Reklama

Historie Masarykova okruhu - 3. díl Hlavní obrázek k článku: Historie Masarykova okruhu - 3. díl

Od roku 1965 se koná nepřetržitě na brněnském Masarykově okruhu mistrovství světa. V této třetí části našeho seriálu se podíváme na roky 1965 – 1970, tedy první období, kdy se začalo jezdit o mistrovské body.

V roce 1965 se tedy naplnil sen celých generací jak fanoušků, tak i pořadatelů. Do Brna se sjeli nejlepší motocykloví jezdci světa, aby zde bojovali o mistrovské body. Tato světová premiéra 25. července 1965 zaznamenala i divácký rekord, kterých přišlo na Masarykův okruh přes čtvrt milionu.

1965 4 1965 5 1965 6

1965 - Poprvé o světové mistrovské body.

Zahajovací stopětadvacítky měly jasné favority v jezdcích na motocyklech Suzuki, Novozélanďana Hugha Andersona a Brita s kanadským pasem Franka Perrise. Když už se zdálo, že Andersona nemůže nic ohrozit, tak Novozélanďan havaruje v posledním kole při průjezdu Pisárkami a Kanaďanovi Perrisovi spadne nečekané vítězství nečekaně do klína. Za ním končí kvarteto jezdců na motocyklech MZ v pořadí Angličan Derek Woodmann a východní Němci Heinz Rosner, Joachim Leitert a Roland Rentzsch. Ovšem pro historicky první mistrovský bod na domácí trati vůbec, si přijíždí František Boček s ČZ, který končí jako šestý a je tak dalším Čechoslovákem, který se zapisuje do tabulek mistrovství světa.

Dvěstěpadesátky patřily dvojici jezdců na továrních Yamahách, Angličanu Philu Readovi a Kanaďanovi Mike Duffovi, se kterými bojoval ještě Jim Redman z Rhodesie na šestiválcové Hondě. V takovém pořadí také projíždějí cílem. Za dvojicí na motocyklech MZ, Derekem Woodmanem a Heinzem Rosnerem, dojíždí jako šestý náš František Šťastný s ČZ a rovněž tedy boduje.

1965 7 1965 8 1965 9

Třistapadesátky se našim vůbec nevyvedly. Jak František Boček (v zatáčce „U benzínky“, tak i Gustav Havel (v zatáčce „Na Veselce“) havarovali a František Šťastný dojíždí s Jawou až jako 8. A protože havaroval i v tu dobu na druhém místě jezdící Giacomo Agostini s MV-Agustou a pro poruchu stejného motocyklu odstoupil i Angličan Mike Hailwood, tak se vítězem stal s obrovským náskokem Rhodesan Jim Redman s Hondou před Britem Derekem Woodmannem na MZ a největším překvapením, Sovětem Nikolajem Sevastjanovem na Vostoku (tedy jakési ruské Jawě). Čtvrtý končí Ital Gilberto Milani, pátý jeho krajan Renzo Pasolini – oba na Aermacchi a šestý Brit Dan Shorey na Nortonu.

V královských půllitrech vyhrál v Brně poprvé Brit Mike Hailwood na MV-Agustě před stájovým kolegou Giacomem Agostinim a Australanem Jackem Ahearnem na Nortonu. Čtvrtý dojel – o pouhou šířku pneumatiky - sympatický jezdec s bradkou, Jihoafričan Paddy Driver před Britem Jeffem Stevensem – oba na motocyklech Matchless a jeden mistrovský bod si zajistil náš František Šťastný na Jawě.

1965 1 1965 2 1965 3

1966 - Třikrát Mike Hailwood.

O rok později vyhrál Brit Mike Hailwood během jedné brněnské neděle celkem 3x, na což se pochopitelně ještě dlouho vzpomínalo. A jelikož počasí příliš závodům nepřálo, tak se na hvězdy řidítek přišlo podívat tentokráte jen 100 000 diváků.

Zahajovací stopětadvacítky se jely zcela ve znamení Švýcara Luigiho Taveriho na Hondě, který vyhrál před značkovým kolegou Ralphem Bryansem z Irska a Britem Billem Ivym na Yamaze. Ve velmi dramatickém závodě se neustále měnilo pořadí jezdců, například Ivy se dokonce propadl až na 25. místo. Čtvrtý dojel Hugh Anderson z Nového Zélandu na Suzuki před továrním kolegou Frankem Perrisem z Kanady a nejlepším jezdcem na MZ, Friedhelmem Kohlarem z NDR. Smůlu měl favorizovaný Brit Phil Read, ten pro poruchu zapalování ani do závodu neodstartoval. Z našich je nejlepší mladý Bohumil Staša, končí s motocyklem ČZ-OHC jako 10.

