Reklama

70 let závodů na Masarykově okruhu a teď je konec Hlavní obrázek k článku: 70 let závodů na Masarykově okruhu a teď je konec

Sedmdesát let motocyklových závodů na Masarykově okruhu - od Antonína Vitvara až po Brada Bindera, stručný přehled historie motocyklových závodů na Masarykově okruhu v letech 1950 až 2020.

První motocyklové závody se v Brně jely 10. září 1950. Než se ale brněnští fanoušci dostali k tomu, aby zhlédli závody mistrovství světa, tak to trvalo dalších dlouhých 15 let. Prvním vítězem Velké ceny Československa se stal český jezdec Antonín Vitvar. Po něm vítězí i další naši závodníci, ze kterých je nutno jmenovat především nezapomenutelného Františka Šťastného na Jawě či jeho továrního kolegu Gustava Havla. Ze zahraničních motocyklistů pak třeba Australana Keitha Campbella, rakouského mlynáře Gerolda Klingera, Brita Dickieho Daleho či Australana Erica Hintona na motocyklech BMW, resp. na Nortonech. Potom nastoupila éra motocyklů MV Agusta, který pilotoval třeba Rhodésan Garry Hocking a objevila se i japonská Honda, v sedle s jeho krajanem Jimem Redmanem. V roce 1964 se jelo poprvé bez Žebětína a s jednotným povrchem, když trať byla zkrácena na 13,940 km. A své první absolutní vítězství slaví v Brně strakonický Stanislav Malina. Brněnská Velká cena má v tuto dobu ale i své smutné hrdiny, kterými jsou Němec Hans Baltisberger, Francouz Michel Mouty, Švéd Waldemar Lundberg či sajdkárová dvojice Jacques Drion - Inge Stoll-Laforge.

O rok později se tedy poprvé jelo v Brně o body do mistrovství světa. Tento závod má historické datum 25. července 1965. Prvním vítězem je Brit s kanadským pasem Frank Perris se Suzuki 125 ccm a své první vítězství si z Brna odváží Brit Mike Hailwood na Hondě. V roce 1966 vyhrává tento Angličan během jedné neděle celkem třikrát, což se od té doby nikomu už nepodařilo a také nepodaří. Hailwood vítězí v Brně o rok později znovu, a to jak v třistapadesátkách, tak v půllitrech. Na brněnské trati se prosazují dva skvělí Britové, Phil Read a Bill Ivy – s motocykly Yamaha. A brněnští diváci mají od roku 1968 nový idol, italského jezdce Giacoma Agostiniho s motocyklem MV Agusta. Ten si své dvojnásobné vítězství zopakoval i o rok později, kdy se ale nad Brnem vznášela smrt, která potkala českého továrního jezdce Jawy Františka Bočka, který havaroval na Veselce.

A své poslední pódium v Brně si připsal František Šťastný - 1968 ve 350 ccm (Jawa). “Božský“ Ago si svůj trumf zopakoval i o rok později, tedy v roce 1970. V následujících létech 1971 až 1974 se stále jezdí v Brně MS na starém okruhu a září zde jména jako Fin Jarno Saarinen s Yamahou, pochopitelně Giacomo Agostini s MV Agustou, ale také mladý český jezdec Bohumil Staša na ČZ (celkem dvě pódia 1969 třetí v 500 ccm, 1971 - druhý ve 350 ccm - vždy s ČZ. Bohužel tyto roky mají dalšího smutného hrdinu, německého sajdkáristu Jürgena Cusnika. Ve středních třídách začíná kralovat nenápadný Ital Walter Villa s Harleyem Davidsonem, zatímco půllitry ovládá Phil Read s MV Agustou.

V roce 1975 je trať opět zkrácena, chybí jak kohoutovické „Monte Carlo“, tak Libušino údolí a také průjezd Novým Lískovcem. Do MS pak vlétl jako ďábel, venezuelský mladík Johnny Cecotto. Prvním vítězem na nové trati je celkem nečekaně nenápadný Švéd Leif Gustafsson s Yamahou (125 ccm), zatímco absolutním vítězem se stal Phil Read na MV Agustě. V roce 1977 vyhrává Cecotto s Yamahou v Brně hned dvakrát, jak třistapadesátky, tak i pětistovky. Sezóna 1978 je nástupem další japonské továrny Kawasaki a to v sedle především s Jihoafričanem Korkem Ballingtonem, který ale musí závodit v Brně s britskou licencí. Ten si „double“ zopakoval i o rok později. V jubilejním 30. ročníku vítězí v Brně poprvé, ale hned dvakrát, západní Němec Toni Mang na Kawasaki, což slavili především desetitisíce diváků z tehdejšího NDR. Mang vyhrává v Brně dvakráte i o rok později. V roce 1982 se jede v Brně naposledy mistrovství světa na přírodní trati a také naposled jedou třistapadesátky, které byly vzápětí jako třída zrušeny. Posledním vítězem závodu MS na staré brněnské trati byl Belgičan Didier de Radigues (Yamaha 350 ccm). Poslední obětí starého okruhu pak byl francouzský soukromník Alain Beraud (1981 Yamaha 250 ccm).

