Historie Masarykova okruhu - 2. díl Hlavní obrázek k článku: Historie Masarykova okruhu - 2. díl

Ve druhé části našeho historického ohlédnutí za motocyklovým závoděním na Masarykově okruhu v Brně se přeneseme do let 1958 až 1964 a tuto epochu můžeme také nazvat jako Éru Františka Šťastného.

Na Velké ceně Československa v letech 1958 až 1964 kraloval na Masarykově okruhu československý jezdec František Šťastný - tovární jezdec Jawy, který vyhrál v Brně celkem 8x a naposledy jel v Brně v roce 1962.

1958 - V Brně poprvé sajdkáry, bohužel tragicky.

V roce 1958 se mohlo 250 000 diváků obdivovat i motocyklovým artistům na třech kolech, neboť na Masarykově okruhu se jely poprvé i závody sajdkárů.

Závodní neděli zahájili jako vždy jezdci kubatury stopětadvacítek. A jelikož český favorit František Bartoš spadl, tak už nic nebránilo tomu, že závod skončil jasným úspěchem východoněmeckých spolufavoritů Ernsta Degnera a Horsta Fügnera – oba na MZ a na stupních vítězů je doplnil další Němec, Scheidhauer z NSR na Ducati. Strakonický Stanislav Malina dojel do cíle jako čtvrtý.

Ačkoliv start dvěstěpadesátek vyšel nejlépe trojici Němců v pořadí Fügner, Hallmeier a Degner, tak si náš František Bartoš s ČZ-OHC vítězstvím o 5 sekund před Helmutem Hallmeierem (NSU-Sportmax) vynahradil smůlu ve třídě do 125 ccm. A úspěch domácích podtrhl třetím místem Bartošův stájový kolega, Jiří Koštíř.

I třistapadesátky byly jasně v českých rukách. Zvítězil suverénně František Šťastný na Jawě-OHC před nastupující hvězdou Garry Hockingem z Jižní Rhodesie na Nortonu a Harry Hintonem z Austrálie na motocyklu stejné značky. Druhý náš tovární jezdec Jawy, Gustav Havel, dojel jako čtvrtý.

Královská třída pětistovek měla jeden velký otazník, podaří se rakouskému jezdci Geroldovi Klingerovi hattrick a vyrovná tak našeho Antonína Vitvara? Ovšem Angličan Dickie Dale s motocyklem BMW-RS – mimochodem velký přítel našeho Františka Šťastného – byl jiného mínění. Nejenže v posledním kole předjel do té doby vedoucího Klingera, a závod tak vyhrál, ale připsal si na své konto i nový rekord okruhu časem 7.27.7 minuty. Druhý dojel už zmiňovaný Klinger na motocyklu stejné značky jako vítěz a třetí místo ze třistapadesátek si zopakoval Australan Harry Hinton na Nortonu.

Dlouho očekávané sajdkáry měly jasného favorita ve švýcarském jezdci Florianu Camathiasovi a to i přesto, že nastoupil s náhradním spolujezdcem. Jeho stabilní „pasažér“ Cecco se totiž zranil a do Brna tak vůbec nepřijel. A tak se do sajdkáru ke Camathiasovi „položil“ německý tovární jezdec NSU v sólo kubaturách, Horst Kassner. Camathias-Kassner také v závodě suverénně vedli a zvítězili. Na druhém místě jezdila francouzsko-německá dvojice Jacques Drion a Inge Stollová, bohužel v pravotočivé zatáčce za Žebětínem havarovali a na následky těžkých zranění potom oba zemřeli.

Byl jsem bohužel u této tragedie jako 6-letý chlapec a bylo to mé první seznámení s motocyklovými závody, i když tedy hodně tragické!!! Šli jsme tehdy s maminkou a mým nevlastním otcem od lomu na Letné a došli do Žebětína a první co jsem viděl, byla tato tragédie...

Na druhém a třetím místě skončily posádky z NDR, Richter-Klim a Bagge-Jacobi – všechny tři první dvojice jely na sajdkárách BMW-RS.

1959 - František Šťastný opět vyhrává třistapadesátky.

Návštěva v roce 1959 byla zase skvělá, tentokráte to bylo 230 000 diváků.

Zahajovací závod třídy do 125 ccm vyhrává stejně jako vloni a předloni, tovární jezdec ze Zschopau, Ernst Degner s motocyklem MZ-RE před Australanem Kenem Kavanaghem na Ducati a svým krajanem Zimmermannem – pochopitelně rovněž na MZ-RE. Z našich se nejlépe daří Žípkovi, který na „čezetě“ končí jako čtvrtý.