Souboj prakticky až do cílové pásky viděli diváci ve dvěstěpadesátkách. Nakonec vyhrál Brit Mike Hailwood na Hondě před svým krajanem Philem Readem na Yamaze a východním Němcem Heinzem Rosnerem s MZ. Za Kanaďanem Mikem Duffem s Yamahou a Švýcarem Gyulou Marszowskym na Bultacu si pro jeden mistrovský bod dojíždí Franta Šťastný s Jawou.

Třistapadesátky byly opět trumfem Mike Hailwooda s Hondou. Ital Giacomo Agostini na MV-Agustě končí druhý a Heinz Rosner z NDR na MZ dojíždí třetí, když v samém závěru předjíždí našeho Františka Šťastného na Jawě, na kterého tak zbylo hodně nevděčné čtvrté místo, které však znamená 3 mistrovské body. Za Šťastným dojíždí jako pátý Renzo Pasolini a šestý jeho krajan Alberto Pagani – oba na Aermacchi. František Boček na ČZ dojel nakonec sedmý a Gustav Havel na Jawě jako devátý.

Závěrečné půllitry za prudkého deště znamenaly čistý hattrick pro Mike Hailwooda s Hondou. Druhý končí stejně jako ve třistapadesátkách Giacomo Agostini s MV-Agustou a třetí dojíždí Švýcar Gyula Marsovszky na Matchlessu. Bodové Top 6 dokompletovali tři Australané v pořadí Jack Findlay (Matchless), Jack Ahearn a nestárnoucí Eric Hinton (oba na Nortonech). Náš František Šťastný vzdává závod už na samém začátku závodu pro poruchu svého motocyklu Jawa.

1967 - Všechna světová motocyklová esa nabídla skvělou podívanou v roce 1967.

Stopětadvacítky vyhrál po odstoupení Angličana Phila Reada (Yamaha) a Japonce Yoshimi Katayamy (Suzuki) další Brit, Bill Ivy s Yamahou, před svým krajanem Stuartem Grahamem na Suzuki a Maďarem Laszlo Szabem na MZ. Čtvrtý dojel Thomas Heuschkel z NDR rovněž na MZ, pátý Walter Scheimann z NSR na Hondě a šestý další Brit Jim Curry na motocyklu stejné značky.

Dvěstěpadesátky vyhrál po počátečním boji s Mikem Hailwoodem (Honda) až úplně v samém závěru Brit Phil Read o 0,1 vteřiny před svým krajanem Billem Ivym (oba na Yamahách) a už zmiňovaným Mike Hailwoodem, takže na stupních vítězů stáli pouze Britové. Ir Ralph Bryans s Hondou dojel čtvrtý a v bodech ještě dojeli dva jezdci s motocykly MZ, Heinz Rosner z NDR a Brit Derek Woodmann.

Třistapadesátky vyhrává suverénně Mike Hailwood na Hondě a když Agostinimu vypověděla službu jeho MV-Agusta, tak cílem projíždí jako druhý Heinz Rosner z NDR a třetí Brit Derek Woodmann – oba na východoněmeckých motocyklech MZ. Gustav Havel končí na skvělém 4. místě a připisuje si 3 mistrovské body, když v samém závěru předjíždí Itala Paganiho s Aermacchi. A šestý projíždí cílem a jeden bod získává tehdy čtyřiadvacetiletý Bohumil Staša s ČZ. František Šťastný pak dojel s Jawou na místě 8.

Bohužel tento úspěch Gustava Havla byl na Masarykově okruhu jeho posledním. Tovární jezdec Jawy, Gustav Havel, velmi sympatický a skromný závodník, se bohužel zabil dne 30. prosince téhož roku, když jel na motocyklu do práce, tedy do továrny Jawa.

Půllitry se staly již potřetí v řadě kořistí legendárního Angličana Mika Hailwooda na Hondě, který zvítězil po velkém souboji s Italem Giacomem Agostinim (MV Agusta). Třetí v cíli byl nakonec další britský jezdec John Cooper na Nortonu, ovšem už se ztrátou celého okruhu. Švýcar Gyula Marsovszky dojel čtvrtý, pátý byl klasifikován opět jezdec z britských ostrovů, veterán John Hartle – oba na motocyklech Matchless a šestý Australan John Doods na Nortonu, který se později stal se soukromou Yamahou jedním z předních jezdců prostředních kubatur. Hned za bodovanou šesticí končí jako sedmý Slovák František Srna na Jawě.