Roky 1983 – 1986 byly v Brně ve znamení závodů mistrovství Evropy, i když bez velkých jmen, ale se skvělou sportovní podívanou.

Rokem 1987 nastává novodobá historie motocyklových závodů, neboť se už jezdí na moderním Automotodromu. Ten se nachází v překrásném prostředí lokality Kývalka a měří celkem 5,403 km.

Prvním historickým vítězem je Švýcar Stefan Dörflinger a začíná éra takových mistrů řidítek, jako byli Američané Wayne Rainey, Eddie Lawson či třeba Australan Wayne Gardner – všichni v půllitrech a v nižších kubaturách pak kraluje především Španěl Jorge Martinez.

V Brně se ale jezdí i závody mistrovství světa superbiků na čele s legendárním Britem Carl Fogartym a později také vytrvalecké závody Endurance.

Zatímco ve stopětadvacítkách od roku 1994 začínají kralovat Japonci jako Kazuto Sakata s Aprilií či Haruchika Aoki na Hondě, tak o třídu silnější se objevuje jméno italského jezdce Maxe Biaggiho s Aprilií, jehož největšími soupeři jsou jeho krajan Luca Cadalora na Yamaze a také japonský jezdecký genius Tetsuya Harada. V královské kubatuře nastává nadvláda australské legendy Micka Doohana na Hondě, kterému je ale velkým soupeřem Ital Cadalora. A v roce 1995 se v doplňkovém závodě ME objevuje italský mladíček Valentino Rossi, tehdy však je ještě poražen novou českou motocyklovou nadějí, Jardou Hulešem.

V superbicích vyhrává v roce 1996 dvakráte Australan Troy Corser a v klasickém závodě Grand Prix slaví své první brněnské vítězství Valentino Rossi na Aprilii 125 ccm. Jeho krajan Max Biaggi získává první místa ve dvěstěpadesátkách v Brně jako na běžícím pásu a v této sérii pokračuje Říman i po přestupu do královské kubatury (1998). V nejslabší kubatuře se pak stává historicky nejmladším vítězem další Ital Marco Melandri.

Po zisku titulu ve stopětadvacítkách začíná vítězit Ital Rossi i o třídu výš (1999). Po dvanácti letech vyhrává Yamaha v Brně opět dvěstěpadesátky, zásluhou Japonce Shinyi Nakana. A Max Biaggi pokračuje ve své spanilé brněnské jízdě, vyhrává opět půllitry, tentokráte na Yamaze – to vše v roce 2000.

O rok později se jede v Brně i mistrovství světa Endurance, stejně i v rocích 2002 a 2003. V klasice, tedy závodech Grand Prix, se poprvé zapisuje do výsledkové listiny šestým místem jistý Jakub Smrž, který poráží zkušeného Jardu Huleše. Další brněnské vítězství, ovšem už historicky poslední si připisuje na své konto Japonec Tetsuya Harada. A tento rok – 2001 – vyhrál Rossi poprvé v Brně i královskou kubaturu.

O rok později vyhrává Max Biaggi v Brně už posedmé !!!, bylo to v premiérovém závodě nové kubatury MotoGP, tedy s motocykly o obsahu do 990 ccm. Ve stopětadvacítkách dělí první sedmičku v cíli pouhých 1,3 sekundy. A ve dvěstěpadesátkách absolvuje svou premiéru český jezdec Lukáš Pešek.

Po roční přestávce vyhrává Valentino Rossi v Brně – opět, ale naposledy na Hondě. V sezóně 2005 se na Masec zase vrací superbiky a Troy Corser vyhrává v Brně po 10 letech. V klasické Grand Prix jede svou brněnskou premiéru pozdější „lokalmatador“, Karel „Abaja“ Abraham, zatím ještě ve stopětadvacítkách. V královské kubatuře trvá souboj Rossi – Gibernau až do posledního kola, kdy Setemu dochází pohonné hmoty v nádrži a Rossi vyhrává poprvé na Yamaze.