Dvěstěpadesátky měly velmi dramatický průběh. Vedoucí duo, Němec Degner a Rhodésan Hocking – oba na MZ-RE, musí brzo do depa. Zatímco vítěz stopětadvacítek Degner už z něho nevyjede, tak Garry Hocking se vrací, a sice na 20. místě. Smůlu má i nový vedoucí jezdec závodu, František Šťastný, jeho Jawě nevydržela zadní pneumatika. A tak se do čela dostává strakonický Standa Malina, ale i on odstupuje pro poruchu své „čízy“. V posledním kole předjíždí slovenský jezdec František Srna s motocyklem ČZ-OHC doposud vedoucího Horsta Kassnera s NSU a vítězí. Po skvělé stíhací jízdě končí nakonec jako třetí Garry Hocking.

Třistapadesátky byly jasnou kořistí Františka Šťastného, i když ho ze začátku trochu „zlobil“ Novozélanďan John Hempleman na Nortonu, který nakonec dojel druhý. A Rhodesan Garry Hocking končí už podruhé během jednoho dne na „bedně“.

Půllitry ovládl Australan Eric Hinton před Hockingem, oba na Nortonech – už třetí stupně vítězů během jednoho dne pro Hockinga - a loňským vítězem Dickie Dalem s motocyklem BMW-RS. Hintonovo vítězství bylo tak trochu překvapením, neboť po smrti svého bratra Harryho v Imole už dále nechtěl závodit, ale pak se přece jen na okruhy vrátil a to hned vítězstvím ve Velké ceně Československa 1959.

Sajdkáry byly jasnou záležitostí nejlepšího světového páru tehdejší doby, tedy Švýcarů Camathiase s Ceccem. Druzí dojeli jejich krajané Scheidegger-Burkhardt a třetí byli v cíli klasifikováni Francouzi Rogliardo-Goudilot – všechny tři posádky pochopitelně na nejlepším motocyklu této atraktivní kubatury padesátých let, tedy západoněmeckém BMW-RS.

1960 - Na „Masecu“ poprvé burácel čtyřválec MV-Agusta.

Nenapodobitelný zvuk pětistovky MV Agusta byl hlavním diváckým tahákem roku 1960.

Stopětadvacítky, aneb nic nového pod sluncem, neboť už počtvrté za sebou vyhrává Ernst Degner z NDR a s motocyklem MZ-RE. Jako druhý projíždí cílem brněnským divákům hodně známý John Hempleman z Nového Zélandu rovněž na motocyklu MZ-RE a strakonický Stanislav Malina s ČZ-OHC končí jako třetí.

Ve dvěstěpadesátkách patřily stupně vítězů pouze československým jezdcům, a sice v pořadí František Šťastný (Jawa-OHC), Stanislav Malina a František Bartoš – oba na ČZ-OHC. K tomuto úspěchu jim pomohly nespolehlivé motocykly MZ-RE v rukou jezdců Hemplemana (ten vzdal z vedoucího místa), Degnera a Fischera.

Třistapadesátky znamenaly čistý hattrick pro Františka Šťastného, který na Jawě-OHC zvítězil před svým stájovým druhem Gustavem Havlem a velkou hvězdou následujících let, Jimem Redmanem z Jižní Rhodesie na Nortonu.

Povzbuzen dvěma prvními místy nastoupil František Šťastný i do závodu pětistovek, ovšem s Jawou o objemu 350 ccm. Jelikož však v této kubatuře netrénoval, tak musel jet až z poslední řady na roštu. Velký favorit Garry Hocking z Jižní Rhodesie s MV Agustou vyhrává suverénně a stává se tak vítězem Velké ceny Československa na rok 1960. Druhý končí Angličan Dickie Dále a třetí, stejně jako ve třistapadesátkách, Jim Redman – oba na Nortonu. František Šťastný bojuje s Redmanem o třetí místo, padá však na olejové skvrně a je nakonec klasifikován jako sedmý.

Sajdkáry se jely v Brně už potřetí a vždy měly stejného vítěze, totiž Švýcara Floriana Camathiase, tentokrát ale s dalším, tedy už třetím spolujezdcem, krajanem Rolandem Föllem. Druzí a třetí končí další Švýcaři, Scheidegger s Burkhardtem jako druzí a Strub s Huberem – všichni na BMW-RS – třetí.

1961 - Honda tvrdila při své premiéře muziku.

