Reklama

Historie Masarykova okruhu - 5. díl Hlavní obrázek k článku: Historie Masarykova okruhu - 5. díl

Pátá kapitola nás zavede do období, kdy se v Brně jezdí stále ještě závody o body do mistrovství světa, ale kdy jsme velmi rádi, když některý československý jezdec v nich vůbec dojede.

Jezdí se na nové trati, ale stále ještě o body do mistrovství světa - v letech 1975 až 1982.

1975 – Další ročník už bez Kohoutovic a Pisárek.

Zkrácení tratě, vybudování ochranné betonové zdi mezi boxy a závodní tratí – to vše čekalo jezdce a diváky v roce 1975. Nová trať dlouhá 10,920 km už nemá kohoutovické „Monte Carlo“, chybí také průjezd Libušiným údolím a malebným Novým Lískovcem, naopak byl přidán nový úsek, který byl zakončen sjezdem od Myslivny dolů k prostoru startu a cíle, nazvaný později Barry Sheenem jako „nejrychlejší motokrosová trať“ na světě. A ve světovém šampionátu se objevuje zázračné dítě, Johnny Cecotto (19 let) z Venezuely.

Ve stopětadvacítkách vedl od začátku Ital Paolo Pileri na Morbidelli, ale ve 4. kole havaroval, ovšem tentokráte si přivodil komplikovanou zlomeninu nohy. Po té se na špici vystřídali Holanďan Henk Van Kessel, Ital Lazzarini, Švédové Andersson a Gustafsson, až posledně jmenovaný Leif Gustafsson už své první místo nepustil a vyhrává svůj první závod Grand Prix. Za ním dojíždí krajan a značkový kolega Kent Andersson na Yamaze, třetí končí postavou malý, výkonem ale velký Ital Eugenio Lazzarini s motocyklem Piovaticci. Čtvrtý dojíždí známý Bruno Kneubühler ze Švýcarska na Yamaze, pátý Rakušan Harald Bartol na Suzuki a šestý jeho krajan Johann Zemsauer na Rotaxu. A jelikož jsme už v době, kdy každý český mistrovský bod má cenu zlata, tak potlesk patří Zbyňkovi Havrdovi s motocyklem Ahra za místo desáté.

Dvěstěpadesátky měly pro diváky svůj náboj ve startu slovenského jezdce Petera Baláže na motocyklu MZ, na stejném stroji jel i Fin Tapio Virtanen. Baláž však neměl vůbec štěstí, rychlý, ale hodně poruchový východoněmecký motocykl nepřežil ani jedno kolo. A smůlu měl i novopečený mistr světa Walter Villa, jehož motocykl Harley Davidson ne a ne se odlepit ze startovního roštu. Nakonec ho Villa přece jen rozjel a v cíli končí jako 13. Novopečeného mistra světa tak zaskočil vícemistr Michel Rougerie z Francie s motocyklem stejné značky a závod vyhrál před Italem Otello Buscherinim a Němcem Dieterem Braunem. Čtvrtý končí Švéd Leiff Gustafsson, pátý Francouz Patrick Pons – všichni na Yamahách a jako šestý dojíždí Balážův „týmový kolega“ Virtanen s MZ.

Mladý Ital Otello Buscherini si vše vynahradil o třídu výše, kterou v dramatickém závodě vyhrál. V rozmezí pouhých 4 sekund dojeli druhý Olivier Chevallier z Francie, třetí Victor Palomo ze Španělska a ještě čtvrtý Tom Herron z Irska. Pátý skončil opět Patrick Pons a šestý Alex George z Anglie – všichni na Yamahách. A kde zůstali favorité? Ital Giacomo Agostini odstoupil ze závodu v 5. kole a Cecottovi stačilo k získání titulu dojet na třetím místě. Vše se tak zdálo být úplně jasné. Miláček publika Johnny Cecotto z Venezuely si jel neohrožovaně pro vítězství, ovšem pět kol před koncem mu praskla řadicí páka.