Japonec Yukio Kagayama slaví překvapivé „double“ v superbicích. To se píše rok 2006. MotoGP pak končí malým překvapením, když po úspěších v nižších třídách v minulých rocích vyhrává Ital Loris Capirossi s motocyklem Ducati.

Dorna prodloužila smlouvu s brněnským pořadatelem až do roku 2013, ovšem podmínkou byl nový povrch, ten slavil svou premiéru o rok později, v roce 2008.

Ještě o rok předtím – 2007 - vyhrává v Brně opět miláček publika Max Biaggi, tentokráte ale závod superbiků. V závodě Grand Prix máme konečně poprvé v historii Automotodromu „bednu“, získává ji Lukáš Pešek ve stopětadvacítkách. Ovšem daří se i domácímu jezdci Karlu Abrahamovi, v kubatuře 250 ccm si jede pro své první brněnské mistrovské body. Sólovou jízdou vyhrává Casey Stoner závod MotoGP a Rossi zažívá debakl – 7. místo.

Na novém povrchu 2008 vyhrává Troy Bayliss obě jízdy superbiků. Ve stopětadvacítkách se po 17 rocích zapisuje do tabulky vítězů jméno Bradl, jeho otec Helmut vyhrál v roce 1991 kubaturu 250 ccm, tentokráte jde o syna Stefana. V královské kubatuře se v plném lesku vrací Valentino Rossi, když své vítězství opakuje i o rok později, tedy 2009. A Max Biaggi vyhrává opět superbiky, tentokráte na Aprilii.

Pokud se podíváme nazpět chronologicky, tak v době, kdy se v Brně ještě nejezdilo mistrovství světa (1950 – 1964) kralovali zde čeští jezdci: Především František Šťastný (vyhrál 8x), nenápadný František Bartoš (6x), ze zahraničních pak východní Němec Ernst Degner (4x).

V době konání mistrovství světa (1965 – 2020) patřilo Brno Italovi Maxi Biaggimu – vyhrál celkem 10x – z toho 3x v superbicích, dále jeho krajanům Giacomu Agostinimu a Valentinu Rossimu (všichni tři 7x v závodech Grand Prix napříč kubaturami), když Britové Phil Read a Mike Hailwood vyhráli celkem 6x. Pětkrát potom Němec Anton Mang (jako jediný jezdec se sólo motocyklem jak na starém, tak i na novém okruhu) a Španěl Jorge Lorenzo.

2012 vyhrává v Brně poprvé Marc Marquez, ještě v Moto2 a v dalších letech přidává tento Španěl ještě další 3 vítězství v kubatuře MotoGP. V tomto roce 2012 končí v Brně pravidelné závody seriálu MS-Superbike, ovšem hodně překvapivě se jezdci se superbikovými motocykly 2018 na skok vrátili.

2018 se mohou čeští fanoušci radovat z pódia Jakuba Kornfeila v Moto3, když byl odmávnut jako třetí.

Jinak ve značkách má na svém kontě 43 vítězství japonská Honda, 31 prvních míst další továrna ze Země Vycházejícího slunce Yamaha a 25x vyhrála italská Aprilia.

V tomto výčtu ale nesmíme zapomenout na nejlepšího sajdkáristu Švýcara Rolfa Bilanda (10x) - vyhrál jak na starém Masarykově okruhu, tak i na novém Automotodromu!; či nejlepší jezdce na superbicích Australana Troye Corsera, Italy Marca Melandriho a Maxe Biaggiho (3x).

Sedmdesát let motocyklových závodů na Masarykově okruhu, to je tedy obrovská řada jmen skvělých motocyklových závodníků od historického prvního vítěze Čecha Antonína Vitvara až po doposud posledního, tedy Jihoafričana Brada Bindera, který získal 2020 historické vítězství v královské kubatuře pro KTM.

A pro milovníky statistiky je zde chronologický přehled délky tratí na našem motocyklovém okruhu: 1950-1963 17,8 km
1964-1971 13,941 km
1972-1974 13,790 km
1975-1977 10,920 km
1978-1986 10,925 km s retardéry
1987-1995 5,394 km
1996 –2020 5,403 km

Po 70 letech je tedy se závody o body v mistrovství světa na Masarykově okruhu konec, zda bude někdy nějaké pokračování, to je opravdu pouze sci-fi.



Login Přihlásit Registrace ›