Kamarádi Gary Hocking a Tom Phillis

• Publikov�no: 24.3.2020
• Za?~Yazeno v:
  • Sport
• Autor:
  • Jiří Mikšík

V roce 1960 začala skvělá, ale bohužel hodně krátká sportovní kariéra rodáka z Walesu Garyho Hockinga, který ale celou svou kariéru závodil za Jižní Rhodésii. Byl mistrem Jižní Afriky s privátním Nortonem o objemu 500 ccm.

Za italskou MV-Agustu startoval v kubaturách 125, 250 a 350 ccm v sezóně 1960 v závodech mistrovství světa. Ve stejném roce se mu podařilo vyhrát na Isle of Man první závod Grand Prix (250 ccm). A ve všech třech kubaturách, ve kterých závodil, získal pro svého nového italského zaměstnavatele titul vice-mistra světa.

Po ukončení motocyklové závodní činnosti Johna Surteese (GB) na konci sezóny 1960 se stal Hocking #1 ve stáji hraběte Agusty. A stejně jako jeho předchůdci se mu podařilo 1961 stát se dvojnásobným mistrem světa v obou nejvyšších objemových kubaturách.

Mezitím se ale do podvědomí všech, pomalu ale jistě, dostával nejlepší privátní jezdec této doby Mike Hailwood (GB). Pro závod GP Cenu národů v Monze obdržel «Mike the Bike», tedy Hailwood poprvé tovární motocykl z Gallarate a stal se tak továrním pilotem a týmovým kolegou Rhodésana. To se ale vůbec nelíbilo Hockingovi, navíc se do hry vložil finančně silný Mikeho otec Stan a řada rozhodnutí v týmu se tak změnila ve prospěch Brita Hailwooda. To se samozřejmě negativně odrazilo na vzájemném vztahu mezi oběma továrními jezdci.

Ostatně v tehdejším paddocku měl Stan Hailwood přezdívku «peněženka», neboli «náprsní taška». To ale prosím neberte negativně, prostě Hailwood sr. chtěl jen peněžně podpořit velký jezdecký talent svého syna.

Premiéra sezóny v obou nejsilnějších objemových kubaturách se konala 1962 na Isle of Man. A Garymu Hockingovi připravila TT v tomto roce nepříjemné zážitky: Už v tréninku zažil opravdu hrůzostrašný High-Speed Crash. Dopoledne kolidoval se svým krajanem Grahamem Smithem (Norton) nedaleko úseku Ballaugh Bridge. Oba jezdci havarovali, motocykl MV-Agusta se ocitl v plamenech a byl zničen. Hocking sám byl transportován do nemocnice s pohmožděninami. Neuposlechl ale pokynů lékařů a opustil nemocnici.

V následujících závodech Junior- a Senior nabídlo tovární duo MV-Agusty neuvěřitelné souboje a velké show. V jednom z nejdramatičtějších závodů historie TT porazil Hailwood v závodě Junior v posledním kole Hockinga, který ale už nemohl kvůli technickým problémům zpětně zaútočit.

Bohužel závod byl zastínen smrtelnou havárii Toma Phillise (AUS). Ten havaroval ve 2. kole v úseku Laurel Bank se svou Hondou. Hocking tak ztratil ve Phillisovi dalšího velkého přítele ve světě rychlých motorek.

Přes velké bolesti po pádu v tréninku a přes frustraci ze smrti australského mistra světa se Hocking zúčastnil závodu Senior. Tentokrát stálo na jeho straně i potřebné štěstí, tedy na rozdíl od roku minulého, kdy ho problémy s motorem připravily o úspěch. Vyhrál a to ještě v novém traťovém rekordu, za ním dojeli Ellis Boyce a Fred Stevens (oba GB), zatímco Hailwood po problémech se spojkou obsadil místo 12.

Vraťme se ale k sympatickému a skromnému Australanovi Tomu Phillisovi. Ten v úvodních závodech skončil v pondělí na Isle of Man jako třetí v závodě kubatury Lightweight, ve středu dopoledne se stejným umístěním mohl pochlubit v závodě 125-tek.

Následoval tragický závod Junior-TT. V programu byl sice uveden Redman se startovním číslem #7, „but for unknown reasons he was a nonstarter“, ale místo něho se objevil na startovní ploše Tom Phillis s číslem #1 a pilotoval tak jeden ze dvou motocyklů Honda s objemem 285 ccm, ten druhý je v tomto závodě létající Skot Bob McIntyre. Po prvním kole vedli těsně Hailwood a Hocking se svými čtyřválci MV, těsně sledováni Phillisem, ovšem jeho motorka měla už v úseku Braddan Bridge slyšitelnou poruchu zapalování. Na dalším úseku už Australan chyběl a jelikož se odmlčel i hlasatel, tam všichni tušili, že se stalo něco hrozného. A jelikož ani v dalších hodinách se jeho jméno v rozhlase neobjevovalo, tak se všichni obávali toho nejhoršího, navíc se rozšířila zpráva, že Tom Phillis v úseku Laurel Bank tvrdě havaroval.