1968 - O rok později bez Hondy a Suzuki.

Obě dvě jmenované japonské továrny, tedy Honda a Suzuki, se v roce 1968 nezúčastnily oficiálně světového šampionátu a bylo to znát i na počtu diváků, těch se sešlo kolem tratě pouhých 80 tisíc. Toto překvapující rozhodnutí obou japonských továren mělo za následek, že se bez motocyklu ocitl rázem třeba v současné době nejlepší motocyklový závodník Brit Mike Hailwood a k velké lítosti svých motocyklových příznivců odešel do formule 1.

Stopětadvacítky nám nabídly souboj dvojice továrních jezdců na motocyklech Yamaha, tedy dvou Angličanů Phila Reada a Billa Ivyho. Po Ivyho pádu pak nemá Read konkurenci a suverénně vítězí před celou plejádou jezdců na motocyklech MZ v pořadí: druhý Maďar Laszlo Szabo, třetí Günter Bartusch z NDR, čtvrtý Dieter Braun a pátý Lothar John – oba z NSR a šestý další Maďar János Reisz.

Hodně nezáživný byl závod dvěstěpadesátek, trojice v pořadí vítězný Phil Read na Yamaze, druhý Bill Ivy na motocyklu stejné značky a třetí Němec Heinz Rosner na MZ si mezi sebou vypracovala dostatečné rozestupy a v neměnném pořadí projela i cílem. Výkon Ivyho je nutno ale vyzdvihnout, neboť se zranil v dopoledním závodě stopětadvacítek a přesto dojel na „bednu“. Na body dále dosáhli další Angličan Rodney Gould s Yamahou, Ital Gilberto Milani na Aermacchi a Novozélanďan Ginger Molloy s Bultacem. Naši na motocyklech koncepce „Junior“ moc velkou díru do světa udělat nemohli, nejlépe z nich dojel Bohumil Staša jako 8.

Ve třistapadesátkách se po šesti letech podařilo vybojovat místo na stupních vítězů našemu Františku Šťastnému s novým dvoudobým čtyřválcem Jawa. Bylo to první umístění Čechoslováka na podiu od doby, kdy se v Brně začalo jezdit mistrovství světa. A jak se později ukázalo, bylo to také jeho poslední umístění v skvělé kariéře v rámci závodů o Velkou cenu Československa. Závod vyhrál Ital Giaccomo Agostini s MV Agustou před Němcem Heinzem Rosnerem na MZ. Skvěle jezdil v tomto závodě Bohumil Staša, v posledním kole ale musel pro poruchu odstoupit ze 4. místa. To nakonec připadlo Kelu Carruthersovi z Austrálie na Aermacchi před pátým Karl Hoppem z NSR na motocyklu stejné značky a Britem Billie Nelsonem na Nortonu. Za zmínku stojí ale i 7. místo Jana Hlaváče s jednoválcem ČZ.

Famózní Ital Giacomo Agostini vyhrál i půllitry a stal se tak poprvé vítězem Velké ceny Československa. Druhý byl v cíli klasifikován Australan Jack Findlay a stupně vítězů doplnil ještě Švýcar Gyula Marsovszky – oba na motocyklech Matchless. A v bodech dojela ještě trojice Angličanů v pořadí Billie Nelson na Patonu, Peter Williams na Matchlessu a Dan Shorey na Nortonu. Náš Franta Šťastný na dvoudobém čtyřválci Jawa vzdal už ve třetím kole a tak v Top 10 skončil jako 9. jen František Srna s Jawou.

1969 - V roce 1969 už bez Billa Ivyho.

Mistrovství světa silniční motocyklů tak vstoupilo do své třetí desítky, a ačkoliv se dvacet let bodovalo systémem 8, 6, 4, 3, 2 a 1 bod (tedy prvních 6 jezdců v cíli), tak od roku 1969 platil následující bodový systém: 15, 12, 10, 8, 6, 5, 4, 3, 2 a 1 bod (což v praxi znamenalo body pro nejlepší 10). A také se změnily technické řády kubatur 50 a 125 ccm.

Bohužel se stala ještě jedna tragická událost: Týden před Velkou cenou Československa se na Sachsenringu zabil novopečený tovární jezdec Jawy, Angličan Bill Ivy (+ 12.7.1969).