Královské půllitry měly rozhodnout o novém vítězi Velké ceny Československa. Hned na začátku odstupuje jeden z velkých favoritů, Barry Sheene pro poruchu rozvodu své Suzuki. Na čele bojují Phil Read s MV Agustou a Teuvo Länsivuori s Yamahou. V okamžiku, kdy se finský jezdec dostává do vedení, tichne motor jeho motocyklu a Angličan Phil Read se stává letošním vítězem královských pětistovek. Druhému Agostinimu ale stačí toto umístění k zisku titulu mistra světa a to poprvé na japonské Yamaze. Třetí dojíždí další Brit Alex George, čtvrtý Rakušan Karl Auer, pátý Olivier Chevallier z Francie a šestý Brit Chas Mortimer – všichni na Yamahách. Smůlu měl Peter Baláž, který odpadl se svou soukromou Suzuki z 8. místa, neboť mu došel benzín.

Závěrečný závod sajdkárů se stává kořistí západoněmecké dvojice Werner Schwärzel-Andreas Huber před mistry světa Rolfem Steinhausenem-Josefem Huberem a dalšími Němci Hermannem Hallerem-Siegfriedem Neumannem – všichni na motocyklech König.

1976 - V roce 1976 bez továrny Yamaha.

Na konci roku 1975 všechny překvapila zpráva, že Yamaha Motor Company odstupuje oficiálně od účasti na podnicích mistrovství světa. A tak třeba i takové hvězdy jako Agostini a Cecotto, byli rázem bez tovární podpory, měli však k dispozici tovární motocykly z roku 1975. A zatímco Cecotto začal jezdit za tým Venemotos Yamaha, tak Agostini se vrátil nejdříve k MV Agustě a sezónu 1976 pak dokončil na Suzuki.

V Brně tentokráte nejely obě nejslabší třídy, ovšem v Brně se opět rozhodovalo o titulech ve vyšších objemových kubaturách. Ital Walter Villa na Harley Davidsonu ve dvěstěpadesátkách zvítězil systémem start – cíl a stal se potřetí za sebou mistrem světa, což se předtím nepodařilo ani takovým velikánům, jako byli Jim Redman nebo Mike Hailwood. Druhý dojel Villův týmový kolega Gianfranco Bonera, který přestoupil od MV Agusty právě do stáje Harley Davidson. Japonec Takazumi Katayama na Yamaze dojel až jako třetí a prohrál tím tak boj o titul mistra světa. Španěl Victor Palomo, Švýcar Bruno Kneubühler a Ir Tom Herron – všichni na Yamahách - dokompletovali nejlepší šestku kubatury dvěstěpadesátek.

Třistapadesátky vyhrál v Brně opět Walter Villa a získal tak svůj druhý světový titul během jednoho brněnského závodního víkendu. Jeho největší soupeř v boji o titul, Johnny Cecotto jezdil na 3. místě a zřejmě, když viděl marnost svého závodění, tak se v 11. kole ze závodu prostě „vypařil“. Za Villou dojel druhý Španěl Victor Palomo a jako třetí Tom Herron z Irska. Fin Pentti Korhonen, Chas Mortimer z Velké Británie a Australan John Doods – všichni na Yamahách, dokončili závod na místech 4. - 6.

A jelikož se už psal rok 1976, tak jsme byli všichni rádi za 13. místo Petera Baláže na Yamaze. Tento slovenský jezdec držel v období 80. let prapor naší motocyklové silnice a to jak na soukromých Yamahách 250 a 350 ccm, nebo třeba při sporadických startech na tovární Jawě a později pak i na italských motocyklech MBA a Morbidelli - tedy v kubatuře o objemu do 125 ccm.