Tato tragédie měla ve své podstatě ještě jednu nešťastnou osobu v podobě Jima Redmana, ten nejenže doporučil Hondě svého kamaráda Toma Phillise, ale původně měl startovat právě on. Protože ale Rhodésan Redman okruh TT nikdy neměl v lásce, tak mu pro závod přenechal svůj motocykl. Po oznámení smrti nebohého Phillise chtěl Redman zanechat okamžitě závodní kariéry, pak si ale vše rozmyslel. Na titulním snímku jsou Tom Phillis a Jim Redman.



Druhou tragickou osobou zapletenou do celého případu byl další Rhodésan Gary Hocking - na snímku úplně vpravo. Ten sice následující závod Senior-TT vyhrál, ale potom okamžitě opustil svůj sedlo svého závodního motocyklu a okamžitě odjel do Itálie k hraběti Agustovi se žádostí, aby ho uvolnil ze smlouvy s italskou továrnou.

Hrabě Domenico Agusta byl velmi benevolentní a přání Garyho Hockinga 15. června 1963 vyhověl. Rhodésan Hocking přestal závodit na motocyklu - dle jeho názoru se staly tyto závody příliš nebezpečnými - a začal jezdit závody automobilů. První závod absolvoval 26. srpna s vozidlem Lotus 18/21 Climax a skončil čtvrtý. Po skončení evropské sezóny následoval atraktivní Springbock Cup v Jižní Africe. 15. prosince skončil při GP Kylami čtvrtý, před ním se umístili pouze Jim Clark, Trevor Taylor a John Surtees.

21. prosince 1962 havaroval Hocking při tréninku tragicky na okruhu Westmead Circuit v blízkosti Durbanu, když ztratil kontrolu nad svým vozidlem v rychlosti přes 160 km/h se dostal mimo trať. Na cestě do nemocnice ve svých teprve 25 letech těžkým zraněním podlehl. Teprve po mnoha letech se dostala na veřejnost zpráva z nejbližší Hockingovy rodiny, že jeho havárie nebyla důsledkem jeho jezdecké chyby či technického problému vozidla, nýbrž že Hocking prodělal nenadálou ledvinovou koliku.

Jeho pohřeb se konal 2. ledna 1963 v jeho rodném městě - tedy v Newportu (Wales). Zúčastnili se ho i prominentní političtí představitelé tehdejší Rhodésie.

Garyho Hockinga si dobře pamatují i diváci naši Velké Ceny Československa na starém okruhu: 1958 zde stál poprvé na stupních vítězů, když skončil druhý v závodě 350-tek, s Nortonem. O rok později stál Hocking v Brně na startu ve třech kubaturách a vždy dokončil závod na pozici, znamenající stupně vítězů: „Dvěstěpadesátky měly velmi dramatický průběh. Vedoucí duo, Němec Degner a Rhodésan Hocking – oba na MZ-RE, musí brzo do depa. Zatímco vítěz stopětadvacítek Degner už z něho nevyjede, tak Garry Hocking se vrací, a sice na 20. místě. Smůlu má i nový vedoucí jezdec závodu, František Šťastný, jeho Jawě nevydržela zadní pneumatika. A tak se do čela dostává strakonický Standa Malina, ale i on odstupuje pro poruchu své „čízy“. V posledním kole předjíždí slovenský jezdec František Srna s motocyklem ČZ-OHC doposud vedoucího Horsta Kassnera s NSU a vítězí. Po skvělé stíhací jízdě končí nakonec jako třetí Garry Hocking.“

Třistapadesátky byly jasnou kořistí Františka Šťastného, i když ho ze začátku trochu „zlobil“ Novozélanďan John Hempleman na Nortonu, který nakonec dojel druhý. A Rhodesan Garry Hocking skončil už podruhé během jednoho dne na „bedně“.

Půllitry ovládl Australan Eric Hinton před Hockingem, oba na Nortonech – už třetí stupně vítězů během jednoho dne pro Hockinga - a loňským vítězem Dickie Dalem s motocyklem BMW-RS. Hintonovo vítězství bylo tak trochu překvapením, neboť po smrti svého bratra Harryho v Imole už dále nechtěl závodit, ale pak se přece jen na okruhy vrátil a to hned vítězstvím ve Velké ceně Československa 1959.

O rok později pak na „Masecu“ poprvé burácel čtyřválec MV-Agusta. Nenapodobitelný zvuk pětistovky MV Agusta byl hlavním diváckým tahákem roku 1960. Velký favorit Garry Hocking z Jižní Rhodesie s MV Agustou vyhrál suverénně a stal se tak vítězem Velké ceny Československa na rok 1960. Druhý končí Angličan Dickie Dále a třetí, stejně jako ve třistapadesátkách, Jim Redman – oba na Nortonu.

Gary Hocking během své krátké kariéry vyhrál celkem 19 závodů Grand Prix, a kromě toho získal i dalších 14 pódiových umístění. Stal se i dvojnásobným mistrem světa 1961 v obou nejsilnějších objemových kubaturách a také trojnásobným vicemistrem světa 1960 ve třech nejslabších kubaturách Grand Prix.

• Přidat komentář +
• Publikováno: 24.3.2020
• Zařazeno v:
  • Sport
• Autor:
  • Jiří Mikšík