Jirka skoro celý život žil.
Svou motocyklovou kariéru začal v roce 1972 – P6 v Břeclavi – přebor Moravy, chcete-li jinak tak to byl přebor ČR B. První velké vítězství zaznamenal v roce 1976, kdy vyhrál volnou třídu v Městci Královém. Mimochodem právě za ně dlouho závodil.
Jiří Mrkývka I. se ovšem brzy stal v sedmdesátých létech hvězdou československé silnice a především na své soukromé Yamaze 250 dokázal vyhrát několik závodů, a nebylo snad závodního víkendu, kdyby nestál na bedně – pochopitelně na závodech především v zemích tehdejšího socialistického tábora – ovšem dařilo se mu také v “Poháru míru a přátelství”.
Účast v závodech mistrovství světa se u něho omezila pouze na brněnskou “Velkou Cenu” a zde se svou soukromou Yamahou – dovezenou hodně tajně z tehdejšího západního Německa – moc šancí pochopitelně neměl a velkým úspěchem tak byla už i samotná kvalifikace do hlavního závodu.
Ovšem v československém šampionátu patřil Jiří Mrkývka I. k absolutní špičce. Zřejmě nejlepší závod kariéry pak odjel ve Velkém Meziříčí 1977, kdy s postarší Yamahou 250 ccm doslova “vyučil” oba tovární jezdce JAWY Bohumila Stašu a Petera Baláže a tento závod vyhrál!
Jiří Mrkývka I. závodil v domácím šampionátu v letech 1974 a dále 1977-1981. Zatímco v tom prvním roce závodění – 1974 – z toho byla s motocyklem ČZ za P20 v Jičíně a P13 ve Žďáru nad Sázavou až celková P23, tak o tři roky to už bylo úplně jiné kafe:
V dlouhodobě parádní třídě dvěstěpadesátek byli před sezónou 1977 dva jasní favorité – Staša a Baláž s továrními motocykly JAWA. Ovšem Mrkývka jim byl s privátní Yamahou více než zdatným soupeřem a v už jmenovaném Velkém Meziříčí je oba dva ve skvělém závodě, na který se dodnes vzpomíná, také porazil. V úvodním závodě celé sezóny v Novém Mestě n. Váhom byl sice odmávnut až na P11, ale vše hned o dalším závodním víkendu v Kopčanech, kde mu patřila bedna za P3. V oblíbeném Žďáru si o jedno místo polepšil, porazil ho pouze Staša. V Jindřichově Hradci se na stupně nevešel, kromě obou továrních pilotů se totiž před něho dostal i Jirka Král. Pak přišlo už jmenované Velké Meziříčí a šachovnicový praporek odmávnul pořadí: Mrkývka, Staša, Baláž. V sezonním finále v Hradci Královém se pak rozhodovalo jak o pořadí v závodě samotném, tak i o celkovém pořadí v roce 1977. Vyhrál Peter Baláž před Bohoušem Stašou a Jiřím Mrkývkou. Po sečtení všech bodů pak sezóna 1977 skončila následovně: Staša se stal mistrem se ziskem 115 bodů, druhý skončil Baláž s 110 body a třetím byl Mrkývka, jenž nasbíral bodů 97.
O rok později – 1978 – si Jiří Mrkývka celkově polepšil na stříbrný stupeň, bylo by ale nespravedlivé zapomenout, že JAWA se z domácího šampionátu oficiálně stáhla, a své tovární motocykly dala k dispozici soukromníkům, resp. dvěma průměrným Britům Eddiemu Robertsovi a Davidu Hickmanovi. Zatímco Baláž se s velkou podporou Drátoven Hlohovec vrátil ke své oblíbené Yamaze, tak Staša závodil v kubatuře 250 ccm s novým motocyklem VABSTA, což byl společný projekt Bohumila Staši a Vaňouse. A tak Baláž v šampionátu suverénně zvítězil – titul si zajistil už v předposledním závodě, přičemž bronz patřil dalšímu Slovákovi, Rookiemu Pavolu Dekánkovi taky na motocyklu Yamaha, po Emanuelovi Quirenzovi. Mrkývka dojel druhý v úvodním závodě ve Žďáru, přidal P5 v České Třebové a v Velkém Meziříčí byl opět odmávnut na P2 – výsledkem tak bylo celkově stříbro v šampionátu.
Na mezinárodním závodě v Banské Bystrici skončil v kubatuře 250 ccm na P4, před ním se umístili Maďaři János Drapál, Károly Juhácz a Čech Jaroslav Franc – všichni na motocyklech Yamaha.
Skvěle si ale vedl Mrkývka ve stejné sezóně i v seriálu “Pohár míru a přátelství 1978“. Ten se jel na čtyřech okruzích: 2x u nás (Banská Bystrica a Hradec Králové) a 2x v NDR (Sachsenring a Frohburg). Kromě těchto dvou pořadatelských zemí startovali ještě skvělí Maďaři, Poláci a Kubánci, překvapivě chyběli jezdci ze Sovětského svazu. Celkově skončil Mrkývka na fantastickém bronzovém stupínku v kubatuře do 250 ccm. Porazili ho pouze čtyřnásobný vítěz závodů Grand Prix Maďar János Drapál s motocyklem Yamaha patřící budapešťskému klubu Honvéd (obdoba naší Dukly) a náš Jan Bartůněk s továrním motocyklem JAWA po Stašovi či po Balážovi. Svým bodovým ziskem 77 bodů přispěl Mrkývka velkou měrou k celkovému vítězství Československa v roce 1978.