Půllitry se jely bez nového šampiona Barryho Sheena a jeho Suzuki, což zas tak nikoho moc nepřekvapilo, neboť tento Brit nikdy brněnskou trať neměl rád a dával to také vždy najevo. Z počátečního souboje Marco Lucchinelli z Itále – Teuvo Länsivuori odstoupil Ital a zdálo se, že Fin se konečně v Brně dočká. Jelikož mu ale došel benzín, tak dojíždí do cíle pouze setrvačností a jen bezmocně přihlíží, jak ho několik desítek metrů před cílem předjíždí Brit John Newbold s vypůjčenou motorkou Suzuki, kterou si do Brna dovezl ve vypůjčeném kamiónu a vyhrává tak svůj první závod Grand Prix. Druhý se cílem proplížil se ztichlým motorem Teuvo Länsivuori a třetí končí Švýcar Philippe Coulon – oba rovněž na Suzuki. Následovali dva Rakušané Karl Auer a Max Wiener a šestý dojel Francouz Olivier Chevallier – všichni na Yamahách. Božský „Ago“ se Suzuki se ze závodu doslova vytratil, a to z beznadějné 9. pozice. Samozřejmě, že hodně hrdý Newbold později ve Velké Británii vrátil jak tovární kamion, tak tovární motocykl Suzuki (Sheenovu motorku) a k tomu ještě zlatý vavřínový věnec vítěze.

Závěrečné sajdkáry nabídly skvělou podívanou v podání dvou švýcarských a dvou německých párů. Při sjezdu z Kamenného vrchu jsou na čele obě dvojice ze Švýcarska, lépe na tom byl Rolf Biland se spolujezdcem Kenny Williamsem z Anglie. Po výjezdu ze zatáčky do cílové rovinky jim ale praskl řetěz a cílem projíždějí setrvačností jako třetí. Vítězí jejich krajané Hermann Schmid s Jeanem Matillem na Yamaze. Druzí končí Němci Werner Schwärzel-Andreas Huber na Königu a třetí už zmiňovaní Rolf Biland-Kenny Williams na Yamaze.

A za této konstelace stačí Němcům Rolfu Steinhausenovi-Seppovi Huberovi s motocyklem König čtvrté místo v cíli k obhájení titulu mistra světa. Pátí dojeli Angličané O´Dell-Arthur a šestí Nizozemci Kooy-Vader – obě dvě posádky na Yamaze.

1977 - Cecotto vyhrává v roce 1977 dvakrát.

Dle všeobecného názoru se jednalo o jednu z jezdecky nejlépe obsazených Velkých cen ČSSR na tomto přírodním okruhu vůbec. Kolem něho se také sešlo přes 200 000 diváků. Program se proti loňsku nezměnil, jely se tedy tři nejsilnější kubatury a k tomu pochopitelně i diváky velmi oblíbené sajdkáry. A ještě jedna podstatná zajímavost, Jawa ohlásila návrat na závodní okruhy, a sice se šoupátkovou Jawou 250 a s československými jezdci Bohumilem Stašou a Peterem Balážem – ten měl dokonce absolvovat celý seriál MS na evropské půdě.

Dvěstěpadesátky jely v Brně závod, který měl rozhodnout definitivně o zisku mistrovského titulu. Ačkoliv na špici bojovali oba jezdci na motocyklech Harley-Davidson, tedy pozdější vítěz Franco Uncini z Itálie a v cíli druhý, obhájce titulu Walter Villa, tak se nejvíce radoval třetí muž na stupních vítězů, další Ital Mario Lega s Morbidelli, kterému toto třetí místo stačilo k zisku hodně překvapivého titulu mistra světa. Čtvrtý dojel Jihoafričan Kork Ballington před Irem Tomem Herronem a dalším Jihoafričanem Alanem Northem – všichni na Yamahách. Ze dvou jezdců na Jawách měl smůlu Bohumil Staša, který odstoupil už v šestém kole. Peter Baláž jezdil ve skupince bojující o 15. místo, v posledním kole předjel Vica Sousana z Austrálie a dokončil závod na 14. pozici.

Třistapadesátky už měly svého nového mistra a byl jím první Japonec v historii motocyklového mistrovství světa, Takazumi Katayama. Rodák z Jižní Koreje toho ovšem v Brně moc nepředvedl, motorka Yamaha mu doslova stávkovala a tak novopečený japonský světový šampión brzy svůj beznadějný závod vzdal. Skvělým způsobem se ale prezentoval Johnny Cecotto z Venezuely s Yamahou, který vyhrál, a bylo opravdovým požitkem sledovat jeho jízdu. Druhý dojel sympatický irský soukromník Tom Herron a třetí skončil francouzský jezdec Christian Sarron. Fin Pentti Korhonen, Španěl Victor Palomo a Australan Vic Soussan – všichni jmenovaní na Yamahách, pak doplnili první šestici jezdců v cíli. Náš Peter Baláž s Yamahou jezdil výborně a v cíli byl klasifikován jako 13. a to i přesto, že jel po dlouhé závodní přestávce, zaviněnou těžkou jarní havárií ve Španělsku.