A tak se hledal nový tovární jezdec. Jako první se v pátek přihlásil zkušený Australan Jack Findlay. Ten ale hned v pátečním tréninku upadl na Veselce a zlomil si klíční kost. A tak se hledalo dále: příležitost nakonec dostal 34letý Ital Silvio Grassetti a využil ji opravdu skvěle.

Do programu byly poprvé zařazeny i padesátky a historicky prvním vítězem této třídy na Masarykově okruhu se stává Holanďan Paul Lodewijk na Jamathi před Australanem Barry Smithem a Španělem Angelo Nietem – oba na Derbi. Čtvrtý dojíždí další Nizozemec Aalt Toersen, pátý jeho krajan Cees Van Dongen – oba na Kreidlerech a šestý další jezdec ze „země tulipánů“, Martin Mijwaart na Jamathi.

Ve stopětadvacítkách se objevily jak nové tváře, tak i motocykly. A právě Brit Dave Simmonds na Kawasaki vyhrává v Brně poprvé před Němcem Dieterem Braunem na Suzuki a Holanďanem Cees Van Dongenem rovněž na Suzuki. Za nimi končí trojice jezdců na východoněmeckých „emzetách“ v pořadí Friedhelm Kohlar (NDR), Laszlo Szabo (HUN) a Thomas Heuschkel (NDR).

Dvěstěpadesátky se, přes skvělý start Španěla Santiaga Herrera na Osse (jede ostatně v Brně poprvé), stávají kořistí Itala Renza Pasoliniho na Benelli před Britem Rodney Gouldem na Yamaze a Australanem Kelem Carruthersem na Benelli. Východní Němec Rosner končí s MZ jako čtvrtý, Ital Silvio Grassetti s Yamahou pátý a další Němec Dieter Braun na MZ dojíždí šestý.

Třistapadesátky stály bohužel život českého jezdce Jawy, skromného Františka Bočka. Ten havaroval v pravotočivé zatáčce na Veselce a následující den svému zranění bohužel podlehl.

Tato zatáčka byla tento víkend opravdu prokletá, nejdříve zde havaroval při tréninku už zmíněný Findlay, po něm dvakrát Franta Šťastný a ještě v tréninku dokonce i Boček. V závodě samotném spadl František Boček přímo před motocykly Maďara Drapála a Švýcara Denzlera…, kteří naštěstí vyvázli bez zranění.

Závod pak vyhrál Ital Giacomo Agostini s MV Agustou před Rodney Gouldem na Yamaze a novým továrním jezdcem Jawy, Italem Silvio Grassettim. Ten mohl dopadnout ještě lépe, ale na startu si nevědomky přivřel přívod vzduchu a nějakou chvíli trvalo, než na to přišel a motocykl tak pochopitelně nepodával plný výkon. Čtvrtý byl v cíli Němec Rosner s MZ a pátý Ital Visenzi s Yamahou. Na novém čtyřdobém čtyřválci ze Strakonic se měl představit Bohumil Staša, ovšem po tréninku se rozhodlo, že pojede na jednoválci stejné značky. I na něm si ale Staša za 6. místo připsal důležitých 5 mistrovských bodů.

Pětistovky ovládl stejně jako vloni „božský Ago“ s motocyklem MV Agusta. Druhý dojel Švýcar Gyula Marsovszky na motocyklu Linto a na skvělém třetím místě náš Bohumil Staša na jednoválcové ČZ o objemu 372 ccm. Ital Silvano Bertarelli s Patonem, Brit Dan Shorey na Matschlessu a Němec Walter Scheimann na Nortonu pak doplnili Top 6 královské kubatury Velké ceny Československa 1969. Ital Alberto Pagani (Linto), který v závodě dokonce i vedl, musel nakonec odstoupit, stejně jako Brit Billie Nelson s Patonem.

Po ukončení sezóny 1969 padlo v závodním oddělení Jawy podstatné rozhodnutí, které ovlivnilo další závodění ze strany československých jezdců. František Šťastný už nebude továrním jezdcem Jawy, pokud bude chtít dále závodit, dostane k dispozici jednoválec, což „Frankie“ odmítl. Nikdo mu ani nepoděkoval, dokonce ani nepodal ruku. Jezdec, který proslavil Jawu po celém světě a odmítl na tehdejší dobu lukrativní nabídky Hondy a MV Agusty, se na vlastní oči a uši přesvědčil o větě: „Za dobrotu na žebrotu“!