Na další sezónu – 1979 – by Mrkývka sr. nejraději zapomněl, když cílovou šachovnici viděl pouze v prvních dvou úvodních závodech sezóny: V Městci Královém mu patřila P7, v Novém Mestě n. V. byl odmávnut na P8 – celkový výsledek tomu odpovídal – až P18. Ovšem náš jezdec si vyzkoušel i třídu vyšší, na oblíbeném okruhu ve Velkém Meziříčí skončil na P5 a to mu zajistilo v domácím šampionátu P23.
A nedařilo se mu ani v PMP 1979, celkově P12 rozhodně neodpovídala jezdeckému umění našeho závodníka z Nového Lískovce, kde se kolem jeho domu pravidelně proháněli jezdci bojující o body do mistrovství světa. Přesto Čechoslováci, i zásluhou Mrkývkových bodů (přispěl 29 body), obhájili své prvenství z minulého roku.
V sezóně 1980 se už věnoval Mrkývka oběma kubaturám naplno: V té slabší skončil celkově sedmý, v té silnější pak o dvě místa níž, tedy na P9. Ve dvěstěpadesátkách viděl cílový praporek dvakrát, na P5 se umístil v Kopčanech a na “svém ” okruhu v Meziříčí skončil na bedně, jako bronzový za P3. A že je Velké Meziříčí opravdu okruhem zaslíbeným, dokázal ve třistapadesátkách, kde si přijel pro stříbrný věnec za druhé místo v cíli.
V PMP 1980 byli bezkonkurenční Maďaři, naši skončili na P2 s náskokem pouhých 7 bodů na třetí tým, tedy jezdce z NDR. A možná právě 16 Mrkývkových bodů rozhodlo o stříbru našeho reprezentačního družstva, které se muselo obejít bez Baláže, Staši, Dekánka a Fendricha – ti celkem oprávněně nechtěli se svými drahými, ale soukromými, motocykly reprezentovat.
V jeho bohužel poslední sezóně – 1981 – se Mrkývkovi nejstaršímu nedařilo: Nejen kvůli nešťastné havárii na severu naší republiky, ale ani v republikovém šampionátu. kde ve dvěstěpadesátkách nebodoval a v silnější kubatuře si na své konto pouze jedno čtvrté místo v úvodu sezóny v Městci Královém, což znamenalo v konečném pořadí celkově P13.
PMP 1981 znamenal z pohledu československé reprezentace nejen ústup ze slávy díky stárnoucí technice, ale byl poznamenán i tragickou smrt reprezentanta Heinricha Kurthy. Ten se bohužel zabil 11. července na Sachsenringu! A jelikož Sověti, pardon estonští Tallinci, začali dovážet z Finska motocykly Yamaha, tak se také prosadili i v hodnocení národů. Ve své poslední závodní sezóně byl opět Mrkývka dodavatelem bodů, tentokrát jich získal 18.
Stop jeho skvěle nastartované závodní kariéře ale vystavil brutální pád na závodech “Okolo Těrlické přehrady” v roce 1981. Se zlomenou levou nohou a pochroumanou páteří ležel dva měsíce v Karviné a potom ještě osm měsíců v brněnské úrazovce. Nohu mu celkem patnáctkrát! operovali a až do své smrti ji nemohl pořádně ohnout.
Po tomto zranění ale nevydržel «Mrkva» dlouho bez motorek!
Založil první ryze český soukromý tým a začal se věnovat závodům motocyklů co nejvíce podobných těm sériovým, jako manažer superbikového týmu: Jeho syn Jiří Mrkývka II. závodil s motocykly Kawasaki ZXR75, Honda RC45, Ducati 916, Ducati 996, Ducati 996 RS, Ducati 998 RS, Ducati 999 RS a na pneumatikách Dunlop, Michelin a Pirelli a absolvoval celkem 135 závodních jízd v šampionátu WorldSBK, ve kterých získal symbolických 23 mistrovských bodů.
Ovšem ani ukončení kariéry syna Jiřího neznamenalo odchod do důchodu, byl zde přece vnuk Jiří Mrkývka III. a ten úspěšně pokračoval v závodní kariéře «Dynastie Mrkývků». A bez obrovské podpory «šéfa klanu», tedy Jiřího Mrkývky nejstaršího, by to rozhodně nešlo.
V panu Jiřím Mrkývkovi v sobotu odešla legenda brněnského sportu, a to nejen motocyklového!, a všem zůstane v paměti jako člověk, který sportu na dvou kolech obětoval celý svůj život.
R.I.P. kamaráde Juro!
- Přidat komentář 4
- Publikováno: 16.8.2022
- Zařazeno v:
- Autor:
Nejnovější články
Promo