Bez nového světového šampióna Barryho Sheena se musela obejít královská třída i v tomto roce. Na průběh závodu to ale vůbec nemělo vliv. Ze začátku sice vedl Holanďan Willy Hartog se Suzuki, potom na chvíli Američan Pat Hennen, ovšem od 4. kola se na čele usadil Johnny Cecotto na Yamaze a jel si bezpečně pro svou první Velkou cenu Československa. Druhý byl v cíli Giacomo Agostini – v tomto roce opět na Yamaze a třetí francouzský jezdec Michel Rougerie na Suzuki. Čtvrtý dojel Američan Pat Hennen, pátý Gianfranco Bonera z Itálie a šestý Fin Teuvo Länsivuori – všichni na Suzuki.

Závěrečné sajdkáry byly opět dramatické a z vítězství se radovali Němci Rolf Steinhausen se spolujezdcem Wolfgangem Kalauchem před německo-italským párem Siegfried Schauzu-Lorenzo Puzo a Angličany George O´Dellem-Cliffem Hollandem. Čtvrtí dojeli Biland –Williams ze Švýcarska/Anglie – všichni na Yamahách, pátí a šestí pak Britové Hobson-Collins na Suzuki a Greasley-Skeels na Yamaze.

1978 - V roce 1978 bez půllitrů, a prim hraje Kawasaki.

Od roku 1978 se stávají královskou třídou v Brně třistapadesátky a půllitry zde v seriálu mistrovství světa na dlouhou dobu bohužel skončily, neboť kritika ze strany nejlepších jezdců pětistovek byla stále hlasitější a hlasitější. Poprvé se jede také s retardéry, a v tomto roce v Kohoutovicích dokonce přes trolejbusovou zastávku.

Padesátky se do Brna vrátili po 4 letech a Španěl Ricardo Tormo s Bultacem vedl od startu až do cíle a stal se také zároveň mistrem světa. Druhý dojel jeho týmový kolega Claudio Lusuardi z Itálie a třetí byl klasifikován Holanďan Henk Van Kessel na motocyklu Sparta. Ital Enrico Cereda s DRS dojel čtvrtý před Němcem Reinerem Scheidhauerem a Italem Aldo Perem – oba na Kreidleru. Československo si ale připsalo v této kubatuře světové body zásluhou Zbyňka Havrdy, který na Kreidleru dojel na skvělém 9. místě.

Dvěstěpadesátky jen potvrdily, co bylo známo celou sezónu, a sice obrovskou převahu jezdců s motocykly Kawasaki. Skvělý Jihoafričan s britským pasem (jinak by totiž v době reálného socialismu nemohl v Brně vůbec startovat) Kork Ballington vyhrál suverénně před stájovým kolegou Greggem Hansfordem z Austrálie a obhájcem titulu Mario Legou z Itálie na Morbidelli. Francouz Patrick Fernandez dojel čtvrtý, další Jihoafričan Jon Ekerold (startující pro změnu s norským pasem) jako pátý a další Francouz Raymond Roche – všichni tři na Yamahách, na místě šestém. Tovární Jawu v Brně sedlal brněnským divákům hodně neznámý Brit David Hickman a dojel až 17., což bylo velkým zklamáním. Peter Baláž po zranění v tréninku – zlomená noha – na start se soukromou Yamahou vůbec nenastoupil.

Třistapadesátky se jely ve stejném duchu jako dvěstěpadesátky, tedy pod taktovkou motocyklů Kawasaki a jejich továrních jezdců Korka Ballingtona resp. Gregga Hansforda. Obrýlený Kork Ballington se tak stává absolutním vítězem Velké ceny Československa na rok 1978. Druhý končí už jmenovaný Hansford a na stupních vítězů je doplňuje francouzský mušketýr Michel Rougerie s Bimotou. Další Jihoafričan Jon Ekerold dojíždí čtvrtý, když sice jede na Yamaze, která ale je oficiálně uvedena v programu jako Opstalan MKI. Ital Paolo Pileri s Morbidelli končí pátý a Japonec Takazumi Katayama na Yamaze šestý.