1970 - V Brně po deseti letech opět sajdkáry.

V roce 1970 se v Brně jely opět závody sajdkárů, ovšem bylo to na úkor půllitrů, které z programu bohužel „vypadly“! Už během tréninku došlo k těžkému zranění sajdkáristy Wolfganga Kalaucha, po 5-ti hodinové operaci a několikatýdenním pobytu v brněnské nemocnici se však tento západoněmecký spolujezdec vrátil opět na závodní plošinku sajdkárového motocyklu. V závodě samotném ho zastoupil R. Engelhardt a staronová dvojice Enders-Engelhardt také v Brně vyhrála.

V nejslabší objemové třídě „kolibříků“ vyhrál Nizozemec Aalt Toersen na Jamathi před Němcem Rudolfem Kunzem na Kreidleru a Španělem Salvadorem Caňellasem, rovněž na Kreidleru. Favorizovaný Angel Nieto na Derbi – v Brně měl ostatně vždy smůlu – odstoupil pro ulomené řidítko. Skvěle si ale vedl náš Michal Stripačuk, s vypůjčeným motocyklem Jamathi dojíždí na vynikajícím 5. místě, hned za Nizozemcem Martin Mijwaartem s Jamathi a před Italem Luigim Rinaudem s jugoslávským motocyklem Tomos.

Brno psalo ovšem tento rok historii i ve stopětadvacítkách: Celkem neznámý motocykl Morbidelli (původně továrna na dřevoobrábějící stroje), v sedle s Italem Gilberto Parlottim, vyhrává svou první Grand Prix a to 19. července 1970. Druhý končí po odpadnutí Nieta (jeho brněnská smůla byla opravdu neuvěřitelná) Němec Dieter Braun na Suzuki a třetí loňský vítěz, Dave Simmonds z Anglie na Kawasaki. Holanďan Aalt Toersen se Suzuki dojíždí jako čtvrtý, Švéd Borje Jansson na Maicu pátý a Maďar Janos Reisz s MZ šestý.

Dvěstěpadesátky se jely už s novými pravidly a byly také posledním startem Františka Šťastného na Velké ceně Československa vůbec, se skončily vítězstvím Australana Kela Carrutherse na Yamaze před Švédem Kentem Anderssonem a novou vycházející hvězdou, Finem Jarno Saarinenem – oba rovněž na Yamahách. Byl to vynikající závod, ve kterém až do svého odpadnutí hrál jednu z hlavních rolí Brit Rod Gould na Yamaze. Čtvrtý byl v cíli klasifikován Holanďan Theo Bult, pátý Švéd Bo Granath a konečně šestý Brit Chas Mortimer, všichni na Yamahách.

O Velkou cenu Československa se tedy v tomto roce jelo v závodě třistapadesátek. Na startu měly být i dva tovární motocykly Jawa v sedle s už zmiňovaným Italem Silvio Grassettim a neméně zkušeným Novozélanďanem Gingerem Molloyem. Jelikož se však horkokrevný Ital Grassetti přiřítil na start tak rychle, že nejen upadl, ale zranil sebe a i další dva kolegy, tak frustrován do závodu vůbec nenastoupil. A mechanici Jawy kvůli tomuto incidentu nestačili pořádně připravit ani motocykl pro Molloye. Novozélanďan sice nakonec do závodu odstartoval, ale dojel až 16. A jelikož pro „uklepaný“ kabel k ramínku přerušovače odstoupil i strakonický Bohumil Staša, tak bylo po českých nadějích. Závod vyhrál suverénně Giacomo Agostini a stal se tak po třetí po sobě – čistý hattrick – vítězem Velké ceny Československa před svým krajanem Renzem Pasolinim na Benelli a Švédem Kentem Anderssonem na Yamaze. Čtvrtý skončil Kel Carruthers z Austrálie s Yamahou, pátý pak Němec Dieter Braun s MZ a jako šestý Martti Pesonen z Finska na Yamaze.

Po deseti letech se vrátili do Brna „artisté na třech kolech“, ovšem poprvé se statutem mistrovství světa. Znovu vytvořená dvojice Klaus Enders-Rolf Engelhardt vyhrála závod celkem suverénně před dalšími dvěma posádkami z NSR a na motocyklech BMW, Auerbacherem s Hahnem a Butcherem s Huberem.

Další díl si můžete přečíst zde. První díl celé historie Masarykova okruhu si můžete přečíst zde.



Login Přihlásit Registrace ›

Reklama
Reklama