V sedle s Rhodésanem Jimem Redmanem, tedy hodně překvapivě místo prvního mistra světa na Hondě, Australana Toma Phillise, se na Velké ceně Československa představila při své premiéře v roce 1961 japonská Honda.

Ve stopětadvacítkách nenechal Jim Redman už od startu nikoho na pochybách, že si přijel se zapůjčenou Hondou pro vítězství. Druhý dojel maďarský jezdec Laszlo Szabo s MZ a třetím byl náš Václav Parus na ČZ-OHC, kterou měl zapůjčenou od Stanislava Maliny.

Ovšem i dvěstěpadesátky byly zcela ve znamení japonského čtyřválcového motocyklu Honda pilotovaného Redmanem. S hodně velkou ztrátou dojíždí do cíle jako druhý náš Gustav Havel a třetí pak František Šťastný, pochopitelně oba na motocyklech Jawa-OHC.

Na startu třistapadesátek si kopl největší favorit závodu, tovární jezdec Jawy František Šťastný, do sedla tak nešťastně, že mu sedlo upadlo a on musel absolvovat celý – ovšem vítězný – závod na trubkovém rámu! Druhý jezdil dlouho jeho týmový kolega Gustav Havel, v závěru ale musel zpomalit a tak ho předjel Rakušan Rudi Thalhammer s Nortonem.

Favority půllitrů byli jednoznačně oba dva Rakušané, Thalhammer a Bert Schneider s úplně novými motocykly Norton. Ale proti byl jednoznačně oblíbenec brněnského publika František Šťastný, startující s vítěznou třistapadesátkou. Šťastný zajel skvělý závod a v závěru Thalhammerovi hodně ztrpčoval život. Nakonec vyhrál Thalhammer před Šťastným a Australanem Jackem Findlayem na dalším Nortonu.

Mimochodem tento vítězný Norton Rudiho Thalhammera je možno každý rok uvidět při závodě do vrchu Brno - Soběšice. A občas - pokud mu to dovolí jeho zdravotní stav, se v paddocku historickým motocyklů pohybuje i sympatický stařík Rudi Thalhammer.

1962 - Šťastný v Brně podesáté.

O rok později, tedy 1962, jel náš nejlepší jezdec všech dob František Šťastný, v Brně už podesáté. A konečně se také dočkal, stal se celkovým vítězem Velké ceny Československa, neboť vyhrál závod pětistovek. A poprvé se na startu v Brně objevuje jistý Bohouš Staša.

Ale pojďme pěkně na začátek. Start stopětadvacítek nejlépe vyšel Novozélanďanovi Hughu Andersonovi se Suzuki, ovšem ani on, ani jeho značkový kolega Frank Perris z Kanady, cíl nakonec neviděli. Závod vyhrál Maďar Laszlo Szabo s motocyklem MZ před naším Stanislavem Malinou na ČZ-OHC a východním Němcem Wolfgangem Mosesem s MZ.

Dvěstěpadesátky se zdály být jasnou záležitostí loňského vítěze Jima Redmana, ale tentokráte ho jeho japonský motocykl Honda zklamal a Rhodesan musel odstoupit. Toho využili čeští jezdci Havel, Šťastný, Slavíček – všichni na Jawách a především strakonický Stanislav Malina s ČZ. Ten nakonec vyhrává, druhý končí Pavel Slavíček a třetí dojíždí Rakušan Bert Schneider s MZ, když na Šťastného zbylo nevděčné čtvrté místo.

Už skoro jistý mistr světa této třídy, Jim Redman na Hondě, byl jasným favoritem třistapadesátek a této své roli také dostál, i když to neměl vůbec jednoduché. František Šťastný šel sice hned po startu do čela, ale přetržená ojnice mu vystavila stop a Redmanovi naopak otevřela cestu k vítězství. A jelikož pro poruchu motoru odstupuje ze třetího místa i Gustav Havel, tak se na stupně vítězů dostávají i další dva čeští jezdci, Pavel Slavíček s Jawou a brněnský Miloslav Čada na sovětském motocyklu CKB, tedy Sověty okopírované Jawě..

V závodě královské třídy se tentokráte nesešla tak skvělá konkurence jako v minulých rocích, přesto se nedá hovořit o tom, že by závod nebyl nezajímavý. V souboji našeho Franty Šťastného na půllitrové Jawě (tedy převrtané třistapadesátce) se Švýcarem Rolandem Föllem (vyhrál zde před dvěma roky sajdkáry) vyhrál nakonec v novém traťovém rekordu tovární jezdec Jawy Šťastný a Fölla nakonec předjel ještě i Gustav Havel, takže z toho byl nakonec hodně nečekaný „double“ pro pražskou továrnu.