V sajdkárech vyhrál sice francouzsko-britský pár Alain Michel- Stuart Collins, ale druhé místo v cíli stačilo Rolfu Bilandovi s Kennym Williamsem k zisku titulu mistra světa. Třetí skončili Britové Greasley-Russel před svými krajany Taylorem-Neilem a švýcarsko-britským párem Schmid-Arthur – všichni na různých šasích, ve kterých byly zabudovány půllitrové čtyřválcové motory Yamaha. Na šestém místě dojíždí německé duo Venus – Bittermann na sajdkáře CAT.

1979 - Nic nového pod sluncem, aneb opět dvakráte Ballington.

Většina diváků v roce 1979 si kladla otázku, zda Peter Baláž získá ve stopětadvacítkách se svou Morbidelli mistrovské body!

Do závodu nejslabší kubatury nejlépe odstartoval Rakušan Harald Bartol, ovšem později se do čela dostal celkem neznámý Francouz Guy Bertin na motocyklu Motobecane a překvapivě zvítězil. Druhý dojel už zmiňovaný Bartol s Morbidelli a třetí pak Ital Maurizio Massimiani na MBA. Čtvrtý skončil Němec Gerd Bender na motocyklu vlastní konstrukce, tedy Bender, pátý pak dojíždí Švýcar Hans Müller a šestý jeho krajan Bruno Kneubühler, oba rovněž na MBA. Československý jezdec Peter Baláž s motocyklem Morbidelli velmi dobře odstartoval a závod začal na 12. místě, brzy se ale probojoval do první desítky a nakonec si za vynikající osmé místo přijel pro 3 mistrovské body.

Dvěstěpadesátky byly ze začátku soubojem Jihoafričana Korka Ballingtona na Kawasaki s Italem Grazianem Rossim na Morbidelli. Nakonec se v cíli smál jihoafrický tovární jezdec Kawasaki Ballington a italský boj o druhé místo vyhrál těsně otec Valentina Rossiho, tedy Graziano Rossi před Paolo Pilerim, oba na Morbidelli. Němec Toni Mang na další Kawasaki dojel čtvrtý, Američan Randy Mamola s Bimotou pátý a Francouz Patrick Fernandez na Yamaze šestý.

Své vítězství zopakoval Kork Ballington i ve třistapadesátkách, když největším soupeřem mu byl Němec Toni Mang na motocyklu stejné značky. V cíli pak bylo pořadí Kork Ballington z Jižní Afriky, Toni Mang z NSR – oba na Kawasaki a jako třetí Patrick Fernandez z Francie na Yamaze. Australan Gregg Hansford na další Kawasaki dojel čtvrtý, následován Francouzem Ericem Saulem a Švýcarem Rolandem Freymondem – oba na Yamahách. Pro Ballingtona toto vítězství znamenalo už čtvrtý titul mistra světa během dvou let a zároveň obhájení absolutního vítězství ve Velké ceně Československa z loňského roku.

Vítězstvím v závodě sajdkár získal titul pár v novém složení, a sice Rolf Biland-Kurt Waltisperg ze Švýcarska, který vyhrál před britskou dvojicí Greasley-Parkins a Němci Schwärzelem s Huberem. Další staří známí Němec Schauzu- Ital Puzo skončili čtvrtí, Nizozemci Streuer-Van der Kaap jako pátí a další německá dvojice Venus-Schimanski jako šestá, přičemž všichni jeli na Yamahách.

1980 - Jubilejní 30. Velká cena Československa.

Ačkoliv v roce 1980 už měla být zrušena třída třistapadesátek, tak odpor jezdců byl tak obrovský, že FIM své rozhodnutí musela zrevidovat a třistapadesátky se tak objevily v Brně i v tomto roce.

V nejslabší obsahové třídě vyhrál loňský vítěz Guy Bertin z Francie s motocyklem Motobecane a získal tak titul více-mistra světa. Druhý dojel Ital Maurizio Massimiani na Minarelli a na stupních vítězů je doplnil Švýcar Hans Müller. Čtvrtý dojel jeho krajan Bruno Kneubühler a pátý nový mistr světa Pierpaolo Bianchi – všichni na MBA. Pro šesté místo si přijel nestárnoucí Maďar János Drápal s Morbidelli. Náš Peter Baláž s MBA se dlouho držel na hranici první desítky – tedy na bodech, v 9. kole však musel ze závodu odstoupit.

Západní Němec Toni Mang s Kawasaki za obrovského jásotu všech německých fanoušků (ovšem převážně z NDR) – a nebylo jich třeba ve Farince zrovna málo - vyhrál závod dvěstěpadesátek před značkovým kolegou Korkem Ballingtonem z Jižní Afriky a stává se tak mistrem světa na rok 1980. Třetí dojíždí další jezdec na Kawasaki, Jean Francois Baldé z Francie. Švýcar Roland Freymond na motocyklu AD Maiora končí čtvrtý, jeho krajan Hans Müller s Yamahou pátý a Francouz Thierry Espié na motocyklu stejné značky šestý.

Třistapadesátky mají stejného vítěze a Toni Mang se tak poprvé stává absolutním vítězem Velké ceny Československa. Za ním dojíždí další jezdec na Kawasaki, Francouz Jean Francois Baldé a třetí končí Australan Jeff Sayle. Švýcar Jacques Cornu dojel závod na 4. místě, Francouz Jacques Bollé jako 5. a Brit Tony Head šestý – všichni na Yamahách. Velký favorit na titul mistra světa, Jon Ekerold z Jižní Afriky na Bimotě, v době kdy byl už skoro novým mistrem světa, se z 3. místa v předposledním kole propadl až na místo 10. v cíli, což na jeho korunovaci nestačilo.

Závod sajdkárů vyhráli opět, stejně jako vloni, Švýcaři Rolf Biland-Kurt Waltisperg, s LCR před Francouzi Michelem-Burkhardtem naYamaze a dalšími Švýcary Holzerem-Meierhansem na Yamaze. Holanďané Streuer-Van der Kaap (LCR) skončili čtvrtí, Němci Schwärzel-Huber (Yamaha) pátí a belgičtí bratři Van Nesteové (Suzuki) jako šestí.

1981 - Opět dvakráte Toni Mang.

Německý tovární jezdec Kawasaki Toni Mang zopakoval v roce 1981 své dvě prvenství z loňského roku a obhájil tak i celkové vítězství ve Velké ceně Československa.

Místo stopětadvacítek se tentokráte jely v Brně padesátky a staly se kořístí Holanďana Theo Timmera na Bultacu. Druhý dojel Ital Guiseppe Ascargerri na Minarelli a třetí Němec Rainer Kunz. Jeho krajan Hagen Klein – oba na Kreidleru, dojel čtvrtý, Rakušan Hans Hummel se Sachsem pátý a Švýcar Rolf Blatter na Kreidleru šestý. Z našich se nejlépe dařilo Zbyňkovi Havrdovi na Kreidleru, který závod dokončil na 14. místě.

Závod dvěstěpadesátek vyhrál a obhájil tak své loňské vítězství Toni Mang s Kawasaki před Švýcarem Rolandem Freymondem na motocyklu AD Maiora a Francouzem Jean Louis Tournadrem. Čtvrtý dokončil závod Belgičan Didier de Radigues, pátý Francouz Roger Sibille – všichni tři na Yamahách a šestý Ital Paolo Ferretti s dalším motocyklem AD Maiora.

V tomto závodě došlo ale bohužel k tragické havárii, kdy francouzský jezdec Alain Beraud padá se svou Yamahou v zatáčce „U lomu“, znovu však nasedá, a za chvíli - v retardéru před vjezdem do Bosonoh - padá podruhé. Těžkému zranění hlavy potom Francouz za tři dny podléhá v brněnské nemocnici.