1963 - Velká cena Československa zůstala opět doma.

Bez zraněného Františka Šťastného – z Jičína - se jelo v Brně v roce 1963.

Nejslabší kubatura stopětadvacítek se jela společně se dvěstěpadesátkami, tedy přesně řečeno minutu po nich. To znamenalo, že jezdci, kteří normálně startují v obou těchto kubaturách, se tentokráte museli rozhodnout jen pro jednu z nich. Favorizovaný Švýcar Luigi Taveri na Hondě vyhrává stopětadvacítky stylem start – cíl, druhý a třetí pak dojíždí jezdci z NDR, Heinz Rosner a Joachim Leitert, na motocyklech MZ.

Dvěstěpadesátky vyhrává rovněž s přehledem náš Stanislav Malina s ČZ před dalšími českými jezdci Gustavem Havlem a Pavlem Slavíčkem, oba na motocyklech Jawa.

Třistapadesátky měli favorita v Taverim s dvouválcem Hondou, ten však hned ve 2. kole závod pro poruchu motoru vzdává. Vedoucím jezdcem je ale už v tuto chvíli Gustav Havel s Jawou. A zatímco soupeřům neustále ujíždí, tak za ním zuří boj o druhé místo. Vzdává Slavíček, ve Farinově zatáčce havaruje Čada a tak jako druhý za Havlem končí nakonec v Brně dobře známý Rakušan Rudi Thalhammer a třetí Novozélanďan Ginger Molloy – oba na Nortonech.

Povzbuzen dvěma věnci z minulých startů se Havel dodatečně přihlásil s Jawou o objemu 350 ccm i do půllitrů. A ačkoliv startoval dle pravidel až z posledního místa na roštu, tak už ve Farince vede před Taverim a Molloyem. V cíli je Gustav Havel první, a vyhrává tak po devíti letech opět Velkou cenu Československa (naposledy 1954). Druhý končí Luigi Taveri s Hondou a třetí Novozélanďan Morry Low s Nortonem.

1964 - Jede se na novém, kratším okruhu.

Pod příslibem, že se zde v roce 1965 pojede poprvé světový šampionát, tak se pořadatelé v roce 1964 opravdu vytáhli. Nejenže má trať jednotný povrch, tedy s výjimkou zbytku kostek, ale měří nyní 13,940 kilometrů, neboť se už neprojíždí Žebětínem. A další novinkou bylo, že se nejely půllitry, což zas tak příjemné nebylo – tedy pro diváky.

Ve stopětadvacítkách kralovali jezdci na dvouválcích Honda, když vyhrál loňský vítěz Luigi Taveri před svým novým značkovým kolegou Bruce Bealem z Rhodesie a Hartmundem Bishoffem z NDR na MZ. V závodě vedl v určitou chvíli i náš Stanislav Malina, jeho motocykl však ztrácel výkon a Malina dojíždí až jako 10., těsně za českým mladíkem Bohoušem Stašou.

Dvěstěpadesátky měly sice velkého favorita v Taverim, ale ten našel přemožitele v Němci Heinzi Rosnerovi na MZ. Za dvojici Rosner, Taveri končí jako třetí náš Stanislav Malina.

Třistapadesátky byly tentokráte královskou třídou a v ní se tedy rozhodovalo o vítězi Velké ceny Československa 1964. Hned od začátku bojují o první místo favorizovaný Rhodesan Jim Redman s Hondou a náš Gustav Havel na Jawě. Při vjezdu do Nového Lískovce však Havel havaruje a ze závodu tak musí odstoupit. Ovšem na Redmana začíná útočit Malina a jeho motocykl ČZ Redmanovu Hondu udolává a ten později ve Farince vzdává. Stanislav Malina se tak stává vítězem Velké ceny Československa 1964 před Františkem Bočkem, který jede tovární Jawu za zraněného Františka Šťastného a Miroslavem Čadou, rovněž na Jawě.

Bohužel toto vítězství bylo Malinovým v Brně posledním!, 6. listopadu téhož roku se vynikající strakonický jezdec Stanislav Malina zabil, když jel na motorce ze schůze Autoklubu.

Odkaz na další díl máte zde. První díl historie o Masarykově okruhu si můžete přečíst zde.



Login Přihlásit Registrace ›

Reklama