Třistapadesátky vyhrává s přehledem opět Toni Mang a stává se tak podruhé za sebou vítězem Velké ceny Československa. Druhý za Mangem dojíždí na motocyklu stejné značky jako vítěz, Jean Francois Baldé z Francie a třetí po odstoupení dalšího Francouze Patricka Fernadeze, Němec Gustav Reiner na Bimotě, která patřila Jonu Ekeroldovi a byla tedy motorkou mistrovskou. Švýcar Wolfgang Von Muralt končí čtvrtý, jeho krajan Jacques Cornu pátý a Holanďan Mar Schouten šestý – všichni na Yamahách.

V sajdkárech slavili hattrick Švýcaři Rolf Biland se spolujezdcem Kurtem Waltispergerem před francouzským párem Michel-Burkhard a britskou dvojicí Jones-Ayres. Čtvrtí dojeli Schwärzel-Huber z NSR, pátí Japonci Kumano- Takashima a šestí Nizozemci Streuer-Vroegop – všichni na Yamahách.

1982 - Konec kubatury 350 ccm, konec závodů mistrovství světa.

Rok 1982 byl nejen loučením s mistrovstvím světa na staré trati Masarykova okruhu, ale i loučením s kubaturou třistapadesátek.

Úvod obstaraly stopětadvacítky a byly velmi dramatické. Na čele se postupně vystřídali Lazzarini, Müller, Tormo a Palazzese, aby se nakonec v cíli radoval Ital Eugenio Lazarani s motocyklem Garelli před mladým Venezuelanem Ivanem Palazzesem, kterého zde doprovázela jeho neustále kouřící babička - a který se bohužel v roce 1989 zabil na Hockenheimringu - s MBA a Španělem Ricardem Tormem s motocyklem Sanvenero. Čtvrtý dojel Švýcar Hans Müller, pátý Němec Gerhard Waibel a šestý Rakušan August Auinger – všichni na MBA. Z našich zajel nejlépe Peter Baláž, když s motocyklem MBA dokončil závod na 15. místě.

Dvěstěpadesátky vyhrál v Brně Venezuelčan Carlos Lavado před Francouzem Jean Louis Tournadrem a Němcem Martinem Wimmerem – všichni na Yamahách. Tournadre se tak stává překvapivě mistrem světa, když vyhrál pouze úvodní závod sezóny, ale pravidelně dokázal bodovat. Čtvrtý dokončil Španěl Sito Pons na Cobas-Rotaxu, pátý dojel Patrick Fernandez z Francie na Yamaze a šestý Švýcar Roland Freymond na MBA. Favorizovaný Toni Mang sice havaroval v 6. kole z druhého místa, v závodě ale pokračoval a nakonec dojel jako osmý.

Nejsilnější kubaturou sólo tak byly opět třistapadesátky a v nich způsobem start – cíl vyhrál a získal Velkou cenu Československa 1982 Belgičan Didier de Radigues na motocyklu Chevallier. Druhý dojíždí Toni Mang z Německa na Kawasaki a třetí končí Švýcar Jacques Cornu na Yamaze. Francouz Thierry Espie je 4., jeho krajan Eric Saul - oba na Chevallieru, je klasifikován jako 5. a Němec Gustav Reiner s Bimotou končí 6.

Závod sajdkárů vyhrávají Francouzi Michel-Burkhardt před Němci Schwärzelem-Huberem a Brity Jonesem s Ayresem – všichni na Yamahách. Čtvrtí dojíždějí Němci Steinhausen-Hahn (BSHW), pátí Japonci Kumano-Takashima a šestí Francouzi Thomas-Fresc – oba dva páry na Yamahách. Závod byl propadlištěm favoritů, ani Holanďané Streuer-Schnieders či Švýcaři Biland- Waltisperg do cíle nedojeli.

Tento závod sajdkárů byl posledním závodem mistrovství světa na starém Masarykově okruhu a uzavřel tak jednu velkou kapitolu brněnského motocyklového závodění o Velkou cenu Československa.

Další díl si můžete přečíst zde.
První díl celé historie Masarykova okruhu si můžete přečíst zde.



Login Přihlásit Registrace ›

Reklama